Přehled ověřených výroků

O této problematice se pro Demagog.cz vyjádřilo již v lednu tohoto roku samo Národní centrum kybernetické bezpečnosti.

„Experti z NCKB jsou kontinuálně žádáni o sdílení svého know-how a zkušeností v oblasti kybernetické bezpečnosti. V uplynulých letech se jednalo ze strany států například o bezpečnostní složky a instituce USA, Singapuru, Ukrajiny, balkánských států aj. Dále má ČR v oblasti kybernetické bezpečnosti nastaveny bilaterální vazby s Izraelem, Spojenými státy či Korejskou republikou, jimž je strategickým partnerem, což je v regionu střední a východní Evropy výjimečné ... V roce 2015 NBÚ/NCKB dokonce uskutečnilo cvičení na klíč pro americké Ministerstvo obrany a velitelství kybernetických sil USA (US CYBERCOM).“

Česko-izraelskou spolupráci ve virtuálním prostoru ocenily ve svém prohlášení vlády obou zemí. Oba státy by měly navzájem sdílet informace o své činnosti a kybernetických bezpečnostních hrozbách, plánují se také společná školení a cvičení.

Podrobněji jsme o kybernetické bezpečnosti v ČR psali ve výroku dne.

Přebytkový výsledek rozpočtu v roce 2016 vyvolal nečekaný spor v koalici, kdy se jednotlivé strany přely o to, jak s penězi naložit. Zatímco ministr financí Andrej Babiš chtěl miliardy použít na splacení části dluhu, zbylí koaliční partneři měli jinou představu.

„Principiálně ministerstvo financí navrhuje splacení dluhu, které už nastalo. A pokud by vláda chtěla ty peníze utratit, ty účetně vzniklé peníze, tak bychom si na to museli znovu půjčit,“ říká Andrej Babiš (ANO).

„My musíme debatovat v koalici, jakým způsobem bude využit přebytek státního rozpočtu. Když si uvědomíme, že důchodový účet je v deficitu a my si na důchody musíme půjčovat,“ namítá předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD).

Předseda lidovců Pavel Bělobrádek si myslí, že přebytek 62 miliard by mohl uspokojit požadavky obou jeho koaličních partnerů: „Podstatná část by měla jít na umoření státního dluhu. Zároveň si myslím, že kdyby tady vznikla rezerva, která by byla na zvýšení důchodů, tak to by mělo také smysl.“

Jak Andrej Babiš dodává, debata je ve skutečnosti již pouze virtuální, protože ministerstvo financí už přebytek ke snížení dluhu reálně použilo. „Ministerstvo financí to provedlo tím, že splatilo splatné dluhopisy v loňském roce a neemitovalo žádné dluhopisy navíc,“ jak situaci komentoval poslanec Jaroslav Klaška (KDU-ČSL).

Ekonomický expert ČSSD Michal Pícl v Událostech, komentářích (čas 11:59) z 9. ledna 2017, tedy po oznámení výsledku loňského rozpočtu, řekl: „My jsme pro dokoupení dalších dluhopisů. Abychom udělali rezervu na důchodovém účtu pro budoucí generace. Pokud nebude shoda v koalici, je tu možnost vyrovnaného rozpočtu v roce 2017.“ Prakticky tedy skutečně navrhuje „půjčit“ si přebytek z loňského roku a vylepšit tím financování letošního schodku, případně schodku v dalších letech.

Podle ekonoma České spořitelny Michala Skořepy je právně možné obojí použití přebytku, rozdíl je ale podle něj čistě kosmetický a jedná se spíše o politickou debatu.

Čas na dohodu je do 30. dubna, kdy se musí do sněmovny poslat státní závěrečný účet. Vláda na svém zasedání 24. dubna již schválila použití většiny přebytku právě na úhradu dluhu. Podle zápisu (.doc) pro návrh státního závěrečného účtu, jehož součástí je i rozhodnutí o použití přebytku, hlasovalo všech 13 přítomných členů vlády.

