Přehled ověřených výroků

Takzvaný nominační zákon (zákon o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu a změnu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů) navrhlo ministerstvo financí v čele s Andrejem Babišem v roce 2017. Tento návrh obsahoval formulaci o tom, že senátoři a poslanci nesmějí po dobu čtyř let od skončení mandátu zasedat v kontrolních orgánech podniků s účastí státu (. docx, str. 8).

Návrh se ovšem nepodařilo vůbec protlačit vládou, v redukované podobě byl předložen opět formou poslaneckého návrhu. Ten také nebyl projednán v Poslanecké sněmovně.

Ve své povolební strategii Piráti zmiňují, že nepodpoří vládu, kde se nachází člověk s korupční historií nebo vládu s převahou hnutí ANO:

"Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožující základy liberální demokracie nebo historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO." Co se týče případu s Miroslavem Pochem, před sedmi lety obvolávali redaktoři Hospodářských novin pražské komunální politiky s otázkami na milionové odměny, které pobírají z městských společností. Miroslav Poche (ČSSD) v současnosti europoslanec, před sedmi lety přiznal, že odvádí část svých výdělků ČSSD, a to přes prostředníky, ale ne jako oficiální sponzorský dar. Zde je také přepis rozhovorů, ve kterých Poche kauzu postupně vysvětloval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož kolem kauzy Miroslava Pocheho je řada otazníků a nejasností a Piráti ji tedy oprávněně v rámci své povolební strategie chápou jako korupční.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože je sice pravda, že čínská firma CITIC převzala a zaplatila dluhy CEFC, a nadále tak obě firmy pokračují ve své činnosti. Jejich investice ale nedosahují slibované hodnoty, a mnohdy se jedná pouze o akvizice majetku, což se nedá zcela označit jako investici.

Miloš Zeman v roce 2016 uvedl, že čínské investice v Česku dosáhnou 95 miliard korun. V současné době je ale částka o zhruba 72 miliard nižší.

Z předběžných odhadů České národní banky vyplývá, že čínské investice dosahují ke konci roku 2017 necelých 23 miliard. „Co se týče stavu čínských investic v České republice, ten byl ke konci roku 2016 17 miliard Kč, zatímco rok před tím to bylo 6,66 miliard Kč,“ uvedla tisková mluvčí ČNB Markéta Fišerová pro server Echo24. Největším čínským investorem u nás je v poslední době diskutovaná firma CEFC. Ta nezřídka ovšem provádí akvizice, za všechny můžeme jmenovat fotbalovou Slavii, pivovar Lobkowitz nebo sídlo Živnobanky.

CEFC dlužila skupině J&T 11,5 miliardy Kč. J&T 17. května 2018 převzala její aktivity v Česku, protože dluhy Číňané podle J&T nezaplatili v termínu. CEFC označila změny za pokus J&T o nepřátelské převzetí firmy a jejích aktiv v ČR.

Skupina J&T se v 25. května 2018 dohodla s čínskou CITIC Group na prodeji pohledávek ve výši 11,5 miliardy Kč, které jí dlužila čínská CEFC. Skupina J&T rovněž potvrdila, že postupně začne uvolňovat zastavený majetek CEFC a odvolávat své zástupce ve společnosti.

Z veřejně dostupných zdrojů se nepodařilo dohledat, zda Miroslav Kalousek skutečně nějakou žalobu v minulosti podal, respektive kolik jich bylo a jak dopadly. Žalobami v průběhu své kariéry hrozil veřejně ve více případech.

Již v roce 2001 hrozil Kalousek žalobou na ochranu osobnosti tehdejšímu spolustraníkovi Cyrilu Svobodovi. Ten jej měl nařknout z Kalouskovi nemilých věcí, které se pojily s účinkováním na ministerstvu obrany.

