Martin Baxa
Ostatně dnes vyšla zpráva České školní inspekce, která měřila gramotnost žáků na základních školách, a ta čísla nejsou nijak oslnivá.
Čeští učitelé jsou někde okolo 50–60 % průměrných platů vysokoškoláků v Česku, a ty nůžky jsou největší ze zemí OECD.
České výdaje do školství jsou poměrně výrazně pod průměrem zemí OECD. Země OECD, tedy nejvyspělejší země světa, dávají do školství v průměru 5 % HDP. Česká republika se pohybuje někde okolo 4 %.
Pokud ministryně sociálních věcí Maláčová řekne, že naše země nepotřebuje důchodovou reformu a přitom je zjevné, jak se bude populace měnit, jak bude stárnout.
Elektronická evidence tržeb, u které je zjevné, že její ekonomické dopady pravděpodobně nejsou žádné, možná jsou dokonce záporné.
A bylo zvýšení platů teď od 1. ledna 2019, velké sliby o tom, jak platy učitelů narostou, ale ve výhledu státního rozpočtu na další roky už ten růst platů učitelů není a začíná se mluvit o velkých škrtech.
Tato vláda, tato vláda hospodaří s objemem finančních prostředků, který je o 350 miliard korun větší, než byl dříve díky obrovskému ekonomickému růstu, který v naší zemi v poslední době je.
Tak, co já jsem dneska zaznamenal v médiích, tak Václav Klaus mladší nemínil odejít z pozice předsedy školského výboru. Mně ten postoj zaráží.
To, co zastává Václav Klaus starší, podle mého názoru vůbec nemá co společného s Občanskou demokratickou stranou, v níž třeba transatlantická spolupráce, členství v Severoatlantické alianci, vstup do Evropy, byly odjakživa důležitou součástí.
Pojďme si možná říct, jaké programové zásady často hlásá Václav Klaus starší. Napadá Evropskou unii, vyjadřuje svoje, řekl bych jistou blízkost, nebo nezpochybňuje Putinův režim, spolupracuje, vystupuje aktivně na akcích německé strany AfD, Alternativy pro Německo, která je vnímaná jako extremistická strana.
