Přece jenom jsem člověk, který na venkově vyrostl.
Jiří Drahoš se narodil v Jablunkově, nedaleko polských a slovenských hranic. Vychodil zde základní školu, stejně jako lidovou školu umění. Z domovského Slezska odešel z důvodu studií na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, se zaměřením na fyzikální chemii. Všechny informace dokládá web Jiřího Drahoše.
Tam jsou třeba lidé, kteří v minulých dobách podporovali disidenty, tam jsou lidé, kteří pomáhali Janu Vladislavovi, když utíkal do Francie. A tito lidé, to jsou skutečně osobnosti. Mně přispěli na kampaň.
Fischerovi dárci byli předmětem ověřování jednoho z našich minulých výroků. Pavla Fischera finančně podpořilo několik osobností ze zahraničí, například britský dramatik Tom Stoppard nebo Francouzka Roselyne Chenu, ředitelka Fondation pour une entraide intellectuelle européenne (Nadace pro vzájemnou evropskou intelektuální pomoc).
Právě Roselyne Chenu podporovala intelektuály a umělce z bývalého východního bloku, například básníka Jana Vladislava, který byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1988 byl nucen emigrovat právě do Francie. Na Fischerův transparentní účet přispěla 7. listopadu 2017 částkou 7 493,37 Kč.
(Zeman) dokonce dal do ruky Andrej Babišovi více pokusů najednou.
Miloš Zeman skutečně přislíbil předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi, že ho pověří sestavením vlády dvakrát.
Na tiskové konferenci prezidenta republiky s lídrem vítěze voleb Andrejem Babišem 31. října 2017 v Lánech, tedy deset dní po volebním úspěchu hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny, prezident Miloš Zeman slíbil Babišovi dva pokusy. Nejprve pověřil Andreje Babiše sestavením vlády: „Jsem velmi rád, že zde mohu učinit první krok k sestavení stabilní, úspěšné a dlouhodobé vlády České republiky. Tímto prvním krokem, jak odpovídá tradicím, je to, že prezident republiky pověřuje politickou osobnost, v daném případě vítěze voleb, jednáním o sestavení vlády. Moji předchůdci, až už to byl Václav Havel nebo Václav Klaus, svazovali toto pověření s tím,že kandidát na premiéra musí získat předem důvěru Poslanecké sněmovny. Rozhodl jsem se, že Andreje Babiše, žádným takovým omezením svazovat nebudu.“ (od 0:18)
Následně mu přislíbil druhý pokus těmito slovy: „Za druhé, a to jsem také řekl veřejně, v případě, že Poslanecká sněmovna nevysloví důvěru této vládě, jmenuji Andreje Babiše podruhé, což mi umožňuje Ústava České republiky.“ (od 13:26)
Nejsme Švýcarsko se staletou tradicí referenda.
Švýcarsko má zkušenosts přímou demokracií již od 19. století. Občané zde tak celostátně hlasují o legislativě, změnách ústavy nebo mezinárodních dohodách: „Referenda se konají i k novým zákonům a mezinárodním dohodám. Zapotřebí je souhlas osmi kantonů nebo sehnat během sto dnů 50 tisíc podpisů od občanů. Od roku 1874 proběhlo kolem 180 takových referend, ve skoro osmdesáti z nich nový zákon neprošel.”
V České republice však proběhlo pouze jedno celostátní referendum, a to o vstupu do Evropské unie.
My jsme stavěli Mikuláše Ferjenčíka, potom jsme volili (ve druhém kole, pozn. Demagog.cz) proti panu Ondráčkovi.
Tak jako v předchozím hodnotíme výrok jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.
Poslanec Ferjenčík obdržel v prvním kole hlasování 29 hlasů, poslankyně Zahradníková 32 hlasů a poslanec Ondráček 74 hlasů. Ve druhém kole pak Zahradníková získala 57 hlasů, zatímco Ondráček 79 hlasů, přičemž spodní hranice pro zvolení byla 78 hlasů.
