Přehled ověřených výroků

Dle dostupných informací dostal bývalý ministr zdravotnictví Jan Blatný v době před svým odvoláním od předsedy vlády Andreje Babiše alespoň 4 vytýkací dopisy.

První dopis, o němž se objevily v médiích informace přibližně v polovině března 2021, měl Jan Blatný obdržet kvůli přísnějšímu tendru na 5 miliónů antigenních testů do škol. Ministerstvo zdravotnictví totiž chtělo, aby před nákupem těchto testů musela Správa státních hmotných rezerv (SSHR), která nákup zajišťovala, získat atest jejich citlivosti. Premiér Andrej Babiš tento krok kritizoval. Podle něj se rezort rozhodl udělat ze SSHR „zkušební laboratoř“.

O dalších dvou dopisech informoval server Lidovky.cz 22. března. Ve druhém dopise premiér Babiš Janu Blatnému vyčítal laxní přístup ve shánění léků na onemocnění covid-19. „Očekával bych od Vás podporu vstupu nových léků proti covidu do ČR a jejich propagaci a zavádění do léčebných postupů. Bohužel jsem se u Vás s tímto přístupem doposud nesetkal,“ napsal v dopise premiér Babiš. Dále zmínil také Blatného „manažerské selhání“ a dopis zakončil výzvou, aby se taková situace neopakovala.

Třetí dopis se měl týkat sporu o název jednoho z opatření boje proti rakovině, které obsahuje Národní plán obnovy (.pdf, str. 43). Jan Blatný, lékař a bývalý primář oddělení dětské hematologie a biochemie (.pdf, str. 1), navrhl název „Prevence onkologických onemocnění“, zatímco Babiš trval na názvu „Posílení systému onkologické prevence ve zdravotnictví“. Dále se premiér s tehdejším ministrem zdravotnictví neshodoval, do jakých institucí je třeba investovat.

Na konci března obdržel Jan Blatný další, již nejméně čtvrtý vytýkací dopis za období dvou týdnů. Premiér v něm tehdejšímu ministrovi vytkl nastavení příliš přísných podmínek pro podávání léku bamlanivimab. „Snažíte se opravdu přispět k řešení situace ze všech sil i Vy z funkce ministra zdravotnictví?“ uvedl Andrej Babiš v dopise, o němž informoval Deník N. „Očekávám od Vás jasnou a stručnou odpověď hodnou ministra zdravotnictví ČR a lékaře, nikoli další slohové cvičení, co nejde a proč to nejde,“ vyzýval také premiér Jana Blatného.

Vytýkací dopisy však nebyly jediným náznakem výhrad premiéra Babiše vůči Janu Blatnému. V polovině března například hlavní epidemiolog IKEM a šéf Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES) při Ministerstvu zdravotnictví Petr Smejkal v rozhovoru pro Reflex uvedl, že dostal nabídku stát se ministrem zdravotnictví. Tu nicméně odmítl a Jana Blatného ve funkci nakonec 7. dubna vystřídal ředitel FN Královské Vinohrady Petr Arenberger.

Premiér Andrej Babiš se 22. března 2021 sešel s prezidentem Zemanem v lánském zámku. Po této schůzce Andrej Babiš oznámil, že v březnu nedojde k odvolání žádného ministra. Přesněji k tomu premiér uvedl: „(…) v této chvíli je situace taková, (…) že v březnu žádné výměny neplánuji.“

Andrej Babiš současně nevyloučil personální změny na ministerských postech v dubnu: „Jestli plánuji nějaké výměny v měsíci dubnu, to se uvidí.“

Dodejme, že Miloš Zeman požadoval konec ministra zdravotnictví Jana Blatného kvůli jeho postoji k ruské vakcíně Sputnik V. O jeho odvolání spolu s odvoláním ministra školství Roberta Plagy se na začátku dubna tohoto roku spekulovalo v médiích, oba ministři nicméně uvedli, že o svém odvolání nemají informace.

