Přehled ověřených výroků

Na základě dohledaných informací o vývoji státních rozpočtů České republiky hodnotíme výrok Přemysla Sobotky jako pravdivý.

Souhrn jednotlivých státních rozpočtů ukazuje, že výrok Přemysla Sobotky je pravdivý, neboť v roce 1996 byl fakticky naposled rozpočet vyrovnaný. Tedy plánovaně vyrovnaný byl i v dalších letech, nicméně reálně posledním byl ten z roku 1996. V dalším souhrnu lze dohledat graf, který toto tvrzení dokládá. Zákon o státním rozpočtu na rok 1996 uvádí vyrovnané příjmy i výdaje ve výši 497 641 000 000 Kč.

Miloš Zeman při svém pohledu na možnou změnu významu českého Senátu vychází z nastavení horní komory v Německu. Tamní spolková rada (tedy horní komora v Německu) je složena ze zástupců vlád jednotlivých spolkových zemí a její personální obsazení závisí na výsledcích voleb na úrovni spolkových zemí. Ekvivalentem v České republice by byly kraje, výrok je tak fakticky přesný.

V zásadě můžeme rozdělit výdaje na zdravotnictví na veřejné a soukromé. Z hlediska veřejných se jedná zvláště o výdaje zdravotních pojišťoven a pak dále veřejných rozpočtů. V průměru se tyto dle ČSÚ (.pdf) výdaje zvyšovaly o 6,01 % ročně mezi léty 2000 a 2010 a nejrychlejší nárůst dosáhl 11,4 % mezi léty 2008 a 2009. Soukromé výdaje rostly ještě rychlejším tempem (ač z mnohem nižšího základu) a jejich průměrný roční nárůst dosáhl hodnoty 12,67 %, pokud se na výdaje podíváme souhrnně, průměrný roční nárůst odpovídá 6,82 %. Absolutní nárůst mezi rokem 2000 a 2010 je u veřejných výdajů 79,3 %, u soukromých 230 % a souhrnně o 93,5 %.

Zmíněný propad (.pdf, str. 42) se vztahuje k rozdílům mezi vybraným pojistným a výdaji zdravotních pojišťoven, který v roce 2010 dosáhl 6,89 mld. a v roce následujícím 5,16 mld. Rozdíl mezi výslednými hodnotami obou let je tvořen mírnějším růstem nákladů a růstem inkasa pojistného po rozdělení o 4,86 mld.

Růst snížené sazby DPH z 10 % na 14 % od počátku tohoto roku měl dle předběžných odhadů zvýšit náklady ve zdravotnictví o 4-5 mld. Kč, podobně růstu mezd ve zdravotnictví byl odhadován na 4-5 mld. Kč s dalším možným zvýšením.

Zákon o obětech treských činů vzinkal ve spolupráci Ministerstva spravedlonosti ČR ve spolupráci s Bílým kruhem bezpečí, o.s. a několika dalšími neziskovými organizacemi.

Návrh zákona byl do Poslanecké sněmovny k druhému čtení původně zařazen na 4.12.2012, poté byl odložen na 11.12.2012 a ještě jednou na 14.12.2012, kdy konečně proběhla rozprava k tomuto návrhu. Byly zde projednány i pozměňující návrhy, které přímo den projednávání předložil poslanec Babák a poslanec Benda.

Jak píše Hana Marvanová ve svém komentáři pro deník Právo ze 17.12.2012, pozměňovací návhry pana Bendy prosazovaly zájmy České bankovní asociace a šly proti zájmům obětí. Nepodařilo se dohledat další oficiální zdroje, které by toto potvrdily, výrok ale hodnotíme jako pravdivý.

O pokračování ročníhozvýšení DPH, které svém svém balíčku prosadil Eduard Janota, se následně zasazovala ještě vláda pod vedením Jana Fischera.

V dokumentu (str. 29) schváleném vládou Jana Fischera (.pdf) 8.2. 2010 se uvádí: "Z důvodu posílení příjmů státního rozpočtu budou prodloužena daňová opatření z úsporného balíčku ze zimy 2009 (pro rok 2010) v daňové oblasti natrvalo."

Podle zákona o volbě prezidenta (z. č. 275/2012 Sb., .pdf, §24 odst. 3) platí, že “veškeré finanční operace, jimiž se financuje volební kampaň, se uskutečňují prostřednictvím volebního účtu”.

Na transparentním účtu M. Zemana bychom tedy měli najít veškeré příjmy jeho kampaně, vč. vkladu Martina Nejedlého. Ten ale na účtu nenajdeme, snad proto, že téměř za celý první měsíc jeho existence na účtu nejsou uvedeny žádné transakce (podle kampaňě měla být “na vině technika”, uvedly Lidové noviny). Nejedlého dar jednoznačně nepotvrzují ani mediální zprávy k tématu.

