Přehled ověřených výroků

Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý. Lisabonskou smlouvu projednával dvakrát Ústavní soud, byla schválena oběma komorami parlamentu a následně se objevil požadavek prezidenta Klause na výjimku.

Lisabonská smlouva (jako Sněmovní tisk 407) byla 29. ledna 2008 předložena vládou Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Senát následně podal Ústavnímu soudu ČR návrh na přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR a ten konstatoval, že Senátem označená ustanovení nejsou v rozporu s Ústavou. Poslanecká sněmovna návrh schválila 18. Února 2009 (pro bylo 125 poslanců). Senát dal souhlas s ratifikací smlouvy 6. května 2009 (pro bylo 54 senátorů). V září 2009 ale skupina senátorů podala druhý návrh Ústavnímu soudu na přezkum Lisabonské smlouvy. Prezident se rozhodl vyčkat s podpisem smlouvy, dokud senátoři návrh k Ústavnímu soudu nepodají. V říjnu 2009 také prohlásil, že bude požadovat výjimku z Listiny základních práv a svobod, jako si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva jako celek není v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Ještě ten den ji pak podepsal jak prezident, tak předseda vlády.

Na základě zpráv předních britských médií hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Canterburský arcibiskup anglikánské církve Rowan Williams skutečně vyzýval britské politiky napříč politickým spektrem, aby podpořili zavedení práva šaría v Británii. Argumentoval potřebou přijetí z důvodu nevyhnutelnosti. Řekl, že oficiálně přijaté islámské právo může v Británii přispět k dosažení sociální soudržnosti, protože někteří muslimové neuznávají stávající britský právní systém. Za tato vyjádření si arcibiskup vysloužil vlnu kritiky z řad politiků, včetně tehdejšího premiéra Gordona Browna. Rowan Williams tato svá tvrzení o nutnosti zavedení islámského práva šaría v Británii opakuje soustavně, a to již od roku 2008 a zopakoval je i v loňském roce.

Viz zprávy BBC (2008), the Guardian (2008), the Telegraph (2008), the Sun (2011).

Výroky politiků v koaličních jednáních nejsou k dispozici.

Další případ, kdy není možné posoudit, jakým způsobem probíhala jednání, a zvláště kdo z politiků co řekl. Nedá se ověřit, jestli se předseda TOP 09 Schwarzenberg na jednáních vyjadřoval ohledně kontrasignace prezidentských milostí negativně nebo ne. Nutno zmínit, že na veřejně přístupných zdrojích o vládních jednáních jsou k dispozici pouze výsledky hlasování členů vlády, programy usnesení a výsledky těchto jednání, nikoliv už samotný průběh. O prezidentských milostech se přitom na oficiální úrovni ještě nejednalo.

Všechny operace jsou skutečně uvedeny na webových stránkách MPSV v sekci Obchodní veřejná soutěž.

Tento výrok označujeme jako neověřitelný, neboť Pardubický kraj na svých webových stránkách nenabízí žádné smluvní dokumenty před rokem 2008 týkající se zdravotnictví.

Ve vládě Petra Nečase se na ministerských postech od počátku jejího fungování vyměnilo již 8 ministrů. Pavel Drobil, Vít Bárta, Martin Kocourek a Jiří Besser odešli, podle slov Jiřího Dolejše, na základě "sporné finanční transakce". Radek John na základě "problematických personálních vazeb". Ministrů, kteří spadají do těchto kategorií je tedy pět, výrok přesto hodnotíme jako pravdivý. Zbylí tři ministři - Radek Šmerda, Ivan Fuksa a Josef Dobeš - ukončili výkon funkce z jiných důvodů, než které Jiří Dolejš zmiňuje.

Pavel Drobil odešel z funkce ministra životního prostředí 21. prosince 2010 kvůli podezření z korupčního jednání na Státním fondu životního prostředí.

Dalšími ministry, kteří odešli z vlády, byli Radek John a Vít Bárta, kteří ukončili své působení v rezortu ke dni 21. dubna 2011. Radek John byl odvolán z funkce ministra vnitra na návrh premiéra Petra Nečase, Vít Bárta podal rezignaci na post ministra dopravy osobně. Premiér své rozhodnutí zdůvodnil takto: "situace, která vznikla v posledních hodinách a dnech, otvírá znovu naprosto legitimně diskusi o tom, zda je možné nadále tolerovat propojení firmy ABL a dalších soukromých bezpečnostních agentur se státní správou nebo dokonce s ústavními funkcemi a že zrovna tak naprosto legitimně znovu otevírá diskusi, zda je možné, aby představitel Věcí veřejných nesl odpovědnost za chod resortu ministerstva vnitra." Vít Bárta je navíc spojen s korupční kauzou (.pdf) podplácení v poslaneckém klubu Věci Veřejných.

