Přehled ověřených výroků

Přání možných budoucích uprchlíků je poměrně komplikované na ověřování. Je faktem, že v některých afrických zemích žijí v ohrožení, chudobě a měnícím se klimatu miliony lidí. Další jsou vnitřně vysídleni a je možné, že by svou domovinu potenciálně opustili. Kolik z nich si ale opravdu přeje a může stát ve kterém žije (zde konkrétně stát subsaharské Afriky) opustit nelze přesně ověřit. Sama kategorie subsaharská Afrika je problematická, není přímo definováno, které státy do ní patří.

Ve statistice OSN, která analyzuje kvalitu života, Human Development Index (HDI), se subsaharská Afrika umísťuje tradičně na poslední příčce ze všech regionů na světě ve všech kategoriích. Příčka v HDI pomáhá určit, jak stát s větším hrubým národním produktem (HNP) může mít menší kvalitu života, právě kvůli špatným rozhodnutím místních vlád, které ovlivňují životní podmínky obyvatel státu. V HDI kategorie subsaharská Afrika obsahuje 46 států Afriky. V Africe navíc dochází každý rok k růstu plochy pouští, ve které se mění původně úrodná půda a nutí tak dřívější obyvatele k přesunu. Tento fenomén se týká právě regionu subsaharské Afriky, kde podle předpovědí může rostoucí podíl plochy pouště v budoucnu přinutit k přesunu až 50 milionů lidí. Tato relokace se ale týká i relokací uvnitř jednotlivých států nebo regionů, ne jen konkrétně emigrace do Evropy.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (.pdf, str. 2) udává, že v roce 2015 bylo po celém světě vysídleno 65 milionů lidí, z toho 40 milionů v rámci své země a zbylých 25 milionů jsou uprchlíci. Oproti roku 2016 narostl celkový počet vysídlených o 5 milionů. Velký počet těchto lidí žije právě v afrických zemích. Mezinárodní organizace pro migraci zaznamenala v roce 2016 cca 190 tisíc migrantů původem z Afriky, v roce 2017 cca 65 tisíc.

Do Evropy přicházejí imigranti z Afriky většinou tzv. středomořskou cestou a západní středomořskou cestou. Podle statistických údajů agentury Frontex vstoupilo do Evropy střední středomořskou cestou za roky 2014–2016 cca 150–180 tisíc migrantů ročně. V období let 2008–2013 se jednalo celkem o 175 tisíc migrantů. Tzv. západní středomořská cesta je méně používaná, v období let 2008–2015 skrze ni vstoupilo do Evropy cca 5–8 tisíc migrantů ročně, v roce 2016 pak 10 tisíc migrantů.

Mezinárodní organizace pro migraci (.pdf, str. 6, figure 1) v roce 2015, kdy byla migrace do Evropy největší, poukazuje na to, že ze států Afriky se emigranty stane jen zlomek celkové populace. Z toho zdaleka ne všichni zamíří do Evropy. Podle dat Světové Banky je meziroční růst populace v kategorii „subsaharská Afrika“ stabilně zhruba 2.8 % od roku 1990 a k roku 2016 dosahuje zhruba 1 miliardu obyvatel. Kategorie je ale sama o sobě problematická, obsahuje totiž téměř všechny státy v Africe.

O fenoménu rostoucí populace v Africe a možném pohybu osob ze zemí jejich původu pojednává text Světového ekonomického fóra, tématem se zabývají také média jako agentura Reuters nebo magazín Economist.

Jiří Drahoš podepsal v roce 2015 Výzvu vědců, která nabádá politiky a média, aby nerozdmýchávali a netolerovali etnickou a náboženskou nesnášenlivost a aby nedopřávali sluchu extremistickým hnutím a šířením lživých zpráv, které posilují paniku, což ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi.

K žádné změně postoje u Jiřího Drahoše nedošlo. Akademici ve výzvě apelují, aby se veřejnost více snažila skutečnost „konfrontovat s fakty, s vlastním svědomím i obyčejným selským rozumem.“ Odstavec pojednávající přímo o uprchlících pak potvrzuje Drahošův postoj.

„Proto žádáme politiky, aby nezneužívali cizí neštěstí k hromadění levných politických bodů. Jednejte jako odvážní státníci, nikoli jako malicherní obchodníci s mocí! Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění. Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.“

Vítání, přijímání všech uprchlíků bez rozdílu nebo dokonce zvaní Výzva neobsahuje a ani nenaznačuje.

Miloš Zeman byl skutečně zakládajícím místopředsedou české pobočky Římského klubu.

Římský klub je mezinárodní myšlenková platforma založená již roku 1968 a její členové z řad akademické i komerční sféry si dávají za cíl vést dialog o globálních problémech lidstva, zejména o udržitelném rozvoji a ochraně životního prostředí.

Jeho československá pobočka vznikla v roce 1991 a jedním z jeho místopředsedů se stal skutečně tehdejší poslanec Miloš Zeman, který pro vznik Asociace horoval podle informací nalezených týmem prezidentského kandidáta Michala Horáčka již ve svém projevu k poslancům o rok dříve. Podle stávajícího předsedy Pavla Nováčka se však současný prezident aktivit klubu již od poloviny devadesátých let neúčastní.

