Stejně tak se v této době hodně rozhazovalo ze státního rozpočtu – pastelkovné, porodné, za cenu vysokého zadlužení – navíc v době ekonomického růstu.
V roce 2006 byl meziroční nárůst Hrubého domácího produktu 7 %, jedná se tedy jednoznačně o ukazatel ekonomického růstu, zároveň však byl v meziročním srovnání navýšen státní dluh o více než 100 mld. Kč. V březnu téhož roku prošlo tehdejší sněmovnou zvýšení porodného i přijetí tzv. pastelkovného, státního příspěvku na školní pomůcky. V případě porodného byly náklady na rok 2006 podle serveru Penize.cz vyšší než 1,5 mld. Kč a v případě pastelkovného šlo o částku 78 mil. Kč.
Tenkrát (v roce 2005, při privatizaci jihočeských nemocnic, pozn.) byl předsedou opozičního klubu ČSSD pan kolega Zimola, dnešní hejtman Jihočeského kraje. Velmi proti tomu brojil, hrozil všem Jihočechům, jak se ty nemocnice zhroutí, rozsypou.
Současný hejtman Zimola byl od května roku 2004 předsedou OVV ČSSD v Jindřichově Hradci, předsedou klubu zastupitelů kraje byl Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc., který proti převodu nemocnic na akciové společnosti brojil.
Soudkyně si u toho měla uvědomit, že je ženou jednoho z bývalých nejvyšších představitelů...(kauza Smetana - pozn. Demagog.cz)
O případu Romana Smetany rozhodovala soudkyně Markéta Langerová. S její osobou byla spojena otázka možné podjatosti. Její manžel, Ivan Langer, byl například poslancem, místopředsedou ODS a také ministrem vnitra či informatiky. Lze tedy říci, že zastával vysoké vládní funkce a byl tak jedním z nejvyšších vládních představitelů. Dodáváme, že sám Smetana si na možnou podjatost soudkyně nestěžoval.
Navíc my jsme mohli mít ve druhém kole ještě víc kandidátů, protože proti nám, nebo hlasy nám odebírali kandidáti KSČ, tedy strany Miroslava Štěpána, například na to doplatil náš Miroslav Opálka v Opavě.
Miroslava Opálku dle volebních výsledků skutečně oslabila účast "konkurenčního" komunistického kandidáta z KSČ.
Komunistická strana Československa (KSČ) staví na programových bodech jako " v této zemi již bylo lépe " (myšleno před r. 1989), ovšem programem se vymezuje vůči Filipově KSČM, která údajně " zapomíná na cesty ", které vedou k socialismu.
Lze nicméně souhlasit s Vojtěchem Filipem, že KSČ nejspíše "odebírá hlasy" KSČM, obě komunistické strany tedy čerpají z obdobné základny volební podpory.
V senátních volbách letos o zisk mandátu usilovali tři kandidáti za stranu KSČ a mezi nimi byl Jindřich Skařupa, který v obvodu Opava získal 5,04 %. Filipův spolustraník, Miroslav Opálka, se přitom v Opavě umístil na třetím místě, z něhož těsně (o 2,03 %) nepostoupil do druhého kola volby.
Tento Filipův příklad je sice zároveň jediným případem z těchto senátních voleb, kdy KSČ "odebrala" kandidátovi KSČM dostatečný počet hlasů k postupu do druhého kola, poslancův výrok je nicméně ve všech částech pravdivý.
ODS a TOP 09 dohromady dostaly v krajských volbách 18 procent hlasů.
Kdyby Bohuslav Sobotka správně zaokrouhlil, vyšlo by mu sice číslo 19, stejně však výrok hodnotíme jako pravdivý. ODS dostala v krajských volbách 12,29 % hlasů, TOP 09 6,64 %.
V době, kdy jsem kandidovala do Senátu, jsme ještě neměli klíčové hnutí založené, takže já jsem nemohla kandidovat za naše Klíčové hnutí, které je moje klíčová záležitost.
Táňa Fischerová kandidovala do Senátu za hnutí Zelení ve volbách v roce 2006, přičemž Klíčové hnutí bylo registrováno až v roce 2008.