K výměně na postu ministra zdravotnictví však poté skutečně došlo, a to konkrétně 7. dubna. Jan Blatný byl odvolán a v čele resortu jej vystřídal ředitel FN Královské Vinohrady Petr Arenberger.

Zároveň dodejme, že při jmenování nového ministra zdravotnictví Miloš Zeman prohlásil, že dle něj je Jan Blatný spoluzodpovědný za zemřelé na onemocnění covid-19. Podle prezidenta Zemana totiž blokoval přísun vakcín do České republiky, především vakcín ruských a čínských. Zároveň Miloš Zeman ve svém projevu vyzval (video, čas 02:10) k využívání „co nejvíce efektivních vakcín“, tedy také těch, které doposud nebyly schváleny Evropskou lékovou agenturou (EMA). Jan Blatný dříve uvedl, že trvá na tom, „že vakcíny v ČR musí být bezpečné a hodnocené EMA. Bez ohledu na to, odkud jsou“.

Předně uveďme, že Miloš Zeman zde mluví v kontextu odvolání ministra Blatného, a je tedy zřejmé, že má na mysli odvolání ministrů z vůle premiéra dle čl. 74 Ústavy, to plyne i z následující věty rozhovoru: „Možná, že někteří z nich se to také dozvěděli z médií, ale byli to lidé, kteří odvedli kus práce, ale potom už byli unaveni a nestačili tempu vlády.“ Z tohoto důvodu se tedy v rámci ověření výroku zaměříme na situace, kdy byl ministr odvolán na přímou žádost premiéra, a nikoliv na situace, kdy ministr sám rezignoval. Obě situace se přitom liší nejen fakticky, ale i právně. Zatímco rezignaci ministra prezident přijmout nemusí a ve funkci jej může ponechat, návrh na odvolání ministra předložený premiérem má prezident povinnost vyslyšet.

Miloš Zeman zastával funkci předsedy vlády od 22. července 1998, poté, co ČSSD, za niž kandidoval, zvítězila ve volbách do Poslanecké sněmovny. Premiérem jednobarevné menšinové vlády ČSSD byl Zeman až do konce volebního období, tedy do 12. července 2002.

Ministerstva financí se jako první v Zemanově vládě ujal Ivo Svoboda, který byl v červenci 1999 z vůle premiéra nahrazen Pavlem Mertlíkem. Pavla Mertlíka, který na své funkce ve vládě rezignoval, následně v dubnu 2001 vystřídal současný guvernér České národní banky Jiří Rusnok, který na postu ministra financí vydržel až do konce volebního období.

Na Ministerstvu zdravotnictví došlo pouze k jedné výměně, a to když Ivana Davida, který sám rezignoval, nahradil Bohumil Fišer. Stejně tak na Ministerstvu spravedlnosti, kde Otakara Motejla vystřídal Jaroslav Bureš, i v tomto případě se jednalo o dobrovolnou rezignaci ze strany ministra Motejla. Z čela Ministerstva pro místní rozvoj premiér odvolal Jaromíra Císaře a nahradil jej Petrem Lachnitem. Na Ministerstvu vnitra po Václavu Grulichovi převzal funkci Stanislav Gross. I výměna ministra Grulicha byla plánována premiérem Zemanem, než však tak premiér stačil oficiálně učinit, ministr sám rezignoval.

Na výměnu šéfů resortů došlo i na Ministerstvu dopravy a spojů (dnes Ministerstvo dopravy) a na Ministerstvu obrany. Konkrétně byl na dopravním resortu vyměněn Antonín Peltrám za Jaromíra Schlinga, v případě resortu obrany pak Vladimír Vetchý za Jaroslava Tvrdíka. Ve vládě Miloše Zemana existoval také post tzv. ministra bez portfeje, na němž Jaroslava Baštu vystřídal Karel Březina. Všechny tři tyto výměny proběhly z vůle premiéra Zemana.