Formálním členem je dodnes prý také Jiří Drahoš, vyzyvatel Miloše Zemana v druhém kole prezidentské volby se však podle Nováčka přestal účastnit klubových akcí po jeho zvolení do čela Akademie věd.

V druhé polovině července 2017 se prostřednictvím mailů a papírových letáků ve schránkách začal po českých městech šířit hanopis obviňující Jiřího Drahoše ze spolupráce s StB a Michala Horáčka z černých, podezřelých sázek. Celý případ popsaly např. Lidové noviny. Drahoše měla podle šířících se pomluv StB ke spolupráci vydírat právě skrze pedofilii. To je nesmyslná infomace.

Drahoš na tato obvinění reagoval. Na svém facebookovém profilu oznámil, že zvažuje předat celou věc policii, a zároveň zveřejnil své negativní lustrační osvědčení.

Negativní lustrační osvědčení Jiřího Drahoše. Zdroj: Web Jiřího Drahoše.

Na svém webu má také Drahoš dostupné vyjádření Radka Schovánka, badatele z Centra pro dokumentaci totalitních režimů, který se danému nařčení věnuje s tím, že jde o falzum a Drahoš ve skutečnosti nikdy ve svazcích StB evidován nebyl.

Dodejme, že veřejně se proti nařčením postavil také druhý (rovněž nepodloženě) nařčený kandidát, Michal Horáček. V této souvislosti jsme ověřovali jeden výrok právě Michala Horáčka.

Zeman se na tiskové konferenci po oznámení výsledků prvního kola voleb vyjádřil, že je ochoten jít do dvou debat. „A nebudu mít nic proti tomu, když ty debaty budou dvě.Kdyby byly tři a více, uznejte, že by vaše diváky už poněkud znudily,“ dodal na otázku redaktorky televize Prima.

O dva dny později však mluvčí Ovčáček obrátil a na Twitteru sdělil, že prezident přijal pozvání do debaty před druhým kolem voleb od čtyř televizních stanic. Od té doby není přesně jasné, kdy a v jakých debatách se spolu kandidáti utkají. 25. ledna by proti sobě měli stanout v České televizi, a pak případně ještě v jednom duelu, neboť Drahoš přijal původní nabídku Zemana a přistoupil na dva duely.

Miloš Zeman se skutečně za celou dobu svého prezidentského mandátu žádných debat s politiky nezúčastnil. Poslední z nich, s Karlem Schwarzenbergem, proběhla na České televizi v rámci druhého kola prezidentských voleb v roce 2013.

Záměr neúčastnit se debat během právě probíhajících prezidentských voleb Zeman oznámil spolu se svou kandidaturou už v březnu 2017. Toto rozhodnutí je samozřejmě legitimní, proto tuto část nijak nehodnotíme.

Od svého zvolení v roce 2013 se Miloš Zeman třikrát samostatně účastnil Otázek Václava Moravce. Bylo to 27. října 2013, kde bylo hlavním tématem rozhovoru sestavování nové vlády, 12. ledna 2014, kde se rozhovor točil kolem stále probíhajícího sestavování koaliční vlády, česko-palestinských vztahů nebo ústavních pravomocí prezidenta, a 1. června 2014, kdy rozhovor reflektoval volby do Evropského parlamentu, legislativní plány vlády, ekonomiku České republiky, sestavování státního rozpočtu a krizi na Ukrajině.

Miloš Zeman se rozhodl dalších debat v tomto pořadu neúčastnit po chybném uvedení jistých údajů, které moderátor zmínil během debaty 31. srpna 2014. Zeman Moravcovi vytýkal, že špatně zmínil, že měl v letech 1998–2002 za politické náměstky členy sociální demokracie. Zeman následně ujasnil, že všichni jeho náměstci byli náměstky odbornými, protože měli na starost konkrétní odbory. Tato jeho slova ale Česká televize odmítla a postavila se za moderátora, jehož výrok byl podložen důkladnou rešerší.

S politickými náměstky, o kterých je řeč, počítal nový služební zákon, o němž Moravec v nedělním pořadu diskutoval s Bohuslavem Sobotkou. Zeman v té době požadoval, aby byli ze zákona vyřazeni, vládnoucí koalice ale byla proti.

Po téhle zkušenosti Miloš Zeman vystupoval do konce roku 2014 v pořadu Českého rozhlasu Hovory z Lán, dále poskytoval rozhovory např. televizi Prima, Blesk TV, Frekvenci 1 a od března 2017 pořadu televize Barrandov Týden s prezidentem.

Dodejme, že situace, kdy by hlava státu nechodila do názorových duelů, není nijak obvyklá.

Miloš Zeman porovnává své zisky po prvním kole prezidentské volby v roce 2013 a v roce 2018.

V prvním kole prezidentské volby v roce 2013 získal Miloš Zeman 24,21 % hlasů, což při volební účasti 61,31 % oprávněných voličů odpovídalo 1 245 848 platným hlasům.