Vedete nějakou stranu 8 let, dostanete ji ze 7 procent na 32 procent během 5 let, a pak ta strana zase upadne zpátky na 7 procent (myšleno ČSSD - pozn. Demagog.cz).
Miloš Zeman byl skutečně osm let předsedou ČSSD. Stranu vedl v letech 1993 až 2001, kdy byl vystřídán Vladimírem Špidlou.
V roce 1992 získala Československá sociální demokracie (později transformována na Českou stranu sociálně demokratickou) ve volbě do České národní rady 6,53 %.
V následujících volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 1996 získala ČSSD pod vedením Miloše Zemana 26,44 % a o dva roky později 32,31 %.
V posledních volbách do Poslanecké směnovny v říjnu 2017 získala ČSSD 7,27 % hlasů.
V době svého mandátu jsem absolvoval 19 podnikatelských misí na zahraničních cestách, kterých se zúčastnilo 867 zástupců podnikatelského sektoru.
Miloš Zeman za posledních pět let navštívil mnoho zemí, jak ukazuje např. grafika webuAktuálně.cz, která se vztahuje k březnu 2017. Od té doby Miloš Zeman podnikl obchodní návštěvy v Rusku, Číně, Chorvatsku, Kazachstánu a Vietnamu.
Za dobu svého mandátu Miloš Zeman skutečně absoloval 19 podnikatelských cest. V roce 2013 to byloSlovensko,Ukrajina aIzrael. Za rok 2014 pakČína,Rumunsko a Moldavsko,Srbsko a Slovinsko, během roku 2015Jordánsko, SAE aÁzerbajdžán, v roce 2016Portugalsko,Arménie a Makedonie a během posledního roku jeho mandátuRusko,Vietnam, Kazachstán, znovuČína aChorvatsko.
Kolik na své podnikatelské cesty vzal firem či podnikatelů však ověřit nelze, zprávy o obchodních cestách prezidenta republiky zvěřejňují přesný počet účastníků obchodní delegace pouze v některých případech.
Sešel jsem se s vrcholnými představiteli všech devíti parlamentních subjektů a zeptal jsem se na jejich představu povolebního uspořádání. Víte, co mi řekli? Pane prezidente, s námi nikdo nechce jednat. A to mi říkali všichni.
Zeman se opravdu sešel se zástupci všech politických uskupení, která se dostala do Poslanecké sněmovny. Setkával se s nimi od 31. října do 16. listopadu na Zámku v Lánech, kritériem pro datum návštěvy byl zisk ve volbách (tedy první návštěvu absolvoval vítěz voleb).
Zprávy z jednotlivých návštěv je možno najít zde:
Při tiskových konferencích po jednotlivých schůzkách zastupitelé politických uskupení nedali najevo, že by se prezidentu svěřovali se zamítnutím dialogu v povolebních vyjednáváních. Vzhledem k tomu, že schůzky probíhaly za zavřenými dveřmi, nemůžeme vyloučit, že takové stížnosti proběhly. Bohužel můžeme spoléhat jen na vyjádření z tiskových konferencí, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Mimo lánská setkání si však různí politici na problémy sestavování vlády stěžovali:
„Bohužel strany kategoricky odmítají spolupráci s námi a je to tak kategorické, že vyjednávat o nějaké koaliční vládě nemá smysl,“ řekl Babiš.
Oproti těmto výrokům Babiše stojí Demokratický blok: „Vznik Demokratického bloku byl reakcí na to, že Andrej Babiš a hnutí ANO jako vítězové voleb prakticky nevyjednávali,“ uvádí Farský.
V hokeji jednak se nepohybují tak velké peníze, jako se pohybují ve fotbale (v České republice, pozn. Demagog.cz), jednoznačně.
Podle dostupných informací fotbal opravdu získává více peněz jak na dotacích od státu, tak na soukromých investicích.
Fotbalová asociace České republiky pro rok 2016 pracovala s rozpočtem (.pdf) dosahujícím téměř jednu miliardu korun, ve kterém dotace tvořily zhruba dvě pěti. Další část financí asociace získala např. z členských příspěvků nebo dotací od UEFA.