V roce 2012 Kalousek prohlásil, že žalobu podá na policejního prezidenta Lessyho. Lessy tehdy prohlásil, že na něj Kalousek tlačil kvůli vyšetřování Kalouskovy stranické kolegyně Parkanové za nákup vojenských letadel CASA. Kalousek zareagoval slovy: „Petr Lessy zákeřně osočil Miroslava Kalouska. Věřím v nezávislost českých soudů. Podám prostou občanskoprávní žalobu. Nechci nic jiného než omluvu.“

Ve stejném roce se Kalousek dostal do konfliktu i s podnikatelem Radimem Jančurou, který o něm prohlásil: „Nechali jsme nejbohatšího člověka v této zemi - díky miliardovým tendrům na obraně, díky smlouvě na výběr mýta s firmou Kapsch, což je také jeho práce, i díky softwaru ministra Drábka, v němž má dle mých informací také prsty - dělat ministra financí. Jak může politik, který toto organizoval a s velkou pravděpodobností si nakradl hezké miliardy, být šéfem státní pokladny?“

Tyto případy mají společné to, že nelze konkrétně dohledat, jak nakonec dopadly. Reálně tak lze usuzovat, že Kalousek v těchto věcech žádné žaloby nepodal a šlo spíše o veřejné apely.

V neposlední řadě Kalousek hrozil žalobou Andreji Babišovi. Ten s ním měl, dle Kalouskova názoru, uzavřít a prohrát sázku o 10 milionů korun. Kalousek po zhruba dvou měsících od tohoto nápadu upustil a žalobu nakonec nepodal.

Poslanecká sněmovna na své květnové schůzi měla jako 1. bod projednávat kauzu Novičok. Schůze začínala 22. května a na tento termín byl v návrhu programu zařazen právě bod s názvem Novičok.

Po zahájení schůze navrhl ovšem poslanec Leo Luzar (KSČM), aby byl bod o Novičoku vyřazen z jednání. Pro tento návrh hlasovali poslanci ANO, SPD, KSČM a poslanec Foldyna z ČSSD.

Tím pádem se bod neprojednával a Sněmovna jako celek nemohla přijmout k věci žádné usnesení.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) podobný žebříček zemí podle délky stavebního řízení nevydává. Jiří Pospíšil má pravděpodobně na mysli žebříček ve zprávě Doing Business, kterou každoročně vydává Světová banka.

Údaj o 121. příčce není zcela přesný. Pokud jde o stavební řízení celkově, skončila Česká republika na 127. místě ze 185 porovnávaných zemí.

Přestože údaj není přesný, výrok hodnotíme jako pravdivý vzhledem ke kontextu, ve kterém byl vyřčen. Jiří Pospíšil zde poukazoval na příliš velkou délku stavebního řízení, což údaj ze žebříčku Světové banky potvrzuje; žebříčkové umístění se pak liší pouze mírně.

V posledním článku Jána Kuciaka, který vydalo několik slovenských a českých zpravodajských portálů 28. února 2018 přesně o půlnoci, psal o působení čtyř italských rodin s vazbami na mafii pocházejících z Kalábrie, tedy domovů N'dranghety na východním Slovensku.

Má se jednat o rodiny Vadalovců, Cinnanteovců, Rodovců a Catroppovců. Márie Trošková měla mít podle článku přepojení na Antonina Vadalu, s kterým v roce 2011 založila společnost GIA. Z té však po roce odešla a později se stala asistentkou poslance za stranu SMER Viliama Jasaňa.

V březnu 2015 se dostala na Úřad vlády jako asistentka Roberta Fica. O rok později se dostal na Úřad vlády i Viliam Jasaň, protože ho Robert Fico jmenoval jako ředitele kanceláře a tajemníka bezpečnostní rady státu. Vialiam Jasaň byl také spojen s Antonínem Vadalem přes byznys.

Mária Trošková a Viliam Jasaň odešli z Úřadu vlády do vyšetření vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

V médiích se objevují zprávy o možném propojení slovenských politiků a jejich spolupracovníků na italskou mafii. Toto podezření se týká i Marii Troškové a z toho důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý. Zda tomu tak skutečně je, nehodnotíme, posuzujeme pouze, zda se podobné otázky veřejně řeší.

