Nový občanský zákoník se deset let připravoval. Připravovaly to vlády sociální demokracie, zadal to nebožtík ministr Otakar Motejl.
Vývoj přípravy nového občanského zákoníku (legislativní proces) je zachycen na stránkách obcanskyzakonik.justice.cz spravovaných Ministerstvem spravedlnosti. V souvislosti s tématem je zde uvedeno následující: "Od devadesátých let působila při Ministerstvu spravedlnosti ČR komise pro rekodifikaci občanského práva, tvořená zástupci široké právnické veřejnosti (advokáti, notáři, soudci i akademičtí pracovníci). V roce 2000 pověřil tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl dva z jejích členů, profesora Karla Eliáše a docentku Michaelu Zuklínovou, přípravou věcného záměru nového občanského zákoníku. Věcný záměr určil koncepci budoucího zákoníku a základní obrysy řešení klíčových institutů." Pro úplnost můžeme např. dále dodat přímý odkaz uvádějící zahrnutí přípravy nového občanského zákoníku do Legislativního plánu vlády na rok 2000 (s výhledem na roky 2001 a 2002).
V loňském roce bylo na dávkách v hmotné nouzi vyplaceno 7 miliard a 800.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k nedostupnosti dat o reálných výdajích MPSV za rok 2012.
Rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí pro rok 2012 (.pdf) přiznával na dávky pomoci v hmotné nouzi 5,56 mld. Kč (viz Specifické ukazatele - výdaje). Nicméně závěrečný účet, případně výroční zpráva nebo jiný dokument, který by uváděl prostředky reálně poskytnuté na dávky pomoci v hmotné nouzi v roce 2012, .
Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.
Koneckonců povinné zavedení registračních pokladen jednou sociální demokracie prosadila, aby to posléze ústy svého bývalého předsedy Jiřího Paroubka později odpískala.
Zákon o registračních pokladnách č. 215/2005 Sb. (. pdf) byl 3. 5. 2005 přijat poslanci ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a z části US-DEU. Poslanecká sněmovna však 24. 10. 2006 na návrh (6. schůze, 1. návrh) celé řady poslanců, včetně Jiřího Paroubka (tehdy ČSSD), schválila odložení jejich zavedení.
Ve volebním období 2006-2010 pak ČSSD deklarovala, že od povinného zavedení registračních pokladen ustupuje. V dubnu 2008 Paroubek (ČTK) oznámil, že zavádění registračních pokladen již nebude strana navrhovat. Text konkrétně uvádí: "V případě registračních pokladen a minimální daně, které zrušila vláda Mirka Topolánka, šlo prý o správná ekonomická opatření, která ale symbolizovala útisk a odvedla ČSSD voliče. "Nebude se to opakovat," podotkl předseda sociálních demokratů." O záměru strany neusilovat o zavedení reg. pokladen informují také např. Idnes.
Zmínka o jejich zavedení není přítomna ani v programu strany (.pdf) pro volby do PSP 2010. Lze tedy pozorovat, že prvotní cíl zavést registrační pokladny byl ze strany ČSSD postupně utlumen a následně také zrušen. Lze také dohledat výroky tehdejšího předsedy ČSSD k této věci, které odpovídají Nečasově tvrzení.
Ministerstvo průmyslu má ve své Státní energetické koncepci, kterou vzala na vědomí vláda, teď bude procházet další procedurou, tezi, kde říká, že by vlastně ta podpora z obnovitelných zdrojů energie provozní, měla být přenesena do jádra. A že byl existovat, být zaveden takzvaný kompenzační mechanismus...
V nové Státní energetické koncepci (.pdf) je zmíněno zavedení kompenzačního mechanismu vyrovnávacích plateb pro nové bezuhlíkaté zdroje (tedy i pro nové jaderné elektrárny), mělo by se jednat o novelu energetického zákona s tím, že by tento kompenzační mechanismus měl být implementován do tendrů pro nové kapacity pořádaných státem. Pouze však v případě, že by evropský či regionální energetický trh byl deformován a tím pádem by byl schopen vysílat korektní signály pro investice. (str. 90)
...a my jsme v tom svém usnesení k volbě ústavních soudců hlavně konstatovali to, že Ústavní soud by měl být názorově pestrým seskupením odborníků bez, a nikoliv sborem přitakávačů k politickému názoru politiků nebo senátorů...
Stanovisko senátorského klubu ODS k volbě ústavních soudců ze 23. dubna 2013 je k dispozici zde jako videozáznam a mj. se v něm říká: "Ústavní soud by měl být názorově pestrým seskupením odborníků na ústavní právo, nikoli sborem přitakávačů politickému názoru senátorů." (čas 0:35)
Kdybychom byli v televizi, tak vám ukážu mapu, která ukazuje celou Evropu bez Albánie, České republiky a Holandska a v celém tom zbytku už je v restauracích kouření zakázáno.
