Přehled ověřených výroků

Na začátek uveďme, že Tomáš Macura mluví o podílu francouzské společnosti SUEZ v akciové společnosti Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK). V té SUEZ vlastní majoritní podíl akcií (50,13 %), další velkým akcionářem s podílem 40,6 % je statutární město Ostrava. Doplňme, že společnost OVAK zajišťuje dodávku pitné vody a provoz vodohospodářské infrastruktury v Ostravě.

Upřesněme, že na začátku roku 2020 město vlastnilo pouze 28,55 % akcií, v březnu téhož roku zastupitelstvo rozhodlo o koupi 12,05 % akcií od fyzické osoby. Původní vlastník akcií požadoval přes 100 milionů korun, nakonec se s ním město dohodlo na částce téměř 88 milionů korun.

Dle účetní rozvahy obsažené ve výroční zprávě Ostravských vodáren a kanalizací z roku 2021 (.pdf, str. 11–12) měla tato společnost majetek v hodnotě 882,1 milionu korun, což představovalo meziroční navýšení zhruba o 80 milionů korun. Není však jasné, na jakou částku si cení svůj majetkový podíl samotná společnost SUEZ, jelikož se na jejích webových stránkách pro ČR nenachází žádné dokumenty o financích firmy. Na webových stránkách celé skupiny SUEZ lze najít dokumenty o finanční situaci, žádný z nich se ovšem o společnosti OVAK nezmiňuje. Obrátili jsme se proto na Tomáše Macuru s dotazem na zdroj jím zmíněné částky 1,2 mld. Kč. Ten nám odpověděl, že „informace zazněla v rámci interních jednání s bývalým vedením SUEZu,“ v současnosti ji prý ale nedokáže ničím podložit. Výrok proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK) je akciová společnost, ve které drží majoritní podíl (50,13 %) soukromá společnost Suez International, dalším velkým akcionářem s podílem 40,6 % je statutární město Ostrava. Společnost primárně zajišťuje dodávku pitné vody a zabezpečuje odkanalizování a následné čištění odpadních vod.

Dle účetní rozvahy obsažené ve výroční zprávě z roku 2021 (.pdf, str. 11–12) měla společnost OVAK majetek v hodnotě 882,1 milionu korun, což představovalo meziroční navýšení zhruba o 80 milionů korun. Jedná se o tzv. netto hodnotu (tj. po odečtení odpisů a opravných položek) všech aktiv, která OVAK vlastní. Více než polovinu majetku (458 mil. Kč) OVAKu tvoří krátkodobé pohledávky, hodnotu více než 260 mil. Kč pak má dlouhodobý hmotný majetek společnosti (zejména stavby). OVAK měl na konci roku také téměř 140 milionů korun na bankovních účtech.

Jelikož je celkový majetek OVAKu 882 milionů, což je jen přibližně o 10 % více, než uvádí Peter Harvánek, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Nadační fond Pravda o vodě na základě výročních zpráv a webů jednotlivých vodáren vypracoval přehled o cenách vody v letošním roce ve více než 300 městech. Do konečné ceny vody se započítává cena vodného a stočného.

Z krajských měst je voda nejlevnější v Českých Budějovicích (87,02 Kč/m³). Druhá nejlevnější cena vody je v Brně (87,11 Kč/m³) a třetí v Ostravě (88,46 Kč/m³).

Společnost Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK), která v Ostravě zajišťuje provoz vodohospodářské infrastruktury, má ohledně ztráty vody data k dispozici od roku 1996. V tiskové zprávě firmy stojí, že v roce 1996 úroveň ztráty vody dosáhla výše 36 %, což odpovídalo 16 milionům m³. Podle Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) ztráty vody v Ostravě loni dosáhla 1,246 milionu m³, tedy 7,4 procent, což činí historické minimum. 

Nízká cena vody v Ostravě také částečně souvisí právě s nízkou ztrátovostí vody. Jak totiž uvádí například Deník veřejné správy, mezi faktory ovlivňující cenu vodného a stočného patří i ztráty vody v potrubní síti.

