Přehled ověřených výroků

Tomuto výroku jsme se již věnovali v jednom z našich předchozích ověřování.

Jiří Drahoš byl předsedou Akademie věd České republiky (AV ČR) osm let, tedy dle zákona dvě funkční období – od 25. března 2009 do 24. března 2013 a následně od 25. března 2013 do 24. března 2017. Během této doby zastávalo funkci pět premiérů v pěti vládách.

Coby předseda AV ČR se Jiří Drahoš skutečně stýkal s politiky. V roce 2009 jednal s tehdejším premiérem Janem Fischerem o navýšení rozpočtu pro Akademii o půl miliardy korun. Tomuto jednání předcházela rozhodnutí vlády naopak snížit rozpočet AV ČR o více než miliardu korun pro rok 2010 a do roku 2012 přibližně na polovinu. Tématem financování AV ČR jsme se více zabývali v listopadu roku 2017, konkrétně v této analýze.

Další jednání s politiky dokládá například pozvání premiéra Petra Nečase na sněm AV ČR v roce 2010, na kterém se měl mimo jiné řešit rozpočet na následující rok, nebo výstup (.pdf) ministra školství Petra Fialy na obdobném zasedání v roce 2012.

V roce 2013 hnutí STAN, tehdy ještě spolupracující s TOP 09, plánovalo předložit návrh zákona, podle kterého by ve všech malých obcích existovala povinnost přímé volby starosty. Ve větších a malých městech by zavedení systému bylo volitelné. Hnutí v minulém období návrh také předložilo, ten byl nicméně zamítnut.

Dle analýzy ministerstva vnitra (.pdf, str. 3) by zavedení přímé volby starosty znamenalo zejména posílení jeho politického mandátu. Starosta by byl osobně odpovědným za výkon veřejné moci v obci a za chod úřadu, radu by jmenoval sám, tedy sám by si vybíral svůj tým odborníků. Jednalo by se tak o významnou změnu.

Tuto myšlenku na sjezdu hnutí STAN dne 31. května 2013 podpořil i Miloš Zeman. Častým argumentem proti zavedení přímé volby starostů je to, že by starosta neměl dostatečně silnou pozici, pokud by nekandidoval za strany, které byly do zastupitelstva zvoleny.

„Proto vám dávám ke zvážení, zda by se starostou neměl stát ten, kdo dostal nejvíce preferenčních hlasů na kandidátce nejúspěšnější strany,“ navrhl k předloze Starostů Zeman.

Starostové a nezávislí doufali, že vliv prezidenta (zejména na ČSSD) jim pomůže tuto normu prosadit. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože u změn dvou ze tří členů ve zmíněném výboru nejsme schopni posoudit, nakolik jde o zásadní, resp. obvyklé kroky. Navíc u Radka Augustina je problematické označení jako úředníka, neboť opakovaně (naposledy na podzim 2017) kandidoval za Stranu práv občanů do Poslanecké sněmovny.

Členy výboru pro personální nominace jsou nyní Yvona Charouzdová za hnutí ANO, vedoucí Úřadu vlády ČR Radek Augustin a bývalý ministr životního prostředí Petr Jan Kalaš.

Radek Augustin působil v letech 2014 až 2017 jako ředitel Odboru analytické kanceláře Kanceláře prezidenta republiky a také krátkou dobu pracoval pro sekretariát strany SPOZ. Za tuto stranu také opakovaně kandidoval ve volbách. Pokaždé neúspěšně. 13. prosince 2017 bylo vládou schváleno jmenování Radka Augustina do funkce vedoucího Úřadu vlády.

Kromě toho, že byl nestraník Petr Jan Kalaš ministrem Topolánkovy menšinové vlády, působil mj. jako expert Světové banky na životní prostředí a udržitelný rozvoj a také jako poradce pro Institut vzdělávání a výzkumu OSN (UNITAR).

Ve výboru skončili nominanti ČSSD Pavel Dvořák a Lenka Jirsa Pavlátková za KDU-ČSL. Yvonu Charouzdovou, která je ve výboru od roku 2014, doplnili právě dva výše zmínění nominanti. Návrh na odvolání a jmenování členů Vládního výboru pro personální nominace byl vládou schválen 7. února tohoto roku.

Web ČT však uvádí, že dle informací z deníku Právo je výbor pro personální nominace tvořen nově jen členy navrženými hnutím ANO. Šéfa Úřadu vlády Radka Augustina navrhl sám Andrej Babiš, bývalého ministra životního prostředí za Topolánkovy vlády Petra Jana Kalaše pak doporučil Richard Brabec, současný ministr životního prostředí taktéž za ANO.

