Přehled ověřených výroků

Vyjádření předsedy KSČM Filipa se vztahuje k působení Zdeňka Ondráčka v Pohotovostním pluku Veřejné bezpečnosti při zásahu během Palachova týdne v lednu 1989. Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože nejsme na Filipovu otázku schopni objektivně odpovědět.

V běžně dostupných zdrojích není dohledatelný jakýkoli záznam o prošetřování Ondráčka zmiňovanou komisí. Lze však předpokládat, že se jedná o totéž vyšetřování, o kterém mluví historik Tomáš Malínek v České televizi (čas: 47:26):

„Po tom sedmnáctém listopadu samozřejmě probíhalo vyšetřování, které neskončilo žádným obviněním nebo něčím podobným, ale ti lidé včetně velitele Pohotovostního pluku byli dotázáni na to, jak se dívají na ten zásah, zda souhlasili s těmi rozkazy. A tam, i vlastně včetně toho velitele Břetislava Zdráhaly, tam zaznělo, že s ním třeba vnitřně nesouhlasili, že nechtěli takhle postupovat, kdyby to bylo na nich.“

Tímto je zároveň řečeno, že Ondráček, stejně jako velitel Pohotovostního pluku Zdráhala, pouze plnil rozkaz. Z výpovědi (.pdf) Zdráhaly Generální prokuratuře ČSSR k poslednímu lednu 1990 rovněž vyplývá, že rozkazy pocházely od jeho nadřízených, nikoli od něj. Dá se také předpokládat, že i Ondráček prošel přísahou Pohotovostního pluku.

Posouzení zákonnosti či protizákonnosti ponecháváme na uvážení čtenářů. Není naší úlohou vynášet soudy v takto sporných věcech a přepouštíme tímto prostor nezávislé justici. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu označuje mimo jiné režim mezi 25. únorem 1948 a 17. listopadem 1989 za nelegitimní a zároveň porušující„základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony“ a stavějící „vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon.“

Tento zákon však zákonnost nebo protizákonnost konání Pohotovostního pluku neřeší a v tuto chvíli nelze podle platného práva a z naší pozice vyvozovat vinu či nevinu poslance Ondráčka za potlačování demonstrací během Palachova týdne.

Kapitálové výdaje na ministerstvu obrany jsou za celé čtyři roky působení Stropnického ve výši okolo 18,2 mld. (.pdf, příloha č. 1). Podle dokumentu (.pdf, str. 4), který na začátku minulého roku bilancoval naplnění priorit ministerstva obrany, má být objem investic za uplynulé období okolo 42 miliard. Největší položkou je 20 mld. za údržbu a pořízení nadzvukových letounů GRIPEN, která platí v celkové výši 42 mld. už od roku 2005 do roku 2027. V roce 2014 došlo po dvou letech vyjednávání k definitivnímu prodloužení právě do roku 2027.

Druhá největší položka má padnout na modernizaci a servis letectva armády. Konkrétně by se mělo jednat celkově o 10,8 mld. korun, které půjdou například na servis vrtulníku řady Mi nebo na W-3A Sokol. Další velkou akvizicí jsou útočné pušky BREN, které ministerstvo obrany stály okolo 1,2 mld.

Za dobu jeho řízení Stropnickým ministerstvo obrany opravdu nepotkal žádný skandál, jako například v minulosti za vlády Mirka Topolánka v souvislosti s nákupy transportérů Pandur nebo za vlády Petra Nečase a kauzy nákupu vrtulníků CASA, která je v současně době stále u soudu.

ČSSD připadne ve vznikající vládě pětice ministerstev. Vedle zmiňovaného ministerstva práce a sociálních věcí se jedná o ministerstvo vnitra, zahraničí, kultury a zemědělství.

