Přehled ověřených výroků

Peter Harvánek zřejmě poukazuje slova ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely, který 3. srpna 2022 v pořadu Devadesátka na ČT24 řekl (čas 14:55): „Pokud by například Česká republika neměla dostatek plynu pro vytápění domácností nebo pro nemocnice, tak třeba Německo zastaví chod části svého průmyslu a o ten plyn, který samo potřebuje, se s námi rozdělí.“ Síkela v rozhovoru uvedl (čas 14:52), že tento mechanismus vyplývá z rozhodnutí Rady EU. 

Rada EU skutečně o solidaritě v kontextu možného nedostatku plynu jednala, a to konkrétně 26. července 2022. Ministři unijních zemí přijali nařízení, ve kterém své státy zavázali (.pdf, str. 13) k dobrovolnému snížení spotřeby plynu o 15 %, ale také zavedli mechanismus vyhlašování „výstrahy na úrovni Unie“ (str. 14). V případě, že by se alespoň pět členských států dostalo do problémů s nedostatkem plynu, stal by se závazek 15% snížení spotřeby povinným (str. 15). 

Nařízení Rady tedy usiluje o snížení spotřeby zemního plynu, zároveň však počítá (.pdf, str. 11) s možností, že by musel být aktivován další unijní mechanismus reagující na nedostatečné dodávky zemního plynu. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU z října roku 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Toto nařízení funguje jako záruka solidarity mezi evropskými zeměmi v případě, že by daný stát nebyl schopen pokrýt dodávky plynu těm, kteří jsou daným nařízením chráněni, tzv. „zákazníkům chráněným v rámci solidarity“.

Mezi tyto zákazníky spadají (článek 2) domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. (V Česku je dálkové vytápění typické pro sídliště.) Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5), a pokrýt tak výpadek dodávek.

Reálně tedy může na základě tohoto nařízení dojít k situaci, kdy by Německo muselo omezit dodávky plynu např. do průmyslu a poskytnout tento plyn českým zákazníkům chráněným solidaritou.

Doplňme, že 11. července letošního roku také ministr Síkela a jeho německý protějšek Robert Habeck podepsali společné prohlášení (.pdf) o energetické bezpečnosti, které deklaruje vzájemnou solidaritu v energetické krizi, které je ale spíše obecné povahy a žádné konkrétní závazky neobsahuje. Prohlášení mj. navazuje na červnové memorandum o připravenosti na rizika a o solidaritě v elektroenergetickém sektoru, které podepsali ministři šesti středoevropských států.

Česko a Německo tedy v červnu a červenci podepsaly několik dokumentů o vzájemné spolupráci a solidaritě v oblasti energetiky. Jedna z nich, konkrétně nařízení Rady EU z konce července, se pak odkazuje na unijní opatření k zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu, mj. obsahující možnost omezení určitých dodávek na úkor potřebnějších odběratelů v jiném státě. Peter Harvánek tedy správně poukazuje na to, že existuje závazek, že by Německo Česku v případě nedostatku plynu pomohlo. Závazek nicméně nevyplývá z memoranda, ale z nařízení EU. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Peter Harvánek reaguje na předchozí diskusi o koncertní hale, kde mj. zazněl odhad ceny projektu ve výši 3,2 miliard korun. Harvánek tedy podobnou částku označuje za údaj z roku 2021 a dodává, že dnes se výdaje mohou pohybovat i kolem 5 miliard. Pro naše hodnocení jsme tak dohledali informace o tom, jak se vyvíjely odhadované ceny stavby koncertní síně, a zda částka, o které hovoří Peter Harvánek, je skutečně starý údaj.

V roce 2019 byly náklady na stavbu koncertní síně architekta Stevena Holla odhadované na 1,5 miliardy korun bez DPH. V říjnu 2021 už odhad dle ČTK činil 2,6 miliard Kč, náklady na dokumentaci pak dalších 300 milionů.

Podle aktuálního odhadu z dubna 2022, který mj. zmínila i náměstkyně ostravského primátora Zuzana Bajgarová, by koncertní hala měla vyjít na 3,2 miliardy korun, některé odhady pak hovoří i o 3,5 miliardy Kč (.pdf, str. 20). Financování by měla zajistit spolupráce statutárního města Ostrava, Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury. Uveďme, že jeden z možných scénářů předpokládá další navýšení ceny o 164 milionů korun.