Údaje o rozpočtu Českého svazu ledního hokeje nejsou veřejně dostupné, svaz uvádí pouze výši neinvestičních dotací (první odkaz, .pdf) za rok 2017, které se pohybují kolem 200 mil. Kč. Další finance získává hokejový svaz z akcí, které pořádá (např. jako tomu bylo v roce 2015), nebo od svých partnerů (jako je třeba firma DHL). Svaz ledního hokeje navíc uvedl, že se díky investorům zvyšují investice do mládeže – od roku 2009 se tyto investice měly zvednout dva a půl krát. I starší článek Českého rozhlasu z roku 2012 potvrzuje, že v oblasti sportu jsou největší investice do fotbalu, na druhém místě je pak hokej.
Server Hlidacipes.org přišel se srovnáním financování českých neziskových organizací, mezi které se počítají i sportovní svazy. Ten fotbalový je vůbec nejvíce dotovaným v Česku. Do fotbalu stát za rok 2014 investoval přes 336 mil. Kč. Český svaz ledního hokeje inkasoval a mnoho méně, konkrétně 117 mil. Kč.
Podobně tomu tak bylo i v roce 2015, tehdy stát přidělil Fotbalové asociaci České republiky okolo 313 mil. Kč, hokejovému svazu pak 118 mil. Kč.
Výrazný příjmový rozdíl mezi těmito sporty plyne i z účastí v evropských klubových soutěžích. Zatímco ve fotbalové Lize mistrů si vítěz v sezóně 2015/2016 přišel na zhruba 2,16 mld. Kč, vítěz její hokejové obdoby loni obdržel pouhých 3,7 mil. Kč.
Václav MORAVEC: Vy jste nechtěl, aby Zdeněk Ondráček byl v čele komise pro kontrolu? Andrej BABIŠ: Nechtěl. Já jsem byl i vyzván jedním z kandidátů. Václav MORAVEC: Michalem Horáčkem, ano. Andrej BABIŠ: A my jsme ho vlastně třikrát nezvolili a žádali jsme KSČM, aby nominovali jiného kandidáta.
Proti zvolení Zdeňka Ondráčka do čela komise GIBS vystupoval Michal Horáček v otevřeném dopisu Andreji Babišovi z prosince 2017. Hnutí ANO několikrát žádalo KSČM o návrh jiného kandidáta. Zdeněk Ondráček opravdu třikrát nebyl zvolen předsedou komise GIBS. Volba je však tajná, proto nelze přímo ověřit, jak poslanci hlasovali.
Volba předsedů stálých komisí Poslanecké sněmovny je dvoukolová. První kolo první volby předsedů proběhlo 15. prosince 2017 (Ondráček získal 85 hlasů, potřeboval 94), druhé kolo první volby se konalo následující týden (19. prosince) a bylo zpochybněno kvůli špatně určenému kvóru. Ve třetí volbě, dne 17. ledna 2018 (tedy v opakovaném druhém kole první volby) získal Ondráček 83 hlasů, pro zvolení bylo třeba 94 hlasů. Při čtvrtém pokusu (při prvním kole druhé volby, s návrhy nových kandidátů na funkci) byl Ondráček zvolen (získal 79 ze 78 nutných hlasů), avšak následně z funkce odstoupil.
Volba probíhá tajně, není tedy možné zjistit, kdo z poslanců jakého kandidáta podpořil. Stejně tak nelze říci, zda za Ondráčkovým nezvolením stáli poslanci hnutí ANO. Je však pravdou, že se Babiš několikrát nechal slyšet, že by uvítal jiného kandidáta KSČM na tuto funkci (podle iDNES.cz ještě před první volbou), a to právě v reakci na výzvu Michala Horáčka, jak uvádí ČTK. Vzhledem k tomu, že však nelze hnutí ANO jasně přiřknout, že by právě jeho poslanci stáli za nezvolením Ondráčka do funkce, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
