Přehled ověřených výroků

Volby do Evropského parlamentu dosud skutečně vzbuzují poměrně vlažný zájem u českých voličů, nikoliv však na politické scéně, kdy počet kandidujících subjektů je srovnatelný s volbami do českých zastupitelských sborů. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Při srovnání vycházíme z údajů ČSÚ zveřejňovaných na serveru volby.cz. Volby do Evropského parlamentu u nás zatím proběhly dvakrát – do historicky prvních voleb v roce 2004 se přihlásilo 32 stran a uskupení, k urnám přišlo 28,32 % oprávněných voličů. Účast u voleb v roce 2009 se pak prakticky nelišila, k volbám přišlo 28,22 % voličů, kandidátku podalo 33 subjektů.

V zatím posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010 kandidovalo 27 stran a volební účast se vyšplhala na 62,6 % oprávněných voličů. Například v roce 2002 dosáhla účast ve volbách do PS 58 % a kandidovalo 29 subjektů.

Volby do Senátu mají jinou periodicitu i volební systém, kdy se volí většinově ve dvou kolech. Každé dva roky se volí ve třetině volebních obvodů. První kolo navíc tradičné bývá spojeno s dalšími volbami - krajskými či komunálními. Jiná je tedy i účast – například řádné volby do jedné třetiny obvodů v roce 2010 přilákaly 44,59 % oprávněných voličů v prvním kole a 24,64 % ve druhém, voliči vybírali z kandidátů z 36 různých stran a hnutí (celkově za všechny obvody).

Ze srovnání vynecháváme krajské a komunální volby, protože ty se vyznačují značným množstvím lokálních uskupení.

Ústavní soud nálezem vedeným pod spisovou značkou Pl.ÚS 29/09 (.doc) se otázce lhůt věnuje zvláště v bodech 116 - 121, kde říká, že: "...Lhůta bez zbytečného odkladu pochopitelně neznamená ihned..." (bod 120) a zároveň: "...Taková doba - pohybující se v řádu měsíců, a nikoli pouze týdnů - nepochybně přiměřená není..." (bod 121).

Tento nález se zabývá lhůtou ratifikace mezinárodní smlouvy prezidentem (konkrétně Lisabonské smlouvy), kde také není v ústavě jasně definovaná lhůta. Můžeme to tedy brát jako analogii o které mluví Jiří Dienstbier a dát mu za pravdu, že takto Ústavní soud opravdu judikoval

Na základě volebního programu SPOZ hodnotíme výrok jako pravdivý.

V bodě 2.4.volebního programu se dočteme následující: "V osobní dopravě zavedeme nulové jízdné v osobních vlacích v OPH, okamžitě zrychlíme většinu dálkových spojů. V placených službách zprůhledníme systém jízdného, umožníme levnější jízdu lidem, kteří využijí vlak v době dopravních sedel, a zvýšíme tím komfort cestujících platících plné jízdné v době špiček."

Ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák (SPOZ) se pro Impuls k danému tématu vyjádřil následovně: "V době dopravního sedla, mimo špičku, ve vlacích jezdí tak málo lidí, že v podstatě výběr jízdného je dražší, než kolik se vybere. (...) Týká se to osobních vlaků, tedy ne všech vlaků a dálkových vlaků. Předpokládá to, že i takový cestující bude muset mít nějaký doklad jako je in-karta nebo Opencard."

Výrok hodnotíme na základně dostupných informací jako nepravdivý.

Dle německého insolvenčního řádu se nabízí v případě úpadku právnické osoby víceméně dvě hlavní možnosti, jak se s nastalou situací vyrovnat a těmi jsou zákonná likvidace a reorganizace. Obě možnosti jsou přitom realizovány v rámci insolvenčního řízení. Možnost reorganizace podniku v rámci insolvenčního řízení je v německém insolvenčním řádu zavedena od roku 1991.

Dle §22 odst. 1 německého insolvenčního řádu (odkaz v německém jazyce, .pdf) se předpokládá, že činnost podniku bude pokračovat. V rámci insolvenčního řízení pak může podnik přistoupit k reorganizaci. Zároveň podnik, u kterého bylo zahájeno insolvenční řízení a pokračuje v činnosti je zvýhodněn tím, že mzdu zaměstnancům, včetně vedlejších mzdových nákladů, vyplácí po dobu třech měsíců úřad práce na základě §183 SGB (třetí kniha Sociálního zákona podporující pracovní místa, odkaz v německém jazyce) . Tato finační podpora v úpadku je však vyplácena zpětně a pouze pokud je podnik schopen ji předfinancovat a existuje-li pozitivní prognóza pokračování činnosti podniku.