Nelze tedy fakt, že Nejedlý dal zmíněnou částku na kampaň Miloše Zemana, potvdit ani vyvrátit. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Je pravdou, že Táňa Fischerová v pozici poslankyně prosazovala přímou volbu prezidenta i to, že některé tehdejší sněmovní strany ji měly ve svém programu. Nicméně již není pravdou, že by "pro to nikdo nebyl". Pro návrh kromě stran Koalice, která měla přímou volbu ve svém programu, hlasovala část klubu ČSSD. Na základě dohledaných programů politických stran a reálné podpory je zřejmé, že ty strany, které měly tento bod ve svém předvolebním programu, to nakonec podpořily.

Táňa Fischerová byla jako poslankyně (volební období 2002-2006) spolupředkladatelkou návrhu přímé volby prezidenta. Tento návrh (.doc) byl do Poslanecké sněmovny předložen 10. ledna 2003, dostal se až do 3. čtení, kde však byl zamítnut (jednalo se o hlasování o zamítnutí návrhu). Je tedy patrné, že zákon podpořili ve 3. čtení poslanci US-DEU, KDU-ČSL a část ČSSD. Naopak proti tomuto zákona hlasovali poslanci ODS, KSČM a část klubu ČSSD.

ČSSD ve svém volebním programu (.pdf) pro toto volební období přímou volbu prezidenta neměla. Ve volebním programu ODS (.pdf) není tento slib také dohledatelný. KSČM ve svém programu (.doc - str. 12) poněkud nejasně píše, že chce " Prosazovat prvky přímé demokracie, zejména zákon o referendu ", z této formulace ovšem jasná podpora přímé volbě prezidenta nevyplývá. KDU-ČSL a US-DEU vytvořili subjekt Koalice, ten ve svém programu přímou volbu měl. Konkrétně: " Zavedeme přímou volbu prezidenta:Přímá volba prezidenta posílí vliv občanů na správu věcí veřejných.
Přímá volba vyloučí možnost, že by prezident mohl být závislý na vládní většině v Parlamentu, nebo že by naopak mohl být zvolen třeba jen 48 hlasy zákonodárců pouze jedné komory. Přímá volba prezidenta je zakotvena v právních řádech poloviny evropských zemí, nepřímá jen ve čtvrtině, ve zbývajících zemích je konstituční monarchie."

V Německu opravdu fungují regionální, tzv. zemské banky. Není ale tak jednoznačné, že fungují "velmi dobře", jak uvádí Fischerová.

Zejména s nástupem finanční krize se zemské banky dostaly do značných potíží. Příkladem může být saská (ČT), odprodaná v r. 2008, bavorská a bádensko-württemberská, které potřebovaly značnou finanční pomoc vlády (NY Times, angl.) či banka WestLB, která po trvajících problémech v červnu 2012 fakticky ukončila svou činnost jako zemská banka Severního Porýní - Vestfálska (dle Patria online). Systém regionálních bank v Německu tedy není zcela stabilní, navíc již nyní je velká část zemských bank do velké míry vlastněna úspěšnějšími bankami jiných regionů (blíže zde, něm.) a není jisté, zda je lze stále považovat za regionální.

V původním návrhu (.pdf) zákona o volbě prezidenta republiky v roce 2013 se opravdu zmiňované věci (tedy finanční limit na volební kampaň, volební účet, vedení účetnictví a sankce za překročení) nenachází. Ty byly předmětem až pozměňovacích návrhů (.pdf) dodaných po jednání (.doc) ústavně právního výboru ke druhému čtení. Ve třetím čtení byl pak zákon schválen 171 poslanci. V platné verzi zákona (.pdf) můžeme nalézt v paragrafech:

• volební účet - §24
• vedení účetnictví - §36
• finanční limit na volební kampaň - §37
• sankce za překročení limitu - §90a (vložen za §90, v dokumentu str. 30)

O informaci, že tento zákon byl schválen jako kompromis mezi vládními stranami i ČSSD informovaly média, o roli ČSSD informoval např. i Bohuslav Sobotka nebo Novinky.cz. Podle ČTK se návrhům sociální demokracie např. vládní ODS nebránila, návrh finančních stropů zmiňovala již v únoru také např. strana Věci veřejné.

Že se výše zmíněné podobné návrhy snažila prosadit sociální demokracie můžeme odvodit také například ze slov poslance Jana Chvojky, který v prvním čtení tohoto zákona jménem sociální demokracie označil za nejzásadnější výhradu otázku řešení financování a limitů. Také zmínil svou představu tohoto stropu ve výši 20 mil. Kč, podle zpravodajství pak ČSSD uvažovala o 15 mil. Kč (v platném znění je to však jak uvádí Lubomír Zaorálek 40 mil. Kč v případě účasti v prvním kole, 50 mil. Kč v případě účasti v obou kolech volby).

Dle článku 64 Ústavy České republiky se prezident republiky může zúčastnit nejen zasedání vlády, ale i obou komor Parlamentu ČR, kde je mu uděleno slovo pokaždé, když o to požádá.