Přehled ověřených výroků

Projekt Čapí hnízdo byl realizován v letech 2008 až 2010 za podpory 50 miliónů korun pocházejících z ROP Střední Čechy. Konkrétně se jednalo o rekonstrukci starého statku ke kterému bylo přistavěno i dnes už všem známé Čapí hnízdo, jenž slouží jako jízdárna nebo prostory pro prezentaci. Celý areál má sloužit jak pro veřejné akce, tak pro individuální relaxaci, která je možná díky sportovnímu zázemí, ubytovacím prostorům nebo početné skupině chovaných zvířat.

S celým areálem je spojený předseda hnutí ANO Andrej Babiš. V posledních letech probíhají spekulace o způsobu, jakým se farma dostala k dotaci 50 mil. korun.

Je tak možné, že Andrej Babiš, dle magazínu Forbes 2. nejbohatší Čech, nepřímo získal dotaci, která byla určena malým a středním podnikatelům. V srpnu 2017 byl Policií ČR podán návrh Poslanecké sněmovně o vydání Andreje Babiše a jeho blízkého spolupracovníka a poslance za ANO Jaroslava Faltýnka, aby se mohl celý případ detailně prošetřit.

Peníze, které šly na podporu Čapího hnízda, pocházely z Regionálního operačního programu Střední Čechy a měly financovat rozvoj cestovního ruchu. Farma Čapí hnízdo pak využila konkrétně výzvu č. 4 – oblast podpory 2.1. Jak lze dohledat, Čapí hnízdo bylo spolufinancováno z veřejných zdrojů. Z 50 mil., ze kterých se dotace skládala, bylo 42,5 mil. z pokladny Evropské unie a dalších 7,5 mil. ze zdrojů ČR. Financování, jak správně tvrdí Tomio Okramura, bylo z veřejných zdrojů.

Tomio Okramura dále tvrdí, že finance byly určeny pro malé a střední podnikatele. Zmíněná výzva č. 4 (.pdf, str. 3) byla opravdu určena pro podnikatele, kteří jsou z pohledu zákona považováni za malé nebo střední. Podle kritérií (.pdf, str. 1), jež vydalo ministerstvo průmyslu a obchodu, nelze brát Agrofert ani Andreje Babiše jako subjekty, které by v době žádosti o dotaci splňovaly definici malého či středního podnikatele. Holding Agrofert je jedním z největších zaměstnavatelů ČR.

Dodejme, že Andrej Babiš odmítá, že by peníze šly přímo jemu, a za původce projektu označil v projevu před poslanci část své rodiny. Není také jasné, zda se dopustil nezákonného jednání, samotná žádost policie ani potenciální trestní stíhání toto neříká. Celá věc je záležitostí dalšího šetření příslušných orgánů.

Poslanec Okamura se nemýlí, když tvrdí, že zákon nezakazuje jmenovat premiérem člověka, který je trestně stíhán. Uveďme rovněž, že ani případné vydání Andreje Babiše poslanci ke stíhání, jakož i potenciální následné stíhání a obvinění neznamená samo o sobě, že by se Babiš dopustil trestného činu. Porušení zákona může konstatovat pouze nezávislý soud.

Ústava České republiky stanovuje, že „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády“. Ten pak prezidentovi navrhne jednotlivé členy rezortů a po jmenování nové vlády celý kabinet předstupuje před Poslaneckou sněmovnu, aby mu vyslovila nadpoloviční většinou přítomných poslanců důvěru.

Při nevyslovení důvěry se proces opakuje od jmenování nového premiéra. Pokud Poslanecká sněmovna vysloví nedůvěru podruhé, prezident republiky jmenuje nového premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Pokud sněmovna vysloví nedůvěru potřetí, může ji prezident rozpustit.

Výrok předsedy hnutí SPD se týká situace hned po volbách. Zde není, jak dokládá Ústava ČR (výše), prezident fakticky ničím vázán a může předsedou vlády jmenovat libovolnou osobu. Neexistuje tedy žádné zákonné omezení pro hlavu státu, koho jmenovat. V praxi se ovšem uplatňuje princip, že je jmenován předseda vítězné strany ve volbách. To je logické vzhledem k tomu, že má nejsilnější mandát voličů.

