Přehled ověřených výroků

Výrok Kateřiny Konečné hodnotíme jako zavádějící, kritizuje totiž v diskuzi obecně byrokratičnost EU, což je veličina velmi obtížně měřitelná. Ovšem indikátory, které si vybírá, neodpovídají jejímu tvrzení - konkrétně počet směrnic a nařízení klesá.

Směrnice a nařízení jsou dva z pěti nástrojů, pomocí nichž členské země EU přijímají evropské právo do své legislativy. Nařízení nemusí být transponována do národní legislativy, ale přenášejí práva a povinnosti na občany EU stejně jako národní legislativa.

Implementace směrnice je naproti tomu v pravomoci členské země. Výhodou tohoto právního aktu je respekt k legislativě každého jednotlivého národního státu.

Počet přijatých směrnic a nařízení v posledních letech výrazně klesá. Dokazují to statistiky Evropské unie týkající se přijatých legislativních aktů jednotlivými orgány za každý rok.

Pokles začal už v období, kdy Evropskou komisi vedl José Manuel Barroso (2004–2014). Již v roce 2007 přišla jeho Komise s Akčním programem pro snižování byrokratické zátěže EU. Součástí bylo i vytvoření výboru, který bude legislativní aktivity hodnotit. V roce 2013 pak spustil program Refit, jenž přímo reagoval na postoj veřejnosti k nadměrné byrokracii v EU. Jeho cílem bylo, aby Komise upustila od zbytečných návrhů. Podle výboru, který aktivity Komise hodnotil (.pdf, str. 8), bylo jednání Barrosa prvním krokem pro zlepšení situace, nicméně musí být uděláno mnohem více.

V roce 2014 byla zvolena nová Komise a její šéf Jean-Claude Juncker hned od počátku sliboval snížení byrokracie a regulací ze strany EU. Přímo uvedl, že EU má být více politická a méně technokratická.

Podle europoslankyně Konečné se snížení počtu přijatých nových směrnic a nařízení nepovedlo. Na základě výše uvedeného grafu jí však nemůžeme dát za pravdu.

Tržby v maloobchodě vzrostly v roce 2016 o 5,6 %, a to i díky tomu, že české ekonomice se v v tomto období dařilo růst tempem 2,3 %. Vyšší tržby ukazují na vyšší spotřebu, což následně vede k tomu, že se v absolutních číslech prodají větší objemy zboží a služeb, a tedy i s tím související absolutní výběr DPH. Inkaso DPH v roce 2016 bylo meziročně vyšší o 3,8 %. Výběr DPH tak vzrostl pomaleji než maloobchodní tržby.

Nicméně je třeba upozornit na některé limity Kalouskova tvrzení. Předně do maloobchodních tržeb nespadají všechny položky podléhající DPH - např. nemovitosti nebo část služeb. Vyšší maloobchodní tržby tedy nemusí automaticky znamenat, že by mělo o stejnou výši růst DPH. Záleží na více faktorech.

Dále tržby jako takové nejsou to samé jako přidaná hodnota. Obrazně řečeno - že někdo utržil dvojnásobek, neznamená, že bude platit/odvádět dvojnásobek na DPH, protože může mít vyšší vstupní náklady. Je více sazeb, takže může dojít k přelivu mezi sazbami - ať už proto, že lidé více kupují nízko/vícedaněné zboží, nebo proto, že se něco překlasifikovalo.

Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící, protože byť Kalousek podává správná čísla, jejich význam dezinterpretuje.

V médiích se číslo 300 milionů v souvislosti s nezaplacenými daněmi Andreje Babiše neobjevuje. Většina článků komentuje možné obcházení úhrady daní prostřednictvím korunových dluhopisů. V této věci možný únik dělá cca 13,5 milionu korun ročně. Další obcházení úhrady by mohlo plynout z holdingu Agrofert (konkrétně 17 milionů). Podobnou kauzou je prodej „nadceněných“ akcií společnosti Profrost, kde se mohl vyhnout zaplacení až 132 mil. na dani. Zdůrazňujeme, že hodnotíme pouze obsah mediálních článků, nikoli pravdivost těchto spekulací. Na základě toho hodnotíme výrok jako nepravdivý, jelikož v médiích se o dlužné částce kolem 300 milionů nehovoří.

V některých médiích můžeme najít zprávy o tom, že Babiš ušetřil na daních díky nákupu dluhopisů od své firmy Agrofert. Na nezdaněných korunových dluhopisech, které Babiš nakoupil, měl ušetřit až 13,5 milionu korun. Tyto údaje popisují například deníky Echo24nebo iDNES.

