Přehled ověřených výroků

Tzv. gold-plating je výraz pro nežádoucí rozšiřování evropských směrnic, při jejich transpozici do národního práva. Projevuje se například přidáváním nejrůznějších podrobnějších specifikací nebo dokonce "přílepků".

Podle serveru euractiv.cz je podíl nových požadavků, které jsou při implementaci směrnic EU národními orgány „přidány“, v České republice až 25-33 %. Toto číslo se nám však nepodařilo doložit jakoukoli publikovanou statistikou. Nemůžeme tak ani ověřit hodnotu těchto čísel, ani je dát do souvislosti s hodnotami jiných členských států EU. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Postoj KSČM pravděpodobně nejlépe ilustruje její hlasování o zmíněných návrzích. Ve 3. čtením zákona o přímé volbě prezidenta republiky se všichni přítomní komunističtí poslanci zdrželi.

Pro následné přijetí prováděcího zákona pak ve 3. čtení hlasovalo pro 22 z přítomných poslanců KSČM, 4 se zdrželi a žádný nebyl proti. Proti návrhu pouze v 1. čtení vystoupil za KSČM Stanislav Grospič, který žádal přepracování zákona.

Dodejme ještě, že Grospič je ještě spolu se svou kolegyní Nedvědovou členem Ústavně právního výboru Sněmovny, který jako jediný podával (.pdf) k prováděcímu zákonu pozměňovací návrhy. Pro tyto návrhy s výjimkou dvou poslanců KSČM hlasovala. KSČM tedy měla možnost do podoby zákona zasáhnout a podle všeho nakonec považovala provedené změny za dostatečné.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože KSČM nevyslovila změně Ústavy, která zaváděla přímou volbu, podporu, ale pouze se zdržela hlasování. Proti podobě prováděcího zákonu zpočátku vystupovala, nakonec ale s jeho konečnou podobou souhlasila.

Česko i Slovensko jsou skutečně silně proexportně orientovány

Česká republika je otevřenou ekonomikou, která skutečně je značně proexportně orientovaná, export tvoří zhruba 80% hrubého domácího produktu a je to také jednou z priorit zahraniční poltiky. Stejně tak i Slovensko je zaměřeno na export a tento poměr na celkovém HDP je zde dokonce ještě vyšší, podle stránek ministerstva vnitra SR dokonce na úrovni 85%.

Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme na základě informací z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci a stránek Vězeňské služby České republiky jako pravdivý.

Ve studii (.pdf, str. 77) výše zmíněného Institutu z roku 2011 můžeme nalézt informaci, že " poznatky naznačují, že od nepodmíněného trestu odnětí svobody nelze vždy očekávat, že naplňují účel trestu a trestání. I v ČR dochází k tomu, že vězení jsou přeplněna, odstrašující účinek nepodmíněného trestuodnětí svobody je nedostatečný a k nápravě a resocializaci uvězněných pachatelů nedochází. " Na straně 78, bod 10.3 pak uvádí, že ve srovnání se zeměmi západní Evropy se zdá být trestní a sankční politika přísná a represivní.

Podle týdenního statistického hlášení (.pdf) Vězeňské služby České republiky byl ke dni 4. ledna 2013 celkový stav naplněnosti věznic 82,52 %. V těchto tabulkách lze nalézt i sedm věznic (Bělušice, Heřmanice, Kuřim, Mírov, Oráčov, Plzeň a Valdice), jejichž naplněnost je nad 100 %. Tento celkový stav je nicméně důsledek poslední amnestie z 1. ledna 2013. Ke dni 31. prosince 2012 byla totiž celková naplněnost (.pdf) věznic ve výši 106,26 % a přeplněnost (celkový stav nad 100 %) je dlouhodobým problémem (viz např. měsíční statistické údaje v pdf za rok 2012, statistickou ročenku 2011 (.pdf, str. 35), 2010 (.pdf, str. 27), 2009 (.pdf, str. 28), a 2008 (.pdf, str. 29). Až podle statistické ročenky za rok 2007 (.pdf, str. 50) byl tento stav pod 100 %, konkrétně 98,187 %.

V Německu opravdu fungují regionální, tzv. zemské banky. Není ale tak jednoznačné, že fungují "velmi dobře", jak uvádí Fischerová.

Zejména s nástupem finanční krize se zemské banky dostaly do značných potíží. Příkladem může být saská (ČT), odprodaná v r. 2008, bavorská a bádensko-württemberská, které potřebovaly značnou finanční pomoc vlády (NY Times, angl.) či banka WestLB, která po trvajících problémech v červnu 2012 fakticky ukončila svou činnost jako zemská banka Severního Porýní - Vestfálska (dle Patria online). Systém regionálních bank v Německu tedy není zcela stabilní, navíc již nyní je velká část zemských bank do velké míry vlastněna úspěšnějšími bankami jiných regionů (blíže zde, něm.) a není jisté, zda je lze stále považovat za regionální.

