Přehled ověřených výroků

Nepravda

Lubomír Zaorálek v tomto výroku uvádí rozdíl 1,9 %. Předpokládáme, že zde operuje s rozdílem 1,9 procentního bodu a na základě tohoto tvrzení hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Podle zdrojů (.pdf) Českého statistického úřadu z roku 2011 je v Královéhradeckém kraji z celkového počtu 473,5 tisíc obyvatel starších patnácti let klasifikováno v kategorii "základní vzdělání" 72,9 tisíc lidí. Podíl těchto osob na celkovém počtu je tedy 15,4 %. V Moravskoslezském kraji se do této kategorie řadí 200,3 tisíc lidí z celkového počtu 1 062,0 tisíc, což je 18,9 %. Rozdíl mezi kraji je tedy 3,5 procentního bodu.

Pravda

Výrok hejtmana Novotného hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací Českého rozhlasu z května letošního roku.

Český rozhlas 22. května 2012 informoval v příspěvku Chyby v čerpání fondů EU mohou Karlovarský kraj stát o tom, že audit firmy Deloitte popsal výši sankcí za špatné čerpání na úrovni necelé miliardy Kč. Ministerstvo financí pak odhadlo tyto sankce na 33 milionů Kč. Skutečná výše sankcí je však otázkou budoucnosti.

Pravda

Výrok ministra zdravotnictví Hegera hodnotíme na základě informací VZP jako pravdivý.

Správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny se skládá ze třiceti členů. Dvě třetiny z tohoto počtu, tedy dvacet členů, je voleno Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Zbylých deset je jmenováno vládou. Seznam aktuálních členů je uveden na webových stránkách VZP. Naprostá většina z nich jsou aktuální poslanci, případně držitelé jiných politických postů, proto ani proti označení "tvrdí politici" nemáme výhrady.

Zavádějící

Výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako zavádějící, a to na základě autorského zákona, trestního zákoníku a dohody ACTA.

§ 270 trestního zákoníku Porušení autorských práv, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi konkrétně uvádí: "1) Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán,a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání,
b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li tím jinému značnou škodu, nebo
c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu.
(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li tím jinému škodu velkého rozsahu, nebo
b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu."
Právo se však řídí také zásadou přiměřenosti. § 46 trestního zákoníku, bod 1 navíc říká, že: "...Od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti." Tato legislativní opatření tak automaticky nepředpokládají udělování nepodmíněných trestů odnětí svobody pro tzv. sdíleče, jak o tom mluví Ivan Bartoš.

Dohoda ACTA (.pdf) pak obsahuje spíše obecné formulace o nutnosti mít v každé smluvní zemi nástroje, které mohou postupovat proti porušování vlastnických práv. Formulace předsedy Bartoše je zavádějící - tyto kroky nemusí být spojeny se zavíráním lidí do vězení.

Pravda

Z toho co se nám podařilo dohledat se Jaromír Drábek k návrhům ČMKOS vyjadřoval spíše kriticky. Například ve výjadření Jaromíra Drábka, kde reaguje na vyjádření odborů "6 lží Jaromíra Drábka" konkrétně pak na výrok, že "odbory jen kritizují a vlástní návrh nemají". V celém znění se zde Jaromír Drábek vyjadřuje takto:

"Dosavadní aktivita odborů se vyznačovala především trvalým odmítáním stabilizovat současný průběžný důchodový systém v reakci na demografický vývoj (např. zvýšením důchodového věku).

Návrhy zvyšující důchodové dávky bez nalezení zdroje financování nebo zvyšující již tak vysokou pojistnou sazbu nejsou akceptovatelné a poslaly by ČR na trajektorii rychle rostoucího dluhu se všemi důsledky. Obtížně se také polemizuje s kritikou návrhu vzniku důchodového fondového systému s dobrovolnou účastí, když ČMKOS sama navrhuje vznik dobrovolného fondového systému v rámci tzv. třetího pilíře. Poněkud logicky nepochopitelné je i to, že odborový svaz kritizuje penzijní fondy a princip spoření (nelze vyloučit krátkodobý pokles hodnoty úspor), ale na druhé straně prosazuje fondy na zaměstnanecko-zaměstnavatelské bázi. I tento typ spoření je přece vystaven investičnímu riziku.

