Přehled ověřených výroků

Hnyková není vedoucí představitelka OZSP a rovněž členstvo organizace nedosahuje 40 000 členů.

Jana Hnyková je členka výkonné rady Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR. Není tedy přímo ve vedení, vedoucími představiteli jsou Dagmar Žitníková, Ivana Břeňková a Ladislav Kucharský.

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR na svých stránkách neuvádí informaci o počtu jeho členů. Podle Českomoravské konfederace odborových svazů má tento odborový svaz přes 30 000 členů.

Zdravotnické odbory jsou partnerem na sociální problematiku Úsvitu.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako zavádějící. O doplnění údajů o počtu členů jsme požádali OS zdravotnictví a sociální péče a po jejich obdržení údaje upřesníme.

Nelze srovnávat snahy ze strany EU a Ruska týkající se zklidnění současné situace na Ukrajině. Na základě níže uvedených informací proto označujeme výrok jako zavádějící.

Nelze tvrdit, že pro uklidnění situace na Ukrajině nedělá EU nic. Jako příklad můžeme uvést jednání šéfky diplomacie EU Catherine Ashotonové s opozicí a prezidentem Janukovyčem, která vedla (prostřednictvím Janukovyče) k vyzvání opozice k dialogu. Z hlediska ekonomické stability země bylo významné jednání se Štefanem Fülem o možnosti získání záchranného úvěru od Mezinárodního měnového fondu. Zároveň je také stále otevřená nabídka asociační dohody s EU pro Ukrajinu (jeden z hlavních důvodů protestů) i poté, co došlo k jejímu nepodepsání.

Ruští představitelé opakovaně obvinili EU z vměšování se do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Rusko a Ukrajina 17. prosince v Moskvě dosáhly zlomové dohody o rozšíření hospodářské spolupráce. Rusko následně výrazně snížilo cenu zemního plynu pro Ukrajinu a uvolnilo ve prospěch Ukrajiny ze svých devizových rezerv 15 miliard USD.

Co se týče postoje samotných lídrů EU k situaci na Ukrajině, José Barroso a Herman Van Rompuy jednoznačně odsoudili „vnější tlak“, kterým údajně na svého západního souseda působí Rusko. Herman Van Rompuy se dále vyjádřil odmítavě k neoprávněnému použití síly a brutality ukrajinských hlavních představitelů vůči demonstrantům. Nicméně dle unijních diplomatů však není na stole – přes politická vyjádření některých unijních zemí – možnost zavedení sankcí proti představitelům Janukovyčovy administrativy.

Na základě informací dostupných z médií hodnotíme výrok Zdeňka Žáka jako zavádějící.

Ředitelství silnic a dálnic vyjednalo s provozovatelem elektronického mýtného firmou Kapsch výrazně lepší cenu než doposud, a to 237 korun namísto 1400 korun za jednu palubní jednotku OBU (jednotka určená k placení elektronického mýtného). Tedy nikoliv 293 kč, jak uvádí ministr v demisi Zdeněk Žák.

Jedná se přitom o sumu, kterou český stát každoročně proplácí firmě Kapsch výměnou za to, že firma jednotky udržuje v mýtném systému plně funkční. Nižší cena se týká pouze nových jednotek OBU (cca 143 tisíc kusů), které do systému přibyly za poslední dva roky a jsou nadbytečné oproti původně nasmlouvanému množství. Nejedná se tedy o nově vyjednanou cenu za všechny jednotky v oběhu, nýbrž pouze za menšinu přespočetných, které jsou málo využívané, avšak musí být připraveny k provozu. Za většinu původních jednotek (530 tisíc) se platí stará cena 1400 Kč vyjednaná za ministra Aleše Řebíčka.

Výrok hodnotíme v daném kontextu jako pravdivý.

Ústava České republiky v druhém odstavci článku 2 explicitně uvádí, že: "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo". Vyjdeme-li z tohoto článku, lze tvrdit, že institut referenda je v naší ústavě jistým způsobem zakotven.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Bratislavského jednání se sice zúčastnilo 16 zástupců států, avšak v několika případech to nebyli premiéři. Navíc v době, kdy návrh finálně schválil Evropský parlament, už nebyl ani Petr Nečas, ani Václav Klaus ve funkci, a neměli tak ani důvod veřejně takové skutečnosti oznamovat.

V Bratislavě premiér Slovenska Robert Fico skutečně zorganizoval na podzim 2012 jednání skupiny Přátel koheze, tedy sdružení chudších států, které podporují kohezní politiku.

Účastnilo se jej sice kromě Martina Schulze a dalších evropských politiků 16 zástupců evropských států, avšak nebyli to ve všech případech premiéři. Kypr, Řecko, Litva, Malta a Španělsko vyslalo jiné zástupce. Část výroku o „16 premiérech“ je tudíž nepřesná.

Výsledkem schůzky byla deklarace, na základě které chtějí státy klást důraz na kohezní politiku.

Podle finální dohody schválené Evropským parlamentem bude mít ČR možnost v letech 2014–2020 čerpat v rámci kohezní politiky 20,5 mld. euro. Tento obnos byl v průběhu vyjednávání navýšen a je označován za úspěch české diplomacie i proto, že Česko získává čtvrtou nejvyšší částku na jednoho obyvatele.

