Přehled ověřených výroků

Je pravdou, že fenomén radikalizace mladých lidí ve francouzských věznicích skutečně existuje. Například The Guardian uvádí, že přibližně 60 % vězňů ve francouzských věznicích, které se dlouhodobě potýkají s přeplněním, tvoří muslimové, mezi nimiž je určitý počet muslimských radikálů. Extrémistické názory se pak mohou rychleji šířit například v důsledku izolace.

Radikalizace ve vězení se dává do spojitosti například s útokem Chérifa Kouachiho, jenž napadl redakci týdeníku Charlie Hebdo, či v případu Mehdiho Nemmouche, jenž v roce 2014 zaútočil na židovské muzeum v Bruselu.

Oficiálně se k věci vyjádřil samostatně jen ředitel BIS Michal Koudelka dne 1. prosince 2017:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.

Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.

BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Vzhledem k neexistenci oficiálního vyjádření k dané věci - ovlivňování voleb ze strany zahraničních zpravodajských služeb - ze strany Hradu či zmíněných ředitelů, je výrok hodnocen jako neověřitelný. Dodejme, že prezident je podle zákona tajnými službami pravidelně informován a může rovněž tyto služby úkolovat. Zda a v jakém rozsahu se tak stalo v této věci, není ovšem zřejmé.

Alena Vitásková, dříve předsedkyně Energetického regulačního úřadu, byla 22. února 2016 Krajským soudem v Brně odsouzena na 8,5 roku vězení v kauze udělení licencí elektrárnám Saša-sun a Zdeněk-sun v poslední možný den 31. prosince 2010. Už 1. ledna 2011 totiž klesly výkupní ceny energie ze solárních elektráren na méně než polovinu původní částky. Stát tak v případě sporného udělení licencí ztratil v přepočtu 2 miliardy korun. Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozhodl o vině všech osmi obviněných včetně Aleny Vitáskové a bratrů Zemků.


17. ledna 2018 však olomoucký Vrchní soud Alenu Vitáskovou zprostil obžaloby. Důvodem měla být podle slov soudce Pavla Götha výpověď bývalé vedoucí odboru licencí Michaely Schneiderové, která vzala veškerou vinu na sebe. Soud váhal, zdali se Alena Vitásková účastnila trestní činnosti a tím vytvořila podporu pro rozhodnutí Schneiderové, ale podle slov soudce "takový závěr bez pochyb učinit nejde," a proto byla Vitásková osvobozena.

Miloš Zeman ve výroku odkazuje na směrnici o držení zbraní. Směrnice obecně je jednou z forem unijního práva, konkrétně se jedná o sekundární předpis přijatý na základě unijních smluv. Schvalují se především řádným legislativním postupem, tzn. Radou a Evropským parlamentem.

Směrnice je závazná pro členský stát co do výsledku, avšak formu a prostředky k jeho dosažení ponechává na členských státech. Vzhledem k tomu, že směrnice nejsou přímo aplikovatelné, musí být do konkrétního právního řádu tzn. transponovány.

Transpozice směrnice do právního řádu ČR je zajišťována prostřednictvím zákonů, které přijímá Parlament ČR tak, aby bylo dosaženo cíle a účelu předpokládaného směrnicí. Prezident v tomto případě pravomocemi opravdu nedisponuje.

Článek, ve kterém autor tvrdí, že Sovětská okupace v roce 1968 byla pro Československo přínosnou, a že by Češi měli být SSSR vděční, vyšel za doby návštěvy Miloše Zemana v Ruské federaci.

Zeman při setkání s ruským premiérem Medveděvem přinesl kopii článku a požadoval po něm, aby se od textu distancoval, což Medveděv udělal. Ruská vláda podle něj nezasahuje do práce novinářů a názor, který byl v článku vyjádřen je pouze názorem autora, nikoli televizní stanice, nebo vlády Ruské federace. K pozici ruské vlády k okupaci v roce 1968 řekl toto:

„Článek neodráží oficiální stanovisko našeho státu. Vy víte, že toto stanovisko bylo vyjádřeno již v roce 1993 v době, kdy se vyjednávaly a podepisovaly dohody mezi našimi zeměmi. Toto stanovisko bylo nejednou potvrzeno vrchními představiteli zemí, včetně prezidenta Putina.“

Nedošlo tedy k omluvě, premiér Medveděv se od názoru autora článku pouze distancoval.

Tisková konference prezidenta republiky Miloše Zemana s lídrem vítěze voleb Andrejem Babišem se uskutečnila 31. října 2017 v Lánech, tedy deset dní po volebním úspěchu hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny.