Ministr financí nakoupil v roce 2013 korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,252 miliardy Kč, rok nato další část za 230 milionů Kč – celkově tedy za 1,482 miliardy korun. S úrokem 6 % mu dluhopisy vynáší 88,92 milionů korun ročně a pokud by ministr nevyužil daňové optimalizace a zdanil by tuto částku patnácti procenty, stát by získal 13,338 milionů korun.

Částka, kterou by Andrej Babiš musel ročně doplatit, činí 13 milionů Kč, neboť by výnos v hodnotě 90 milionů Kč musel zdanit sazbou daně z přijmu fyzických osob, tedy 15 %. Dodejme, že akciová společnost Agrofert by pak jako právnická osoba danila sazbou ve výši 19 %, což by každoročně činilo 17 milionů Kč.

Kdybychom chtěli vědět, o jak vysokou částku na daních by se u ministra Babiše jednalo za celou dobu (tedy 2013–2016), dostali bychom se k číslu 58,282 milionu (13,338 milionu za roky 2014, 2015 a 2016 plus 11,268 milionu za rok 2013).

Pokud máme cíleně v souvislosti s Babišem hledat částku kolem 300 milionů, objevíme informaci, že podle slov ministra financí na daních od roku 1993 naopak 310 milionů Kč zaplatil. 132 milionů korun je potom částka, kterou dle Hlídacípes.org nezaplatil a zaplatit měl, když „nadceněné“ akcie své společnosti Profrost prodal své druhé společnosti Agrofert. To však nekoresponduje s výrokem místopředsedkyně ODS, který tak zůstává nepravdivý. Dodejme, že se jedná o spekulaci. Zda Babiš měl tyto daně platit, nemůžeme hodnotit my.

Vládnutí s podporou KSČM fungovalo v letech 2008–2012 ve Středočeském kraji. Tam David Rath sestavil krajskou radu pouze z členů ČSSD, která získala podporu zastupitelů KSČM. V dalším volebním období utvořily pak obě strany koalici.

Radu sestavenou pouze z členů ČSSD měl v letech 2008–2012 i Plzeňský kraj. Menšinová vláda v čele s hejtmankou Miladou Emmerovou měla vyjednanou podporu KSČM. I zde se po dalších volbách z této spolupráce utvořila plnohodnotná koalice.

Dvě volební období za sebou (2008–2016) se i na Vysočině udržela menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM. V roce 2012 stvrdily obě strany tento stav i Dohodou o vzájemné podpoře programových priorit, vytvořením rady a orgánů kraje.

Spíše pro doplnění uveďme, že mluvit o menšinové vládě v krajích může být trochu problematické. Na centrální úrovni může vláda získat důvěru a neztratit ji, i když nedisponuje většinou v Poslanecké sněmovně. Podle Ústavy totiž pro zisk důvěry stačí většina přítomných poslanců. Připomeňme dobu opoziční smlouvy, kdy důvěru získal Zemanův kabinet proto, že poslanci ODS pod vedením Václava Klause opustili sál a snížili tak kvórum (totéž se stalo v roce 1996 v opačném gardu). V krajích tato možnost není. Podle zákona musí všechna hlasování projít s podporou většiny všech přítomných zastupitelů. Tedy komunisté museli pro zmíněné rady bez svého zastoupení aktivně hlasovat. Jde spíše o doplňující politologickou úvahu, kdy může být problematické vidět jako menšinovou krajskou vládu tu, pro niž aktivně hlasuje strana, která se deklaruje tak, že ji pouze toleruje.

Výše doplatku na bydlení opravdu odpovídá výši nájemného, za které lze pořídit byt ve městech. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach poukazuje na tzv. „obchod s chudobou“, o kterém informovali např. v dubnu 2017 Reportéři ČT. Jde o byznys, kdy majitelé a provozovatelé ubytoven profitují z ubytování lidí pobírajících sociální dávky na bydlení. Ubytovny jsou často předražené a v nevyhovujícím stavu.

Hlavním zdrojem dávek je doplatek na bydlení, upravený v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Nárok na příspěvek na bydlení je posuzován podle příjmu osoby, popř. podle celkových majetkových a sociálních poměrů. Podmínkou nároku na doplatek na bydlení je hmotná nouze žadatele. Hmotná nouze se posuzuje podle přiměřených nákladů na bydlení a tzv. částky živobytí, která je určena zákonem.