Nejlevnější vodu z krajských měst mají České Budějovice, následované Brnem. Ostrava se nachází na třetím místě. Na ceně vody v Ostravě se projevila také nízká ztrátovost vody, která je výrazně pod českým průměrem. Tomáš Macura z výčtu měst s nejlevnější vodou opomenul České Budějovice, ostatní údaje ovšem uvádí správně. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Nejdříve uveďme, že Petr Kajnar (ČSSD) byl primátorem Ostravy v letech 2006 až 2014. Po volbách pořádaných v říjnu 2014 ho na tomto postu vystřídal Tomáš Macura (hnutí ANO), který funkci primátora moravskoslezské metropole zastává doposud.

Tzv. umořovací fond, jejž ve výroku Petr Kajnar zmiňuje, má spojitost s emisí dluhopisů ve výši 100 milionů eur, které Ostrava v roce 2004 vydala, aby získala přibližně tři miliardy korun na investice do rozvoje města. Popisovaný fond městu konkrétně sloužil ke střádání finančních prostředků, z nichž mělo na konci doby splatnosti dojít k jednorázovému vyplacení dluhopisů. 

Upřesněme, že majitelé dluhopisů každý rok dostávali určitý výnos z toho, že cenný papír vlastnili. V roce 2014 jim poté Ostrava měla dluhopisy plně vyplatit, na což potřebovala 2,5 mld. Kč (.docx, str. 11). Do umořovacího fondu proto město každý rok odkládalo více než 300 milionů korun. V roce 2009 v tomto fondu bylo např. již 1,8 mld. Kč, na konci roku 2013 poté více než 2,4 mld. Kč (.pdf, str. 3).

Ke splacení dluhopisů (.pdf, str. 16) a využití 2,5 mld. Kč nastřádaných v umořovacím fondu došlo 28. července 2014 (.docx, str. 11), tedy ještě před komunálními volbami v říjnu téhož roku. V době, kdy vedení města přebíral Tomáš Macura tak tyto prostředky ve fondu již nebyly.

Dále zmiňme, že v roce 2013 dosahovala zadluženost města Ostravy k 6,7 mld. Kč. V prosinci roku 2014, tedy až po vyplacení dluhopisů, poté zadluženost výrazně klesla na 3,8 mld. Kč. Dluh Ostravy se tak na tuto úroveň snížil především díky použití umořovacího fondu. 

Město Ostrava tedy v roce 2014 nebylo v tak dobré finanční kondici, že by dlužilo necelé 4 mld. Kč a k tomu disponovalo téměř 3 miliardami ve fondu, jak uvádí Petr Kajnar. Z uvedených důvodů proto jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Kajnar byl primátorem Ostravy mezi lety 2006 a 2014, ve funkci tedy skutečně zažil ekonomickou krizi po roce 2008. V rámci ověření jeho výroku se zaměříme na klíčové roky 2009 a 2010, kdy se v Česku recese výrazněji projevila. Rozpočty z těchto let bohužel nelze dohledat na oficiálních webových stránkách Ostravy ani v jiných veřejně přístupných zdrojích, a tak budeme vycházet z mediálních a jiných zmínek.

Na úvod zmiňme, že příjmy měst a obcí v Česku do značné míry dlouhodobě závisí na daňových příjmech z výnosů daně z přidané hodnoty, daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob. Celostátní výnos ze zmíněných daní se přerozděluje mezi více úrovní veřejných rozpočtů. Obcím se dle zákona o rozpočtovém určení daní uděluje 25,84 % z celostátního hrubého výnosu zmíněných daní. Tento zákon o rozpočtovém určení daní také popisuje algoritmus, kterým se určuje procentní podíl jednotlivých měst a obcí na celkovém daňovém výnosu.

Vzhledem k tomu, že v roce 2009 meziročně poklesly daňové příjmy (.xls) u zmíněných daní, logicky musely klesnout i příjmy obcí včetně statutárního města Ostravy.