O návrhu na vznik vyšetřovací komise k reorganizaci police poslanci hlasovali na své 48. schůzi 26. 6. 2016. Jednalo se o hlasování č. 35, přičemž pro zřízení komise se vyjádřilo 135 poslanců (zástupci všech parlamentních politických stran včetně KSČM). Proti hlasoval pouze poslanec Bronislav Schwarz z ANO.

S informací, že se chystá reorganizace policie, jako první přišly Lidové noviny na začátku června 2016. Ministr vnitra Pelikán následně reorganizaci policie, k níž mělo dojít 1. 7. 2016, odmítl a uvedl, že zvažuje rezignaci na ministerskou funkci. Hnutí ANO podle Pelikána považuje krok za účelový s cílem zastavit vyšetřování závažných kauz, které se dotýkají i politické sféry.

ANO poté požadovalo zrušení plánované reorganizace a začala několikaměsíční verbální přestřelka (zejména) mezi ministrem vnitra za ČSSD Chovancem a předsedou koaličního hnutí ANO Babišem. Andrej Babiš nařkl Milana Chovance z toho, že vedení policie ovlivňuje. Ten považoval Babišovy reakce za hysterické a vinil ho z politizace celé záležitosti. Předseda třetí koaliční strany KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se taktéž vyjádřil, že ANO celou skutečnost politizuje a také že kauza byla otevřena stranickým tiskem hnutí ANO. S informacemi totiž přišly Lidové noviny spadající do mediálního domu Mafra, který patří Andreji Babišovi.

Bohuslav Sobotka (ČSSD) připomněl, že tyto záležitosti spadají do kompetence policejního prezidenta a ministerstva vnitra. Na 14. 6. 2016 svolal premiér kvůli sporu Bezpečnostní radu státu. Andrej Babiš oznámil, že se jí nezúčastní. Zde došlo k dohodě, že se reorganizace neuskuteční 1. 7. 2016, ale o měsíc později, tedy 1. srpna 2016. Ministr Chovanec oznámil, že pokud nedostane na radě relevantní a závažný argument, proč reorganizaci zastavit, podepíše ji následující den - 15. 6. 2016. Na týž den premiér svolal dohadovací řízení v koalici.

Ministr Chovanec 15. 6. reorganizaci skutečně podepsal. Babiš přitom již dříve uvedl, že pokud tak učiní, hnutí ANO zřejmě vypoví koaliční smlouvu. To se nakonec nestalo a ANO pouze vzneslo požadavek na revizi koaliční smlouvy, s čímž ČSSD souhlasila.

O nové podobě koaliční smlouvy spolu jednaly stranické špičky koaličních stran 22. 6. 2016, avšak došlo pouze k technickým změnám, strany se zabývaly zpřesněním programových priorit vlády.

Do vládního sporu vstoupil také prezident Miloš Zeman, který vyzval strany ke zklidnění emocí a který také již dříve jednal s oběma hlavními protagonisty sporu - Chovancem a Babišem.

V únoru 2017 vydala parlamentní vyšetřovací komise k reorganizaci policie závěrečnou zprávu (.pdf). V ní konstatovala, že se neprokázalo, že by reorganizace elitních policejních útvarů měla za cíl zkomplikovat vyšetřování citlivých kauz. Andrej Babiš označil tuto zprávu za zmanipulovanou šaškárnu, byť pro její schválení hlasovali členové vyšetřovací komise jednomyslně, tedy včetně zástupce hnutí ANO, poslance Bohuslava Chalupy.

Poslanec Babiš zřejmě mluví o generálu Chalífu Haftarovi, který stojí v čele Libyjské národní armády bojující v Libyi o moc s premiérem tripoliské vlády podporované OSN Fáizem Sarrádžem.

Italský parlament schválil minulý měsíc na žádost tripoliské vlády návrh na vyslání námořních plavidel do libyjských teritoriálních vod, které mají pomoci libyjské pobřežní stráži v boji proti převaděčům lidí.

Proti tomuto kroku se Haftar postavil a vzkázal, že Libyjská národní armáda si vyhrazuje právo na schvalování připlutí jednotlivých cizích lodí. Na podporu svých slov nařídil čtyřem námořním základnám blokovat italské lodě. Haftar však nijak neupřesnil, zda je připraven k blokádě italských lodí použít sílu.