V programovém prohlášení vznikající vlády je obsažena řada priorit vyjmenovaných Janem Hamáčkem. V kapitole Sociální politika a zaměstnanost s mluví o proplácení prvních tří dnů nemoci: „Od 1. 7. 2019 obnovíme náhradu mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 procent denního vyměřovacího základu a projednáme možnosti, jak tento krok kompenzovat zaměstnavatelům.“ Dále se vláda v programovém prohlášení mj. zavazuje neprivatizovat veřejné služby: „Nepřipustíme privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí.“ V kapitole Zdravotnictví vláda garantuje nezvyšování spoluúčasti pacientů: „Posílíme transparentnost zdravotnictví a postavení občanů v celém systému, přitom však nezvýšíme jejich spoluúčast.“ V programovém prohlášení je obsažena také část o zvyšování důchodů:„Prosadíme novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy. (...) Novela zákona o důchodovém pojištění upraví navýšení důchodu o 1000 Kč lidem, kteří dosáhnou věku 85 let.“

Ústava České republiky říká, že prezident jmenuje předsedu vlády (čl. 62) a na jeho návrh další členy vlády. Po svém jmenování musí vláda do 30 dnů předstoupit před poslance s žádostí o důvěru. Pokud ji nezíská, prezident opět jmenuje předsedu vlády. Aktuálně se nacházíme v bodě, kdy vláda důvěru nezískala a prezident stále nejmenoval ve druhém pokusu předsedu vlády. Prozatím se Miloš Zeman omezil na to, že Andreje Babiše pověřil vyjednáváním o vládě. Tento krok není v Ústavě přímo zakotven, nicméně jde o zvyklost, kterou využívali i zbývající polistopadoví prezidenti.

Z pohledu Ústavy se tedy nacházíme v bodě, kdy je na rozhodnutí prezidenta, jak dlouho bude Babišova vláda v demisi vládnout.

Během prezidentských voleb mluvil Zeman o tom, že podmíní druhý pokus pro sestavení Babišovy vlády 101 hlasy. Po výhře v druhém kole ale tuto podmínku zrušil a dal Babišovi na vyjednávání neomezenou dobu.

Ke konci února řekl Vojtěch Filip po jednání s prezidentem, že by Zeman uvítal sestavení vlády nejpozději do prázdnin. V pořadu televize Barrandov prezident také přiznal, že začíná být z jednání nervózní. Reálně se ovšem neděje ze strany prezidenta nic a vláda v demisi stále funguje. Je tedy na prezidentovi, kdy vláda v demisi skončí (z pohledu Ústavy), a to tak, že jmenuje vládu novou. V tomto ohledu má Bělobrádek pravdu.

Výrok Jaroslava Faltýnka hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že kromě zemědělské a lesní půdy byly při výpočtu kompenzace zahrnuty i zastavěné plochy, u nichž byla použita pro výpočet finančního vypořádání cena 1106,78 Kč/m2, která výrazně přesahuje cenu zemědělské nebo lesní půdy. To Faltýnek v tomto svém výpočtu zcela opomíjí.

Při přípravě zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byla již v roce 2007 ustavena Vládní komise, která měla za úkol ve spolupráci s Církevní komisí vypracovat návrh zákona o majetkovém vyrovnání. V roce 2008 byla navíc ustavena sněmovní komise, která si nechala vypracovat prověření výpočtu od společnosti Ernst & Young. Tato společnost shledala, že použitý výpočet je oprávněný a racionální. Celý proces vyjednávání o majetkovém vyrovnání s církvemi byl završen dohodou mezi církvemi a Vládní komisí a následným přijetím zákona v roce 2012.

Co se týče samotného výpočtu finančního vypořádání za zemědělské pozemky, které nemohou být vydány, byla opravdu cena za metr čtverečný zemědělské půdy stanovena na 44,48 Kč a na 27,74 Kč u lesní půdy.

Zemědělskou, respektive lesní půdou se rozumí půda, která byla zemědělská, respektive lesní v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší půdy je dnes v intravilánech velkých měst (Praha, Brno), kde je její cena mnohem vyšší než cena půdy ve venkovských oblastech.

Z toho důvodu je výsledná průměrná cena zemědělské a lesní půdy vyšší než běžně uváděné tržní ceny půdy na venkově, kde se tato půda nejvíce prodává.

Je pravdou, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) v roce 2012 vyšetřoval možnou úplatkářskou aféru a že téhož roku odešel ze své pozice komisař John Dalli, v jehož jurisdikci se vše mělo odehrávat. Malá část medií pak vzala za svou konspirační linku ohledně možné objednávky vyšetřování ze strany předsedy Komise Barrosa. Následujícího roku unikla část zprávy OLAF, která nezmiňovala přímou účast komisaře Dalliho v dané aféře (Dalligate).