Úpadek v ČR je upraven Insolvenčním zákonem neboli zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení. Způsoby řešení úpadku dlužníka v insolvenčním řízení jsou pak dle §4 následující:

a. konkurs b. reorganizace c. oddlužení d. zvláštní způsoby, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů

Dle Insolvenčního zákona je také možné, aby insolvenční správce dle §41 uzavíral smlouvy o úvěry a smlouvy obdobné, jakož i smlouvy na dodávku energií a surovin, včetně smluv o zajištění splnění těchto smluv, což má umožnit pokračování činnosti podniku.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý především kvůli dezinterpretaci postupu po "bankrotu" v České republice. Není ani zcela jasně možné určit, jestli má Vladimír Stehlík formulací "ta banko jim pomůže, dá jim půlroku na to, aby se zvedli a začnou znova" na mysli reorganizaci a pokračování podniku, ale dá se to tak vyložit. Nicméně jediná možnost v ČR jistě není "být zavřen"-

Průzkumy potvrzují, že lidé jsou znechucení politikou. Nedá se však říci, že zemi řídili dosud stejní lidé a stejné strany. Ve vládách se stran i premiérůvystřídalo více než deset.

Podle výzkumu agentury STEM nebylo loni s politikou spokojeno 92 % obyvatel. Znechucení politikou bylo uváděno jako nejčastější důvod, proč lidé nevědí, kterou stranu by volili, nebo proč by nevolili žádnou.

Za posledních 23 let se na vládních koalicích podílely strany: Občanské fórum, ODS, KDS, KDU-ČSL, ODA, US, US-DEU, ČSSD, SZ, TOP 09, VV a LIDEM. Vládu nepřímo podporovala i KSČM, když se zdržela hlasování o důvěře Fischerovy vlády a nedůvěře Grossovy vlády. Komunisté navíc dali důvěru současné vládě Jiřího Rusnoka.

Strany, které vlády podporovaly, pokrývají velkou část politického spektra, a nedají se proto označit za „vlastně stejné“.

KSČM nepodpořila ani jedním hlasem návrhy státních rozpočtů vládní koalice pro roky 2011, 2012 i 2013. Nikdo se ani nezdržel, všichni hlasovali proti, až na ojedinělé nepřihlášené, resp. omluvené poslance/poslankyně.

Martin Kuba skutečně inicioval návrh na zrychlené odpisy. Tento návrh byl skutečně podán jako součást balíčku změn daňových zákonů, který předložilo Ministerstvem financí ČR, což popsala v době vzniku návrhu i samotná ODS. Senát jej však jako celek neschválil, jelikož nesouhlasil se zrušením daně z dividend.

Podle dostupných informací Andrej Babiš o nákup Unipetrolu několikrát usiloval, ale nikdy jej nezískal.

Na základě dostupných makroekonomických predikcí Ministerstva financí z r. 2013 hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ministerstvo financí (MF) v r. 2013 vydalo zatím celkem 3 makroekonomické predikce. V lednové predikci je odhadován růst HDP v r. 2014 na 1,4 %, v dubnové na 1,2 % a v červencové na 0,8 %. Pakliže vycházíme z odhadů MF z r. 2013, tak se skutečně Janem Fischerem vyslovený údaj 1,3% pohybuje při horní mezi.

Za r. 2012 jsou dostupné celkem 4 makroekonomické predikce MF. V lednu 2012 byl odhadovaný růst HDP na r. 2014 2,7 % (.pdf, s. 37), v dubnu 2,2 % (.pdf, s. 40), v červenci 1,9 % (.pdf, s. 40) a v říjnu také 1,9 % (.pdf, s. 40). Nicméně tyto odhady mají charakter výhledu nikoli již predikce.

Prezident Miloš Zeman již během volební kampaně prohlašoval, že by bývalého vedoucího prezidentské kanceláře Jiřího Weigla ve funkci kancléře ponechal. Ten však v lednu 2013 deklaroval, že z Pražského hradu odejde spolu s končícím prezidentem Václavem Klausem, neboť dle jeho slov “ považuje za správné odejít se současným prezidentem ”.

Zda u jednání prezidenta Zemana s Jiřím Weiglem byl kancléř Mynář přítomen, není pro hodnocení výroku bráno v potaz.