Peter Harvánek tedy nesprávně označuje částku 3,4 miliard korun za odhad z roku 2021. Ve skutečnosti se tehdy odhadovala podstatně nižší cena a údaj 3,2 miliardy, který zazněl v diskusi, je odhad aktuální. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Finanční náročnost výstavby ostravské koncertní síně je v současné době odhadována na 3,2 miliardy korun. Některé odhady z června 2022 pak hovoří až o 3,5 miliardy Kč (.pdf, str. 20).

Financování by měla zajistit spolupráce statutárního města Ostrava, Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury. Město Ostrava už v roce 2017 vytvořilo Fond pro výstavbu nového koncertního sálu (.pdf). Ostravský magistrát k červenci 2019 uložil do fondu 250 milionů korun. Dle posledních veřejně dostupných informací v něm k říjnu 2021 bylo uspořeno 430 milionů korun.

Moravskoslezský kraj pak na stavbu koncertní síně přispěje 300 miliony korun. Stát, respektive Ministerstvo kultury, na základě memoranda o spolupráci na vybudování stavby přislíbil poskytnout 600 milionů korun.

Peter Harvánek tedy správně uvádí, že Moravskoslezský kraj na vybudování koncertní haly přislíbil poskytnout 300 milionů korun. Stát poté opravdu slíbil přispět 600 miliony Kč. Peter Harvánek ovšem částku, která je v současnosti ve Fondu pro výstavbu nového koncertního sálu, podhodnotil o 70 milionů Kč, tedy o 16 %. Nicméně vzhledem k tomu, že sám ve výroku poukazuje na to, že si přesnou částkou není jistý, hodnotíme jeho výrok i přes tuto nepřesnost jako pravdivý.

Petr Kajnar v debatě jmenoval jednu z možností, jak pomoci lidem zasaženým energetickou krizí. Podle něj by takové opatření, kdy by město lidem prominulo poplatky za odpad, vedlo v případě čtyřčlenné rodiny k úspoře ve výši přibližně 3 tisíce korun měsíčně. 

Výše poplatku za komunální odpad v Ostravě činí pro rok 2022 498 Kč na osobu a kalendářní rok. Pro čtyřčlennou rodinu je to tedy 1 992 korun ročně. Od roku 2023 je naplánováno zvýšení tohoto poplatku na 720 korun na osobu a rok. Pro čtyřčlennou rodinu by se tedy mělo jednat o částku 2 880 korun. Pro děti do 7 let a osoby nad 65 let nicméně bude platit úleva z poplatku ve výši 222 korun.

Petr Kajnar tedy zřejmě zaměnil roční částku za částku měsíční. V roce 2023 by prominutí poplatků za odpad vedlo k roční úspoře téměř 3 tisíce korun. Vzhledem k tomu, že Kajnar jednoznačně hovořil o měsíční částce a následně se neopravil, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.

Gabriela Pokorná, tisková mluvčí Magistrátu města Ostravy, sdělila v červnu 2022 serveru Podnikatel.cz, že statutární město Ostrava podpořilo v uplynulých dvou letech malé a střední podnikatele postižené důsledky proticovidových opatření souhrnnou částkou přes 130 milionů korun. Město Ostrava ze svého rozpočtu částku uvolnilo v několika vlnách, a to různými formami, včetně slev a odpuštění nájmů, odpuštění místních poplatků nebo finančními dary.

Ostrava zároveň loni skutečně zajistila finanční pomoc stánkařům z vánočních trhů. Rada města Ostravy v loňském roce schválila poskytnutí finančního daru ve výši 20 000 korun třiceti stánkařům, kteří měli uzavřenou smlouvu s organizátorem Ostravských Vánoc. Primátor Tomáš Macura tehdy dar komentoval jako „poskytnutí co nejrychlejší pomoci postiženým prodejcům“, prý ale nešlo o kompenzaci ztráty jejich předpokládaných výdělků.

O poskytnutí peněžité pomoci rada rozhodla 7. prosince 2021 (.pdf, str. 45) a vedoucímu odboru financí a rozpočtu uložila (str. 46), aby stánkařům částku zaslal do 14. prosince, tedy do týdne.

