Prezident má pravomoc například úkolovat Bezpečnostní informační službu, vyžadovat od ní zprávy. Nebo předložit návrh zákona ústavnímu soudu, aby posoudil jeho soulad s ústavou.
Jelikož platné zákony popisují pravomoci ve znění výroku senátora Dientsbiera, je výrok hodnocen jako pravdivý.
Prezident je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. (Zákon o Ústavním soudu, § 64, odst. 1, písm. a) ).
Zákon o zpravodajských službách (č. 153/1994 Sb.) v § 8 řeší Dientsbierem zmíněné pravomoci. Konkrétně tato pasáž zákona zní: "(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoli v o to požádají zprávy o své činnosti . (4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády."
Z těch 56 vrácených věcí většinou pan prezident vracel ty, které byly přijaty těsně na hraně, koalice versus opozice. Ty, na kterých nebyla shoda nějaká úplně větší, než to koaliční a opoziční dělení v Poslanecké sněmovně. Ty zákony, které byly přijaty společně, koalice, opozice, tak nebyly panem prezidentem většinou vraceny vůbec.
Výrok Pavla Kováčika je na základě dohledaných konkrétních vrácených zákonů Poslanecké sněmovně prezidentem Klausem hodnocen jako zavádějící.
Vzhledem k nastavení výroku Pavla Kováčika je hodnocení postaveno následovně. 1. ze zmíněných vet je zjištěno, kolik zákonů bylo přijato tzv. na hraně - koalice vs. opozice. Následně je uvedeno, kolik vetovaných zákonů mělo širší sněmovní podporu - hranicí bude podpora alespoň ústavní většina pro zákon.
Celkem z přehledu prezidentských vet Václava Klause po dohledání vyplývá, že zákonů, které byly přijímány s menší sněmovní shodou, bylo skutečně většina. Konkrétně šlo o 41 zákonů.
Nicméně 14 zákonů, které prezident Klaus vetoval, bylo Sněmovnou přijato minimálně ústavní většinou. Šlo o tyto zákony:
Pavel Kováčik má tak pravdu, že většinu zákonů vrácených prezidentem nebyla přijata nijak širokou shodou, nicméně již se mýlí v tom, že ty zákony, které byly přijímány širším konsenzem (min. 120 hlasů), nebyly prezidentem vraceny vůbec. 14 zákonů z 55, které Václav Klaus vetoval (na nichž byla široká shoda), je již značné množství, proto je výrok hodnocen jako zavádějící.
Já sám jsem kritizoval opoziční smlouvu a obdoby jiné podoby velké koalice.
Na základě několika zpravodajských článků (Ceskatelevize.cz, Denik.cz, Aktuálně.cz) označujeme výrok za pravdivý. Jiří Dientsbier se skutečně proti podobě velké koalice či opoziční smlouvy vyjádřil, v prezidentských Interpelacích ji mj. také vyčetl Miloši Zemanovi.
Václav Moravec: Nemůže se stát, že premiér Petr Nečas využije toho, že Ludmilu Müllerovou nevydala ke stíhání svého času Poslanecká sněmovna, tudíž tam může být jistá pochybnost, byť se většina poslanců před několika lety postavila za Ludmilu Müllerovou? Tak to je záležitost víc než 10 let stará. Podle mých informací to trestní řízení potom pokračovalo, protože v něm byl zaangažován i jednatel té společnosti a ten jednatel byl tenkrát osvobozen. To znamená, pokud Ludmila Müllerová tam působila ve funkci ekonomické náměstkyně, tak i zpětně po těch 10 letech je jasné, že se ničeho závažného nedopustila.
Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící, neboť to, že se Ludmila Müllerová ničeho nedopustila, není možné tvrdit, protože nezávislé orgány nedostaly šanci o této věci rozhodnout z důvodu nevydání exposlankyně k trestnímu stíhání. V otázce časového vymezení je pak ministr zcela přesný.
Poslanecká sněmovna hlasovala o vydání tehdejší poslankyně KDU-ČSL Ludmily Müllerové 12. července 2000, šlo tedy o 26. schůzi Sněmovny v období 1998-2002. Pro její vydání k trestnímu stíhání hlasovalo 33 poslanců, 100 bylo proti. Tohoto výsledku bylo dosaženo napříč politickým spektrem. Celé jednání o tomto bodu je také dostupné ve formě stenoprotokolu na stránkách dolní komory Parlamentu.