Generál Haftar tak opravdu vyzval své vojsko k podniknutí určitých kroků vůči italským lodím bojujícím proti pašerákům migrantů, zda však vyzval k útoku, nelze s jistotou říct. Libyjskou národní armádu pak nelze považovat za teroristickou organizaci, jak ji označuje poslanec Babiš. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

V současné době česká ekonomika stále roste v odhadovaném tempu 3,6 % HDP. Dle expertů se v posledním roce na růstu podílel hlavně export, který za posledních šest měsíců rostl o 4,7 %. Obchodní bilance byla ve stejném období v přebytku 18,8 miliard korun.

Na současném růstu se rovněž významně podílí silná domácí spotřeba, jež v prvním čtvrtletí také rostla, a to o 2,7 %.

Růst těchto dvou položek potvrzuje trend, který česká ekonomika zahájila v roce 2016, jak ukazuje i tento graf příspěvků jednotlivých složek k meziročnímu růstu HDP. Z něj je patrný rostoucí podíl domácí spotřeby na růst HDP.

Zdroj: Statistika a my

Dle dostupných informací stojí za současným dobrým stavem českého hospodářství jak stabilní export a poptávka v zahraničí, tak i sílící domácí spotřeba. Výrok je tak hodnocen jako pravdivý.

Se zrušením konceptu superhrubé mzdy počítal zákon č. 458/2011 Sb. o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (body 14–16). Zákon vznikl na ministerstvu financí během úřadování Miroslava Kalouska, vstoupil v platnost 30. prosince 2011 a účinnosti měl nabýt 1. ledna 2015. K tomu však nedošlo.

Právě tyto body byly (spolu s řadou dalších) zrušeny vládní novelou č. 267/2014 Sb., kterou podpořila svými hlasy celá koalice a KSČM, a to ještě před účinností zákona. Superhrubá mzdu tak opravdu byla ponechána, přičemž funguje dodnes.

Číslo půl milionu odpovídá celkovému počtu cizinců žijících v ČR v roce 2016, jak dokládají data Českého statistického úřadu.

Pokud se podíváme detailněji (.xls) na národnosti, nejvíce je zde Ukrajinců (skoro 110 tisíc), následovaní jsou Slováky (107 tisíc lidí), dále tu jsou třeba Vietnamci (58 tisíc) a Poláci (přes 20 tisíc). Jen cca polovina (.xls) z tohoto půl milionu cizinců zde však má trvalý pobyt, druhá část (221 tisíc) má jen dlouhodobý pobyt (nad 90 dní).

Kolik cizinců v ČR pracuje, nelze přesně uvést (určitý počet cizinců zde pracuje nelegálně, ale hlavně cizince podle typu potřebného povolení eviduje buďto ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo ministerstvo vnitra – přesné a sjednocené statistiky nejsou). Existují pouze kvalifikované odhady: nejnovější odhad ČSÚ pro rok 2015 uvádí 323 tisíc cizinců na úřadech práce a téměř 80 tisíc cizinců s platným živnostenským oprávněním (což samozřejmě neznamená, že živnost provozují).

Povinné kvóty přijala Rada EU tvořená ministry členských států unie včetně České republiky, již však většina ostatních států přehlasovala. Samotné kvóty byly navrženy Komisí, nenavrhla je však komisařka Jourová, která je i tak na České republice nezávislá, neboť v Komisi zastupuje zájmy unijní, ne národní. Někteří čeští europoslanci sice pro kvóty hlasovali, většina však byla proti. Výrok jako celek hodnotíme jako nepravdivý.

Povinný relokační mechanismus neboli kvóty přijala Rada Evropské unie 22. září 2015. Co se týče dalších účastníků při schvalování kvót, kromě Rady sehrály roli i Komise a Evropský parlament. Schéma schválení kvót je znázorněno na tomto obrázku:

Zdroj: University of Portsmouth

Podívejme se nyní na jednotlivé účastníky a české zástupce v nich. Začněme u Komise, ta totiž kvóty navrhla. V Komisi působí komisařka Jourová, ta však Českou republiku nezastupuje, protože jako ostatní komisaři hájí zájmy celé unie a na České republice je nezávislá.

