Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o projednávaném tisku k věci Bubny-Zátory a chování jednotlivých stran v rámci tohoto projednávání jako zavádějící. Poche správně popisuje fakt, že zmíněný tisk byl předložen již třikrát a poměrně přesně uvádí i termíny, kdy se tak stalo, nicméně se nám nepodařilo dohledat zmíněnou velkou kritiku jeho strany směrem k tomuto návrhu.

Miroslav Poche mluví o tisku Z-940, který obsahoval změnu územního plánu ve věci Bubny-Zátory. Ten byl skutečně předložen třikrát, konkrétně na jednání zastupitelstva Hlavního města Prahy v říjnu (.pdf - str. 20) a prosinci (.pdf - str. 83) 2012 a naposled v lednu (.pdf - str. 13) 2013, kdy byl schválen.

Co se týká jednotlivých hlasování, případ, kdy byl zmíněný tisk navržen poprvé je popsán v předchozím výroku.

V prosincovém hlasování o tomto návrhu hlasovalo zastupitelstvo města tak, že tento tisk nebyl opět schválen. ODS hlasovala následovně - pro 7, proti 2, chybělo, zdrželo se nebo nehlasovalo 9. Toto vyplývá z oficiálního zápisu o hlasování na stránkách Prahy.

Lednové hlasování ve věci Bubny-Zátory již přineslo schválení tisku - viz. hlasování - kdy jej podpořilo 37 zastupitelů.

Poche také mluví o tom, že tuto změnu sociální demokraté velmi kritizovali. Ze všech tří jednání zastupitelstva, kdy se tento problém projednával, je pořízen stenozáznam:

říjen - .pdf - str. 67 prosinec - .pdf - str. 83. leden - pdf. str. 12.

Projdeme-li tyto stenozáznamy, zjistíme, že zastupitelé ČSSD svou kritiku na jednání fakticky ani nepřednesli. Co se týká hlasování, tento návrh nepodporovali, nicméně velmi kritizován tento návrh při příležitosti jeho projednávání nebyl. Během tří projednávání je dohledatelné pouze vystoupení právě Pocheho. Ten konkrétně na lednovém zastupitelstvu říká (.pdf - str. 13):

" Děkuji za slovo, pane primátore, já jsem původně chtěl panu náměstkuHudečkovi říct pouze za sociální demokracii no comment k tomuto tisku, nicméně napadla
mě jedna drobnost, na kterou ten tisk nedává odpověď a to, jak se k tomuto uvedenému tisku
staví vaše komise tajemná, a také výbor pro územní rozvoj ZHMP, protože jeho stanovisko
nemůžu dohledat. Ale především mě zajímá ta komise. Děkuji. " Kritika tohoto projektu není dohledatelná ani v mediálních vyjádřeních pražské ČSSD na jejím webu v archivu tiskových zpráv ani v archivu článků. Prošli jsme také 2 periodika, na něž pražská ČSSD odkazuje (Čas volby, Pražské listy). Kritika územního plánu obecně (ne tedy konkrétně Bubnů) je dohledatelná v prosincovém vydání Pražských listů z roku 2012, v textu zastupitele ČSSD Březiny "Pražská koalice ODS a ČSSD škodí Praze a Pražanům". Tento text však není zaměřen spíše na komplexní kritiku tehdejší koalice, není postaven na kritice územního plánu a jeho změny v oblasti Bubny. Doslova se v nich píše (.pdf - str. 2): "Naprosto nelogické a z pohledu budoucího rozvoje naší metropole jsou také kroky náměstka Hudečka (TOP 09) ve věci změn systému územního plánování. V posledním roce tak zažíváme nepřehlednou situaci, kdy práce na některých změnách územního plánu jsou pozastaveny, a o jiných diskuse pokračuje. Přitom dochází k plýtvání prostředků vynaložených na předchozí přípravu územních změn. Navíc hrozí reálný scénář, že nového územního plánu se během následujících let vůbec nedočkáme."

Národní značkou pro kvalitní potraviny KLASA označuje ministerstvo zemědělství od roku 2003 " nejkvalitnější potravinářské a zemědělské výrobky ". Značku spravuje Odbor pro marketing Státního zemědělského intervenčního fondu a je udělována (.pdf) ministrem zemědělství na základě doporučení správce značky.

Podle výzkumu (.pdf) agentury STEM/MARK, a.s. provedeného ve dnech 1. - 11. února 2013 na 1316 respondentech je znalost této značky v obou kategoriích (spontánní, tedy nepodpořená, i podpořená znalost) ve výši 88%. Základem pro podpořenou znalost (str. 9) jsou všichni dotazovaní (celkem 1316 osob), základem pro spontánní znalost jsou však respondenti, kteří uvedli, že znají dobře nebo alespoň zběžně nějaké značky kvality potravin (str. 8, celkem 667 dotazovaných).