Předseda vítězné strany byl po volbách jmenován předsedou vlády vždy (postupně Klaus, Zeman, Špidla, Topolánek a Sobotka) s výjimkou roku 2010, kdy premiérské křeslo obsadil Petr Nečas (ODS), ač ve volbách těsně zvítězila ČSSD. Její předseda (Jiří Paroubek) ovšem v den voleb rezignoval, jeho nástupce Bohuslav Sobotka pro sebe žádal pokus o sestavení vlády, ovšem většinu pro vládnutí v té době již deklarovala budoucí koalice ODS, TOP 09 a VV.

Podmínkou pro člena vlády je nemožnost vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Tento článek Ústavy ČR provádí mimo jiné zákon o střetu zájmů. Veřejný funkcionář např. nesmí být provozovatelem ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Za přestupky spojené se střety zájmů lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč.

Mimo to prezident ústavou skutečně není omezen a trestní stíhání pro jmenování premiéra nepředstavuje de jure problém.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ačkoliv Andrej Babiš veřejně mluvil o tom, že některé dotace nechce, jeho firmy je reálně čerpají. Nejde ovšem o miliardové částky, tento údaj je značně nadsazen (mluvíme o nenárokových dotacích).

Andrej Babiš se skutečně veřejně vyjádřil tak, že některé dotace jsou špatné a vlastně by je ani čerpat nechtěl. Typicky jde např. o dotace na podporu vzdělávání zaměstnanců. Babiš v dubnu 2017 řekl studentům (Aktuálně.cz) České zemědělské univerzity v Praze, že:

„Měkké projekty nemám rád. Evropská unie nám diktuje, na co máme peníze čerpat. Nutí nás k tomu, abychom dávali dotace na školení nebo na rekvalifikaci. Já bych je ani nechtěl. Stát to pak musí spolufinancovat ze svého rozpočtu.“

Přitom jeho společnosti, jak dokládá právě text Aktuálně.cz, popř. některé příklady níže, tyto dotace čerpají.

Podíváme-li se na konsolidované výroční zprávy (.pdf) společnosti Agrofert od roku 2013, kdy se Babiš stal poslancem, tak souhrnné přijaté dotace skutečně dosahují v těchto letech řádu miliard korun. Tyto dotace jsou ovšem ve výročních zprávách společnosti rozděleny na provozní a investiční.

Provozní neboli nárokové dotace jsou prostředky (zejména v zemědělství), na které má každý příjemce nárok při splnění konkrétních podmínek. V tomto ohledu se koncern Agrofert brání, že jako největší zemědělský podnik v České republice dostává také vyšší dotace, neboť obdělává více půdy a chová více hospodářské zvěře, na něž se dotace váží.

Ostatní dotace (nenárokové/investiční) nejsou subjektu, jenž o ně požádá, automaticky vypláceny. Tyto dotace mohou být určeny například pro oblast lidských zdrojů (MAFRA, a. s.) nebo životního prostředí (DEZA, a. s.) - obě firmy jsou součástí koncernu Agrofert.

Následující graf zachycuje výše přijatých dotací společnosti Agrofert v jednotlivých letech:

Z grafu vyplývá, že výše nenárokových dotací Agrofertu v žádném z těchto let nepřekročila miliardu korun, tudíž se nejedná o miliardy ročně, jak tvrdí Tomio Okamura. Nicméně ani uvedené částky nenárokových dotací nejsou zanedbatelné.

Analýzu k tomuto tématu vypracovaly před několika týdny Hospodářské noviny a dotacím, které Agrofert obdržel v minulých letech, respektive v programovacím období 2007–2013, se ve svých článcích věnoval rovněž portál HlídacíPes.org.