Dle čl. 68 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. ústava České republikyjmenuje předsedu vlády prezident republiky a na jeho návrh schvaluje navržené ministry. V případě, že takto jmenovaná vláda nezíská důvěru, proces se opakuje. Pokud takto jmenovaná vláda nezíská důvěru ani na druhý pokus, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Od voleb do Poslanecké sněmovny ve dnech 20. - 21. října 2017 byl premiér zatím jmenován pouze jednou.

Pokus o sestavení vlády de iure začíná ve chvíli, kdy prezident jmenuje předsedu vlády. V praxi je tento krok obcházen tzv. pověřením o vládním vyjednávání. Prezident danou osobu přímo nejmenuje premiérem, ale svěří jí do rukou odpovědnost za hledání vládní podpory ve sněmovně a hledání vhodných ministrů. V případě, že tato osoba nebude schopna ve sněmovně vládní podporu získat, může prezident pověřit jednáním dalšího člověka, aniž by vyplýtval jeden ze tří ústavou daných pokusů.

V současnosti jsme v situaci, kdy vláda pokračuje v demisi a premiér, Andrej Babiš, byl prezidentem pouze pověřen vládním vyjednáváním. Prozatím nebyl podruhé jmenován premiérem. Druhý formální pokus o sestavení vlády tedy nebyl dle Ústavy České republiky zahájen.

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Andrej Babiš totiž uvádí dané příklady v odpovědi na otázku, která naznačuje, že přivádí komunisty k moci tím, že podporují Babišovu vládu. Ani jeden z dalších příkladů reálně komunistům nedal podíl či vliv na exekutivě.

U nepřímé volby prezidenta hlasující nemá žádný podíl na vládní moci už jen proto, že vrcholným orgánem výkonné moci je vláda, nikoli prezident. Příklad Kalouskova nápadu z roku 2006 není zcela přesný, protože byl takřka v okamžiku odmítnut a sám Kalousek z čela strany odešel. Naopak KSČM a hnutí ANO uzavřely v červenci 2018 dohodu, která konkrétně uvádí, jaký prospěch komunisté z tolerance Babišovy vlády budou mít. Jedná se především o včasné předkládání návrhů zákonů, které „jsou součástí dohodnutých priorit“.

Václav Havel byl poprvé zvolen prezidentem 29. prosince 1989 členy Federálního shromáždění, a to jednomyslně. Jak popisuje portál Moderní dějiny: „... Federální shromáždění, jež mělo nového prezidenta volit, sestávalo z komunistických poslanců či z poslanců do té doby plně loajálních starému režimu.“ Havel nakonec profitoval z dohody s premiérem Mariánem Čalfou o ustavení Alexandera Dubčeka do čela Federálního shromáždění výměnou za podporu komunistů pro Havla.

V českých prezidentských volbách, ve kterých Václav Havel zvítězil, podporu komunistických poslanců s jistotou potvrdit nelze, neboť hlasování probíhalo tajně. Nicméně lze předpokládat, že k ní ani v jednom případě nedošlo. V roce 1993 stála proti Havlovi kromě republikána Sládka kandidátka za Levý blok Marie Stiborová, o pět let později opět kromě Miroslava Sládka komunista Stanislav Fischer. Stiborovou i Fischera komunisté navrhli a můžeme se domnívat, že i ve volbě podpořili.