Názvem Dublin IV se označuje návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, který má nahradit nařízení z roku 2013, tzv. Dublin III. Dublin IV je zatím pouze návrhem nařízení, který zatím nebyl přijat.

Andrej Babiš při své návštěvě Bulharska projednával se svým bulharským protějškem, premiérem Bojkem Borisovem, témata spojená s migrační politikou Evropské Unie. Bulharsko je totiž předsedajícím státem EU, v migrační politice během svého předsednictví chce dosáhnout kompromisu mezi členskými státy.

Je třeba také dodat, že návrh Dublinu IV bude mít nejspíše pozměněný proces přijetí nařízení. Zástupci členských států se totiž dohodli na summitu Evropské rady z října 2017, že k přijetí nařízení a dalších předpisů upravující azylový systém bude při hlasování v Radě třeba souhlasu všech členských států, nikoliv pouze kvalifikované většiny, která je vyžadována podle unijních smluv. Česká republika tak bude mít právo veta při schvalování návrhu nařízení obsahující výše uvedený mechanismus.

Tak jako v předchozím hodnotíme výrok jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Poslanec Ferjenčík obdržel v prvním kole hlasování 29 hlasů, poslankyně Zahradníková 32 hlasů a poslanec Ondráček 74 hlasů. Ve druhém kole pak Zahradníková získala 57 hlasů, zatímco Ondráček 79 hlasů, přičemž spodní hranice pro zvolení byla 78 hlasů.

V prosinci minulého roku přinesla agentura Reuters zprávu, že o společnost CME, která provozuje síť televizních stanic ve střední a jižní Evropě, má zájem čínská investiční a energetická společnost CEFC a česko-slovenská Penta. Původně o CME měla zájem i investiční skupina PPF Petra Kellnera, ale podle dostupných informací její zájem opadl.

Podle měření společnosti Nielsen Admosphere (.pdf, str. 7) za prosinec roku 2017 má skutečně Nova největší podíl na trhu mezi komerčními subjekty. Celkově soupeří s veřejnoprávní Českou televizí; za rok 2017 měly stanice Nova group největší podíl na trhu, pro rok 2016 to byly stanice ze skupiny ČT.

Podle stránek čínské ambasády v Praze je vedoucí politickou silou v zemi stále Komunistická strana Číny, která se podílí na moci. Vedoucí úloha v zemi byla Komunistické straně uložena Ústavou, která byla přijata v roce 1982. Stránky ambasády také zmiňují ostatní strany, které v Čínské lidové republice fungují.

První vládu Mirka Topolánka jmenoval tehdejší prezident České republiky Václav Klaus 4. září 2006. Tato vláda byla složena pouze z členů ODS a nestraníků. Hlasování o důvěře vládě proběhlo 3. října 2006. Vládu podpořilo 96 poslanců, 99 bylo proti. Vláda tak důvěru nedostala a 11. října podal Topolánek demisi. Od tohoto dne až do 9. ledna 2007, kdy byla jmenována druhá vláda Mirka Topolánka, vládla první Topolánkova vláda v demisi. Toto období bylo dlouhé tři měsíce.

Navíc Zeman srovnává Topolánkovu vládu se současným kabinetem Babiše. Nicméně Topolánek od voleb vedl jednání s partnery o podpoře pro svou vládu, jeho kabinet podpořili kromě poslanců ODS také poslanci Strany zelených a část lidovců. Babiš kromě poslanců hnutí ANO nezískal jediný hlas navíc.

V současné době skutečně není stíhaný ani kancléř Mynář ani poradce prezidenta Nejedlý. U kancléře Mynáře se však při udělování bezpečnostní prověrky stupně „přísně tajné“ objevily informace o jeho 30 let staré nehodě, za kterou měl být trestně stíhán a právoplatně odsouzen. V případě Martina Nejedlého není možné dohledat žádná vznesená obvinění, případně trestná stíhaní. Součástí trestního stíhání se však stala firma Lukoil Aviation Czech, ve které působí Martin Nejedlý jako jednatel a která musela vyplatit státu odškodné ve výši 27,5 milionu korun. To nakonec za Nejedlého zaplatila ruská společnost Lukoil.

Vratislav Mynář byl před více než 30 lety účastníkem dopravní nehody. Podle jeho slov se jednalo o nehodu pod vlivem alkoholu, kdy Mynář měl vypít pár piv a s vozidlem svých rodičů nabourat do budovy obecního rozhlasu. Za tuto nehodu měl být trestně stíhán a právoplatně odsouzen.