Po Vítu Bártovi se stal ministerm dopravy Radek Šmerda. Ten však nebyl členem strany Věci Veřejné, které měly právo jmenovat do funkce člověka ze svých řad, proto byl nucen výkon funkce k 1. červenci 2011 ukončit.

4. října 2011 opustil post ministra zemědělství Ivan Fuksa. Návrh na jeho odvolání podal premiér Petr Nečas z důvodu dlouhodobé nespokojenosti s jeho prací.

Dalším ministrem, který odešel z Nečasovy vlády, byl Martin Kocourek, jehož demise na post ministra průmyslu byla premiérem přijata 14. listopadu 2011. Kocourek takto jednal kvůli podezření z korupčního jednání - "odklonění" milionů své matce Jindřišce Kocourkové.

Jiří Besser složil mandát ministra kultury 16. prosince 2011. Rezignoval po zveřejnění informace o zamlčení vlastnictví luxusního bytu na Floridě v majetkovém přiznání.

Posledním ministrem, který doposud ve vládě Petra Nečase skončil ve funkci, je Josef Dobeš. Dobešova demise, kterou podal na základě vlastního rozhodnutí a z důvodu rozsáhlé kritiky, byla přijata 30. března 2012.

Výrok ministra Kalouska hodnotíme podle údajů portálu Euroskop.cz za pravdivý.

Podmínky vyjednané před vstupem do Evropské unie přiznávaly zemědělcům z tzv. nových členských států nižší přímé platby oproti stávajícím členům. V prvním roce členství obdrželi 25 % přímých plateb, přičemž výše dotací byla postupně zvyšována, a to do roku 2007 o 5 % meziročně, následně o 10 %. Výše plateb tedy bude skutečně do roku 2013 srovnaná. Mezitím nové členské státy mohou tyto rozdíly dorovnávat z vlastních zdrojů prostřednictvím tzv. národních doplňkových plateb (top-up plateb) až do výše 30 % nad stanovenou hodnotu, nemohou ale převýšit 100 %.

GRAF - Podíl přímých plateb a doplňkových plateb v ČR 2004-2013 (zdroj: Evropská komise podle Euroskop.cz)

Na základě informací z portálu EUR-Lex hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

V roce 1999 byla skutečně vydána směrnice Rady 1999/74/ES, která stanovila minimální požadavky na ochranu nosnic v EU a od 1. ledna 2012 zakázala chov nosnic v jiných než tzv. „obohacených klecích“.

Tento výrok lze označit za pravdivý.

I když z výroku (popř. z kontextu debaty) jednoznačně nevyplývá, kde spolkový ministr zahraničních věcí Německa Guido Westerwelle (FDP) rozhodnutí své vlády prezentoval (míněna je pravděpodobně jeho nedávná návštěva České republiky, avšak z dostupných zdrojů [např. ČTK, Mediafax, Ministerstvo zahraničních věcí či Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, Senát ČR, ČT24 atd.] není zřejmé, že by došlo k přímé prezentaci zmiňovaného faktu), je nutné potvrdit pravdivost rozhodnutí německé spolkové vlády o postoupení schválení fiskální smlouvy dvoutřetinovou (ústavní) většinou na půdě Spolkového sněmu a Spolkové rady. Dle vlády dochází k přesunu pravomocí z národní na nadnárodní úroveň (možnost žaloby u Evropského soudního dvora atd.), proto je dle Základního zákona (ústava) nutná ústavní většina (ze zdrojů např: stern.de, handelssblat.com).

Na základě komunikace s ČSÚ hodnotíme tento výrok jako neověřitelný, protože ČSÚ poskytuje statistiky průměrné ceny zemědělských výrobců vajec pouze v měsíčních intervalech a nikoliv týdenních.

Ve statistikách ČSÚ lze dohledat v e-publikaci „Indexy cen zemědělských výrobců“ průměrné ceny vajec zemědělských výrobců, které jsou však publikovány měsíčně. ČSÚ poskytuje týdenní šetření pouze u „spotřebitelských cen“ (tedy nikoliv cen výrobců). Z tohoto důvodu nemůžeme ověřit, za jakou cenu prodávali drůbežáři vejce ve 12. týdnu tohoto roku.