Miroslav Toman ve svém výroku tedy uvádí data poněkud zjednodušeně, nicméně známost značky KLASA potvrzuje i průzkum agentury STEM/MARK, a.s. na toto téma, kdy v hlavních zjištěních uvádí značku KLASA jako nejznámější. Zná ji " naprostá většina dotázaných ".

Oba "druhy" znalosti značky jsou tedy ve výši 88%. Pokud se vrátíme zpět k výroku samotnému, potvrdit bychom mohli první část (podpořená znalost je přes 80%), druhá část je však nepřesná. Výrok tedy označujeme jako zavádějící.

Politická strana TOP 09 se netají tím, že podporuje zavedení eura v České republice. Ve svém novém volebním programu, který představila 12. září 2013, však nechce jednotnou evropskou měnu přijímat nyní, jak Pospíšil naznačuje, nýbrž až v horizontu let 2018-2020, přičemž chce stanovit závazné datum pro vstup do eurozóny již v následujícím volebním období (2013-2017). Miroslav Kalousek prohlásil, že: „Přijetí eura je krokem, který přivede více užitku než nákladů“.

Občanští demokraté skutečně dlouhodobě podporují konání celostátního referenda, které by mělo rozhodnout o vstupu do eurozóny.

Výrok Jiřího Pospíšila hodnotíme jako zavádějící, neboť naznačuje, že TOP 09 chce přijmout společnou evropskou měnu již po volbách, reálně však TOP 09 usiluje pouze o stanovení termínu, který by měl ve skutečnosti být až po roce 2018. V otázce rozdílného pohledu na referendum k této věci pak Pospíšil popisuje stav věcí korektně.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Miloš Zeman má totiž pravdu v tom, že soudní proces již skutečně probíhá, avšak uvádí nesprávnou výši kupní ceny při prodeji státních akcií Mostecké uhelné společnosti (MUS).

Švýcarský soudní proces s bývalými manažery MUS, kterému předcházelo dlouholeté vyšetřování, začal 13. května 2013.

V usnesení Vlády ČR č. 819 ze dne 28. července 1999 byla kupní cena celkového počtu 4 089 763 ks akcií o nominální hodnotě 1 000,- Kč/1 ks stanovena na 650 000 000,- Kč. Tržní cena akcie Mostecké uhelné společnosti byla 28. července 1999 ve výši 127,040 Kč/ks. Na základě výpočtu cena/ks zjistíme, že kupní cena v případě prodeje státních akcií byla stanovena na 158,933 Kč/ks. To je cena odpovídající 125,1 %, tedy o 25,1 % vyšší. Sám Miloš Zeman například v rozhovoru pro on-line deník Týden.cz z listopadu 2011 také uvádí údaj 25 %. Zde tedy o 5% přidává.

Výrok hodnotíme na základě informací z webů Eurostat, finance.cz a iDnes.cz jako zavádějící. Miloš Zeman navštívil Rakousko v rámci výkonu prezidentské funkce v dubnu 2013. Korporátní daň nebo daň z příjmu právnických osob je v Rakousku od roku 2005 ve výši 25 %.

Nezaměstnanost v Rakousku dosáhla v roce 2012 výše 4.3 %, v České republice to bylo 7 %, což nepředstavuje o polovinu nižší nezaměstnanost, jak uvádí Miloš Zeman.

Výrok senátora Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť i když je pravda, že ve Švýcarsku funguje institut odvolatelnosti politiků, reálně nefunguje v celé zemi, ale v pouze v 6 z celkových 26 kantonů. Navíc v několika byl tento institut dokonce zrušen.

Ve Švýcarsku sice existuje tzv. institut odvolání (něm. Abberufung, ang. recall), nikoli však na federální, ale pouze kantonální úrovni (Dvořákova, Vladimíra a kolektiv. 2008: Základní modely politických systémů, str. 244) a to pouze v šesti kantonech z celkových 26 - Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri.

Naopak v kantonech Aargau (1980), Basilej (1984) a Lucerne (2007) byl tento institut ústavně zrušen.

Odvolatelnost politiků tedy nefunguje v celém Švýcarsku, ale pouze v jeho menší části, v některých kantonech je tento institut dokonce rušen. Právě z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící. Senátor Okamura má nicméně pravdu v tom, že k odvolávání politiků skrz "odvolatelnost referendem" prakticky vůbec nedochází.