Na podzim 2014 byl novelizován zákon o hmotné nouzi. Novela definuje vhodné bydlení a určuje, jak musí vypadat byt, na který dostane žadatel v hmotné nouzi dávky – jedná se hlavně o zakotvení stavebních a hygienických standardů. Navíc zavádí, že místo doplatku na bydlení poskytovaného na jednu osobu je doplatek poskytnut na jednu místnost ubytovny (jeden byt), bez ohledu na to, kolik lidí v ní žije.

Druhá novela zákona o hmotné nouzi cílí přímo proti byznysu s ubytovnami, respektive upravuje a zpřísňuje podmínky, za kterých může žadatel získat doplatek na bydlení umožňující mu bydlet v „substandardních formách bydlení“ (tedy takových, které neodpovídají stavebně-technickým standardům). Žadatel musí mít důvod v takových prostorách bydlet (např. jedná se o místo blízké k jeho zaměstnání) a musí spolupracovat na motivačním plánu. Zároveň se novelou snížila výše dávky, kterou mohou žadatelé pro bydlení na ubytovnách získat (z 90 % pokrytých nákladů na bydlení na 80 %).

Výše doplatku na bydlení obsahuje důvodová zpráva (.pdf, str. 23) k novele, přičemž doplatek odpovídá výši nájemného, za které lze pořídit ve městech nájem bytu.

Situaci měl za cíl vyřešit návrh zákona o sociálním bydlení, který počítal s tím, že by osoba v bytové nouzi nebo osoba vynakládající nepřiměřeně vysoké náklady na bydlení měla nárok na sociální bydlení. Bytový fond by zajišťovala primárně obec, a to s regulovanou cenou nájmu. Tím by v podstatě vymizela potřeba těchto lidí hledat si bydlení jiným způsobem – tedy v ubytovnách – a zamezilo by se tzv. „obchodu s chudobou“. Návrh zákona však Parlamentem neprošel a proto po volbách tzv. spadne pod stůl.

Zákon o registru smluv byl do Poslanecké sněmovny načten již v prosinci 2013, tedy více než před třemi lety. Vzhledem k tomu, že Kalousek argumentuje právě tím, že byl zákon předložen dávno, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Prezident Zeman v uvedeném výroku sám sobě odporuje, protože se současnou britskou královnou Alžbětou II. se setkal doposud pouze dvakrát, nikoliv třikrát. Výrok je tedy hodnocen s výhradou k úvodní formulaci, z logiky celého vyjádření však vyplývá, že popisuje frekvenci svých setkání korektně.

Poprvé se tak stalo v roce 1996 při příležitosti setkání britské královny s tehdejším českým prezidentem Václavem Havlem, kdy byl Zeman předsedou ČSSD.

Podruhé se Miloš Zeman (již ve funkci prezidenta České republiky) setkal s královnou Alžbětou II. v červnu 2014 v Normandii na oslavách 70 let od spojeneckého vylodění v roce 1944. Jak však vyplývá z veřejně dostupných zdrojů, v tomto případě se nejednalo o oficiální setkání státníků, oba se pouze účastnili téže společenské události. Jednalo se tedy o setkání s mnoha dalšími světovými státníky, nikoliv o soukromé setkání prezidenta Zemana s královnou Alžbětou II. Nelze navíc doložit, že by český prezident s britskou panovnicí v rámci této události hovořil.

Zdroj: Hrad.cz

K aktuálnímu - a také oficiálnímu - setkání prezidenta Zemana s královnou Alžbětou II. má dle tiskové zprávy Kanceláře prezidenta republiky dojít tento pátek, tedy 16. června 2017. Setkání bude mít podobu audience, dle informací na webu Buckinghamského paláce se tak bude jednat o soukromou schůzku královny s jejími hosty.

Andrej Babiš ve svých veřejných vyjádřeních opravdu většinou podporoval růst platů těchto profesí. Všechny ovšem ve funkčním období této vlády přidáno dostaly (některé opakovaně), takže není jasné, o jakém neuposlechnutém doporučení Babiš mluví. Naznačování, že Babiš byl původcem zvyšování mezd ve veřejné sféře (u uvedených profesí), a to navzdory svým vládním kolegům, je hodnoceno jako nepravdivé.