V letošním prvním kole prezidentské volby, které proběhlo 12. a 13. ledna, získal Miloš Zeman 38,56 % hlasů při volební účasti 61,92 % voličů, což odpovídá 1 985 547 platným hlasům. Oproti výsledkům prvního kola v roce 2013 získal Miloš Zeman po letošním prvním kole o 739 699 hlasů více.

V letošních prezidentských volbách zvítězil Miloš Zeman nad Jiřím Drahošem ve všech krajích kromě Prahy, stejně to bylo i u krajských a statutárních měst. V roce 2013 zvítězil Zeman nad Karlem Schwarzenbergem v osmi krajích ze čtrnácti, ve třech krajských městech z třinácti a v devíti statutárních městech z dvanácti. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro posouzení výroku jsme vycházeli z dat na webu volby.cz.

Jiří Drahoš ještě během sčítání hlasů prvního kola prezidentských voleb 13. ledna 2018 prohlásil: „Já bych se rád s Milošem Zemanem setkal tváří v tvář. On sice řekl, že on kampaň nevede, takže do žádných debat chodit nebude, ale všichni víme, že podobný výrok Miloše Zemana je jenom blbec nemění své názory. Takže já jsem zvědav.“ (čas 2:28:20)

Následoval dotaz redaktorky DVTV Emmy Smetana: „Já se chci zeptat, jestli výslovně chcete vyzvat Miloše Zemana k tomu, aby se s vámi utkal v předvolební debatě, a pak-li že by on dodržel své stanovisko, že se žádné debaty nezúčastní, tak jestli byste do takové debaty šel s jeho mluvčím Jiřím Ovčáčkem.“

Drahoš na něj odpověděl slovy: „My jsme všichni, nejenom já, ale i další protikandidáti vyzývali Miloše Zemana, aby nehrál na to, že kampaň nedělá a že do debat chodit nebude. Jak říkám, já bych to uvítal, ale nebudu dále vykřikovat do větru, aby Miloš Zeman slezl z Hradu a šel debatovat.“ (čas 2:37:00)

Miloš Zeman kontroval o několik málo minut později: „Teď jsem poslouchal televizi, kde pan Drahoš říkal, že by se se mnou velice rád utkal tváří v tvář. Rád jeho prosbě vyhovím.“ (čas 3:04:33)

Na otázku reportérky Doležalové z FTV Prima, zda by byl Zeman případně ochoten jít i do debaty na Primě, prezident odvětil: „Už vzhledem k výhradám, které mám k neobjektivitě naší takzvané veřejnoprávní televize, nebudu mít nic proti tomu, když televize Prima nám oběma nabídne pole pro debatu, a nebudu mít dokonce nic proti tomu, když ty debaty budou dvě. Kdyby byly tři a více, uznejte, že by vaše diváky už poněkud znudily.“ (čas 3:10:40)

Dne 15. ledna oznámil mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček na twitteru, že Zeman přijal nabídku na účast v duelech čtyř televizí, jmenovitě Nova, Barrandov, Prima a ČT.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Drahoš sice řekl, že by desetimilionový národ měl zvládnout přijetí tolika lidí, dodal k tomu ovšem, že by se mělo jednat o lidi s bezpečnostními prověrkami. Navíc již dříve Drahoš explicitně uvedl, že kvóty nepodporuje.

Miloš Zeman popisuje Drahošův výrok z pražské Lucerny. Neuvádí jej ovšem celý. Drahoš zde řekl:

„Přijmout tady nějakých 2 600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém. Samozřejmě po zkušenosti z minula si kladu otázku, kolik by jich tady vlastně zůstalo. (...) Otázka je, jak budou po jedněch migračních kvótách následovat další. Určitě v desetimilionovém množství nemůže být problém mít tady, myslím, že podle těch kvót, ke kterým jsme se zavázali, že to je asi dva tisíce, dva a půl tisíce migrantů, ale to ten problém neřeší.“

Jiří Drahoš tedy není pro bezpodmínečné přijímání uprchlíků a migrantů, naopak zdůrazňuje nutnost bezpečnostních prověrek.

Tento nekompletní výrok Jiřího Drahoše ze setkání Kolegia Paměti národa v Lucerně je někdy používán jako doklad o tom, že je tzv. „vítač“. Dále je Jiří Drahoš často spojován s Výzvou proti strachu a lhostejnosti, která ovšem také nevyzývá k automatickému přijímání uprchlíků:

„Cílem této výzvy je důrazně se vymezit proti tomu, jakým způsobem je v naší zemi rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost - dopřáváním sluchu extremistickým hnutím, šířením překroucených i zcela lživých zpráv, které posilují paniku, jež ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi, diskriminaci i k násilí z nenávisti.“

Sám Jiří Drahoš několikrát vysvětlil svůj postoj k imigraci – jeho výroky na toto téma můžeme najít v článku serveru Lidovky.cz, který mapoval jeho postoje k uprchlické krizi. V dané věci je konzistentní, kvóty dlouhodobě odmítá.