Vláda Jiřího Rusnoka byla oficiálně jmenována 10. července 2013. Od tohoto data přibylo na účet Jana Fischera celkem 531 Kč. (viz transparentní účet Jana Fischera)

Jiří Rusnok byl pověřen sestavením vlády dne 25. června 2013, o možném angažmá Jana Fischera v této vládě na postu ministra financí se v médiích začalo spekulovat už na přelomu června a července. (viz zpravodajské servery iDnes.cz, Aktualne.cz nebo zpravodajství ČT) V této době se také na účtu Jana Fischera začaly objevovat sponzorské dary pro splacení dluhů z prezidentské kampaně. Od 4.do 9. června 2013 na tento účet přibylo celkem více než 5 320 000 korun. (viz transparentní účet Jana Fischera)

Ještě před jmenováním Fischerovy vlády, 7. dubna 2009, předložila skupina poslanců sněmovně návrh ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny, tedy o jejím předčasném rozpuštění. Vláda Jana Fischera byla jmenovaná o měsíc později, 8. května.

Ústavní zákon sice byl schválen a vyhlášen ve Sbírce zákonů, avšak 10. září 2009 jej – spolu s říjnovým termínem voleb – zrušil Ústavní soud. Soud tedy řekl své „ne“ až v září, nikoliv „někdy v srpnu“, a výrok je tudíž zavádějící.

Výrok hodnotíme na základě informací z webů swissworld.org, swissinfo.ch , globaledge.msu.edu, wikipedia.org a ch.ch jako zavádějící.

Je pravdou, že švýcarský parlament, Federální shromáždění, je dvoukomorovým tělesem. Dolní komora, Národní rada, se skládá z 200 poslanců a horní komora, Rada států, je tvořená 46 zástupci kantonů.

Také je pravdou, že občané Švýcarska mohou zrušit zákon, který podle jejich názoru není v soulady s jejich zájmy, a to prostřednictvím referenda a lidového hlasování. Občané Švýcarska s volebním právem, nebo minimálně 8 kantonů má právo iniciovat referendum o přijatém zákoně či legislativním aktu. Pokud se do 100 dnů od vyhlášení zákona, jemuž referendum oponuje shromáždí 50 000 platných podpisů, je platnost zákona posouzena prostřednictvím lidového hlasování.

Politický systém Švýcarska je velmi specifický a nelze jej označit jako klasickou parlamentní demokracii. Vláda země, Federální rada, je volena oběma komorami parlamentu a po zvolení jí nelze vyjádřit nedůvěru. Federální parlament může byt rozpuštěn pouze v případě přijetí iniciativy na kompletní změnu ústavy. Oba tyto znaky švýcarský politický systém odlišují od jiných parlamentních demokracií.

Komparativní politologie řadí Českou republiku mezi parlamentní republiky, či lépe republiky s parlamentním systémem vlády (např. VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Praha : Portál 2011. 487 s. ISBN 978-80-7367-893-7).

Základními znaky parlamentního režimu jsou politická odpovědnost vlády vůči parlamentu a účast vlády v procesu tvorby práva. Dále také právo hlavy státu rozpouštět za daných okolností parlament (CABADA, Ladislav a KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 455 s. ISBN 9788073800765.).

Politický systém Ruské federace bývá nejčastěji označován jako poloprezidentský (poloprezidentská republika, semiprezidencioalismus (viz. např. CABADA, Ladislav. Komparace politických systémů: nové demokracie střední a východní Evropy). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2008, 434 s. ISBN 9788024513881.).

Ten se vyznačuje tím, že dělba moci je zde provedena v duchu výrazné převahy moci výkonné nad zákonodárnou. Hlava státu hraje důležitou politickou roli a účastní se výkonu moci. V systému tedy existují dva aktivní subjekty exekutivy: prezident a vláda v čele s premiérem (CABADA, Ladislav a KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 455 s. ISBN 9788073800765.). Politický systém v Rusku bývá kategorizován často také jako autoritativní (viz např. český odborník na politický systém Ruska prof. Jan Holzer).

Nezle však tvrdit, že se v případě Ruska jedná o čistě prezidentský systém, (severo či jihoamerický prezidencialismus). V tomto režimu je moc výkonná od zákonodárné striktně oddělena. Neexistuje votum důvěry či nedůvěry a neexistuje taktéž politická odpovědnost exekutivy vůči parlamentu (CABADA, Ladislav a Michal KUBÁT. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 455 s. ISBN 9788073800765.). Tyto prvky však politický systém Ruské federace obsahuje, proto výrok označujeme jako zavádějící.