Kouření v restauracích je - alespoň částečně - stále povoleno v řadě zemí Evropy.
Podle informací, které přinesl server Ihned (který vychází z dat WHO a z anglické Wikipedie) řada evropských států kouření z restaurací ještě zcela nevytlačila - např. Ruská federace, Bělorusko, Rumunsko či Bulharsko, ale také řada států západní Evropy (Francie, Itálie nebo Portugalsko).
Pro doplnění udáváme, že metodika WHO, potažmo Hospodářských novin, je v tomto ohledu velmi striktní (pokud tedy určitý stát povoluje výjimky, např. kouření u restaurací do určité rozlohy nebo hermeticky oddělené kuřácké prostory, je přesto označen jako kuřáctví tolerující).
Bojoval jsem proti lichvě a teďka koaliční poslanci vybrakovali můj původní návrh na omezení lichvy, ve středu je omezení lichvy na vládě.
Je pravdou, že na jednání vlády 6. března 2013 byl na programu návrh zákona (.pdf) z dílny poslance Bárty a dalších, s č.j.188/13, který řeší lichvu. Stanovisko vlády k tomuto dokumentu bylo negativní (bod 10).
Je pravdou - "ve středu je omezení lichvy na vládě" - vzhledem k datu relace, tj. 10. března 2013, se toto tvrzení vztahuje k jednání vlády 13. března 2013 a pod bodem 7 se nachází návrh zákona (.pdf), č.j. 228/13, z dílny poslankyň Langšádlové (TOP 09), Andrýsové (LIDEM) a Černochové (ODS).
Při porovnání obou návrhů zákonů můžeme vidět, že jsou obě znění prakticky totožná. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Gesčním výborem je jiný výbor, pro zdravotnictví (v otázce směrnice boje proti kouření v EP). Já jsem ve výboru pro vnitřní ochranu spotřebitele...
Směrnice (2012/0366 COD - Aj.) upravující mimo jiné výrobu, prezentaci a prodej tabákových produktů spadá (Key players - committee responsible) pod výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Zuzana Roithová je členkou výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO).
Zmíněná směrnice má doplnit již existující směrnici Evropského parlamentu a Rady (2001/37/ES) ze dne 5. června 2001. Momentálně čeká v Parlamentu na první čtení.
Ostatně moje ministerstvo v době, kdy jsem byl ministr, ten návrh připravovalo, tak uděláme vše pro to, aby alespoň větší část senátorů za ODS ten návrh podpořila. (návrh na rozšíření pravomocí NKÚ k možnosti rozšíření kontrolovaných subjektů - pozn. Demagog.cz)
Na základě dohledaných informací ze stránek Vlády ČR a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR hodnotíme výrok jako pravdivý.
Jiří Pospíšil vykonával funkci ministra spravedlnosti od 13. července 2010 do 27. června 2012. Podle stavu projednávání návrhu novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu byl návrh předložen vládou zastoupenou ministrem spravedlnosti 9. května 2011 sněmovně. V původní verzi dokumentu (.doc) z 27. dubna 2011 je společně s předsedou vlády podepsán i ministr spravedlnosti. Ve prospěch výroku hovoří i zmínka na str. 4., kde se návrh odkazuje také na Programové prohlášení vlády ze dne 4. srpna 2010. V této době byl Jiří Pospíšil již ministrem spravedlnosti.
Zda bude uděláno vše pro to, aby větší část senátorů za ODS návrh podpořila, je otázkou budoucnosti a není součástí hodnocení. Na 4. schůzi Senátu PČR dne 30. ledna 2013 však pro návrh ve znění pozdějších předpisů nehlasoval z ODS nikdo.
Já jsem normalizační komunismus nehájil. Řekl jsem, že myšlenka, na kterou se komunisté odkazují, to znamená myšlenka komun, kterou v 19. Století prosazovali ve Francii komunardi - mimochodem v komunách žili i naši slovanští předkové, šlo o takzvané občiny – byla zneužita gaunery a kariéristy a to byl potom ten problém. (výrok se točí kolem blogu Tomia Okamury, který byl zveřejněn na webu idnes)
Na svém blogu Tomio vážně odkazuje na myšlenku francouzských komun, které dle jeho slov: “ ...budovali takzvaní komunardi v revoluční Paříži v 19.století”. Dále zde píše, že: “Komunismus v jejich pojetí spočíval ve svobodném federálním sdružení obecních komun, společenství svobodných a rovnoprávných lidí, kde už tehdy měli hlasovací právo všichni. Komun, v nichž žijí dodnes američtí indiáni, kde společně hospodaří a dělí se skutečně podle potřeb. A to pěkných pár tisíc let bez ohledu na Marxe. ”