Co se týče Václava Klause ve volbě proti Janu Sokolovi v roce 2003, byl podpořen i hlasy komunistů, což v projevu implicitně vyjádřil i komunista Grebeníček: „Česká republika a její občané rozhodně nepotřebují na Hradě osobu nevýraznou, o které se teprve dozvíme, co vlastně chce. Český stát v hektické době potřebuje, třeba i ne všemi bez výhrad přijímanou, ale veřejně profilovanou, do určité míry vypočitatelnou autoritu...“

Klause pak v jeho druhé prezidentské volbě v roce 2008 komunisté pravděpodobně nepodpořili, což potvrdil bezprostředně po vyhlášení výsledku v rozhovoru pro ČT Mirek Topolánek (čas: 8:58:17). „Prezident má přirozené volitele, přirozenou podporu. Cením si, že kandidáti byli nejlepší z celé volby. Že koalice je přirozená, není vytvářena uměle, není korupční a je bez komunistů.“

Pokud jde o návrh vlády sociálních demokratů spolu s lidovci za tolerance KSČM, jedná se o podobný koncept jako aktuální druhá Babišova vláda, nicméně z jiných pohnutek. Tehdejší předseda lidovců Kalousek připustil 24. srpna 2006 vznik menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL, tolerované komunisty, aby „z abránil dohodě ČSSD a ODS na změně volebního systému, který by nově omezil politickou pluralitu a omezil menší strany“. Tuto myšlenku však o den později odmítlo širší předsednictvo lidovců a Kalousek na funkci předsedy strany rezignoval.

Dle článku portálu iRozhlas z 23. dubna 2018, slíbila vláda Andreje Babiše změny za 110 miliard korun.

9 miliard korun slíbil Andrej Babiš při setkání s českými olympioniky. Mezi sliby k této částce patří například krytá sjezdovka, rychlobruslařská hala a nový hokejový stadion pro Kometu Brno. Při návštěvě moravskoslezského kraje slíbil Andrej Babiš investice v hodnotě 1,7 miliardy korun. Ty zahrnovaly mj. vědeckou knihovnu, koncertní síň a přístavbu domu umění.

Ministerstvo financí navrhlo snížit daně z příjmů a pojistné živnostníkům. Státní rozpočet tak má přijít o příjmy v hodnotě 28,7 miliardy korun. Vláda také rozhodla o návrhu novely zákona o důchodovém pojištění. Na navýšení důchodů vláda slíbila 14,5 miliardy korun. Slíbena byla také reforma financování regionálního školství s nutným navýšením rozpočtu o 11 miliard korun. 18,3 miliardy korun pak bylo slíbeno na platy pedagogů a nepedagogických pracovníků. 5,83 miliard korun ročně schválila vláda věnovat na slevy na jízdném pro seniory a studenty.

4,7 miliardy korun bylo slíbeno na rekonstrukci Národního divadla, Národní galerie a Invalidovny v Karlíně. 3 miliardy korun vláda plánuje přidělit z rozpočtu krajům na opravy silnic. Při návštěvě Brna Andrej Babiš také slíbil investici do porodnice za 2 miliardy korun. Na Mladoboleslavsku vláda slíbila investice v hodnotě 1,7 miliard korun do infrastruktury. 1,2 miliardy korun bylo slíbeno investovat ze státního rozpočtu ve Středočeském kraji. V Libereckém kraji vláda slíbila 500 milionů na rekonstrukci skokanských můstků v Harrachově, 350 milionů na demolici zchátralých objektů v kraji a 90 milionů na rekonstrukci školky v Semilech. 60 milionů bylo slíbeno na alternativní vedení vody z Jizerských hor.

Mladým párům do 36 let slíbilo Ministerstvo pro místní rozvoj výhodnější hypoteční úvěry. Státní fond rozvoje bydlení navrhlo poskytnutí hypotéky v hodnotě 2 milionů na úrok 1,76 procenta. Celková hodnota vládní investice je 1,1 miliardy korun.

Pro snížení negativních dopadů na zdroje pitné vody v rámci rozšíření polského hnědouhelného dolu Turów vyčlenila vláda 60 milionů korun.

Zaměstnancům v protidrogové prevenci slíbila vláda navýšení platů s vyčleněním 36 milionů korun ze státního rozpočtu. 25 milionů korun na magnetickou rezonanci slíbil Andrej Babiš při návštěvě nemocnice v Kroměříži.