Zaměřit se na třetí soukromý pilíř nestačí, protože u spoření ryze z vlastních prostředků nelze vyloučit předčasné výběry. A těch není málo. Druhý fondový pilíř oproti tomu přináší záruku, že prostředky budou k dispozici při odchodu do důchodu.

Spíše než předčasný odchod do důchodu u namáhavých profesí (kterých však bude postupně v souvislosti s vědeckotechnickým pokrokem ubývat) je nutno se zaměřit na zlepšení pracovních podmínek a zamezení možnosti poškození zdravotního stavu pracovníka. Následně je vhodné, třeba. pomocí rekvalifikace, upřednostnit uplatnění ve zdraví nepoškozujícím zaměstnání.

Debata o výsledné podobě důchodové reformy však ještě není definitivně uzavřena a je jasné, že nalezení širšího politické a celospolečenské shody je základním předpokladem pro dlouhodobou stabilitu a udržitelnost důchodového systému na desetiletí dopředu. Bylo by velkou chybou prosazovat změny s vědomím, že je někdo jiný za pár let odmítne. K tomu je však nutný věcný dialog s opozicí, zaměstnavateli i odbory, nikoliv automatický nesouhlas s jakýmkoliv návrhem."

Lze tedy říci, že nějaký zjevný souhlas Jaromíra Drábka s návrhem ČMKOS zde patrný není. Poměrně smířlivě se vyjadřuje v diskusním pořadu partie z 18.9. 2011, kde tvrdí: " Já na to mám naprosto jednoznačný názor. Ano, takové setkávání, taková argumentace má smysl, pokud ty argumenty jsou věcné. A my jsme dostali písemné stanovisko od Českomoravské konfederace odborových svazů, které je, a teď dávám příklady, které je velmi propracované, má i tu část metodickou i tu část konkrétní a my ty argumenty prostě bereme vážně, zabýváme se jimi a buď je odargumentujeme zpátky, anebo je vezmeme v úvahu při tom dalším postupu. Podobným způsobem jsme dostali stanovisko konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Zase konkrétní argumenty, které, se kterými můžeme souhlasit jednotlivě, nemusíme s některými z nich souhlasit, ale rozhodně je bereme v úvahu, a určitě v úterý večer o nich budeme diskutovat."
Z tohoto vyjádření je patrné, že Jaromír Drábek chválí propracování návrhu a metodologii, nikoliv však cíle tohoto návrhu, kde říká, že je ochoten jednat o jednotlivých argumentech. Říci v tomto případě, že Jaromír Drábek označil tento návrh reformy za velmi dobrý a kvalitní je přinejmenším poměrně zavádějící vytrhávání z kontextu, proto označujeme výrok, respektive obhajobu Jaromíra Drábka za pravdivou.

Pravda

Poslanec Bublan nejspíše myslí n ávrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Dienstbiera, Milana Štěcha, a dalších, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb. z r. 2011. Tento návrh úplně zakazuje dárcovství od právnických osob a dary fyzických osob omezuje: „Celková hodnota darů od jednoho dárce nesmí za kalendářní rok převýšit částku 1 000 000 Kč.“

V návrhu jsou uvedeny i další limity na straně výdajů a to např.: Výdaje strany a hnutí nesmí převýšit 80 milionů korun na volby do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu a do zastupitelstev krajů. Dále výdaje kandidáta politické strany, politického hnutí nebo koalice na volební kampaň nemají převýšit 300 000 Kč. Financování stran má být podle návrhu zprůhledněno a zpřehledněno také zpřístupněním výročních zpráv na internetu.