V listopadu 2009 (25. listopadu, 13:08) Český rozhlas uvedl, že „hospodářská krize stále více doléhá na obecní rozpočty. Rozpočtové schodky se prohlubují, protože daňové příjmy letos klesají o 15 %. (…) Příští rok to může být ještě horší. Očekává se až 20% výpadek." O hospodaření Ostravy za rok 2009 pak v červenci 2010 psal s odkazem na ČTK Deník. „Město muselo snížit rozpočet a potýkalo se, stejně jako celá Česká republika, s poklesem daňových příjmů, které byly o 874 milionů korun nižší než v roce 2008,“ řekl ČTK finanční náměstek primátora Lukáš Ženatý. Pro rok 2010 Ženatý plánoval přibližně o dvě miliardy nižší rozpočet než v roce 2009: „Letošní snížení rozpočtu je vyvoláno opět především předpokládanými nižšími příjmy z daní, a to zhruba o 600 milionů korun.“

Právě za rok 2010 již jsou dostupná data v Monitoru státní pokladny provozovaném Ministerstvem financí. Z nich vyplývá, že i v tom roce došlo k dodatečné úpravě rozpočtu, skutečné daňové příjmy na konci roku ale za rozpočtem zaostaly „jen“ cca o 350 milionů Kč. Vícero dodatečných změn rozpočtu ale proběhlo již v roce 2009. Moravskoslezský deník např. 11. srpna popisoval (str. 2) dvojité snížení některých položek městského rozpočtu.

Byť nemáme k dispozici detailní rozpočty či výsledky hospodaření ani zápisy z jednání rady či zastupitelstva, na základě mediálních zmínek můžeme hodnotit výrok Petra Kajnara jako pravdivý. Během jeho času v křesle premiéra skutečně Ostrava vícekrát upravovala svůj rozpočet v důsledku 15–20% výpadku daňových příjmů od státu.

Hlavními daňovými příjmy Prahy jsou daň z přidané hodnoty; daň z příjmů fyzických osob či daň z příjmů právnických osob (.pdf, str. 2). Celostátní výnos z těchto daní se přerozděluje mezi více úrovní veřejných rozpočtů. Obcím se dle zákona o rozpočtovém určení výnosu daní např. uděluje 25,84 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty. Dále obec mj. dostává podíl z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.

Zmíněný zákon popisuje také výpočet, kterým se určuje procentní podíl Prahy, Brna, Plzně a Ostravy na výnosu celostátních daní. Předpokládané výnosy jednotlivých obcí lze spočítat pomocí kalkulačky rozpočtového určení daní (RUD), která „informuje starosty o pravděpodobné výši prostředků, které obdrží v daném roce jako součást svých daňových příjmů“. Propočet, který je založen na daňové predikci Ministerstva financí ze srpna roku 2021, odhaduje, že Praze náleží daňové příjmy ve výši 61 miliard korun.

Daňový balíček, o kterém Zdeněk Hřib hovoří, byl zaveden zákonem č. 609/2020 Sb., který Poslanecká sněmovna schválila ke konci roku 2020. Tento zákon, který předložila tehdejší vláda Andreje Babiše, zrušil tzv. superhrubou mzdu s účinností od začátku roku 2021 a nahradil ji dvěma sazbami daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 a 23 %. Doplňme, že už samotný návrh (.pdf, str. 8) zrušení superhrubé mzdy přepokládal, že tato změna bude mít negativní dopad jak na státní rozpočet, tak i rozpočty krajů i obcí. K podobným závěrům došla i studie Národní rozpočtové rady či analýza Ministerstva financí, která předpokládala právě změnu predikce daňových příjmů veřejných rozpočtů. Zrušení superhrubé mzdy se následně v pražském rozpočtu projevilo mezi roky 2020 a 2021 na příjmové stránce z daně z příjmů fyzických osob – meziročně klesl příjem z této daně téměř o tři miliardy korun (.pdf, str. 2).