Výrok na základě dostupných informací hodnotíme jako pravdivý. Evropský stabilizační mechanismus ESM, známý jako tzv. Euroval a s ním související smlouvy skutečně podepsaly všechny členské země EU kromě České republiky. Také je pravdou, že Španělsku byla schválena finanční pomoc právě pomocí Eurovalu. O odmítnutí podepsat tyhle smlouvy prezidentem Klausem informuje web České televize.

Zákon č. 218/2002 Sb., byl uveřejněn ve Sbírce zákonů 28. května 2002. Dosud nenabyl (až na některé jeho části) účinnosti - té by měl nabýt v plném znění 1. ledna 2015. Účinnost tohoto zákona byla odkládána celkově pětkrát s tím, že poslední odložení bylo podepsáno prezidentem Klausem na konci roku 2011. Na druhou stranu je nutné dodat, že vláda připravuje zcela novou verzi služebního zákona, která by měla zákon č. 218/2002 Sb., nahradit.

Vzhledem k absenci záznamu hlasování o přijetí statutu poslanců Evropského parlamentu, a nedohledatelnosti jiných návrhů týkajících se platů poslanců hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ve volebním období 2004-2009, kdy Jana Bobošíková byla europoslankyní a mohla tedy pro takový návrh hlasovat, byl přijat pouze jeden dokument ovlivňující platy a diety europoslanců - statut poslanců EP (.pdf). V tomto dokumentu došlo ke sjednocení platů europoslanců, nejednalo se ale ani zdaleka o snížení. Před touto úpravou měli europoslanci stejný plat jako jejich národní kolegové (.pdf, ang.), podle země ze které pocházeli. V článku BBC (ang., graf dole) je znázorněno, v jakém poměru byly dřívější platy a nově stanovený plat - podle této tabulky si jedině italští europoslanci plat pokrátili a nešlo tedy o snižování diet a platů, jako spíše o zvyšování. Nemůžeme ani zjistit, jestli Jana Bobošíková hlasovala proti tomuto návrhu, protože toto konkrétní hlasování nebylo zaznamenáno (v EP se zaznamenávají hlasování pouze v případě, že to vyžaduje evropské právo nebo pokud se na tom poslanci dohodnou).

Nemůžeme však vyloučit, ale ani potvrdit, že hlasováním v EP proběhl nějaký alternativní návrh, který by platy a diety snižoval a pro který by Jana Bobošíková hlasovala, ale nebyl schválen. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Na základě dohledaných stranických dokumentů je výrok hodnocen jako pravdivý.

Dokument KSČM Socialismus pro 21. století (.doc) ihned ve svém úvodu formuluje následující: "Dokument „Naděje pro Českou republiku“, přijatý VI. sjezdem KSČM, označil za základní programový cíl KSČM socialismus, demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní."

Karel Schwarzenberg působí v současné vládě Petra Nečase jako ministr zahraničí od 13. července 2010. Funkci ministra zahraničních věcí ovšem zastával také ve druhé vládě Mirka Topolánka od 9. ledna 2007 do 8. května 2009.

Je otázkou, co je myšleno pod termínem „utěšený vývoj“, ale pozitivní nárůst exportu do Ruska i do Číny lze v současné době skutečně pozorovat. Od roku 2010 roste bilance s oběma zmíněnými státy (také s jinými, které nejsou ve výroku blíže specifikovány).

Stránky Českého statistického úřadu uvádí tabulky s těmito údaji do listopadu roku 2012 (dále roky 2011 a 2010; .pdf; sloupec Index).

Ačkoliv je třeba dodat, že Karel Schwarzenberg nebyl ministrem zahraničních věcí celý rok 2010, je bilance v tomto roce rovněž pozitivní. Podobně je na tom i rok 2007 (.pdf).

Negativní vývoj v exportu pak můžeme zaznamenat v letech 2009 a 2008 (.pdf).

Pokud porovnáme rok nástupu Karla Schwarzenberga do funkce ministra zahraničí, tedy rok 2007, a poslední dostupná data loňského roku, můžeme v období leden - listopad 2007 (.pdf) u Číny nalézt výši exportu 12 825 mil. Kč, u Ruské federace 52 936 mil. Kč. V období leden - listopad 2012 (.pdf) je hodnota exportu u Číny ve výši 30 007 mil. Kč, u Ruské federace 111 569 mil. Kč. Při porovnání těchto údajů můžeme konstatovat, že vývoj exportu je v případě těchto dvou zemí opravdu pozitivní, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.