Návrh byl nejprve projednáván v únoru 2013 na Evropské radě. Po skončení Petr Nečas informoval o svém úspěchu v jednání, díky němuž získal o 900 mil. euro více oproti původnímu návrhu.

Evropský parlament však politiku definitivně schválil až v listopadu 2013, kdy už Nečas s Klausem nebyli v úřadech, a oficiálně veřejně již tedy neměli důvod takové věci oznamovat.

V článku 68, odst. 2 Ústavy ČR se píše, že prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády. Konkrétně Ústava uvádí: "Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů".

Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.

Hospodářské noviny (plné znění článku např. zde) uvádí, že "Smlouva o fungování EU (...) výslovně zakotvuje, že rozhodování v oblasti využívání zdrojů energie a volba mezi těmito zdroji náleží do rozhodovací pravomoci členských států EU".

Přímo ve Smlouvě se oblasti energetiky věnuje hlava XXI (.pdf, str. 88). Smlouva konkrétně stanoví: "Nedotýkají se práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií, aniž je dotčen čl. 192 odst. 2 písm. c".

Dopady tohoto ustanovení shrnuje například odborný časopis Global Politics.

Výrok je zavádějící, jelikož návrh předkládal tehdejší ministr vnitra Kubice a schválila jej vláda jako celek. Nelze tedy hovořit o tom, že by za snižováním prostředků pro policisty stál Miroslav Kalousek. Rovněž ani v alokovaných sumách není Babiš přesný, 1,4 miliardy prostředků poputuje navíc na policejní i hasičské sbory dohromady.

Zmíněné snížení rozpočtu za rok 2013 vychází ze změn původních návrhů policejních prezidentů Lessyho a dále Červíčka na prostředky alokované policistům. Celkově se jedná o 555 milionů korun (440 milionů korun na platy a 115 milionů korun v oblasti vzdělávání policistů). Navýšení počtu policistů přibližně o jeden tisíc a hasičů o 200 vychází z návrhu bývalého ministra vnitra Peciny. Zvýšení nákladů státu díky tomuto kroku bylo odhadnuto na 750 milionů korun. V součtu tedy můžeme hovořit o navýšení rozpočtu policejních sborů o více než 1,3 mld. korun. Dalším zvýšením platů by mělo být avizované zvyšování o 2 %.

Spor ministra zahraničí Karla Schwarzenberga s prezidentem Milošem Zemanem o některé velvyslanecké posty skutečně zablokoval na nějaký čas jmenování nových ambasadorů. K prezidentovým nominantům patřila Livia Klausová na post v Bratislavě a Vladimír Remek na post v Moskvě. Zejména s bývalou první dámou však Karel Schwarzenberg ostře nesouhlasil, hlavně kvůli tomu, že se nejedná o profesionální diplomatku, nabídku pak považoval za odměnu za podporu v kampani.

Oproti tomu bývalého kosmonauta Remka výslovně neodmítl. Již v únoru minulého roku Česká televize uvádí, že Schwarzenberg "neprotestuje proti dosazení europoslance za KSČM Vladimíra Remka na post ruského velvyslance". Naopak vymezil se proti jmenování Jana Fischera ambasadorem.

Neshody ohledně jmenování balíku velvyslanců dále pokračovaly několik měsíců. Schwarzenberg sice tvrdil, že jde o kompetenční spor a že má pro post v Moskvě lepšího kandidáta, již předtím ale například v rozhovoru pro Právo z 6. dubna 2013 připustil, že by se s Remkem v Rusku dokázal smířit, pokud by to vedlo k odblokování dalších nominací. Jedním z jeho nominantů pak měl být Alexandr Vondra na post velvyslance v Izraeli.

* Jak se díváte na návrh prezidenta, aby byl Vladimír Remek jmenován velvyslancem v Moskvě?

Uvidíme, jestli u pana prezidenta pokročí jmenování velvyslanců.

* S ním byste neměl problém, když je to zástupce europoslanec za KSČM?

Je to rozumný člověk, zná a má zkušenosti z Ruska. Mohu si to představit, ale uvidíme, jestli se pan prezident uvolí a schválí velvyslance. Pak navrhnu také Remka.

(Právo, Schwarzenberg: Musím se ozvat, když se Zeman pokouší zavádět moresy prezidentského systému, 6. 4. 2013)

Spor ukončil až pád vlády Petra Nečase, prezidentem jmenovaná úřednická vláda v čele s Jiřím Rusnokem oba nominanty schválila a Livia Klausová se pak v prosinci ujala své funkce, Vladimír Remek se pak formálně velvyslancem stal v lednu.

Z výše uvedeného však vyplývá, že odmítnutí Karla Schwarzenberga se týkalo spíše Livie Klausové. V případě jmenování Vladimíra Remka byl tehdejší ministr zahraničí ochoten ustoupit od nutnosti jmenování kariérních diplomatů do velvyslaneckých pozic a o jeho vyslání do Ruska s prezidentem jednat. Kvůli této odlišnosti obou případů hodnotíme výrok Václava Moravce jako zavádějící.

Nepodařilo se nám dohledat, jak v současnosti vypadají vazební cely ve věznici Litoměřice a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Kontaktovali jsme však v této věci litoměřickou věznici a podle jejich reakce hodnocení výroku případně změníme.