14. června 2012 pak tento návrh s jistými modifikacemi prošel senátním hlasováním.

Pravda

Na základě výsledků řeckých voleb konaných 17. června 2012 hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Politická strana " Zlatý úsvit " (ΧΡΥΣΗ ΑΥΓΗ), která obdržela v opakovaných řeckých volbách 6,92 % hlasů a obsadí v novém parlamentu 18 křesel, se hlásí k ultranacionalistickým myšlenkám a k odkazu pravicové vojenské diktatury, která vládla v Řecku mezi lety 1967 až 1974. Stranu provázejí mnohé skandály, které jasně dokazují neonacistickou orientaci této strany. Viditelná je již silná inspirace loga této strany v symbolu svastiky, který je spjat se symbolikou nacistického režimu Třetí říše.

Po prvních letošních řeckých volbách, které skončily patem, napochodovali poslanci této strany do budovy parlamentu "v armádním šiku" a přísahu složili synchronizovaně zdviženou pravicí. Dcera "vůdce" Zlatého úsvitu Nikose Michaloliakose byla zadržena za podíl na napadení "neřeckého" prodejce občerstvení v Athénách. V předvolební televizní debatě napadl kandidát Zlatého úsvitu dvě levicové političky.

Mediálně známými jsou rovněž záběry z povolební tiskové konference, kde na přítomné novináře straničtí "bodyguardi" pokřikovali, aby " povstali a ukázali respekt" přicházejícímu předsedovi strany, který posléze přednesl "svérázný projev". Zlatému úsvitu vyjadřuje sympatie na svém webu rovněž česká politická strana DSSS, která je považována za nástupnickou stranu zrušené extremistické Dělnické strany.

Pravda

Dle informací ze zahraničních médií a oficiálních stránek vlády jednotlivých zemí hodnotíme výrok Farage jako pravdivý.

V době, kdy byla evropská ústava připravována, muselo dojít v jednotlivých zemích EU k její ratifikaci. Aby mohla ústava vstoupit v platnost, bylo nutné, aby ji schválily všechny členské státy (pozn.: v době, kdy k ratifikaci došlo měla EU pouze 25 členů). Velká část zemí v letech 2004-2006 ratifikaci ústavy podpořila, v některých byla ale odložena. V případě Francie a Nizozemí však byla evropská ústava odmítnuta.

Ve Francii měla být evropská ústava schvalována pomocí referenda, kterého se zúčastnilo téměř 70 % obyvatel. Proti se vyjádřilo 54,67 %, pro návrh hlasovalo 45,33 %. Návrh ústavy tak nebyl přijat, o čemž informovala řada médií (Washingtonpost, BBC, iDNES). Tehdejší prezident Jacque Chirac byl vyzván, aby v souvislosti s vyjádřením občanů přijal důsledky. Následně po referendu podal demisi premiér Jean-Pierre Raffarin a Chirac jmenoval jeho nástupce-Dominiqua de Villepina.

V případě Nizozemí došlo rovněž k ratifikaci referendem, kterého se zúčastnilo 63,3 % občanů. Schválení bylo neúspěšné, jelikož se proti návrhu vyjádřilo 61,54 % a pro návrh pouze 38,48 % občanů. Tehdejší vláda se odmítla návrhem dále zabývat a odmítla možnost druhého referenda.

Nigel Farage má ve svém tvrzení pravdu, Francie a Nizozemí skutečně návrh evropské ústavy v roce 2005 odmítly.

Zavádějící

Výrok je zavádějící, neboť vyjednaná částka na osobu je nejvyšší pouze s neaktuálními daty.

Pro léta 2007 až 2013 (pdf.) rozděluje Evropská unie ze svého dotačního programu částku 347 miliard eur. Tento program má splnit tři základní cíle, na které směřují tyto prostředky. Je to cíl konvergence, regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost a evropská územní spolupráce. Z celkové výše této částky byla České republice přidělena k čerpání celková suma 26 692 milionů eur (788 miliard Kč).

