My jsme slíbili našim voličům, od kterých jsme dostali důvěru, že budeme hospodárně nakládat se stáními prostředky, že budeme snižovat deficit veřejných financí, tak abychom naším dětem, až skončíme, odevzdávali zemi míň zadluženou.
Do voleb v roce v 2010 šla strana TOP 09 jednoznačně pod hlavním heslem, které se neslo její kampaní, a to bylo oddlužovaní a snižování deficitu veřejných financí. Tuto svou programovou prioritu má i v preambuli volebního programu pro rok 2010 doslovně zmíněnou: "Globální ekonomická krize a s ní spojený propad hrubého domácího produktu naplno odhalily dlouho neřešené problémy hospodaření českého státu - neúnosně vysoký objem zákonem určených výdajů a nedokončené reformy penzijního, sociálního a zdravotního systému. Důsledkem je obrovský nárůst státního dluhu, který začíná ohrožovat samotné fungování státu."
Dále je zde pak zmínka v kapitole o hospodářské politice, kde se uvádí v části o veřejných rozpočtech toto: Změny, které vláda musí udělat, nebudou populární. Jsou však nezbytné a sociálně odpovědné. Současný strukturální deficit veřejných rozpočtů musí být v dohledném čase zlikvidován tak, aby již při návratu ke dvouprocentnímu růstu české ekonomiky bylo možné sestavit vyrovnaný rozpočet. Vyrovnaného rozpočtu je možné dosáhnout pouze za předpokladu, že vláda provede zásadní změny v těch výdajích státu, které jsou dnes určeny zákonem, tedy v tzv. mandatorních výdajích. Bez ohledu na to, jak rychle se bude svět zotavovat z ekonomické krize, je před vládou bezodkladný úkol - v krátké době zlikvidovat zhruba osmdesátimiliardový strukturální deficit, kterým jsou naše veřejné rozpočty zatíženy. Takové kroky přinesou ovšem nutnost změny v chování většiny občanů a od Poslanecké sněmovny budou vyžadovat odvahu a odpovědnost.
Z výše uvedeného vyplývá, že ve svém programu TOP 09 skutečně slíbila, že budou snižovat deficit veřejných financí a hospodárně nakládat se státními prostředky, proto výrok označujeme za pravdivý.
Já uvedu konkrétní zkušenost z jižní Moravy. Na silničních stavbách posledních dvou letech mohu říci, že u nás se neprováděly žádné losovačky, ale v otevřených výběrových řízeních jsme dosáhli zlevnění těch projektů až o 30 % a vícepráce dosáhly v průměru maximálně 3 až 4 %.
Informace, které uvádí Michal Hašek bohužel nelze ve veřejně dostupných zdrojích dohledat.
Maastrichtská smlouva skutečně stanovila kritéria (tzv. Maastrichtské kritéria), jež by všichni měli dodržovat, ale je velmi zvláštní, že Francie a Německo je začaly porušovat první a teď je porušuje Řecko.
Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože všechny zmíněné země neporušovaly (neporušují) Maastrichtská kritéria, ale Pakt stability a růstu.
Maastrichtská smlouva sice skutečně zavedla pět kritérií, dodržovat je nicméně mají státy, které usilují o vstup do eurozóny a přijetí eura. Dodržování zodpovědné rozpočtové politiky po vstupu státu do eurozóny má pak zajistit Pakt stability a růstu přijatý roku 1997. Francie s Německem podle Eurostatu nebyly první země, které tento Pakt začaly porušovat.
Podle tohoto paktu mají státy i po vstupu do eurozóny dodržovat kritéria nízkého rozpočtového deficitu pod 3% HDP a vládního dluhu pod 60% HDP. Porušení Paktu pak může mít za následek sankce vůči porušujícímu státu. Podle tabulek Eurostatu o vládním dluhu a rozpočtovém deficitu pak jako tato kritéria nesplňovalo od vzniku eurozóny 1. ledna 1999 několik zemí.
