Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož Andrej Babiš skutečně trval na tom, že bude premiérem a nechtěl ČSSD za podporu vlády nic nabízet. V současné chvíli se opravdu jedná o konkrétní vládní posty. Přibližně před dvěma měsíci poskytl Andrej Babiš rozhovor deníku MF Dnes, jehož přepis je nyní dostupný na webu ANO. Rozhovor byl dokonce přímo opatřen titulkem Premiér budu a nic ČSSD nenabídnu. Trvá v něm na tom, že za hnutí ANO nebude nikdo jiný premiér a že sám žádné ústupky ČSSD nenabídne. Andrej Babiš v rozhovoru předpokládá, že si budou klást sociální demokraté podmínky pro podporu vlády.

Jednání o vytvoření vlády mezi ANO a ČSSD poté pokračovala až do začátku dubna, kdy jednání zkrachovala. Důvodem krachu jednání byla neochota ANO a premiéra Babiše přenechat ministerstvo vnitra sociální demokracii, což byla jedna z jejích podmínek pro vytvoření společné vlády.

Minulý týden došlo k obnovení vyjednávání o vládě mezi ANO a ČSSD. Představitelé sociální demokracie potvrdili, že jim ANO nabídlo pět resortů, mezi nimiž bylo ministerstvo vnitra.

Ve své povolební strategii Piráti zmiňují, že nepodpoří vládu, kde se nachází člověk s korupční historií nebo vládu s převahou hnutí ANO:

"Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožující základy liberální demokracie nebo historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO." Co se týče případu s Miroslavem Pochem, před sedmi lety obvolávali redaktoři Hospodářských novin pražské komunální politiky s otázkami na milionové odměny, které pobírají z městských společností. Miroslav Poche (ČSSD) v současnosti europoslanec, před sedmi lety přiznal, že odvádí část svých výdělků ČSSD, a to přes prostředníky, ale ne jako oficiální sponzorský dar. Zde je také přepis rozhovorů, ve kterých Poche kauzu postupně vysvětloval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož kolem kauzy Miroslava Pocheho je řada otazníků a nejasností a Piráti ji tedy oprávněně v rámci své povolební strategie chápou jako korupční.

ČSSD je ve srovnání s ostatními stranami skutečně více zadlužená, což dokazuje například vyšší podíl cizích zdrojů na příjmech. Sociální demokracie ve volbách do Poslanecké sněmovny 2017 skutečně zažila pád, získala 7,27 % hlasů. V předchozích volbách v roce 2013 jí dalo hlas 20,45 % zúčastněných voličů.

Výroční zpráva ČSSD za rok 2017 uvádí záporný výsledek hospodaření 39,8 mil. Kč. Pro detailnější pohled se musíme podívat na dlouhodobé financování strany a především na strukturu tohoto financování. Podle Davida Klimeše z týdeníku Ekonom strana má vůči svým věřitelům závazky ve výši 620 milionů Kč. Dokládá to výroční zpráva ČSSD za rok 2017. Jedná se o závazky vůči vlastní akciovce Cíl ve výši 144,5 mil. Kč, Fio bance, u níž má momentálně úvěr ve výši 138 mil.Kč a přislíbený úvěr od Fio banky, který dosud nebyl čerpán ve výši 338 milionů Kč (pdf., str.22-23, kapitola Závazky).

Srovnání mezi jednotlivými stranami nabízí ukazatel finanční stability pole serveru Politické finance. Tento ukazatel měří podíl příjmů strany, které jsou financovány na dluh. ČSSD financuje 44,42 % příjmů na dluh. Podobný nebo větší podíl příjmů financovaných dluhem má už jenom ANO (40,64 %) a SPD (93,36 %). Tyto údaje jsou k poslednímu dni roku 2016. Podstatný rozdíl je ale v tom, že ČSSD letos v důsledku volebního propadu přijde o peníze za hlasy, což naruší její volební rozpočet. Naproti tomu SPD zřejmě úvěry splatí, jelikož dostane příjmy ze státního rozpočtu za získané mandáty a stejně tak hnutí ANO, jehož závazky jsou ale z velké části dluhem vůči Andreji Babišovi, takže zde zřejmě není riziko, že by se ANO dostalo do finančních potíží.

Výrok předsedy TOP 09 Pospíšila hodnotíme jako pravdivý. Od říjnových voleb do Sněmovny až dosud TOP 09 odmítá spolupráci s Andrejem Babišem.