V roce 2012 OLAF začal vyšetřovat podezřelý lobbing tabákového průmyslu v kruzích kolem komisaře pro zdraví a bezpečnost Johna Dalliho. Komisař Dalli ve stejném roce nečekaně opustil své místo. Následujícího roku 2013 do tisku uniklačástečná zpráva o průběhu vyšetřování OLAF, ve které bylo zmíněno, že i přes velké množství nepřímých důkazů se nepodařilo prokázat zapojení Dalliho do vyšetřované kauzy tabákového lobbingu. Vzhledem k tomu, že celá zpráva oficiálně zveřejněna nebyla, oficiální místa nebyla schopna vysvětlit důvod odchodu komisaře i slabá místa ve vyšetřování OLAF a sám Dalli naznačoval, že byl ze svého místa donucen odejít pod nátlakem, byla zavdána příčina k podezřením směrem k nezávislosti OLAFu a předsedy Komise.

Samotný OLAF, ale především jeho šéf Giovanni Kessler, se v následujících letech stali terčem kritiky s přihlédnutím k průběhu vyšetřování tzv. Dalligate. Vzhledem k probíhajícímu vyšetřování ze strany belgické justice ohledně odchodu komisaře Dalliho došlo dokonce k tomu, že Evropská komise vzala řediteli OLAFu imunitu, aby mohl vypovídat před belgickými vyšetřovateli.

Částečné rozuzlení případu přineslo až rozhodnutí Evropského soudního dvora z dubna roku 2016. Ten řešil legitimitu a způsob odchodu komisaře Dalliho. V průběhu šetření soud mohl nahlédnout do plné zprávy OLAFu, ze které vyplynulo, že se komisař účastnil schůzek s tabákovou lobby, což ho mohlo dle OLAFu postavit do nebezpečné pozice a ohrozit reputaci Komise. Zároveň soud potvrdil, že předseda komise Barroso nezneužil svoji pozici a netlačil komisaře k odchodu.

Rozhodnutí soudu nahrává spíše tomu, že Babišův výrok není fakticky přesný, nicméně vzhledem k absenci primárního zdroje (tedy zprávy OLAFu) je toto prohlášení hodnoceno jako neověřitelné. Dodejme ovšem, že část, kdy obviňuje Barrosa z objednávky této věci, Evropský soudní dvůr vyvrátil.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Svým výrokem chtěl Miroslav Kalousek poukázat na změnu názorů prezidenta Miloše Zemana v otázce možného stíhání členů vlády a jejich případného odvolání. Vzhledem ke změně ve veřejných vystoupeních Zemana k této věci je výrok hodnocen jako pravdivý. V roce 2013 považoval Zeman trestní stíhání člena vlády za překážku – v roce 2018 zastává naopak názor, že zde platí presumpce neviny a že problematické je až setrvání člena vlády pravomocně odsouzeného.

V období mezi 17. červnem 2013, kdy padla vládapremiéra Petra Nečase, a 25. červnem, kdy se prezident Zeman rozhodl pro úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, skupina poslanců pod vedením Miroslavy Němcové navrhovala prezidentovi vytvoření jiné než úřednické vlády, a to na základech původní Nečasovy vlády a pod vedením Miroslavy Němcové. Ta prezentovala, že takovéto řešení by našlo podporu a potřebnou většinu 101 poslanců. „Řekl, že to jasné stanovisko vnímá, ale nic to nemění na tom, co už naznačoval, tedy že už má nějaké své řešení,“ popsala prezidentovu reakci Němcová.

Zeman se tedy rozhodl jmenovat úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, která ale následně nedostala důvěru v Poslanecké sněmovně (v poměru 93 hlasů pro, 100 hlasů proti). Již krátce po jmenování této vlády Zeman uvažoval nad možností, že může dojít i na druhý pokus o sestavení vlády – ten však podmínil notářsky ověřeným seznamem 101 poslanců, kteří by takovou vládu podpořili.