Pokles rozpočtu hlavního města je patrný také mezi rokem 2019 a 2020, jelikož v roce 2020 došlo k nejhlubšímu propadu ekonomiky v historii samostatné České republiky kvůli protiepidemickým opatřením. Hluboký propad nejvíce zasáhl oblasti obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství. To se pak projevilo i v pražském rozpočtu, konkrétně na meziročním propadu daně z příjmů fyzických osob (-0,9 miliardy korun) a na dani z příjmů právnických osob (-2,7 miliardy korun) (.pdf, str. 2). Od března do října 2020 navíc Praha na výdaje přímo spojené s covidem vyčlenila 1,3 miliardy korun. Finance putovaly např. na podporu kultury, cestovního ruchu, na vybudování testovacích míst nebo na nákup ochranných prostředků.

Co se týče ovlivnění rozpočtu uprchlickou krizí, měsíc po zahájení ruské invaze na Ukrajinu pražský magistrát schválil finanční podporu městským částem na humanitární pomoc uprchlíkům ve výši 106 milionů korun. Další pomoc Praha schválila pro hotely, které ubytovávaly uprchlíky, konkrétně se jednalo 140 korun na noc. Doplňme, že od září už hlavní město tento příspěvek vyplácet nebude.

Ke konci července vydal stát, obce a kraje na uprchlickou krizi 12,6 miliardy korun, z toho 10,5 miliardy činily výdaje ze státního rozpočtu. Zbylé více než dvě miliardy šly z rozpočtů krajů a obcí, včetně Prahy.

Z výše uvedených údajů tedy vyplývá, že Prahu připravily o peníze jak krize spojená s pandemií covidu-19, tak ve výrazně menší míře také uprchlická krize v souvislosti s válkou na Ukrajině. Na rozpočtu se kromě přímých nákladů skutečně projevil celkový pokles české ekonomiky a také daňový balíček, který zrušil superhrubou mzdu. Výrok Zdeňka Hřiba z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Nejdříve uveďme, že Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) i Pražskou vodohospodářskou společnost vlastní ze 100 % právě hlavní město Praha. Jak vyplývá z jejich výročních zpráv, zmíněné společnosti své investiční akce financují částečně z vlastních a částečně z externích zdrojů, kam se řadí i dotace z rozpočtu hlavního města Prahy (.pdf, str. 137).

Co se týče výše investic hlavního města Prahy, ty lze nalézt v důvodových zprávách o plnění rozpočtu v jednotlivých letech, konkrétně v kapitole Kapitálové výdaje (.pdf, str. 1). Hlavní město Praha nicméně do svých kapitálových výdajů započítává také investiční dotace poskytnuté (přidělené) dopravnímu podniku (.pdf, str. 57–58). V přehledu níže proto u DPP uvádíme investiční zdroje bez započítání investičních dotací ze strany hlavního města Prahy. Pro úplnost doplňme, že DPP ve výročních zprávách do svých investičních nákladů (.pdf, str. 174–175) zahrnuje ty pražské dotace, které v daném roce skutečně použil, tj. bez ohledu na to, v jakém roce mu je hlavní město přidělilo/poskytlo (.pdf).

Také v případě Pražské vodohospodářské společnosti rozpočet hl. m. Prahy započítává některé investice do svých kapitálových výdajů (.pdf, str. 14). Příkladem může být celková přestavba Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově v roce 2018 (.pdf, str. 32). Na rozdíl od DPP však vodohospodářská společnost ve svých výročních zprávách z let 2005–2021 nespecifikuje, z jakých zdrojů své investice financuje. Z veřejně dostupných informací tak nelze určit, jakou část proinvestovala z vlastních zdrojů a jakou ze zdrojů externích (např. právě z rozpočtu hl. m. Prahy). Se žádostí o přesná data jsme se proto obrátili přímo na Pražskou vodohospodářskou společnost, nicméně jsme dosud nedostali odpověď. 

