Mimochodem byli to občanští demokraté, kteří ho (Václava Klause, pozn.) dvakrát navrhli a dvakrát prosadili na Pražský hrad.
Nemůžeme přirozeně ověřit, kdo prezidenta Klause prosadil, tedy zvolil v tajné volbě. Podle návrhů na jeho kandidaturu, tedy návrhu senátorů a návrhu poslanců z roku 2002, který obsahuje zejména, ne-li výhradně jména členů ODS, můžeme pouze potvrdit, že občanští demokraté Klause navrhli.
Václav Žák, šéfredaktor listů, dnes na toto téma napsal velmi hezký článek, kde říká, že naopak opoziční smlouva zastavila korupci, protože hlavním zdrojem korupce byly politické úvěry poskytované státními bankami.
Václav Žák napsal takový článek již pro Listy č. 4, r. 2009. V něm zpochybňuje tvrzení, že “ Opoziční smlouva [vedla] k nevídanému nárůstu korupce ”.
Podle Žáka “ až do vlády Miloše Zemana byly základním systémovým prvkem korupce banky. Zde se dávaly úvěry po známostech, na politickou objednávku, za provizi”. Proto údajně “za základní systémové protikorupční opatření [tj. privatizaci bank] vděčíme ministru financí Mertlíkovi [r. 1998-2001] ”. Autor vyvozuje, že “ Zemanova vláda [korupci] privatizací bank mimořádně oslabila ”. Zeman sice přidává na důrazu výrazem “zastavila”, jinak ale pravdivě parafrázuje Žákův článek z r. 2009.
Zároveň jsme ale nezjistili, zda Václav Žák napsal podobný článek také “dnes”, jak tvrdí Zeman. Je přirozeně možné, že článek existuje, avšak zatím nebyl zveřejněn. Výrok proto označujeme jako neověřitelný.
A když si vynásobíme těch 55 tisíc domácností s průměrnou emisí jednoho kotle za topnou sezónou, což je zhruba 120 kilogramů. Dostaneme se někde přes 5 tisíc tun prachu.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný - není jasné, jaká je průměrná výše emisí prachu domácnosti v Moravskoslezském kraji.
Podle webu Lokální topeniště nebo tabulky ČSÚ (.pdf) je v Moravskoslezském kraji skutečně 55 000 domácností, topících kotly na tuhá paliva.
K určení průměrné hodnoty emisí prachu jednoho domu za rok může sloužit studie (.pdf, str. 14), kterou zpracovala Vysoká škola báňská, a jejíž výsledky přejala například i studie ekologické organizace Arnika (.pdf, str. 13, tab. č. 5).
Abychom však mohli určit průměrnou míru emisí domácností v Moravskoslezském kraji, museli bychom mít k dispozici informace jak o počtech jednotlivých druhů kotlů v moravskoslezských domácnostech, ale i o typech paliva, které používají. Hodnoty se totiž právě na základě typu kotle i paliva výrazně liší (od 2 do 249 kilogramů prachu za rok). Studii zohledňující tyto faktory, potvrzující nebo vyvracející slova Miroslava Nováka, se nám nepodařilo najít.
Zákon o zdravotních pojišťovnách nebyl předložen, změna systémová, změna zákona o zdravotním pojištění nebyla předložena, pojišťovny se měly sloučit. Přeci Vojenská pojišťovna a pojišťovna vnitra měla být sloučena s VZP. Neexistuje. Aukce na léky neexistují, takže se tam nešetří peníze.
Novela zákona o zdravotních pojišťovnách skutečně nebyla ještě předložena, na vládě však leží návrh věcného záměru zákonu od Ministerstva zdravotnictví. (Knihovna připravované legislativy) Změny zákona o veřejném zdravotním pojištění v této chvíli nejsou na stole vlády. Sloučení pojišťoven ohlásil ministr Leoš Heger v letošním roce a zatím probíhá příprava legislativy. Aukce na léky, které by měly být jedním z nástrojů konsolidace financí ve zdravotnictví, stále nefungují a jejich odstartování se teprve chystá.
A jsem jediný kandidát, který měl všechny tři možnosti nominace: jak podporu poslanců ČSSD, tak podporu mých kolegů v Senátu, tak i podporu více než 50 tisíc lidí pod peticí. To se žádnému jinému kandidátovi nepodařilo.