Doplňme, že vláda vyhlásila 25. listopadu 2021 nouzový stav, v rámci jehož protiepidemických opatření byl zaveden i zákaz konání vánočních trhů s platností od 18:00 následujícího dne – tedy v den, kdy měly vánoční trhy oficiálně začínat.

Město Ostrava podle tiskové mluvčí Pokorné podpořilo malé a střední podnikatele částkou přesahující 130 milionů korun. Podnikatelé skutečně získali od města finanční dar i během zrušených vánočních trhů. Tomáš Macura svým výrokem poukazuje na rychlost výplaty této pomoci, přičemž rada skutečně rozhodla o zaslání peněžité pomoci do týdne od schválení částky. Výrok Tomáše Macury proto hodnotíme jako pravdivý.

V současné době činí průměrný nájem v Ostravě 205 Kč za metr čtvereční. V případě městských bytů se částky liší podle lokalit. Například v části Ostrava-Jih činilo průměrné nájemné za obecní byty 65 Kč/m², po letošním zvýšení pak kolem 70 Kč/m². Městská část Ostrava-Poruba pak k pronájmu nabízí byty v rozmezí 80–90 Kč/m².

V případě nájmů za městské byty se nám bohužel nepodařilo dohledat souhrnný průměr. Tomáš Macura nicméně téměř přesně vyčíslil průměrný nájem v Ostravě a zároveň poukazuje na výrazně nižší nájmy u městských bytů.

Americká bankovně investiční společnost Goldman Sachs vydala 4. září 2022 analytickou zprávu (.pdf) o současné energetické krizi. Analýza se zaměřila na dopady současné situace a na možná východiska z krize.

Vzhledem k současným cenám energií zpráva došla k závěru, že průměrná evropská domácnost, pakliže potrvá aktuální trend rostoucích cen, na začátku příštího roku za energie zaplatí (.pdf, str. 3) 500 eur měsíčně. Jednalo by se tak přibližně o 200% nárůst oproti loňskému roku, kdy rodiny za energie zaplatily v průměru 160 euro za měsíc (str. 4).

Lukáš Dvorský se pravděpodobně odkazuje na projekt Pravda o vodě, který na svém webu kritizuje nastavení vlastnických vztahů v Ostravských vodárnách a kanalizacích (OVAK), které zajišťují provozování vodovodů a kanalizací v Ostravě. Majoritním vlastníkem společnosti OVAK je totiž francouzská společnost SUEZ Group, vlastnící 50,13 % akcií. Do roku 2019 mělo statutární město Ostrava podíl na akciích OVAKu 28,55 % (.pdf, str. 12), po odkupu akcií od fyzické osoby se dostala na aktuálních 40,6 %.

Pravda o vodě na svém webu uvádí Lukášem Dvorským zmíněnou částku 1,492 mld. Kč, přičemž se má jednat o kumulovaný zisk OVAKu za roky 1998–2020. V souvislosti s 50% podílem SUEZu pak Pravda o vodě píše: „Cca 750 milionů z peněz, které lidé zaplatili v ceně vody (vodného a stočného), odtekly do ciziny. Investice do infrastruktury přitom financuje město.“

Lukáš Dvorský nicméně částku 1,492 mld. Kč označuje za to, co „občané Ostravy zaplatili na vodném stočném“ mezi lety 1999 a 2020. Zaměňuje tedy zisk za tržby OVAKu, navíc oproti Pravdě o vodě nezmiňuje rok 1998. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jaké byly tržby a zisk OVAKu v daném období, a také, jestli polovina zisku odtekla do Francie společnosti SUEZ.

Tržby a zisky OVAKu

OVAK ve všech svých výročních zprávách neuvádí konkrétní tržby z vodného stočného, pro zjednodušení se tedy budeme dívat na položku „Tržby z prodeje výrobků a služeb“ (zajišťování dodávek vody a její následné odkanalizování je ostatně primárním předmětem činnosti OVAKu).

Jak je vidět v následujícím grafu, roční tržby se v období mezi lety 1998 a 2020 postupně zvyšovaly z 0,7 mld. Kč až na 1,2 mld. Souhrnně tak OVAK za 23 let získal prodejem výrobků a služeb (tedy především na vodném a stočném) více než 21 miliard Kč.