Vyšší vládní dluh než 60% měly již v roce 1999 například Německo, Belgie, Španělsko nebo Itálie. V roce 2000 pak Německo, Belgie, Itálie nebo Rakousko. Rozpočtový deficit v roce 1999 přesáhl 3% u Portugalska (3,1%), Řecka hned po jeho vstupu do eurozóny (1. ledna 2001 – 4,5%), Německo od roku 2001 (3,1%) a Francie až od 2002 (3,1%).
U Portugalska, Německa a Francie byly zahájeny předběžné procedury varování v roce 2002 a hrozily by jim případně sankce. Pakt by v této souvislosti uvolněn v roce 2005. Ze statistik pro rok 2011 vyplývá, že kritéria Řecko (mimo další země) opravdu nedodržuje. Dluh dosahuje 165,3% HDP a deficit 9,1%.
Vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných se zavázala lidem, že zastaví zadlužování a nebude zvyšovat daně. Jaká je však realita? Tato vláda přebírala zemi v zadlužení 28 % a dnes se již blížíme 45 %.
Výrok Jana Látky je, podle dohledaných dat o zadlužení České republiky a závazků koaliční vlády P. Nečase plynoucích z programového prohlášení, zavádějící.
Vláda ODS, TOP09 a VV ve svém programovém prohlášení (.pdf) definuje problematiku veřejných financí jako jednu z prioritních. Poslanec Látka hovoří o závazku zastavení zadlužování. Tato otázka je skutečně v programovém prohlášení přítomna. Konkrétně vláda uvádí, že cílem je: " reformovat veřejné finance s cílem zastavit rostoucí veřejný dluh a nastavit parametry rozpočtové politiky tak, abychom v roce 2016 dosáhli vyrovnaných veřejných rozpočtů." Na str. 4 je dodáno, že vláda tohoto závazku dosáhne při ekonomickém růstu tak, že nejpozději v roce 2013 bude dosahovat schodek veřejných financí 3 %.
Co se týká zvyšování daní, tak v textu programového prohlášení k daňovým otázkám vláda konkrétně popisuje, že bude přistoupeno k vyššímu zdanění hazardu, bude odstraněna daňová degrese. Nicméně vláda odmítá zvyšovat daňovou progresi.
Poslanec Látka pojmenovává nesprávně výši zadlužení (již nespecifikuje samotný dluh, tudíž předpokládáme, že mluví o státním dluhu) v době nástupu vlády ODS, TOP09 a VV, který ve svém výroku zmiňuje. V té době se zadlužení pohybovalo na úrovni 38,1 % HDP (Látka zjevně myslí výši dluhu při nástupu vlády Mirka Topolánka a zde údaj 28 % sedí). V současnosti (ke konci roku 2011) pak zadlužení dosahuje úrovně cca 41,5 % HDP (novější data stále nejsou k dispozici). Navíc jeho výrok evokuje myšlenku, že vláda porušuje své programové prohlášení v oblasti boje se zadlužováním, což je zavádějící interpretace. Vláda se totiž zaručila dosáhnout vyrovnaného rozpočtu postupně (s cílem v roce 2016) a neslibovala, že zastaví zadlužování během 2 let (do letošního roku), jak poslanec Látka naznačuje. Z tohoto důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.
My jsme podpořili skutečně to, aby se výbor konal, abychom se bavili o těch vážných věcech, které se tam dějí. Nepodpořili jsme pak potom Radka Johna v některých usneseních, které možná měl na mysli a které možná měly směřovat vůči nejvyššímu státnímu zástupci. A také jsme jej nepodpořili v tom, aby setrval na účasti pana Mečla.
Tato informace není v současné chvíli z vřejných zdrojů dohledatelná.
