Přehled ověřených výroků

Výrok Jeronýma Tejce hodnotíme na základě údajů ze stránek Poslanecké sněmovny ČR jako pravdivý.

Sociální demokraté skutečně navrhovali změnu Ústavy v souvislosti s přímou volbou prezidenta České republiky. Konkrétně se jedná o návrhy ze dne 10. června 2003 (předložen vládou pod vedením sociální demokracie), ze dne 16. října 2007 (předložen skupinou poslanců za ČSSD) a ze dne 11. června 2010 (předložen skupinou poslanců za ČSSD).

Naopak žádné návrhy na změnu pravomoci prezidentské amnestie se nám dohledat nepodařilo, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Chorvatsko nyní již patří mezi přistupující státy do EU. V této zemi proběhly všechny procesy nutné ke vstupu - včetně referenda. Přístupovou smlouvu Chorvatska musí před jejím vstupem v platnost ještě ratifikovat všechny členské státy EU. Česká republika již přístup Chorvatska ratifikovala v hlasování 8. června 2012. Hezký přehled o stavu ratifikace lze najít na serveru wikipedie (obrázky vpravo). S faktických vstupem Chorvatska do EU se počítá k 1. červenci 2013, Evropská komise očekává, že do té doby stihne proběhnout ratifikace ve všech státech.

Byť se nám nepodařilo nalézt oficiální informace o počtu států, které dosud neratifikovaly přístupovou smlouvu, infografika na serveru wikipedie i přetrvávající očekávání EK naznačují, že ratifikace se opravdu blíží ke konci a vstup Chorvatska už je tedy téměř jistý, jak tvrdí Zuzana Roithová.

V médiích proběhlo několik zpráv o názorových střetech Přemysla Sobotky a Václava Klause.

Šlo mimo jiné o spor o další fungování vedení ODS po volbách v roce 2002. Přemysl Sobotka dle dostupných informací (uvedených např. na serverech iDnes, ČT24) prosazoval změnu vedení strany a byl prvním, kdo vyzval Václava Klause k odchodu z vedení strany.

K dalšímu konfliktu mezi Přemyslem Sobotkou a Václavem Klausem došlo v roce 2009, kdy Lisabonská smlouva prošla Senátem a prezident s jejím přijetím nesouhlasil. Informace o tomto rozporu mezi tehdejším předsedou Senátu a prezidentem lze najít např. na stránkách Aktuálně.cz zde a zde nebo na serveru IHNED. Videozáznam kritiky prezidenta Klause na adresu senátorů lze shlédnout také na serveru IHNED.

Na základě výše uvedených informací z médií hodnotíme výrok Pavla Blažka jako pravdivý.

Rozsáhlost systému referend a jejich tradice zakotvení ve švýcarském právním systému představuje následující Zdroj (.pdf - tabulka 4.1.), která uvádí druhy institutů přímé demokracie a jejich významné vlastnosti.

Největší opoziční strana ČSSD skutečně chtěla podle Hegerových slov "zestejnit" platby pojišťoven za zákroky v jednotlivých zařízeních. Ze srovnání úhradové vyhlášky pro rok 2012 (.pdf) s návrhem úhradové vyhlášky pro rok 2013 (.pdf) pak vyplývá, že by mělo od Nového roku dojít ke změnám v základních bodech, ze kterých se vypočítávají náklady na jednotlivé zákroky. Nejsme bohužel schopni ověřit procentuální sblížení, neboť neovládáme metodický postup výpočtu. Budeme proto vděčni za vaše další podněty.

Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme na základě článku 64 Ústavy ČR jako pravdivý.

Ve druhém odstavci článku 64 Ústavy se píše: “Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.”

Vzhledem k tomu, že podstatou výroku Karla Schwarzenberga není místo jednání, ale fakt, že prezident má právo projednávat s ministrem věci týkající se jeho působnosti, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako pravdivý, neboť o záměru jmenovat do bankovní rady z jedné poloviny keynesiánce a z druhé monetaristy (nebo jak uvádí “friedmanovce”), hovoří např. v anketě Hospodářských novin, v debatě na pražské právnické fakultě, nebo na svých webových stránkách.

Výrok Miloše Zemana je pravdivý, neboť vstupu do sněmovny v roce 2006 skutečně se ziskem 6 poslaneckých mandátů obsadili 4 ministerské posty v 2. vládě Mirka Topolánka.

Strana Zelených získala ve volbách v roce 2006 skutečně 6 poslaneckých mandátů. Strana následně vstoupila do druhé vlády Mirka Topolánka, tedy do koalice ODS, KDU-ČSL a právě SZ. Zelení získali ve vládě následující posty: Ministerstvo životního prostředí (Martin Bursík), Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (Dana Kuchtová, Ondřej Liška), Ministerstvo zahraničních věcí (Karel Schwarzenberg), Ministr/ministryně vlády ČR pro lidská práva a menšiny (Džamila Stehlíková, Michael Kocáb).

Vláda Vladimíra Špidly (ČSSD - KDU-ČSL - US-DEU) vznikla po volbách 2002, ve sněmovně se opírala o 101 poslanců. Ministryní zdravotnictví se stala skutečně Marie Součková z ČSSD. Nepodařilo se nám ohledat, že by měla být Zuzana Roithová ministryní zdravotnictví, nebo ministryní práce a sociálních věcí.

Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Tzv. Národní fronta Čechů a Slováků byla seskupením politických stran a společenských organizací v Československu v letech 1945-90. Lidová strana se účastnila Národní fronty už od jejích počátků, kdy se podílela na tzv. Košické vládě Zdeňka Fierlingera (3 lidovečtí ministři Šrámek, Hála a Procházka), která vznikla z exilového jednání mezi E. Benešem a K. Gottwaldem v dubnu 1945 (tato exilová vláda bývá označována jako vláda Národní fronty).

ČSL pak zůstává součástí Národní fronty po celou dobu jejího fungování, tedy 45 let. Pokud ovšem nebudeme brát v potaz období tzv. třetí republiky a zvažovat až období po komunistickém převratu roku 1948, výrok Jany Bobošíkové přibližně odpovídá realitě, označujeme jej proto jako pravdivý.