Tržby OVAKu z vodného a stočného jsou pochopitelně mnohem vyšší než výsledný zisk, který je rozdílem celkových výnosů a nákladů, které společnost každoročně musí vyplácet (mzdy, poplatky za služby, daně atd.).

Po odečtení těchto nákladů dosáhl OVAK mezi lety 1998 a 2020 kumulovaného výsledku hospodaření (zisku) ve výši 1,493 miliardy Kč. Konkrétní roční hodnoty uvedené na webu Pravda o vodě odpovídají výročním zprávám obsaženým ve sbírce listin obchodního rejstříku a zachycuje je následující graf.

Zdroje: 1998 (str. 3), 1999, 2000 (str. 27), 2001, 2002 (str. 52), 2003, 2004 (str. 46), 2005, 2006, 2007 (str. 63), 2008, 2009, 2010 (str. 58), 2011, 2012, 2013 (str. 55), 2014, 2015, 2016 (str. 73), 2017, 2018 (str. 51), 2019, 2020 (str. 15)

Lukáš Dvorský tedy nesprávně interpretuje výše uvedenou částku 1,49 miliard Kč. Jedná se o kumulovaný zisk společnosti od roku 1998, nikoliv o zaplacené vodné a stočné od roku 1999.

Odliv zisků do Francie

Zaměřme se ještě stručně na údajný odliv zisků do zahraničí – francouzskému SUEZu. OVAK každoročně rozhoduje, jak naloží s výsledkem hospodaření, který byl ve sledovaném období vždy kladný. Zpravidla je část zisku převedena do personálního fondu ze zisku a zbytek je vyplacen jako dividendy akcionářům. Z výroční zprávy za rok 2021 například vyplývá (.pdf, str. 25), že za roky 2018–2020 OVAK akcionářům vyplatil přibližně 94 % zisků. V předchozích třech letech to bylo 95 % (.pdf, str. 71).

Většina zisků skutečně je rozdělována akcionářům a lze tvrdit, že téměř polovina zisků OVAKu každoročně „odtéká“ francouzskému vlastníkovi poloviny akcií.

Ačkoliv Dvorský v rámci své kritiky výše plateb, inkasovaných francouzským spoluvlastníkům OVAKu udal přibližně odpovídající částku, použil pro ni neodpovídající označení. Vzhledem k velikosti rozdílu mezi částkou tržeb a zisku musíme hodnotit jeho výrok jako nepravdivý.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 25) podzemní zásobníky plynu: RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage, Moravia Gas Storage a SPP Storage, jejíž zásobník nicméně není připojený k české plynárenské soustavě a slouží primárně pro potřeby Slovenska. Celková kapacita zásobníků, v nichž se skladuje plyn pro český trh, odpovídá 36,88 TWh (.pdf, str. 25).

RWE Gas Storage CZ mělo ke 12. září 2022 ve svých zásobnících uloženo 26,8 TWh plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 3,07 TWh plynu a Moravia Gas Storage 1,6 TWh plynu. Dohromady se tak jednalo o 31,5 TWh zemního plynu, tedy o 85,4 % celkové kapacity zásobníků.

Jan Dohnal dále mluví o vyjednané solidaritě s Německem. Tento pojem se v české veřejné debatě o řešení energetické krize používá v souvislosti s připravovanou bilaterální dohodou mezi Českem a Německem. V červenci Česká republika a Německo totiž podepsaly dohodu o energetické bezpečnosti, podle níž si země v případě výpadku dodávek zemního plynu navzájem pomohou. Přesněji se v jejím rámci státy zavázaly v budoucnu uzavřít smlouvu o solidárních opatřeních (.pdf), která by měla zajistit bezpečnost dodávek plynu mezi oběma zeměmi „před začátkem nadcházející zimní sezóny“.

Německý ministr hospodářství Robert Habeck tehdy uvedl, že Česko a Německo budou dále pracovat na konkrétních krocích spolupráce. Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak zmiňoval, že konkrétní kroky jsou připravené, blíže je ale nespecifikoval. Doplňme, že na konci srpna premiér Fiala uvedl, že jednání o konkrétní podobě česko-německé smlouvy o solidaritě v dodávkách plynu stále probíhají. Tento projev solidarity tedy nelze zatím označit za „vyjednaný“.