Co se týče svolání schůze, tak podle agentury Mediafax (zde a zde), která mj. cituje předsedu výboru Radka Johna, svolání mimořádné schůze opravdu podpořili poslanci ČSSD. Jak jsme již ale psali dříve (www.demagog.cz), nepodařilo se nám dohledat, kteří konkrétní poslanci, s výjimkou Františka Bublana, to byli.
Co se týče průběhu jednání, tak poslední zveřejněný zápis z jednání Bezpečnostního výboru PS PČR je z data 18. ledna 2011. Zápis z jednání, o kterém hovoří Jeroným Tejc, prozatím nebyl uveřejněn, výrok tak nelze možno potvrdit ani vyvrátit.
§ 43 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádů Poslanecké sněmovny ve znění pozdějších předpisů, stanovuje, že "zápis po jeho ověření ověřovatelem schvaluje a podepisuje předseda výboru nejpozději do sedmi dnů od skončení schůze.(...) Schválený zápis spolu s usnesením o námitkách podaných proti němu se odevzdá k uložení společně s přílohami nejpozději do dvou měsíců od skončení schůze."
Podíváme-li se na podíl celkových výdajů na sociální ochranu k hrubému domácímu produktu, tak i zde vidíme, že tento údaj není pro Českou republiku nijak vynikající. Ve Francii je to přes 30 %, v České republice v roce 2008 /podle údajů, které dělají evropské statistické agentury/ je to 18,7 %, přičemž evropská sedmadvacítka má průměr 26,4 %.
Eurostat uvádí právě tyto hodnoty.
Předesíláme, že nemůžeme hodnotit, zda podíl výdajů na sociální ochranu je "vynikající", neboť jde pouze o názor pana poslance. Co se týče faktických základů výroku, Opálka zřejmě cituje nedávnou studi Eurostatu (.pdf), která srovnává výdaje na sociální zabezpečení v evropských zemích. Všechny citované hodnoty najdeme hned na její první straně. Srovnatelná data uvádí i statistika OECD (.xls), byť se v konkrétních číslech liší.
V loňském roce jsme měli devátý nejnižší schodek z 27 členských zemí Evropské unie.
Samotné srovnání vládních deficitů jednotlivých zemí EU za rok 2011 ještě není dostupné, z toho důvodu označujeme výrok za neověřitelný.
Podle údajů na účtech ministerstva financí vedených v ČNB dosáhly k 31. říjnu 2011 celkové příjmy státního rozpočtu 838,6 mld. Kč, celkové výdaje 930,1 mld. Kč a schodek 91,5 mld. Kč.
My jsme byli strana, která pomáhala tomu, že jsme vstoupili po roce 2007 do Evropské unie.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože sociální demokracie opravdu měla výrazný a nepopiratelný podíl na vstupu ČR do EU. Je samozřejmě zela jasné, že do Evropské unie jsme nevstoupili po roce 2007, ale v roce 2004. Tímto špatným datem ale Lubomír Zaorálek jistě nikoho nemystifikuje.
Pravděpodobně nejdůležitějším faktem potvrzujícím roli ČSSD na vstupu ČR do EU je fakt, že klíčová vyjednávání mezi EU a ČR i samotný podpis smlouvy o přistoupení se odehrávala v období vlády ČSSD a samotná smlouva byla podepsána tehdejším předsedou sociální demokracie Vladimírem Špidlou.
Jednoznačně proevropský směr strany je dán i programovým prohlášením vlády z roku 1998 (.pdf), které říká, že: "ČSSD se ztotožňuje s myšlenkou integrace států evropského kontinentu a za svou prioritu považuje přijetí České republiky do Evropské unie..."Sociální demokracie byla považována za nejvíce proevropskou stranu v českém (relevantním) politickém spektru a její poslanci vždy hlasovali v souladu se snahou co nejrychleji vstoupit do EU.