Před jednáním Evropské rady o migrační krizi v červnu 2015 premiér Sobotka jménem vlády deklaroval, že je Česká republika schopna dobrovolně přijmout stovky migrantů. Premiér Sobotka tím vyslovil návrh částečného alternativního řešení ze strany České republiky ke kvótám na přerozdělování imigrantů z Itálie a Řecka. Ty vláda odmítala a proti jejichž přijetí osobou ministra vnitra Chovance později i hlasovala.

Vláda v červenci 2015 rozhodla, že na základě dobrovolného závazku přijme 1500 migrantů (1100 migrantů z Itálie a Řecka a 400 ze třetích zemí). V tomto případě šlo podle premiéra Sobotky o jednorázovou solidární akci a nezbytnou pomoc v tehdejší krizové situaci.

V lednu 2015 přijala vláda návrh ministerstva vnitra, že Česká republika přijme patnáct křesťanských uprchlických rodin s nemocnými dětmi ze Sýrie. Důvodem předložení návrhu byla špatná životní situace takových rodin a snaha nabídnout rodinám pomocnou ruku.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť vláda, respektive premiér Sobotka nenavrhoval řešit vymírání českého národa přílivem imigrantů. V červnu 2015 sice deklaroval, že je Česká republika schopná přijmout stovky migrantů, jednalo se však o představení odlišného návrhu na částečné řešení otázky kvót ze strany České republiky. Následné rozhodnutí vlády o přijetí 1500 migrantů bylo motivováno nezbytnou pomocí v krizové situaci a solidaritou. Tento počet navíc nebyl naplněn, v rámci relokace přišlo do České republiky pouze několik jednotlivců.

Dodáváme ještě data o počtu obyvatel v České republice, která přináší Český statistický úřad.

Výrok zřejmě reaguje na první přímý útok USA na jednotky Syrské republiky Bašára Asada během probíhající syrské občanské války, který se uskutečnil v brzkých ranních hodinách dne 7. dubna 2017.

Letecká základna Al-Shayrat v provincii Homs měla být podle USA místem, z něhož měl být veden údajný letecký chemický útok na město Khan Shaykhun 4. dubna 2017. V současné době je pozadí útoku stále v šetření speciální mezinárodní komise OSN a OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní). Samotná OPCW jen prokázala ve své zprávě ze dne 30. června, že na místě útoku byl použit nervový plyn sarin.

Dle mluvčího amerického ministerstva obrany měl být tento útok na Al-Shayrat proporční odpovědí na akce Asadova režimu a měl sloužit především k odrazení od budoucího používání chemických zbraní. Podobně vyznívá i samotné prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa několik hodin před samotným útokem. I vzhledem k jednostrannosti a symboličnosti útoku na leteckou základnu americká administrativa potvrdila, že informovala své ruské protějšky o zahájení úderu, jak potvrzují slova tiskového mluvčího ministerstva obrany USA:

„Russian forces were notified in advance of the strike using the established deconfliction line.“

Dle vyjádření vrcholných představitelů Trumpovy administrativy - ministra zahraničí Tillersona a poradce pro národní bezpečnost McMastera ale nedošlo ze strany prezidenta Trumpa k informování vrcholných ruských představitelů včetně prezidenta Putina o plánovaném útoku. Také bylo potvrzeno, že útok pomocí střel s plochou dráhou letu byl na spodní hranici nebezpečnosti uvažovaných kroků a že samotný útok měl jen omezené cíle.

Vzhledem k výše řečenému, především avizovanému informování ruské strany a omezenosti cílů a prostředků k útoku, nebylo překvapením, že média potvrdila znovupoužívání základny syrským letectvem již několik dní po útoku i přes poměrně zásadní poškození některých částí základny.

Obrázek ukazuje místa zásahů americkými raketami na základně Al-Shayrat 7. dubna 2017.

Zdroj: ISI

Vzhledem k tomu, že vyšetřování ohledně chemického útoku ještě neskončilo, je zavádějící hodnotit míru a možnosti, které vedly prezidenta Trumpa k zahájení raketového útoku na leteckou základnu Al-Shayrat. Faktem zůstává, že útok proběhl, ale vzhledem k výše popsaným faktorům nezpůsobil zásadní a dlouhodobé škody na funkčnosti letiště, natož aby snížil možnosti Asadova režimu provádět letecké útoky.