Poslední změnou v Zemanově vládě pak byla rezignace vicepremiéra Lánského.

Celkem tedy Miloš Zeman jakožto premiér odvolal pouze 5 ministrů, a to Svobodu, Císaře, Peltráma, Vetchého a Baštu. Ani pokud bychom započítali i ministra vnitra Grulicha, který by byl pravděpodobně odvolán, nebýt jeho rezignace, nedostaneme se na 8 odvolaných ministrů zmíněných ve výroku. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Prezident Miloš Zeman v kontextu odvolání bývalého ministra zdravotnictví Jana Blatného tvrdí, že v rámci Ústavy může i nemusí odvolat na návrh předsedy vlády jiného člena vlády.

Čl. 74 Ústavy České republiky stanovuje, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády“. Z toho tedy vyplývá, že prezident má pravomoc svým podpisem stvrdit odvolání ministra, pokud mu tak navrhne předseda vlády. 

Vyvstává však otázka, jestli je možné, aby prezident odmítl odvolání ministra podepsat. Ústavní právníci se shodují, že to možné není. Podle nich plyne prezidentu republiky z čl. 74 povinnost odvolat člena vlády na návrh předsedy vlády, přičemž prezident nemá v tomhle ohledu žádný prostor pro uvážení. To je dovozováno ze silného postavení předsedy vlády v českém ústavním systému, které je zakotveno například v čl. 77 Ústavy.

V tomto smyslu se vyjádřil například předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, podle kterého tato prezidentova nečinnost není v souladu s ústavním pořádkem. Podle Pavla Rychetského je absolutním pánem vlády premiér „a premiér má, dá se říci, neomezenou kompetenci, koho si prostřednictvím prezidenta do vlády nominuje a koho prostřednictvím prezidenta z vlády odstraní“.

Stejně vykládá tento článek Ústavy i ústavní právník Jan Kysela, podle kterého nemůže prezident ministra neodvolat. Jan Kysela se dále vyslovil, že by toto jednání prezidenta vedlo k obsahovému vyprázdnění funkce předsedy vlády, protože „co je to za pána nad vládou, když mu tam sedí někdo, koho tam nechce". S prezidentovou povinností odvolat ministra na návrh premiéra souhlasí i ústavní právník Aleš Gerloch. „Zde je jednomyslná shoda, že prezident má bez zbytečného odkladu povinnost návrhu vyhovět," dodává k tomu ústavní právník Jan Wintr.

Vedle odvolání upravuje dále Ústava v čl. 73 situaci, kdy se člen vlády vzdá své funkce podáním demise prezidentu republiky prostřednictvím předsedy vlády. Na rozdíl od institutu odvolání však prezidentovi z tohoto článku Ústavy neplyne povinnost, aby demisi podepsal, jak uvádí Jan Wintr. Dle něj má prezident povinnost přijmout demisi vlády jen za určitých podmínek. V ostatních případech podání demise (včetně podání demise ministrem) je podle Jana Wintra prezidentovi ponechána možnost pro uvážení.

Norbert Wiener byl matematikem, který je zároveň považován za zakladatele kybernetiky, a to díky své knize vydané v polovině 20. stolení pod názvem Kybernetika aneb řízení a sdělování u organismů a strojů. Citát uvedený Milošem Zemanem lze najít v jeho knize The Human Use of Human Beings z roku 1950, která vyšla v českém překladu v roce 1963, a to pod názvem Kybernetika a společnost. Co se týče anglického originálu zmíněné knihy, uvedený citát se nachází na straně 18, kde stojí: „to live effectively is to live with adequate information", což skutečně můžeme hrubě přeložit jako prezident Zeman ve svém výroku.

