Já mam více než dvacetiletou zkušenost v politice, mám za sebou 15letou zkušenost z advokátní praxe, s politikou mám zkušenost už před listopadem 1989 – vyrůstal jsem v prostředí lidí, kteří byli v Chartě 77.
I pokud “politickou zkušenost” pojmeme pouze jako členství ve zvolených orgánech a politických stranách, má senátor Dienstbier alespoň 20 let takové zkušenosti: poprvé byl zvolen na kandidátce OF do Sněmovny lidu FS v roce 1990, poté do zastupitelstva Prahy 2 za Svobodné demokraty (OH) v roce 1994. V roce 1997 pak vstoupil do ČSSD, jak uvádí Idnes.cz či portál NašiPolitici.cz. NašiPolitici.cz rovněž zmiňuje, že Dienstbier v roce 1997 začal s advokátní praxí. Tím alespoň nepřímo dokládá, že z advokátní praxe má senátor zkušenost 15 let. Že vyrůstal v prostředí lidí, kteří podepsali prohlášení Charty 77, je zřejmé již z toho, že Chartu podepsal jeho otec (odkaz dle Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných).
Už tehdy hned od začátku se mluvilo třeba právě o projektu IZIP, který ale pokračoval dál a to i díky hlasům vlastně těch, kteří tam (ve správní radě, pozn.) zastupují vládní koalici a ministerstvo zdravotnictví, takže vše, co se tam dělo, bylo i se souhlasem ministerstva zdravotnictví.
Z dostupných internetových zdrojů nelze ověřit, jak konkrétně v minulosti hlasovala správní rada VZP v této věci. Záznamy o hlasování rady nejsou totiž na internetu dostupné (nebudou veřejnosti k nahlédnutí zřejmě vůbec) . Výrok hodnotíme jako neověřitelný.
V Londýně, v parlamentu byl Boris Johnson 4 roky, byl editorem The Spectator a současně poslancem dolní komory parlamentu v Británii.
Jak je patrné z Johnsonova životopisu na webových stránkách londýnské radnice nebo z wikipedie, Johnson byl členem britského parlamentu (Member of Parliament – MP) od roku 2001 do roku 2008, kdy byl zvolen starostou Londýna. Působil také jako stínový ministr (Shadow Minister) ve dvou stínových vládách konzervativců.
V týdeníku The Spectator působil už od roku 1994, v roce 1999 se pak stal šéfredaktorem (editor) týdeníku a ve funkci působil až do roku 2005, tedy I během svého působení v parlamentu. The Spectator je však známý svým propojením s konzervativci a je považován v zásadě za stranický časopis. Srovnání tedy v tomto případě není úplně přesné.
Víte, ono před listopadem 1989 mě sice posuzovali podle mého otce, ale v tom smyslu, že jsem třeba nemohl studovat střední školu, kterou jsem chtěl. Nemohl jsem jít na vysokou školu, na kterou jsem chtěl. Měl jsem tři roky otce zavřeného ve vězení.
Jiří Dienstbier ml. žádné bližší informace o svém studiu v oficiálním životopisu neposkytuje a jiné uspokojivé veřejné zdroje, které by bezpečně potvrzovaly tuto informaci, jsme nenalezli. Pro doplnění však uvádíme, že Jiří Dienstbier absolvoval Právnickou fakultu UK v roce 1997. Je však pravda, že jeho otec Jiří Dienstbier byl vězněn komunistickým režimem v letech 1979 - 1982 za “podvracení republiky”. Nicméně výrok jako celek je hodnocen jako neověřitelný a to právě z důvodu absence konkrétních pramenů, které by spolehlivě potvrdily zbývající část výroku senátora Dienstbiera.
(Sociální demokracie měla při svých vládách šestiprocentní hospodářský růst) a její ministr financí Bohuslav Sobotka přesto byl schopen vytvořit devadesátimiliardový státní deficit.
Dle informací z Českého statistického úřadu a osobních stránek Bohuslava Sobotky hodnotíme výrok Petra Gazdíka jako pravdivý.
Bohuslav Sobotka byl podle životopisu na svých osobních stránkách ministrem financí od července 2002 do září 2006.
Devadesátimiliardovým státním deficitem myslí Petr Gazdík pravděpodobně deficit státního rozpočtu. V dokumentu (.xls) ČSÚ můžeme nalézt informace, které uvádějí, že v roce 2006, kdy Bohuslav Sobotka funkci ministra financí opouštěl, byl tento deficit 97,3 mld. Kč.
Pro úplnost: V předchozím roce (také s hospodářským růstem nad 6%) byl tento deficit nižší ve výši 56,4 mld. Kč a v roce 2002, kdy Bohuslav Sobotka do funkce ministra financí nastupoval byla výše deficitu 45,7 mld. Kč. Na nejvyšší úroveň se však dostal v roce 2003, kdy dosahoval výše 109,1 mld. Kč.