Průměrný plat (poslanců a senátorů, pozn.) je asi 57 tisíc korun.
Na základě informací z portálu Poslanecké sněmovny ČR, Senátu ČR a vlastních výpočtů, hodnotíme výrok jako nepravdivý.
Plat poslanců (podle zákona 236/1995 Sb., §1, bodu 1 je jako poslanec označován poslanec i senátor) je stanoven zmíněným zákonem a vyhláškou. Celý výpočet je podrobně vysvětlen na stránkách Poslanecké sněmovny ČR.
Základní plat poslance je vypočten z platové základny vynásobené koeficientem 1,08. Platová základna je v současné době stanovena novelou zákona jako pevná částka. Od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2014 je to dle zákona 51 731 Kč. Pro poslance a senátora je tedy základní plat vypočten jako 51 731 x 1,08 = 55 869,48.
Stejný zákon ale jasně vyjmenovává i navýšení koeficientů, které nálěží funkcionářům obou komor. Do výpočtu průměrného platu poslanců a senátorů jsme tedy zahrnuli i tyto koeficienty (podrobně rozepsaný výpočet v tabulce (.xls)). Průměrný plat poslanců a senátorů je ve skutečnosti 68 397,22 Kč.
Z dopravy dneska, aspoň podle výpočtu které mám, jsou to zhruba 2 tisíce tun polétavého prachu ročně.
Podle poslední dostupné Emisní bilance České republiky 2010 (publikované dne 31. července 2012 Českým hydrometeorologickým úřadem) hovoří David Sventek pravdu.
Vycházíme z údajů Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO) v kategorii mobilní zdroje znečištění (č. 4). Zde je u Moravskoslezského kraje uvedeno ve sloupci Tuhé znečišťující látky (TZL) skutečně 2026,5 t/rok.
Já z těch čísel, která mám k dispozici, tak z těch jasně vyplývá, že stále ty velké komíny jsou prvním znečišťovatelem, právě doprava druhým znečišťovatelem a lokální topeniště jsou až třetí v pořadí.
Dle Situační zprávy (.pdf) k Programu snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší Moravskoslezského kraje 2010 jsou největším zdrojem se 42,4 % vypouštěných tuhých znečišťujících látek velké zdroje (REZZO 1), druhým je doprava (mobilní zdroje, REZZO 4) s podílem 30,7 %, malé zdroje (REZZO 3) jsou v pořadí třetí a účastní se 23,2 %. (str. 5-6)
Příliš lehké přehlasování prezidentského veta pochází z počátků ústavy – za to je z velké míry zodpovědný tehdejší ministerský předseda Václav Klaus, který chtěl eventuální veto Václava Havla lehce přehlasovat, a tudíž došlo k těmto poměrům.
Politolog Lubomír Kopeček ve své knize Éra nevinnosti na straně 157 popisuje tento problém následovně: “Pracovní text ústavy dostala vláda na stůl na konci října (1992). Premiér ovšem neskrýval nespokojenost a některé pasáže “zkorigoval”. Příznačně jeho hlavní zásahy do “karlovarského” návrhu ústavy se týkaly pravomocí prezidenta. Klaus omezil právo veta hlavy státu pouze na ústavní zákony (původně se mělo vztahovat na všechny zákony)...”. Autor odkazuje také na článek MF DNES z 4. prosince 1992 “Takzvané škrty v ústavě”. Kopeček dále píše (str. 158): “(Havel) díky svému velkému neformálnímu vlivu na politiky opozice i koalice přitom dokázal mnohé své představy o postavení prezidenta i tak prosadit, což dokládá osud tří zmíněných umenšení prezidentských pravomocí prosazovaných Klausem.”
Na základě tohoto textu lze tvrdit, že tehdejší premiér Václav Klaus chtěl institut veta omezit, nicméně díky postavení tehdejšího prezidenta Havla na politické scéně došlo ke kompromisu, který vedl k současné úpravě prezidentské pravomoci v otázce veta.
Doplňme, že současná úprava prezidentského veta vychází z článku 50 Ústavy:
(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