Poslanecká sněmovna 11. února hlasovala o dvou návrzích ohledně prodloužení nouzového stavu (NS). Pro první návrh předložený vládou týkající se prodloužení NS o 30 dnů, tedy do 16. března, hlasovalo 48 poslanců ANO a ČSSD. Proti se vyslovila opozice, KSČM a nezařazení poslanci.

Druhý návrh poslance Stanislava Juránka měl nouzový stav prodloužit o 14 dní, tedy do 28. února. Pro tento návrh hlasovalo opět 48 poslanců, KSČM se při tomto hlasování zdržela.

Nouzový stav tak nebyl poslanci prodloužen a měl skončit o půlnoci 14. února, ale vláda na žádost hejtmanů, kteří jsou zástupci primárně opozičních stran, vyhlásila navazující nouzový stav do 28. února.

Vojtěch Filip tedy pravdivě uvádí, že hejtmani z opozičních stran vládu požádali o prodloužení nouzového stavu. Filipův obrat, že tyto strany „nebyly schopny udělat nic jiného“, nepovažujeme za doslovné tvrzení, a jako takové jej nehodnotíme.

Dodejme, že ústavnost prodloužení nouzového stavu tímto způsobem zpochybnilo hned několik ústavních právníků (např. Jan Wintr, Jan Kysela) či odborník na zdravotnické právo Ondřej Dostál a předseda Senátu Miloš Vystrčil, ten napsal vládě otevřený dopis. Senátoři podali stížnost k Ústavnímu soudu kvůli vyhlášení NS. Soud tuto stížnost z procesních důvodů odmítl, uvedl však, že obcházení sněmovny a opětovné vyhlášení nouzového stavu na žádost hejtmanů není možné (.pdf, str. 7). Za neústavní pak takové vyhlášení nouzového stavu prohlásil i Městský soud v Praze.

Výrok Martina Kupky lze vzhledem k nejasnému vyznění (čas 40:38) interpretovat dvěma způsoby. Jednak tak, že premiér uvedl, že Jaroslav Faltýnek nechce dělat práci předsedy poslaneckého klubu ještě před tím, než v Lidových novinách vyšla reportáž o Faltýnkových poznámkách. Výrok však lze interpretovat také tím způsobem, že premiér své tvrzení uvedl v Lidových novinách, a to ještě předtím, než vyšla reportáž o Faltýnkových poznámkách. V odůvodnění se proto zaměříme na obě možné interpretace.

V pondělí 5. dubna 2021 v 18:00 vydal server Seznam Zprávy článek, ve kterém investigativní reportér Janek Kroupa tvrdí, že se redakci podařilo získat poznámky předsedy poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka. Na základě těchto poznámek poté Seznam Zprávy začaly vydávat sérii reportáží, které poznámky a zápisky blíže představují.

První z těchto reportáží byla zveřejněna 6. dubna 2021 v 6:00. Poznámky by podle serveru Seznam Zprávy měly obsahovat plány týkající se ovlivňování zakázek a výběrových řízení nebo záznamy o skrytém vlastnictví firem. 

Připomeňme, že veřejný funkcionář má podle § 10 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, povinnost pravdivě informovat státní orgány o svém majetku. A to jak o majetku, „který vlastní ke dni, který předcházel zahájení výkonu jeho funkce“, tak o majetku, který získal přímo v průběhu funkce.

Informaci, že by Andrej Babiš před zveřejněním zmíněné reportáže v Lidových novinách či jinde uvedl, že Jaroslav Faltýnek nechce pokračovat ve funkci předsedy poslaneckého klubu hnutí ANO, se nám ve veřejně dostupných zdrojích, ale ani v archivu mediální databáze Newton, nepodařilo dohledat. S dotazem jsme se proto obrátili přímo na Martina Kupku, prozatím jsme však neobdrželi odpověď.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není vyloučeno, že Andrej Babiš o tom, že Jaroslav Faltýnek nechce dělat práci předsedy poslaneckého klubu, mluvil například na neveřejném jednání. Jelikož toto údajné tvrzení premiéra představuje stěžejní část výroku, drobnou nepřesnost v médiu, ve kterém měla být reportáž o Faltýnkových poznámkách zveřejněna, jsme do hodnocení nezahrnuli.