O kandidatuře Michala Horáčka na post českého prezidenta se spekulovalo v médiích a ve veřejném prostoru v průběhu loňského roku. Sám Horáček mluvil o své možné kandidatuře např. v DVTV v dubnu 2016. V červnu téhož roku pak v České televizi dále popisoval své úvahy stran možné kandidatury.

17. července 2017 pak Horáček na svém facebookovém profilu (jedná se o osobní účet, příspěvek je odemknut pro přátele, a proto jej umísťujeme celý níže) ohlásil zmíněné turné.

Celé turné podle slov prezidentského kandidáta mělo dopomoci k samotnému rozhodnutí, zda kandidovat. Že reálně turné po České republice probíhá, dokládá např. Horáčkův facebookový profil (popř. FB stránka), na němž průběžně zveřejňuje fotky z různých míst země, které navštěvuje.

Finální rozhodnutí ohledně kandidatury veřejně Horáček sdělil 3. listopadu 2016. Z turné se stala prezidentská kampaň pod heslemMáme na víc.

Prezidentský kandidát Horáček na svých webových stránkách uveřejnil informace o svém životopise, zdravotním stavu, majetku, programu, osobnostech tvořících sbor poradců a transparentním účtu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Informace o Michalu Horáčkovi a jeho prezidentské kandidatuře jsou veřejně dostupné na webové stránce https://www.michalhoracek.cz/.

Zde lze mj. najít Horáčkův životopis, lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu za roky 2013, 2015 a 2016, majetkové přiznání a program, který sestává z 9 hlavních témat.

Co se týče Horáčkových spolupracovníků, na jeho webové stránce se nachází seznam 12 osob označený jako sbor poradců, přičemž každý z poradců se zabývá určitým společenským tématem.

Poslední informace se týká transparentního účtu spolku Máme na víc, z. s., který slouží k zajištění prezidentské kampaně Michala Horáčka a jediným zdrojem jeho příjmů jsou příspěvky Michala Horáčka. Vzhledem ke změně účtu v květnu 2017 jsou dostupné informace o dvou účtech. Účet, který pokrývá období od října 2016 do května 2017, lze nalézt zde, nový účet pokrývající období od května 2017 pak tady.

Michal Horáček oznámil kandidaturu na post prezidenta České republiky 3. listopadu 2016. Při této příležitosti například prohlásil, že věří, „že službu ve funkci prezidenta lze vykonávat slušněji, kompetentněji a k lidem všech názorů vstřícněji než doposud“, a že věří v to, „že každý z nás potřebuje respekt od ostatních členů naší pospolitosti, ale především od hlavy státu“, což by se sice dalo považovat za nepřímou kritiku stávajícího prezidenta, nicméně se přímo o vymezování nejedná.

Současná hlava státu oficiálně veřejně oznámila své rozhodnutí obhajovat mandát 10. března 2017 (o den dříve to sdělil Zeman svým podporovatelům na večírku na Hradě).

Pokud tedy v období do 9. března, kdy se informace o obhajobě mandátu prezidentem Zemanem stala veřejnou, projdeme veřejná vyjádření Michala Horáčka, zjistíme, že se ve svých rozhovorech či stanoviscích příliš konfrontací s Milošem Zemanem nezabýval. Není ovšem pravdou, že by se nevymezoval proti hlavě státu vůbec.

To dokládáme dvěma příklady, kdy Horáček v období do 9. března 2017 své postoje s těmi Zemanovými srovnával. Dodejme, že nejde o vyčerpávající výčet, je víceméně nemožné pokrýt všechna veřejná setkání/rozhovory Michala Horáčka. Nijak nehodnotíme obsah těchto vyjádření, pouze poukazujeme na fakt, že jsou vůbec veřejně taková prohlášení dostupná.