Na Vratislava Mynáře dále podal trestní oznámení bývalý hradní právník Pavel Hasenkopf, který kancléře Mynáře obvinil z pomluvy za jeho tvrzení, že Pavel Hasenkopf je spoluautorem amnestií bývalého prezidenta Václava Klause. Vedoucí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 však uvedl, že „policejní orgán založil trestní oznámení jako nedůvodné. Ani v jedné jeho části neshledal důvody k zahájení trestního řízení“.

V případě Martina Nejedlého není možné dohledat žádné vznesené obvinění či trestné stíhaní, které by se přímo vztahovalo k jeho osobě. U soudu se však ocitla společnost Lukoil Aviation Czech, kde Martin Nejedlý působil jako jednatel. Obvodní soud pro Prahu 1 v tomto stíhání rozhodl, že firma porušila smlouvu při skladování leteckého paliva a musí státu zaplatit 27,5 milionu korun. Firma se osm dní po rozsudku ocitla v likvidaci.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, jelikož ministerstvo financí dle veřejných zdrojů nezasahovalo do průběhu vyšetřování a zprávu OLAF předala příslušným orgánům. Zároveň nezveřejnění kompletní zprávy bylo na doporučení Státního zastupitelství s ohledem na probíhající vyšetřování. Na druhou stranu zveřejnění celé věci ministerstvo oficiálně neučinilo. Mluvit o pozdržení je tedy spíše věcí názoru, kterou nejsme schopni korektně hodnotit.

Minsterstvo financí dostalo zprávu a následně předalo příslušným orgánům o případu Čapí hnízdo od Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) 27. prosince minulého roku. O den později poslanec Dominik Feri a Piráti zažádali na základě jednacího řádu sněmovny o poskytnutí celé zprávy úřadu OLAF, zároveň ministerstvo obdrželo přes 40 žádostí na základě zákona od svobodném přístupu k informacím. Následující den mluvčí ministerstva financí prohlásil, že ke zveřejnění části zprávy by mohlo dojít po patnáctidenní zákonné lhůtě.

Ještě téhož dne ministerstvo doplnilo, že je potřeba vypracovat právní analýzu, která by rozhodla, zda je možné zprávu zveřejnit. Tento týden server Irozhlas.cz, který si o právní analýzu zažádal na základně zákonu o svobodném přístupu k inforamcí, přinesl zprávu, podle které žádná psaná právní analýza neexistuje. Ministryně Alena Schillerová potvrdila, že analýza byla ústního typu.

O týden 4. ledna na základě žádostí ministerstvo financí zveřejnilo tří odstavce z celé 50 stránkové zprávy. Server Aktualne.cz následně celou zprávu zveřejnil 11 ledna. Ministerstvo financí však celou zprávu nikdy nezvěřejnilo a podle výroku ministryně Schillerové ani nezvěřejní. Až skončí vyšetřování, bude možné se na základě nové žádosti o svobodném přístupu k informacím dostat ke kompletní zprávě.

Ministerstvo financí dokonce na svém webu uvádí:

"Ministerstvo financí nebude potvrzovat ani vyvracet autenticitu informací, které se o Zprávě OLAF objevují v médiích. Není nám známo, že by byl obsah zprávy veřejný a i kdyby zveřejněn byl, nezbavuje to Ministerstvo financí povinnosti respektovat vůli státního zastupitelství a postupovat v souladu s českým a evropským právem."

Odvolává se přitom na Státní zastupitelství, které skutečně prohlásilo, že zvěřejnění celé zprávy OLAF by mohlo ohrožit vyšestřování kauzy Čapí hnízdo.

Islám na hazard nahlíží podobně jako na pití alkoholu – hazard je tedy zakázán. V případě jiných náboženství narážíme na různé zmínky o škodlivosti hazardu, který není v žádném případě doporučován, avšak ani zakázán. Kasina a sázkové kanceláře jsou postaveny mimo zákon v zemích s muslimskou většinou, např. Katar, Kuvajt nebo Brunej.

V každém případě muslimské země nejsou jediné, které by hazard v různých formách zakazovaly – hazard v jakékoli podobě je zakázán kupř. v Číně, v Thajsku či na Kubě, ve skutečnosti se však provozuje mimo dohled zákona. Mnohé jiné země mají pravidla ohledně hazardu velmi striktní (Libanon, Nový Zéland).