Nominální výši investic v jednotlivých letech shrnuje následující graf. Ten zobrazuje kapitálové výdaje hlavního města Prahy a investice dopravního podniku (bez započítání investičních zdrojů z pražského rozpočtu). Nejsvětlejší barvou v grafu jsou pak pro úplnost vyznačeny investice Pražské vodohospodářské společnosti, které v sobě nicméně částečně zahrnují i investiční zdroje, které Praha již započítává do svých kapitálových výdajů.

Uveďme, že Zdeněk Hřib se stal primátorem Prahy v půlce listopadu roku 2018. Koalici spolu tehdy utvořili Piráti, Praha sobě (PS) a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL). Na konci listopadu 2018 schválila tato koalice svůj první rozpočet na rok 2019.

Zdeněk Hřib srovnává investice za jeho vedení v Praze s investicemi za předešlých politických reprezentací. Upřesněme tedy, že od podzimu 2014 až listopadu 2018 v čele metropole stála Adriana Krnáčová za hnutí ANO, magistrátu pak vládla koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice (Zelení, STAN a KDU-ČSL). Prvním rozpočtem, o kterém tato koalice rozhodovala, byl rozpočet na rok 2015.

Před Adrianou Krnáčovou zastával post pražského primátora Tomáš Hudeček (TOP 09), a to od června 2013 do listopadu 2014, kdy Praze vládla menšinová rada TOP 09. Před ním byl od listopadu 2010 do května 2013 primátorem Bohuslav Svoboda (ODS). Mezi lety 2002 až 2010 stál v čele hlavního města Pavel Bém (ODS).

Pokud se podíváme na investice samotného hlavního města Prahy, v roce 2019, kdy již byl primátorem Zdeněk Hřib, dosáhly kapitálové výdaje hlavního města 8,1 mld. Kč, v následujících dvou letech pak přesáhly hranici 10,1 mld. Kč. V průměru tak v letech 2019 až 2021 kapitálové výdaje v rozpočtu hl. m. Prahy dosahovaly 9,44 mld. Kč. V době působení Adriany Krnáčové (2015–2018) odpovídala výše investic v průměru 8,25 mld. ročně, což je méně než v době působení Zdeňka Hřiba. Za doby vlády předchozích primátorů však byly v námi sledovaném období kapitálové výdaje hlavního města vyšší, mezi lety 2005 až 2012 například neklesly pod 14 miliard korun.

Ještě výrazněji pak lze rozdíl mezi obdobím vlády Z. Hřiba a lety, kdy v čele Prahy stál Pavel Bém, Bohuslav Svoboda a později Tomáš Hudeček, pozorovat v grafu, který zobrazuje reálnou výši investic po započítání inflace (.pdf).

Z obou výše uvedených grafů vyplývá, že např. V letech 2005 až 2012 byly jen samotné investice hl. m. Prahy a dopravního podniku vyšší než byl v letech vlády Zdeňka Hřiba součet investic Prahy, DPP a vodohospodářské společnosti. Výrok primátora Hřiba proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předně uveďme, že data o bytové výstavbě v hlavním městě pravidelně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ). Přehledy ČSÚ obsahují informace (.xlsx) o počtu stavebních povolení, která získaly celé budovy (např. bytové domy), a také statistiku počtu tzv. zahájených bytů, jež ČSÚ definuje jako „byty v těch domech, jejichž výstavba byla ve sledovaném období povolena“. V rámci našeho ověření se proto zaměříme právě na tuto statistiku.

Podle tiskové zprávy ČSÚ z února v hlavním městě došlo v loňském roce k zahájení stavby celkem 9 698 bytů. Jedná se tak o více než dvojnásobný nárůst oproti roku 2020. Upřesněme, že tento počet nezahrnuje pouze výstavbu nových bytů, ale také změnu již dříve dokončených staveb. Z celkového počtu zahájených bytů však výstavba nových výrazně dominovala (.xlsx) a tvořila 92,2 %.