Kromě toho se otázkami migrace nezabývá, protože ty má na starosti komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství. Ten také předložil samotný návrh rozhodnutí o kvótách.

Dalším účastníkem byl Evropský parlament, mezi jehož členy patří i 21 českých europoslanců. Ti v případě kvót hlasovali z většiny proti, konkrétně pak šlo o 9 z 15 hlasujících. Čeští europoslanci byli nicméně zbylými europoslanci přehlasováni, a Evropský parlament se tak vyjádřil ke kvótám pozitivně.

Posledním účastníkem pak byla Rada tvořená ministry z každého členského státu. Jaký z ministrů se zasedání Rady účastní, záleží na projednávané otázce, v případě kvót šlo o ministry vnitra.

V Radě se o kvótách hlasovalo kvalifikovanou většinou, tzn. pro přijetí muselo být alespoň 16 z 28 členských států, které tvoří nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU. To se také splnilo a pro přijetí kvót hlasovalo celkem 23 z 28 členských států.

Výrok Kateřiny Konečné hodnotíme jako zavádějící, kritizuje totiž v diskuzi obecně byrokratičnost EU, což je veličina velmi obtížně měřitelná. Ovšem indikátory, které si vybírá, neodpovídají jejímu tvrzení - konkrétně počet směrnic a nařízení klesá.

Směrnice a nařízení jsou dva z pěti nástrojů, pomocí nichž členské země EU přijímají evropské právo do své legislativy. Nařízení nemusí být transponována do národní legislativy, ale přenášejí práva a povinnosti na občany EU stejně jako národní legislativa.

Implementace směrnice je naproti tomu v pravomoci členské země. Výhodou tohoto právního aktu je respekt k legislativě každého jednotlivého národního státu.

Počet přijatých směrnic a nařízení v posledních letech výrazně klesá. Dokazují to statistiky Evropské unie týkající se přijatých legislativních aktů jednotlivými orgány za každý rok.

Pokles začal už v období, kdy Evropskou komisi vedl José Manuel Barroso (2004–2014). Již v roce 2007 přišla jeho Komise s Akčním programem pro snižování byrokratické zátěže EU. Součástí bylo i vytvoření výboru, který bude legislativní aktivity hodnotit. V roce 2013 pak spustil program Refit, jenž přímo reagoval na postoj veřejnosti k nadměrné byrokracii v EU. Jeho cílem bylo, aby Komise upustila od zbytečných návrhů. Podle výboru, který aktivity Komise hodnotil (.pdf, str. 8), bylo jednání Barrosa prvním krokem pro zlepšení situace, nicméně musí být uděláno mnohem více.

V roce 2014 byla zvolena nová Komise a její šéf Jean-Claude Juncker hned od počátku sliboval snížení byrokracie a regulací ze strany EU. Přímo uvedl, že EU má být více politická a méně technokratická.

Podle europoslankyně Konečné se snížení počtu přijatých nových směrnic a nařízení nepovedlo. Na základě výše uvedeného grafu jí však nemůžeme dát za pravdu.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože konkrétně zmiňovaná dotace je opravdu nenároková.

Zde se konkrétně jedná o případ, o kterém bylo informováno v Otázkách Václava Moravce. Sdružení místních samospráv zaslalo České televizi (čas 25:45) informaci, podle které tomuto sdružení neměla být poskytnuta dotace Ministerstvem pro místní rozvoj a Karlou Šlechtovou jako ministryní za ANO. Důvodem neposkytnutí dotace měla být jejich kritika zavedení elektronické evidence tržeb.

Co se týče pojmu nenárokové dotace, toto znamená, že se o poskytnutí dotace musí příjemce aktivně ucházet a není na ně automatický nárok. Zde se konkrétně mělo jednat o dotaci pro nestátní neziskové organizace.

Na webu ministerstva pro místní rozvoj u informací pro přidělování této dotace je možno zjistit podmínky, za kterých se dotace přiděluje. Kromě těchto podmínek je zde uvedena věta: „Na poskytnutí dotace není právní nárok“. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.