Andrej Babiš v médiích vyjadřoval podporu navýšení platů v sociálních službách (platy jsou zde podle něj „katastrofální“). Zvyšování platů učitelů též nezpochybňoval, pouze se vedly spory o jejich výši a o době, kdy nárůst nastane. Zvednout platy bezpečnostním sborům naopak v únoru 2017 ministerstvo financí pod Babišovým vedením nechtělo, považovalo růst platů v tomto sektoru za dostatečný (stanovisko MF - .doc, str. 2). Babišův úřad k zamýšlenému návrhu na zvýšení uvedl:

„Objem prostředků na platy příslušníků považujeme za dostatečný a v posledních letech stále se navyšující (2014/2013 došlo k nárůstu objemu o 2 %; 2015/2014 o 5 %; 2016/2015 o 3 %; 2017/2016 o 5 %). Vzhledem k tomu, že se s vysokou pravděpodobností dá předpokládat, že v rámci rozpočtových prací v oblasti tvorby parametrů návrhu státního rozpočtu na rok 2018 dojde ve vládní koalici k určité shodě nad plošným navýšením objemu prostředků na platy, je potřeba tuto otázku řešit komplexně, tedy s ohledem na ostatní skupiny zaměstnanců odměňovaných z prostředků státního rozpočtu (pedagogové, státní úředníci, vojáci, aj.) a toto rozhodnutí realizovat s účinností od 1.1.2018, tedy až schválené rozpočty příslušných kapitol na rok 2018 budou obsahovat prostředky na zabezpečení navýšení platů.“

Platové tarify pro příslušníky bezpečnostních složek se ovšem za vlády Bohuslava Sobotky zvýšily, a to od 1. 7. 2017 o 10 %. Došlo k tomu i navzdory názoru Andreje Babiše.

Platy zaměstnanců v sociálních službách se od července zvýšily, a to od 9,4 % až do 23 % podle příslušného platového tarifu. Tato zvýšení se mají dotknout zhruba 165 tisíc lidí.

Platy pedagogických i nepedagogických zaměstnanců se zvedly v listopadu 2015 – nepedagogickým pracovníkům o 3 %, pedagogickým o 3,3 %. Dne 1. 9. 2016 se dále zvedly platy zaměstnanců ve školství, a to v průměru o 4 % nepedagogickým pracovníkům a o 6 % pedagogickým pracovníkům. Stalo se tak díky nařízení vlády. Od července 2017 dochází k dalšímu navýšení platů nepedagogických zaměstnanců.

V kultuře za této vlády stoupl průměrný plat o 35 %, zvedly se i tarifní platy.

Pro úplnost dodejme, že 11. 9. - tedy po tomto rozhovoru - vláda rozhodla o zvýšení platů státním zaměstnancům o 10 % a učitelům o 15 %, a to od 1. listopadu 2017.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Faktem zůstává, že od 1. listopadu 2016 byl zavedený „pilotní“ provoz aplikace EET na dobrovolné bázi, který měl sloužit uživatelům (podnikatelům) a správci systému k otestování funkčnosti stability celého projektu.

Vzhledem k tomu, že projekt takového rozsahu v historii České republiky nikdy neproběhl (zákon o registračních pokladnách zrušila vláda Mirka Topolánka v roce 2007), jde opravdu o první možnost testování EET.

Vláda skutečně odsouhlasila (.pdf) vznik nového Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost vyčleněného z Národního bezpečnostního úřadu. Tento nový úřad zahájil činnost 1. srpna 2017 na základě změny zákona o kybernetické bezpečnosti a sídlí skutečně v Brně.

Odborníci z úřadu ve spolupráci s dalšími informatiky ze státní, privátní i akademické sféry zaujali širokou veřejnost vítězstvím v bezpečnostním cvičení Locked Shields, kde porazili i druhý tým z technicky vyspělého Estonska. Estonsko se stalo velmocí v kybernetické bezpečnosti poté, co se v roce 2007 jako jeden z prvních států dostalo pod kybernetický útok.

Podstatou soutěže, ve které zvítězil český tým, je simulovaný hackerský útok na domovskou zemi týmu, kterému se tým musí pokoušet všemi způsoby čelit. Jak konkrétněji popisuje Národní bezpečnostní úřad: „V letošním ročníku měly modré týmy na starosti zachování služeb a udržení chodu sítí vojenské letecké základny své fiktivní země. Na tu měly být dle scénáře provedeny závažné útoky cílící na systémy elektrické rozvodné systémy, drony, systémy velení a řízení a další systémy operační infrastruktury.“