Údaje o tom, kolik bytů se začalo stavět, jsou dostupné pouze od roku 1997. Pro porovnání celého období od roku 1989 tak nemáme dostatek dat. Jak nicméně ukazuje následující graf, v roce 2021 byla v Praze zahájena stavba nejvíce bytů od roku 1997.

Zdroje dat: 1997–2004 (.pdf), 2005 (.pdf, str. 10), 2006–2020 (.xlsx), 2021 (.xlsx).

Dodejme, že ačkoliv počet zahájených bytů zaznamenal výrazný nárůst oproti roku 2020, dokončených bytů v porovnání s předcházejícím rokem bylo méně. Přesněji se jednalo o 4% pokles z 5 449 dokončených bytů v předminulém roce na 5 229 v roce 2021.

Vzhledem k tomu, že jsou data dostupná pouze od roku 1997 a z veřejně dohledatelných zdrojů nelze zjistit, kolik se zahájilo bytů v Praze mezi lety 1989 a 1997, hodnotíme výrok Zdeňka Hřiba jako neověřitelný.

Primátor Prahy Zdeněk Hřib (Piráti) o třech nových mostech a návrhu Vltavské filharmonie mluví v souvislosti s investicemi hlavního města. Mezi zmíněné tři mosty řadí Zdeněk Hřib kromě Trojské lávky a Dvoreckého mostu pravděpodobně i Štvanickou lávku, o níž psal dříve na twitteru.

Architektonickou soutěž na stavbu Štvanické lávky, která propojí městské čtvrti Holešovice a Karlín, vypsalo hlavní město ještě v minulém volebním období, v roce 2017. O zahájení tendru na stavbu následně rozhodla až současná pražská koalice v roce 2020. Stavební povolení projekt získal v květnu 2021, samotná stavba následně začala v lednu 2022. Praha počítá s tím, že most bude dokončen na jaře příštího roku a městský rozpočet přijde na 298 milionů korun. Pro chodce a cyklisty tato lávka zpřístupní také ostrov Štvanice. Podle jednoho z autorů architektonického řešení Petra Teje bude lávka také ochráněna před povodněmi – v případě záplav ji bude možné zvednout až o 3 metry.

Trojská lávka spojuje Císařský ostrov a čtvrť Troja. Původní lávka se zřítila v prosinci 2017, tedy ještě před posledními volbami do zastupitelstev obcí. Technická správa komunikací přitom už od roku 2011 upozorňovala, že je most ve špatném stavu. O vypsání tendru na stavbu rozhodli pražští radní po volbách, v prosinci 2018. Magistrát stavbu nové lávky oficiálně zahájil v listopadu 2019 a v říjnu 2020 byla stavba dokončena. Praha za ni zaplatila 150 milionů korun.

Výstavba Dvoreckého mostu, který propojí Prahu 4 a 5, podle náměstka pražského primátora Adama Scheinherra začne 13. září letošního roku. Most bude určen pro městskou hromadnou dopravu, cyklisty a chodce. Architektonickou soutěž vyhlásilo hlavní město ještě za vedení předchozí primátorky Adriany Krnáčové v roce 2017. Tendr na stavbu poté Praha vypsala už v době úřadování Zdeňka Hřiba v říjnu 2021. Radní poté v letošním květnu schválili výběr zhotovitele mostu, kterým se stalo konsorcium firem Metrostav TBR, Strabag a Firesta Fisher. Stavba má stát 1,075 miliardy korun.

Podobu Vltavské filharmonie pak zástupci Prahy a Institutu plánování a rozvoje představili v letošním květnu. Vítězným týmem architektonické soutěže zahájené v roce 2021 se stalo dánské studio Bjarke Ingels Group (BIG). Stavba podle hlavního města vyjde přibližně na 9,4 miliardy a její dokončení se plánuje na rok 2032. Dodejme, že magistrát usiluje o spolufinancování projektu státem.