Tři dny po volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017 vydal předseda TOP 09 Miroslav Kalousek prohlášení, ve kterém tvrdí, že se strana za nové konstelace politických sil nebude účastnit vládnutí. „Volební výsledky neumožňují sestavení demokratické prozápadně orientované vlády. TOP 09 proto vylučuje svůj podíl na budoucí vládě a bude plnit opoziční roli.“ V půli listopadu 2017 pak vytvořily čtyři sněmovní strany (ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN) Demokratický blok pro ustavování orgánů Sněmovny. Tyto strany pak deklarovaly, že s vítězem voleb do kabinetu nevstoupí a že ani nepodpoří kandidáta hnutí ANO na post předsedy dolní komory Parlamentu.

Před hlasováním o důvěře Sněmovny menšinové vládě Babiše v lednu 2018 deklarovala TOP 09 ústy své místopředsedkyně Markéty Pekarové Adamové, že nemůže „hlasovat pro důvěru menšinové vládě Andreje Babiše, člověka, který v minulosti už prokázal, že se nezdráhá zneužívat moc ve svůj prospěch, člověka, který opakovaně prokazatelně lhal a (...) je podezřelý ze spáchání trestného činu, za který mu hrozí až desetiletý trest.“

Rovněž během hlasování ve Sněmovně si TOP 09 počíná naprosto odlišně od hnutí ANO, což dokládá analýza Michala Škopa ze sdružení KohoVolit.eu. I během dubna TOP 09 kritizuje vývoj politické situace, konkrétně vítěze voleb za dosavadní neexistenci vlády s důvěrou (čas 55:47).

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť skutečně existuje několik variant většinové vlády, na níž by se nepodílely KSČM a SPD. Jde spíše o hypotetickou debatu, v každém případě má hnutí ANO celou řadu alternativ, jak početně sestavit koalici.

Variant většinové vlády bez účasti KSČM a SPD je bezesporu několik:

ANO (78 poslanců) ODS (25 poslanců) = 103 poslanců ANO (78) Piráti (22) ČSSD (15) = 115 ANO (78) Piráti (22) KDU-ČSL (10) = 110 ANO (78) Piráti (22) STAN (6) = 106 ANO (78) ČSSD (15) KDU-ČSL (10) = 103

V případě, že by sestavením vlády byl pověřen někdo jiný, deklarovaly některé strany – jmenovitě ODS, KDU-ČSL, STAN a částečně i Piráti – že by se nebránily jednání s ANO o vládě. Jedinou stranou ve Sněmovně, která odmítá možnost jakékoliv vládní spolupráce s ANO, je TOP 09.

Výrok je hodnocený jako pravdivý. V současné době není v Evropě jiný aktivní předseda vlády, který by čelil trestnímu stíhání, než Andrej Babiš v ČR.

V nedávné minulosti můžeme nalézt několik případů, kdy došlo k stíhání premiérů – ta ale vždy vedla k tomu, že dotyční se buďto vzdali své funkce, nebo byli již nebyli ve své pozici.

Jako první případ můžeme uvést stíhání a odsouzení bývalého islandského premiéra Geir Haarda v roce 2012. Dalším, kterého můžeme zmínit, je případ italského premiéra Silvia Berlusconiho, jehož mnohé skandály a následná trestní stíhání byly jedněmi z důvodů vedoucích k tomu, že se v roce 2011 vzdal funkce premiéra. V roce 2015 ho soud odsoudil k třem letům vězení a zákazu vykonávat veřejnou funkci do roku 2020.

K záležitosti stíhaní vrcholných politiků se Demagog věnoval také zde.

Tvrzení hodnotíme jako zavádějící, jelikož marginalizuje jednání ANO a ČSSD během března a části dubna trvající cca tři týdny. Zároveň předseda TOP 09 s největší pravděpodobností neví, kdo bude příštím ministrem vnitra, a už vůbec tuto informaci nemají „všichni“.

Hnutí ANO začalo se sociálními demokraty jednat v půli března 2018 a po tři týdny vedli jejich zástupci diskuze o programových průsečících. Celý tento koloběh mapuje Česká televize na svém webu.