V závěru tiskové konference Miloš Zeman opravdu sdělil, že Andreje Babiše v případě neúspěchu pověří i druhým pokusem o sestavení vlády. Přislíbil to těmito slovy:

„Za druhé, a to jsem také řekl veřejně, v případě, že Poslanecká sněmovna nevysloví důvěru této vládě, jmenuji Andreje Babiše podruhé, což mi umožňuje Ústava České republiky.“ (od 13:26)

Jiří Drahoš prezidenta Zemana za výrok o Alexanderu Dubčekovi kritizoval. Dále se vyjádřil, že by se na své první zahraniční cestě ve funkci prezidenta vedoucí na Slovensko za tento výrok o Dubčekovi omluvil. Uvedl to např. v povolebním vyjádření pro RSTV po prvním kole prezidentských voleb (čas 2:10).

Miloš Zeman dne 9. ledna 2018 v projevu na slavnostním večeru na Pražském hradě k zahájení oslav 100 let od vzniku Československa a 25 let od vzniku České republiky mimo jiné uvedl, že někdejší tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček patřil mezi ty, kteří se v roce 1968 podělali hrůzou. Doplnil k tomu, že odsouhlasení okupace tehdejším politickým představitelům nepomohlo, a v očividné narážce na Dubčeka dodal: „Nejdřív dostaly tyto idoly funkci předsedy Federálního shromáždění, pak už jenom klesly na velvyslance v Turecku a pak už ani to ne.”

Proti Zemanovým slovům o Dubčekovi se ohradili ze slovenské strany ministr kultury Marek Maďarič nebo státní tajemník ministerstva zahraničí Ivan Korčok.

Tak jako v předchozím hodnotíme výrok jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Poslanec Ferjenčík obdržel v prvním kole hlasování 29 hlasů, poslankyně Zahradníková 32 hlasů a poslanec Ondráček 74 hlasů. Ve druhém kole pak Zahradníková získala 57 hlasů, zatímco Ondráček 79 hlasů, přičemž spodní hranice pro zvolení byla 78 hlasů.

V rámci Akademie věd působí řada výzkumníků, kteří se zabývají uvedenými tématy. Např. sucho je studováno na Ústavu výzkumu globální změny, extrémní srážky na území ČR jsou jedním z hlavních témat výzkumu Ústavu fyziky atmosféry a ekologickými tématy z různých pohledů se zabývá např. Ústav výzkumu globální změny.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, nicméně nad otázkou, kdo rozhodl o „darování” Krymu Ukrajině v roce 1954 dodnes panují otazníky.

Krymský poloostrov byl v únoru 1954 rozhodnutím Nejvyššího sovětu SSSR připojen k Ukrajině. Po smrti J. V. Stalina v březnu 1953 došlo k tzv. válce diadochů mezi jeho nástupci. Nikita Chruščov rozhodně nebyl v roce 1954 v tak silné mocenské pozici, že by mohl exekutivně rozhodnout o darování Krymu Ukrajině. Zasedání Sovětu, na kterém bylo o darování rozhodnuto, předsedal Georgij Malenkov a zákon podepsal Kliment Vorošilov. Iniciativa však patrně vzešla právě od Chruščova.

V roce 1994 bylo podepsáno Budapešťské memorandum, ve němž byl Krym mezinárodně uznán jako součást Ukrajiny. Ruské obsazení Krymu a následné referendum o jeho nezávislosti jsou všeobecně považovány za nelegální a nelegitimní. Protože Republika Krym, která po sporném referendu vyhlásila nezávislost, okamžitě požádala o připojení k Ruské federaci, spadá nyní poloostrov Krym pod ruskou správu i jurisdikci.

Zemanovy výroky na adresu Krymu jsou sporné. Například v roce 2014 řekl, že patří „… spíše k těm, kteří se snaží pochopit připojení Krymu. Jednak z toho důvodu, že tam bylo hloupé Chruščovovo rozhodnutí z roku 1954. Jak víte, Krym Ukrajině nikdy nepatřil. A jednak proto, že evidentně si většina obyvatelstva to připojení přála.”

O nelegálnosti anexe Ruskem se však prezident Zeman opravdu několikrát vyjádřil, například v rozhovoruse čtenáři Parlamentních listů vyzdvihl porušení mezinárodních dohod: „Anexe znamená porušení mezinárodních dohod a je nesporné, že byly porušeny dohody, které zajišťovaly územní integritu Ukrajiny.“

Společně s dalšími prezidenty Visegrádské skupiny se také shodli, že anexe Ruskem byla agresí. Slovenský prezident Kiska řekl, že „… všechny země V4 potvrdily to, že to, co se (v březnu) stalo na Krymu, byla anexe a agrese. Všechny země V4 se společně shodly, že je potřebný jednotný postup EU a že (protiruské) sankce byly potřebné.“