Vzhledem k tomu, že první fáze kampaně, petiční kampaň, mi nikdo nedal deset podpisů v Senátu nebo dvacet v Poslanecké sněmovně, tak už od začátku srpna člověk jezdí po Čechách, hovoří po náměstích, debatuje s lidmi.
Že Vladimír Franz nedostal podpisy členů parlamentu, je zjevné už z rozhodnutí Ministerstva vnitra (.pdf) o jeho registraci jako prezidentského kandidáta, kde nejsou podpisy ústavních činitelů uvedeny. Ovšem jeho tvrzení, že od začátku srpna “jezdí po Čechách...” se nám nepodařilo potvrdit. Informaci o jakémkoli Franzově setkání s voliči alespoň v první polovině srpna nenajdeme mezi zmínkami médií, na jeho kanálu na Twitteru, na Youtube ani na oficiálním webu kampaně. Na facebookovém profilu nalezneme první doklad takového setkání v podobě fotografie z 31. srpna. Franzovo tvrzení přirozeně nemůžeme vyvrátit, proto jej označujeme jako neověřitelné.
Ten výklad vede k tomu, že ti kandidáti jsou poškozeni víc, a tudíž tedy jsou vyřazeni i ti, kteří by při jiném výkladu vyřazeni nebyli, a to už někdo spočítal, že tomu tak minimálně u jednoho toho kandidáta je.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, kdyby se chybovost na podpisových listinách zprůměrovala a nesčítala, tak by Jana Bobošíková překonala potřebou hranici. Tomio Okamura a Vladimír Dlouhý by skončili těsně pod potřebným počtem - chybělo by jim asi tisíc podpisů.
POČTY PODPISŮ ODMÍTNUTÝCH KANDIDÁTŮ PO OPRAVĚ: Jana Bobošíková by nově měla procentuální chybovost 9,58 %, její výsledný počet podpisů by tedy byl 50 809 a do prezidentských voleb by měla být zaregistrována. Procentuální chybovost Tomio Okamury by byla 21,15 % a počet hlasů 48 858.Vladimír Dlouhý by s opravenou procentuální chybovostí 17,31 % dosáhl na 48 926 podpisů.
V ČEM JE PROBLÉM? V prováděcím zákoně k přímé volbě prezidenta (zákon č. 275/2012 Sb.) je ustanovení, které říká, že od počtu podpisů podepsaných na petici se odečte "počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích (například bude-li chybovost v obou kontrolních vzorcích takto zjištěná celkem 10 %, odečítá se 10 % občanů podepsaných na petici)".Vp = Cp – [Cp x (C1 C2)] / 100 Vp je výsledný počet započtených občanů podepsaných na petici Cp je celkový počet občanů podepsaných na petici C1 je relativní chybovost kontrolního vzorku č. 1 v % C2 je relativní chybovost kontrolního vzorku č. 2 v %
Zdroj: ČT
Detailní informace zde.
Na základě tohoto výběrového řízení byla vybrána Česká spořitelna, ta smlouva se neobjevila teď, ta smlouva od ledna visí na webu.
Smlouva o administraci dávek a další dokumentace je v této chvíli na webu ministerstva zveřejněna. Nepodařilo se nám ovšem potvrdit, že tomu tak bylo již na začátku letošního roku: příslušná část webu nebyla archivována a zmínky v médiích nepotvrzují ani nevyvracejí, že dokument se smlouvou, uzavřenou 24.ledna (dle iDNES), byl ve stejném měsíci již veřejně přístupný.
15 milionů platí, je to suma, kterou mi přispěla sociální demokracie.
Sociální demokracie přislíbila celkově přispět Jiřímu Dienstbierovi částkou patnáct miliónů korun. Zatím mu z této sumy vyplatila pouze určitou část - konkrétně 6 900 000 Kč. Vzhledem k veřejnému příslibu strany a nastavení transparentních účtů v prezidentské kampani, kdy tento závazek bude moct být veřejně lehce kontrolován, je výrok hodnocen jako pravdivý.
Dosáhl jsem toho, že se dokázaly dohodnout dvě nejsilnější parlamentní strany. (k opoziční smlouvě - pozn. Demagog.cz)
Opoziční smlouva (neboli tzv. “Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi ČSSD a ODS”) skutečně představovala politickou dohodu mezi dvěma tehdy nejsilnějšími stranami a to vítězem volem Českou stranou sociálně demokratickou a v pořadí druhou Občanskou demokratickou stranou (více např. na stránkách internetového politologického časopisu e-polis).