Za solidaritu nicméně lze nicméně označit také celounijní mechanismus reagující na nedostatečné dodávky zemního plynu. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU z října roku 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Toto nařízení funguje jako záruka solidarity mezi evropskými zeměmi v případě, že by daný stát nebyl schopen pokrýt dodávky plynu těm, kteří jsou daným nařízením chráněni, tzv. „zákazníkům chráněným v rámci solidarity.“

Mezi tyto zákazníky spadají (článek 2) domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5) a pokrýt tak výpadek dodávek.

Tento mechanismus je již od roku 2017 v platnosti, lze tedy říct, že tato podoba evropské (mj. i česko-německé) solidarity je již zajištěná.

Jan Dohnal tedy správně popisuje stav plynu v českých zásobnících. Správně také poukazuje na skutečnost, že existuje závazek vzájemné solidarity mezi Českem a Německem. Ta nicméně nevychází z bilaterálních dohod, ale z unijního nařízení.

Tomáš Macura mluví o způsobu financování investic do vodohospodářské infrastruktury. Poukazuje na to, že město tyto investice fakticky nic nestojí, protože je pokrývá z peněz, které získává od akciové společnosti Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK). Společnost OVAK zajišťuje dodávku pitné vody a provoz vodohospodářské infrastruktury v Ostravě a město jí tuto infrastrukturu pronajímá (.pdf, str. 28). Město Ostrava navíc ve společnosti OVAK vlastní 40,6% podíl, a tak každoročně získává i dividendy ze zisku OVAKu.

V posledních třech letech šly do vodohospodářské infrastruktury investice ve výši stovek milionů ročně. V následujících odstavcích se zaměříme na to, z jakých zdrojů tyto finance pocházely. Část peněz každoročně dává přímo OVAK – v posledních třech letech se tato částka pohybovala kolem 100 milionů Kč. Větší část pak do infrastruktury dává město Ostrava: v letech 2019 a 2020 přibližně 330 milionů Kč, v loňském roce přes 658 milionů Kč. 

V letech 2019 a 2020 platilo, že z příspěvku města „téměř 300 milionů korun pochází z nájemného, vyplaceného společností OVAK vlastníku infrastruktury, statutárnímu městu Ostrava, které jej vkládá zpět do obnovy veřejných vodovodů a kanalizací“ a zbytek z dividend vyplácených městu jakožto akcionáři. Město Ostrava tedy investice do vodohospodářské infrastruktury skutečně dokázalo zajistit z těchto dvou zdrojů, jak uvádí Tomáš Macura.

Zdroje k tabulce: investice z rozpočtu OVAKu: 2019 (.pdf, str. 17), 2020 (.pdf, str. 8), 2021 (.pdf, str. 6); nájem: 2019, 2020, 2021 (.pdf, str. 28); dividendy (.pdf, str. 25); podíl města v OVAKu; platba z rozpočtu města v roce 2021.

Pro rok 2021 nicméně město oznámilo navýšení investic do vodohospodářské infrastruktury na cca 777 milionů korun (.pdf, str. 16), podobné částky Ostrava plánuje investovat i v dalších letech. Web města Ostravy k tomu v červnu 2021 uvedl, že „přes 300 milionů korun pochází z nájemného, které platí OVAK městu Ostrava za pronájem infrastruktury. Nejméně stejně tak velkou finanční částku město Ostrava vynakládá na rozvoj infrastruktury i z vlastního rozpočtu“. V roce 2020 popisovala náměstkyně primátora Zuzana Bajgarová plán městského financování investic takto: „Budeme využívat částečně fond (s prostředky z nájmu od OVAKu, pozn. Demagog.cz), částečně budeme dokrývat finance z přebytku hospodaření, pravděpodobně využijeme i nějaké úvěrové zdroje.“

V roce 2021 tedy již neplatilo, že by Ostrava do infrastrukturních investic ve vodohospodářství nedávala žádné další vlastní prostředky. Jelikož Tomáš Macura mluví o současnosti a v posledním roce, za který jsou dostupná data, Ostrava kromě peněz z dividend a nájemného používala na investice do vodohospodářské infrastruktury také další vlastní prostředky, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Připomeňme, že město Ostrava plánovalo na tyto investice přispívat z vlastních zdrojů i po roce 2021.