Jiří Dienstbier skutečně naplnil všechny tři možnosti definované zákonem pro účast v prezidentské volbě. Kromě překročení hranice 50 000 podpisů získal podporu senátorského i poslaneckého klubu ČSSD. Ostatní kandidáti naplnili většinou jednu z podmínek: Přemysl Sobotka získal podporu senátorů (23) a poslanců (51), Karel Schwarzenberg byl podpořen 41 poslanci, zbylých osm kandidátů se zaměřilo na podporu skrze podpisy občanů.
Ústavní většina je 120 nebo 49 v Senátu.
Výrok označujeme jako pravdivý na základě Ústavy České republiky. Dle Ústavy ČR má Poslanecká sněmovna 200 poslanců, Senát 81 senátorů. Článek 39 odst. 4. zkoumaného dokumentu uvádí následující: " K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů." Takto definovanou "ústavní většinu" tedy tvoří minimálně 120 zástupců v Poslanecké sněmovně a 49 zástupců v Senátu při teoretické stoprocentní účasti.
Ústava pamatuje na to, jak by se potom (při neobsazeném postu prezidenta, pozn.) rozvrhly ony pravomoci prezidenta mezi předsedu Senátu a předsedkyni Poslanecké sněmovny, předsedu vlády.
Dle znění článku č. 66 Ústavy České republiky hodnotíme výrok jako pravdivý.
Článek č. 66 Ústavy ČR:
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k) a dále čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Senátu; uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu, kterému též přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkce prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny.
Já jsem čekala, až bude znám prováděcí zákon a také jsme s ministerstvem vnitra konzultovali způsob, jakým se ta chybovost bude případně počítat.
Z dostupných zdrojů se nám nepodařilo ověřit, jak a zda vůbec vedl tým Zuzany Roithové konzultace s Ministerstvem vnitra ČR. Na svých stránkách KDU-ČSL ovšem připravila podrobné instrukce pro potenciální sběrače, takže prováděcím zákonem byla dobře obeznámena.
Navíc my jsme mohli mít ve druhém kole ještě víc kandidátů, protože proti nám, nebo hlasy nám odebírali kandidáti KSČ, tedy strany Miroslava Štěpána, například na to doplatil náš Miroslav Opálka v Opavě.
Miroslava Opálku dle volebních výsledků skutečně oslabila účast "konkurenčního" komunistického kandidáta z KSČ.
Komunistická strana Československa (KSČ) staví na programových bodech jako " v této zemi již bylo lépe " (myšleno před r. 1989), ovšem programem se vymezuje vůči Filipově KSČM, která údajně " zapomíná na cesty ", které vedou k socialismu.
Lze nicméně souhlasit s Vojtěchem Filipem, že KSČ nejspíše "odebírá hlasy" KSČM, obě komunistické strany tedy čerpají z obdobné základny volební podpory.
V senátních volbách letos o zisk mandátu usilovali tři kandidáti za stranu KSČ a mezi nimi byl Jindřich Skařupa, který v obvodu Opava získal 5,04 %. Filipův spolustraník, Miroslav Opálka, se přitom v Opavě umístil na třetím místě, z něhož těsně (o 2,03 %) nepostoupil do druhého kola volby.
Tento Filipův příklad je sice zároveň jediným případem z těchto senátních voleb, kdy KSČ "odebrala" kandidátovi KSČM dostatečný počet hlasů k postupu do druhého kola, poslancův výrok je nicméně ve všech částech pravdivý.
(Chci uvést, že jak Havel, tak Klaus, jmenovali celkem čtyři premiéry, bývalé členy KSČ.) Jmenovali vlády, které byly plné bývalých členů KSČ.
Výrok je pravdivý na základě jmenných seznamů členů vlád a jejich veřejně dostupných životopisů zmiňujících členství v KSČ.
Např. ve vládě Miloše Zemana (jmenované 22. července 1998) působili Václav Grulich (člen KSČ v letech 1954-1970), Eduard Zeman (1966-1970), Pavel Rychetský (1966-1970) a další. Ve vládě Jiřího Paroubka (jmenované Václavem Klausem 25. dubna 2005) figurovali Zdeněk Škromach (člen KSČ v letech 1982-1989), Milan Urban (1985-1989), Pavel Dostál (1962-1969) a další.