Zdeněk Hřib tedy správně uvádí tři nová přemostění Vltavy, jejichž projekty dal pražský magistrát pod jeho vedením do pohybu. Jedná se o novou lávku v Troji, rozestavěnou Štvanickou lávku a také Dvorecký most, jehož stavba začne v nejbližších dnech. Vítězný návrh Vltavské filharmonie pak zástupci Prahy představili v letošním květnu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pražský primátor Zdeněk Hřib mluví o žádostech o změny územního plánu. Současný pražský územní plán byl schválen v roce 1999 jako první polistopadový územní plán pro celé území Prahy. Vymezuje území, kde se smí a nesmí stavět, kde mohou vzniknout parky, školy, silnice a další infrastruktura atd. Závazná část plánu přitom představuje podklad pro stavební úřady, které rozhodují o umístění dané stavby. Původní koncepce počítala s tím, že plán bude v platnosti přibližně deset let (.pdf, str. 1) a poté dojde k vytvoření plánu nového.

Nový plán pro hlavní město ale tehdy nikdo nezpracoval, docházelo pouze k řadě změn prostřednictvím vyhlášek a opatření, které vždy muselo schválit pražské zastupitelstvo. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) zmiňuje, že mezi nejvýznamnější změny patřila tzv. povodňová změna v roce 2004, která reagovala na důsledky povodní z roku 2002. Institut v roce 2018 také uvedl, že „plán pochází z doby, kdy ještě nebyly rozšířeny mobilní telefony, nepočítal s digitalizací ani s tím, že bude potřeba stavět znovu spadlou lávku. Současný plán je pro rozvoj Prahy velmi neflexibilní, podléhá stovkám změn ročně, zahlcuje úředníky zbytečnou prací“.

Server Estate.cz k současné situaci uvádí, že kvůli neaktuálnímu územnímu plánu jsou v Praze prakticky vyčerpány možnosti pro nové stavby. Developeři totiž bojují s tím, že jejich projekty dnešnímu plánu neodpovídají a přípravu nových projektů jim tak komplikuje zdlouhavý proces žádosti o dílčí změnu územního plánu. Ten často způsobí několikaletý odklad zahájení stavby, který se spolu s nedostatkem pozemků promítá do vyšších cen bytů.

O přípravě nového pražského územního plánu – tzv. Metropolitního plánu – rozhodlo zastupitelstvo hl. m. Prahy v roce 2012 (.pdf). Jeho zadání následně zastupitelé schválili v roce 2013 (.pdf). Doplňme, že zpracovatelem plánu je výše zmiňovaný Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy.

Ke zveřejnění návrhu nového plánu došlo poprvé v roce 2018. Tehdy vstoupil do fáze společného jednání, v jehož rámci o něm spolu jednaly magistrát, dotčená ministerstva a orgány hájící veřejný zájem. Připomínky k němu mohla tehdy podávat i veřejnost. Veřejné projednání návrhu Metropolitního plánu pak bylo otevřeno na konci dubna 2022. Připomínky a návrhy na změny mohla veřejnost podávat do 30. června 2022.

Všechny sesbírané námitky budou nyní podle IPR Praha ve třetí fázi přípravy Metropolitního plánu vyhodnoceny a případně zaneseny do jeho nové podoby. Pokud v něm nedojde k zásadním změnám, posune se ke schválení radě a zastupitelstvu hl. m. Prahy. V případě, že budou změny výrazné, vrátí se dotčené části plánu zpět k veřejnému projednání.

O vyhlášení „stop stavu“ pro změny současného územního plánu informovalo hlavní město již v září 2019. Návrhy na nové změny plánu bylo možné podávat konkrétně do 30. září 2019. „Návrhy na změny doručené pražskému magistrátu po konci září by mělo Zastupitelstvo hlavního města Prahy začít odmítat, jelikož je pravděpodobně nebude možné včas projednat a do návrhu nového územního plánu zapracovat,“ uvedl v té době ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy Ondřej Boháč.