Vojtěch Filip hovoří o 10 miliardách, o které původně vládní koalice (na žádost KSČM) snížila rozpočet Ministerstva obrany pro rok 2021. Vláda postupně chybějících 10 miliard Ministerstvu obrany vrátila (.pdf, .pdf), což KSČM kritizuje.

Ministr obrany Lubomír Metnar v listopadu 2020 uvedl, že z plánovaného rozpočtu Ministerstva obrany pro rok 2021, který odpovídal 85,4 miliardám korun, mělo jít 25 miliard na investice. Z této částky mělo ministerstvo vyhrazeno 15 miliard na splátky smluv, které již byly s dodavateli uzavřené a podepsané. Zbylá částka tak podle ministra obrany činí právě výše zmiňovaných deset miliard korun. Již v říjnu 2020 ministr Metnar uvedl, že krácení peněz požadované komunisty „by se rovnalo rezignaci na budování schopností a modernizaci naší armády“.

Ředitel odboru komunikace Ministerstva obrany Jan Pejšek na náš dotaz dříve uvedl, že uváděných 10 miliard je určeno na více než 200 naplánovaných či již rozběhnutých zakázek, které by měly být v roce 2021 zasmluvněny a u kterých má být zaplacena buď první splátka, anebo (v případě menších nákupů) uhrazena částka celá. Jako příklad uvedl pořízení bojových vozidel pěchoty v celkové hodnotě 50 miliard. Harmonogram tohoto projektu je naplánován až do roku 2028 a v roce 2021 má být uhrazena první splátka ve výši 4,2 miliardy. Dále Jan Pejšek dodal, že chybějících 10 miliard by vedlo k pozastavení modernizace armády a přerušení rozběhnutých projektů, přičemž potřebnou techniku by tak vojáci mohli dostat s několikaletým zpožděním.

Z veřejných zdrojů se nám nepovedlo dohledat, zda ministr obrany mluvil přímo o rizicích spojených s odložením placení záloh, což mu poslanec Filip navrhoval už v lednu 2021. Lubomír Metnar nicméně opravdu označil krácení obranného rozpočtu za rezignaci na modernizaci armády, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanecká sněmovna dne 18. prosince 2020 schválila rozpočet na rok 2021 se schodkem 320 miliard korun. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 původně počítal s výdaji na obranu ve výši cca 85,4 miliardy korun (.pdf, str. 14). V rámci svého pozměňovacího návrhu č. 6915 (.doc) však Miloslava Vostrá (KSČM) navrhla snížit rozpočet na obranu o 10 miliard korun a tuto částku přesunout do rozpočtové rezervy. Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh schválila. Ministerstvo obrany tak dle schváleného rozpočtu dostalo k dispozici 75,4 mld. Kč.

Na jednání vlády, které proběhlo 27. ledna 2021, bylo přijato usnesení číslo 77, kterým vláda schválila převedení 5 miliard korun z vládní rozpočtové rezervy do rozpočtu Ministerstva obrany. Rozpočet ministerstva se tak navýšil na 80,4 miliardy korun.

Výbor pro obranu 3. února 2021 požádal (.pdf) vládu, aby nejpozději do konce února letošního roku vrátila zbylých 5 miliard zpět do rozpočtu Ministerstva obrany. Pokud by k tomuto kroku nedošlo, mělo by to dle usnesení „zásadní negativní dopad na plánované modernizační projekty, dojde k dalšímu nárůstu vnitřního dluhu resortu obrany, ohrožení modernizace Armády České republiky, ohrožení naší obranyschopnosti a závazků daných jak našim občanům, tak zahraničním spojencům.“

Pro úplnost doplňme, že Výbor pro obranu 17. března opět vyzval (.pdf) vládu, aby Ministerstvu obrany vrátila zbylých 5 miliard korun do konce března 2021. Pokud by se tak nestalo, dle usnesení by byla zásadně ohrožena obranyschopnost státu.