Devět dnů po ohlášení kandidatury (12. listopadu) vydal server Novinky.cz rozhovor s Michalem Horáčkem. Ten na otázku „Mělo by Česko přijmout euro?“ odpovídá zcela jasným vymezením vůči postojům Miloše Zemana:

„Pan prezident Zeman byl zastáncem eura, neustále to hlásal. A prohlašoval se za eurofederalistu. Tedy za člověka, který by rád viděl snížené pravomoci národních států včetně našeho a zvýšené pravomoci Bruselu. Já nejsem eurofederalista v žádném případě. Otázku eura pečlivě sleduji. Myslím, že by to měli rozhodnout spíše ekonomové. Zdá se mi, že bychom na tom mohli ekonomicky spíš získat, ale rozhodně to není silný názor.“

Horáček tedy reaguje na otázku, při které by mohl odpovědět pouze svým vlastním postojem tak, že se vymezuje vůči Zemanovi. Další podobný příklad zaznamenal Horáček v únoru, když vedle sebe postavil postoje své a prezidenta stran možné účasti členů KSČM v budoucí vládě.

Ač jde, jak jsme uvedli výše, spíše o ojedinělé případy, kdy se Horáček vymezil vůči Miloši Zemanovi v čase, kdy ten ještě svou kandidaturu neohlásil, není pravdou, že by se tak nedělo vůbec. Proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Miloš Zeman svou kandidaturu oficiálně ohlásil na tiskové konferenci 10. března.

Zdroj: ČTK

O den dříve na Hradě ovšem uspořádal večírek pro své podporovatele, během nějž přítomným oznámil, že se bude opětovně ucházet o post prezidenta. Tyto informace pochopitelně z Hradu unikly na veřejnost a právě na ně Horáček reagoval. Konkrétně na svém Facebooku zveřejnil následující status:

Je tedy pravdou, že Horáček reagoval na Zemanovo ohlášení kandidatury bezprostředně, zatímco v předchozím období byl spíše zdrženlivý.

Miloš Zeman byl během své politické kariéry jak předsedou Poslanecké sněmovny (v letech 1996–1998), tak i předsedou vlády (1998–2002). V roce 1996 byl zvolen poslancem a na základě politických dohod také předsedou dolní komory českého Parlamentu.

V roce 1998 do Sněmovny kandidoval opět, jako lídr strany byl rovněž kandidátem na předsedu vlády. Sociální demokracie pod jeho vedením volby vyhrála a uzavřela jednobarevnou menšinovou vládu na základě tzv. opoziční smlouvy (za tolerance ODS). Zeman se tedy stal premiérem a nezůstal ve stejné pozici jako před volbami, ovšem fakticky svou funkci v těchto volbách obhajoval, neboť procházel sítem stejných voleb podruhé za sebou.

V české politice není obvyklé, aby se politici ucházeli o hlasy voličů v parlamentních volbách jako kandidáti na předsedu Poslanecké sněmovny, a to ani v případě, že se jedná o předsedu Poslanecké sněmovny z předcházejícího volebního období. Obecně se logicky snaží jednotliví kandidáti profilovat na posty v exekutivních (vládních) funkcích.

V parlamentních volbách 2002 Miloš Zeman funkci premiéra skutečně neobhajoval, neboť svou kandidaturu odmítl. V průběhu období ohlásil, že se nebude ucházet ani o post premiéra v dalším období, ani nebude znovu kandidovat do čela sociálních demokratů. Namísto něj vedl ČSSD do voleb její předseda Vladimír Špidla. Zde je vhodné rovněž připomenout, že post předsedy sociálních demokratů zastával Zeman v letech 1993–2001, byl tedy do této funkce zvolen celkem čtyřikrát (v dvouletém cyklu).

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Miloš Zeman obhajoval post předsedy Poslanecké sněmovny tím, že vedl ČSSD do parlamentních voleb 1998 jako její lídr. Premiérský post skutečně neobhajoval. Rovněž pak opakovaně kandidoval do funkce předsedy strany, kam byl zvolen celkem čtyřikrát v řadě.