V tabulce níže uvádíme poměr přidělených částek k počtu obyvatel v jednotlivých zemích. Počet obyvatel čerpáme z dat Eurostatu pro rok 2010, tedy k půli období, na které je určen dotační program.

Vyjednáná částka (mil. Euro) Částka na osobu (Euro) Estonsko 3456 2579 Česká republika 26692 2540 Madarsko 25307 2527 Litva 11588 2136 Slovinsko 6885 2068 Slovensko 855 2063 Malta 4620 2055 Lotyšsko 4205 2054 Portugalsko 21511 2022 Řecko 20420 1806 Polsko 67284 1763 Rumunsko 19668 916 Bulharsko 6853 906 Kypr 640 797 Španělsko 35217 766 Itálie 28812 477 Německo 26340 322 Finsko 1716 321 Francie 14319 228 Belgie 2258 208 Irsko 1891 202 Švédsko 901 202 Rakousko 1461 174 Spojené království 10613 171 Lucembursko 65 129 Nizozemsko 1907 115 Dánsko 613 111

Vidíme, že Česko bylo v částce na hlavu před Maďarskem, a skutečně nejvyšší zisk na obyvatele má Estonsko. Je ale třeba upozornit na vývoj počtu obyvatel těchto zemí: pokud použijeme počet obyvatel z roku 2006, kdy ČSSD "odevzdávala zemi", ukáže se, že ČR si vyjednala velmi těsně nejvýhodnější příjem peněz na obyvatele v dané chvíli, který ale není nejvýhodnější, vezmeme-li v potaz populační vývoj:

(celk. částka k populaci)

2006 2007 2008 2009 2010 Estonsko 2570 2574 257725782579 Česko 26042595 2571 2550 2540 Madarsko 2511 2514 2519 2523 2527

Haškův výrok považujeme za zavádějící, neboť vyjednaná částka se jeví jako nejvyšší pouze s daty do roku 2007, kdy období pro dotační program teprve začíná. Dlouhodobý (a tím předvidatelný) populační vývoj způsobuje, že ve skutečnosti o nejvyšší částku nejde a v žádném případě pak nejde o "suverénně nejvyšší příjem", jak říká Hašek.

(Hodnocení bylo doplněno i dle upozornění komentářů v diskusi, za které děkujeme).

Pro zajímavost přikládáme i souhrnný stav čerpání z prostředků EU k 3.2. 2012 (pdf.).

Bohuslav Sobotka

Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Statistika EU-SILC (Statistics on income and living conditions), která je k vidění na stránkách Českého statistického úřadu, uvádí, že meziročně přibylo 86 tisíc osob s příjmem pod hranicí chudoby. I přesto, že údaj uvedený Bohuslavem Sobotkou se liší o 6000 tisíc, brali jsme při našem hodnocení v potaz skutečnost, že v celkovém kontextu se nejedná o zásadní rozdíl a tato odchylka také nijak nepřispívá k vylepšení mediálního obrazu ČSSD.

Níže uvádíme konkrétní výňatek z této statistiky: "Z výsledků šetření Životní podmínky 2011(pdf.)byla (na základě zjištěných příjmů za rok 2010) vypočtena hranice chudoby ve výši 113 040 Kč na spotřební jednotku domácnosti. Uvedeného příjmu nedosáhlo 9,8 % osob žijících v soukromých domácnostech ČR. Za poslední rok tak přibylo téměř 86 tisíc osob žijícíchv domácnostech s příjmem pod hranicí chudoby. Nejvíce přitom míra chudoby vzrostla u osob žijících v domácnostech nezaměstnaných, v nichž je podíl osob ohrožených chudobou dlouhodobě nejvyšší."

Na základě výše uvedených skutečností tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.