Ministr Drábek uvádí, že v této kauze byl zaangažován i jednatel společnosti. Toto konstatování lze dokládat na slovech poslance Bendy z ODS, který na zmíněné schůzi předkládal stanovisko Mandátového a imunitního výboru. Doslova uvedl: "... kterého se měla dopustit tím, že jako bývalá ekonomická náměstkyně společnosti BRUMEDA, s. r. o, Bruntál spolu s jednatelem této obchodní společnosti v úmyslu snížit základ daně z příjmu právnických osob uzavřela jako zástupkyně této firmy dne 24. 1. 1995 fiktivní smlouvu o řízení firmy se společností DELL, s. r. o..." Nelze však dohledat, jak pokračovalo další trestní řízení s jednatelem této společnosti. Ministr Drábek uvádí, že osvobození jednatele společnosti (které se nám však nepodařilo dohledat) je jasným důkazem, že se exposlankyně ničeho závažného nedopustila. Tohle ovšem může posoudit pouze nezávislý soud, který tuto možnost díky hlasování však nedostal. Nelze tak s určitostí tvrdit, že se Müllerová ničeho nedopustila.
Výrok ministra Drábka je hodnocen jako zavádějící. Má pravdu v tom, že je to kauza více než 10 let stará (konkrétně 12). Nepodařilo se nám bohužel dohledat další postupy orgánů činných v trestním řízení v této věci. Nicméně pokud ministr tvrdí, že se Müllerová ničeho nedopustila, je třeba uvést, že k nezávislému posouzení nedošlo a ani dojít nemohlo, protože byla schována za svou imunitu.
Tak samozřejmě na okrese Příbram máme místní akční skupiny Podbrdsko.
Místní akční skupina Podbrsko skutečně v regionu funguje. Dokládá to zpráva o jejím založení a také webové stránky, které mapují její činnost. Že toto sdružení funguje v okrese Příbram pak dokládá mapa zájmového území (.pdf) této místní akční skupiny.
Dohromady asi dalších 200 tisíc jsem poskytl já plus lidé, kteří mi dali drobné příspěvky.
Výrok na základě dostupného výpisu z transparentního účtu Jiřího Dienstbiera označujeme jako pravdivý. Sám sociálně demokratický kandidát přispěl 17.7. 2012 částkou 100 000 Kč. Drobné příspěvky ostatních dárců (tj. bez příspěvků od samotné ČSSD) evidované v období 21.08.2012 až 27.11.2012 tvoří částku celkovou částku 96 310 Kč (bez úroků). Celkem se tedy jedná o částku 196 310 Kč, která odpovídá zmiňovaným 200 000 Kč.
Tenkrát (v roce 2005, při privatizaci jihočeských nemocnic, pozn.) byl předsedou opozičního klubu ČSSD pan kolega Zimola, dnešní hejtman Jihočeského kraje. Velmi proti tomu brojil, hrozil všem Jihočechům, jak se ty nemocnice zhroutí, rozsypou.
Současný hejtman Zimola byl od května roku 2004 předsedou OVV ČSSD v Jindřichově Hradci, předsedou klubu zastupitelů kraje byl Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc., který proti převodu nemocnic na akciové společnosti brojil.
My máme dvakrát takový státní dluh, jako jsme měli před 6 lety.
V roce 2006 byl státní dluh 802,5 mld. Kč. Aktuálně se státní dluh pohybuje okolo 1 568 mld. Kč.
V té době hodnota prachu vypouštěného průmyslem a jsou to čísla přesná, poněvadž dochází ke kontinuálnímu měření Českou inspekcí životního prostředí, bylo 5 tisíc tun ročně. My jsme dnes na zhruba 3 tisících, pardon dnes jsme na 2 tisících tunách.
(Pozn.: "v té době" - míněno v roce 2003)
Dle poslední vydané (aktuálnější zprávu se nepodařilo dohledat) Situační zprávy (.pdf - str. 6) k "Programu snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší Moravskoslezského kraje 2010" jsou údaje o množství prachu v průmyslu následující (jde o údaje TZL - tuhé znečišťující látky u REZZO 1 - velkých zdrojů znečišťování):
Rok20032004200520062007200820092010Míra znečištění (tis. tun)4,994,83,863,844,323,352,592,84
Vzhledem k tomu, že se nepodařilo získat aktuálnější informace o míře znečištění ovzduší v Moravskoslezském kraji, hodnotíme výrok Miroslava Nováka jako neověřitelný - jeho výrok se výslovně vztahuje k současnému stavu.
A protože na mých propagačních materiálech už je číslo účtu uvedeno a já nemám dostatek peněz, abych všechno měnila, tak zveřejňujeme každý den – resp. je to fotokopie účtu.
Na internetových stránkách Zuzany Roithové k prezidentské kandidatuře lze nalézt pouze tabulku, do které je průběžně (otázkou je, zda každý den - poslední zaznamenaný údaj je z 28. listopadu) doplňován pohyb na účtu, nejedná se však o zmiňované fotokopie výpisů z účtu, proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.