Dodejme, že na jednání 29. března 2021 vláda usnesením č. 336 schválila uvolnění 5 miliard do rozpočtu Ministerstva obrany.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) prověřoval prostředky, které byly vynaloženy mezi lety 2017 a 2020 Ministerstvem obrany (MO) na výzbroj Armády ČR. Jednalo se o smlouvy na pořízení výzbroje a dalších náhradních dílů za více než 3,1 miliardy korun. NKÚ ve své zprávě (.pdf, str. 3) zmiňuje, že systém nákupů nebyl efektivní. 

„Do roku 2020 mělo MO v plánu nakoupit pro armádu útočné pušky s granátometem, odstřelovací pušky, přenosný protitankový raketový komplet a náhradu za ruční protitankovou zbraň. Nakonec ale pořídilo jen útočné pušky s granátometem a místo odstřelovací pušky modulární zbraňový komplet. Ostatní nákupy odsunulo do dalších let. MO tak nebuduje bojové schopnosti armády v požadovaném čase," píše v tiskové zprávě Nejvyšší kontrolní úřad.

Ministerstvo chybovalo (.pdf, str. 3) při specifikaci pořizované výzbroje, nebyl zajištěn (str. 4) dostatek náhradních dílů a výzbroj byla nakupována na etapy. Musela být tedy vypisována nová zadávací řízení, která se musela kvůli chybám často i opakovat. 

Problém byl rovněž při nákupu (.pdf, str. 5) nevhodných denních zaměřovačů ke kulometům, na což upozorňoval i Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Dále bylo doporučeno provést vojskové zkoušky s těmito zaměřovači, které ale ministerstvo, i navzdory původnímu plánu, neprovedlo. Celkově bylo za nevhodné příslušenství utraceno 3,37 milionu korun.

NKÚ dále zmiňuje, že na ověřování parametrů před nákupem výzbroje upozorňoval Ministerstvo obrany už v roce 2016. Náprava ale dle NKÚ nebyla ze strany resortu dostatečná. Změna vnitřních předpisů se začala připravovat až v průběhu kontroly v roce 2020.

Dalším problémem byl samotný systém nákupů. Podle kontrolorů se zakázky prodlužovaly, čímž se zvyšovala jejich cena a vzrůstala administrativní zátěž pro ministerstvo. Zakázky se následně opožďovaly oproti původnímu plánu.

Ministerstvo mělo také porušit (.pdf, str. 5) v několika případech zákon o zadávání veřejných zakázek. „Například tehdy, když zrušil zadávací řízení způsobem, který je v rozporu se zákonem. Nebo když uzavřel s dodavatelem smlouvu, která neodpovídala zadávacím podmínkám, a tím porušil i zásadu transparentnosti,“ dodal Nejvyšší kontrolní úřad.

Ministerstvo obrany následně zveřejnilo vyjádření, kde nesouhlasí s některými závěry NKÚ. Zmiňuje, že znění zprávy NKÚ je zkreslující a neobjektivní. „Na základě vzorku několika zakázek nelze souhlasit s tvrzením, že vyzbrojování se prodlužuje a prodražuje a resort obrany nebuduje bojové schopnosti armády v požadovaném čase. Naopak, modernizace v posledních letech pokračuje historicky nejvyšším tempem a dle plánů a potřeb Armády ČR,“ doplnilo Ministerstvo obrany.

Ministerstvo taktéž uvádí, že kontroloři prověřovali smlouvy v hodnotě 3,1 miliardy korun. Neúčelně vynaložené prostředky v hodnotě 3,37 milionu korun jsou podle MO tedy jen tisícinou z celkové částky.