V Poslanecké sněmovně s tím nebyl žádný problém pro ten návrh (zrušení doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců, pozn.) hlasovaly všechny politické strany, které tam jsou zastoupeny, ten návrh podepsali zástupci všech poslaneckých klubů.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro návrh novely ústavního zákona, kterým se ruší doživotní imunita poslanců, senátorů a ústavních soudců (Sněmovní tisk č. 469) se skutečně vyslovili poslanci napříč všemi politickými stranami v Poslanecké sněmovně a nebyl zde žádný poslanec, který by hlasoval proti. Z celkových 161 přítomných poslanců se pro návrh vyslovilo 156, zbylých 5 poslanců se zdrželo hlasování. Byli mezi nimi: Jiří Koskuba (ČSSD), František Dědič (ODS), Vojtěch Filip (KSČM), Gabriela Hubáčková (KSČM), Michal Doktor (nezařazený). Odkaz na konrétní podobu hlasování naleznete zde.
Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý. V Poslanecké sněmovně návrh na novelu ústavního zákona, kterým se ruší doživotní imunita poslanců, senátorů a ústavních soudců prošel hladce.
Ten původní záměr byl takový, že nemocnice v Sokolově zanikne, takhle s tím přišli, takhle jsme to zdědili. Přišlo s tím i Hnutí doktoři.
Hejtman Novotný má pravdu, že Sokolovská nemocnice byla v tíživé personální situaci, což mohlo dokonce vést k jejímu zániku, nicméně vzhledem k vypracované krajské koncepci zdravotnictví týmem pod vedením radní z hnutí Doktoři, která nabízela i jiné alternativy, než pouhý zánik, hodnotíme výrok Josefa Novotného jako zavádějící.
V roce 2009 vznikl v týmu radní pro zdravotnictví Bereniky Podzemské (hnutí Doktoři) materiál Strategie zdravotnictví Karlovarského kraje (.zip - soubor obsahuje dokument .pdf). Tato strategie ve své části 16 - Strategické plány má rozpracováno několik různých typů strategií pro krajské zdravotnictví. Jedním z těchto plánů bylo Vytvoření optimální sítě lůžkové péče a navazujících specializovaných ambulancí a Udržování optimální sítě lůžkové péče. Tato konkrétní strategie uvažovala o třech variantách (str. 146 - 148), z nichž žádná přímo neuvažovala o zániku nemocnice v Sokolově. Dvě ze tří variant ovšem počítaly s jistým typem redukce zdravotní péče ve zmíněné nemocnici, třetí varianta byla zachovat tehdejší stav. K problematice Sokolovské nemocnice a možnosti jejího provozu bez privatizace (hejtman Novotný v odpovědích voličům rozporuje pronájem na 20 let formu privatizace) lze uvést argumenty radního kraje Václava Larvy, který mluví o tom (v září 2010), že pokud nebude s nemocnicí udělána radikální změna, tak dojde k jejímu zániku. Podobně mluví i Josef Novotný, když v již zmíněných odpovědích voličům na stránkách Karlovarského kraje doslova píše, že: " Trvám na tom, že pokud bychom ji nepronajali, tak by to netrvalo dlouho a kvůli odchodům lékařů a sester by nejspíše zanikla." Tuto jeho argumentaci podporuje také vyjádření lékařských odborů ze Sokolovské nemocnice z června 2010.
Že se nejedná pouze o rétoriku hejtmana Novotného, dokládá i fakt, že kraj pod jeho vedením zkoušel přilákat do svých nemocnic lékaře prostřednictvím stipendií a náborových příspěvků.
Výrok Josefa Novotného lze, alespoň v jeho první části, považovat za pravdivý, neboť z důvodu odchodu především lékařů hrozily Sokolovské nemocnice velké problémy, snad i zánik. Nicméně vzhledem k dohledané Strategii zdravotnictví Karlovarského kraje, která byla zpracována pod vedením radní za Hnutí Doktoři, a v níž není zánik Sokolovské nemocnice jako jasný záměr, je výrok hejtmana Novotného zavádějící.