Když Zeman vysvětloval poslancům, proč se rozhodl nejmenovat vládu Němcové opřenou o 101 podpisů, uvedl: „Při vší úctě k panu poslaci [sic] Petru Nečasovi jsem hluboce přesvědčen, že v uplynulých třech letech byl faktickým premiérem vlády ČR pan Miroslav Kalousek a jsem stejně tak přesvědčen, že v případě, že premiérkou jmenuji - a já to nevylučuji – pani [sic] Miroslavu Němcovou, pak to bude opět faktický ministerský předseda jménem Miroslav Kalousek. Prosím tedy, abyste si opravili zažité novinářské klišé a přestali mluvit o Nečasově vládě bez Nečase a začali mluvit o Kalouskově vládě s Kalouskem.“ V případě, že by jím navržená Rusnokova vláda nedostala důvěru, se ale Zeman obrátil k dalšímu důvodu možného vyšetřování, čímž prakticky řekl, že nehodlá jmenovat jinou než úřednickou vládu. „Nemám žádnou záruku, že kdyby se k moci vrátila bývalá koalice, by někdo z jejích členů nemohl být případně postižen řízením svého ministerstva z cely vyšetřovací vazby.“

Jedním z důvodů, proč prezident preferoval úřednickou vládu namísto vlády v demisi nebo vlády sestavené Němcovou, je možné odhalování politických struktur v rámci vyšetřování, o kterém informoval státní zástupce Ištvan. Tímto zablokoval možný druhý pokus o důvěru Rusnokově vládě a rovněž i návrhy Sněmovny na vládu jinou (např. vládu Němcové). Ve svém projevu při hlasování o důvěře Rusnokově vládě prezident předestřel, že před možným druhým pokusem dává přednost předčasným volbám a pokračování vlády v demisi. Svoje rozhodnutí mimo jiné obhajoval i možným rizikem budoucího stíhání některých poslanců, a tedy budoucích členů vlády, jak ukazuje tato ukázka z jeho projevu:

„Na závěr svého vystoupení se vracím k onomu tématu vyšetřování. Jeho základem vůbec není stíhání tří poslanců za údajnou korupci, jeho základem dokonce není ani vyšetřování nezákonnosti ve vojenském zpravodajství. Jeho základem je postupné odhalování propojení některých politiků a politických struktur, které bych nezdvořile nazval kmotrovskými mafiemi, před nimiž jsem varoval již ve svém inauguračním projevu. Tuto tezi mohu doložit veřejně publikovaným rozhovorem - asi tak před třemi týdny - vrchního státního zástupce Ištvana, tuším, že to bylo v Hospodářských novinách, kde doslova říká, že se čeká senzace v tomto směru a že pro tuto senzaci již má dostatečné důkazy. Byl jsem ujištěn, že toto vyšetřování skončí v řádu několika týdnů a ujišťuji Vás, že i kdybyste mě lámali kolem, že během těchto několika týdnů žádný druhý pokus nepodniknu z důvodů, které jsem již uvedl.“
V rozhovoru pro TV Nova z tohoto roku se Zeman vyjádřil k otázce odchodu ministra vlády z důvodu prvoinstančního rozhodnutí soudu o jeho vině ve smyslu, že by měli spíše končit až členové vlády, kteří byli pravomocně odsouzeni.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Zdeňku Ondráčkovi nebyla vytýkána jeho odbornost, nýbrž to, že se jako zasahující člen pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti (VB) podílel na potlačování demonstrací v roce 1989, za což se odmítl omluvit.

Jak jsme již v minulosti ověřovali, Ondráček byl v předchozím volebním období 2013–2017 členem Stále komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (Komise), nezastával funkci předsedy. Předsedou Komise byl poslanec Marek Benda, zvolený za ODS.

Během jednání o volbě předsedů komisí vystoupili k Ondráčkově nominaci někteří poslanci, kteří si jeho volbu nepřáli. Argumentace byla ovšem taková, že Ondráček je jako předseda nepřijatelný z toho důvodu, že se v lednu 1989 jako člen pohotovostního pluku VB podílel na zásazích proti demonstrantům v rámci Palachova týdne a nijak to nereflektuje, resp. se za to neomluvil.

Explicitně na mikrofon také někteří poslanci uváděli, že nezpochybňují kompetenci Ondráčka – vadila jim ovšem jeho předlistopadová minulost. Například poslanec Vít Rakušan (STAN) dne 15. prosince v Poslanecké sněmovně uvedl:

„Dámy a pánové, já jistě nezpochybňuji odbornou erudici pana Zdeňka Ondráčka. Já opravdu nezpochybňuji, že je to policista s velkou zkušeností a jistě i profesními výsledky. Ale jsme v roce 2017, jsme tady 28 let po sametové revoluci a myslím si, že stále ještě nenazrála doba na to, aby se předsedou takovéto důležité komise stal člověk, který s obuškem v ruce vystupoval v roce 1989 proti demonstrantům.“