Z mediálních informací o jednáních můžeme namátkou vybrat konsenzus v oblasti obrany. Lídři obou stran jednali také o daních a financích a shodu nalezli u zdravotnictví. Je však na místě zdůraznit, že jde pouze o zprostředkované, sporé a jistě neúplné informace médií a nikdo kromě jednajících konečné výsledky schůzí nezná. Třítýdenní jednání o programu ale dokumentují, že se na společné vizi vlády pracovalo.

Zároveň existují informace o jednání, kde ČSSD předala komunistům deset bodů, na kterých se s vítězem voleb neshodla. „Jedná se o priority, kde vidíme shodu a průnik levicových programů ČSSD a KSČM, a tudíž i prostor pro jejich společné prosazování ve vyjednávání o nové vládě s hnutím ANO. Teď čekáme na stanovisko KSČM,“ řekl předseda ČSSD Jan Hamáček.

Při řešení personálního obsazení jednotlivých ministerstev či působení trestně stíhaného Andreje Babiše ve vládě na začátku dubna 2018 došlo k rozkolu v jednání, což vyústilo v jeho ukončení. Po týdenním intermezzu se strany ke společnému stolu vrátily, aby dokončily dohodu na personálním obsazení kabinetu.

Odpovědi na otázky Pospíšilovi pravděpodobně poskytne až úplné znění koaliční smlouvy. Její text by mohl být hotov podle předsedy poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka na začátku května.

Hnutí ANO získalo v parlamentních volbách 2017 celkem 29,64 % hlasů voličů. Jedná se o nejvíce hlasů pro jakýkoliv politický subjekt kandidující v těchto volbách. Nejde však o většinu z odevzdaných hlasů. Navíc ANO ani nedisponuje většinou mandátů.

Z výše uvedených důvodů je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Prezident Miloš Zeman jmenoval vládu Andreje Babiše dne 13. prosince 2017. Sněmovna vyjádřila vládě nedůvěru 16. ledna 2018, následující den podala vláda demisi. Tu prezident Miloš Zeman přijal a opětovně pověřil Babiše sestavením nové vlády.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože kabinet Andreje Babiše vládne bez důvěry (k 23. dubnu 2018) celkem 131 dnů.

Z analýzy hlasování v Poslanecké sněmovně plyne, že zde není jasně deklarovaná jedna „hlasovací koalice“, která by rozhodovala o chodu Sněmovny. Jsou zde nicméně viditelné jisté trendy, které dávají Pospíšilovi částečně za pravdu. Poslanecké kluby ANO, SPD a KSČM spolu skutečně hlasují nejčastěji, ale ne vždy se na všem shodnou a nelze říci, že tyto strany rozhodují o veškerém dění ve Sněmovně.

Poslanci SPD se například při projednávání státního rozpočtu neúspěšně pokoušeli prosadit seškrtání mezinárodní rozvojové pomoci, pro konečnou variantu rozpočtu pak však zvedli ruku společně s kluby ANO, KSČM, ČSSD, KDU-ČSL a Lenkou Kozlovou (Piráti).

Michal Škop ze sdužení KohoVolit.eu zpracoval analýzu všech veřejných hlasování v Poslanecké sněmovně mezi listopadem 2017 a dubnem 2018. Z analýzy pěti set hlasování vyplývá, že poslanci hnutí ANO nejčastěji hlasují ve shodě s kolegy z KSČM, méně často pak ve shodě se zástupci ČSSD a SPD.

Diskutovaná „koalice“ ANO, SPD a KSČM spolu hlasovala především při volbě personálních otázek Sněmovny. V případě, že se tyto tři strany rozhodnou hlasovat společně, disponují silou 115 poslanců.

Zmiňované strany společně zvolily do čela mandátového a imunitního výboru Stanislava Grospiče (KSČM) nebo předsedu výboru pro bezpečnost Radka Kotena (SPD). Hlasování o volbě předsedy a místopředsedů Sněmovny byla tajná, nelze tedy doložit, zda byli Radek Vondráček (ANO), Tomio Okamura (SPD) a Vojtěch Filip (KSČM) zvolení hlasy této nepsané koalice.

Společně také kluby hlasovaly v otázkách mimořádných schůzí Poslanecké sněmovny, kdy v prvních dvou případech společně zamítly program schůze a tím ji ukončily. Ve třetím případě se rozhodovalo o tom, zda bude mimořádná schůze Sněmovny neveřejná. To podpořili kromě zmíněných stran rovněž sociální demokraté.