Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako neověřitelný kvůli nedostupnosti některých dat, především pro rok 2016.

Pro účely ověření tohoto výroku jsme kontaktovali ministerstvo financí, jež nám poskytlo grafy, které ministr financí Andrej Babiš v Otázkách Václava Moravce ukazoval a popisoval.

Ministr Babiš nejprve ukazuje graf navýšení základu daně a snížení ztráty z kontrol převodních cen a graf znázorňující doměření daně z převodních cen.

Grafy ukazoval Andrej Babiš v OVMZdroj: ministerstvo financí

Zvýšení základu daně nadnárodním firmám souvisí zejména s problematikou transferových (převodních) cen, což je oblast, ve které může docházet k nepřiměřenému vyvádění zisku ze země. Pro účel sledování těchto cen byla od roku 2014 vytvořena nová příloha daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob – přehled transakcí se spojenými osobami.

V roce 2015 podle informací ministerstva financí došlo ke zvýšení daňového základu u nadnárodních společností o 2 431 mil. korun, což zhruba odpovídá Babišovu grafu. Podobné údaje o daňovém základu nadnárodních firem za rok nejsou veřejně k dispozici.

V roce 2015 byla také doměřena daň ve výši 446 mil. korun, což také odpovídá grafu, který ukazuje Andrej Babiš. Za první čtvrtletí roku 2016 (.pdf, str. 14) pak byla doměřena daň ve výši 500 mil. korun. Za celý rok 2016 byla podle informací MF doměřena daň ve výši 0,8 mld. korun, což je dvojnásobek oproti roku 2015.

Když ministr financí říká, že „před nimi nebylo nic“ ukazuje na výši doměřené daně v roce 2012, 2013 a 2014. V roce 2013 (.pdf, str. 14) byla doměřena daň ve výši 71,7 mil. korun a v roce 2014 59,4 mil. korun. To je skutečně velmi málo oproti současným hodnotám doměřené daně.

Zdroj: Boj proti agresivnímu daňovému plánování (.pdf str. 14)

Na dalším grafu Andrej Babiš ukazuje celkový objem financí, který se podařilo uchránit díky „daňové kobře“. Tyto částky potvrzuje aktuální prezentace výsledků společného týmu Národní centrály organizovaného zločinu, Generálního finančního ředitelství a Generálního ředitelství cel, které jen v roce 2016 zachránilo státnímu rozpočtu 3,385 miliardy korun. Dodejme jen, že kobra není tak zcela projektem Andreje Babiše, přípravy na spolupráci Policie ČR a ministerstva financí na odhalování daňových úniků, inspirovanou na Slovensku, začaly již za předchozí vlády.

Graf ukazoval Andrej Babiš v OVM
Zdroj: ministerstvo financí

Co se týká srovnání mezery ve výběru daní, ukazuje Andrej Babiš na snížení mezery v letech 2013 a 2014, kdy byl pokles mezi těmito roky 10 miliard.

Podle informací zveřejněných ministerstvem financí se mezi roky 2013 a 2014 mezera ve výběru DPH v ČR podle studie Evropské komise rychle zmenšovala. Pokles mezi lety 2013 a 2014 byl 10 miliard, tedy z 19 % na 16 % z očekávaného výběru DPH. To znamená, že v roce 2014 se o tři procentní body oproti roku 2013 zlepšil výběr DPH. Česká republika se tak přiblížila průměru EU, který v roce 2014 byl 14 %.

Novější data nejsou k dispozici, lze však předpokládat, že v letech 2015 a zejména 2016, kdy nabývají účinnosti opatření zaváděná Andrejem Babišem, jako rozšíření reverse charge, kontrolní hlášení nebo zvýšená kontrolní činnost, bude tato mezera dále klesat.

Odliv dividend z přímých zahraničních investic, tedy tisky, které si ze svých účastí vyplatili zahraniční investoři, byl rekordní v roce 2014, kdy tento objem dosáhl 214 mld. korun. Do zahraničí jsme tak vyplatili 5 % HDP. V roce 2015 se tento poměr nepatrně snížil, pro rok 2016 ale opět nejsou dostupná data.

Zdroj: Analýza odlivu zisku (.pdf, str. 22)

Vojtěch Filip v tomto případě zachází s daty z výzkumů veřejného mínění zavádějícím způsobem. Nesouhlas s postavením protiraketové základny v ČR ve výzkumech veřejného mínění nikdy nepřesáhl 70 % (pohyboval se mezi 50 a 70 %).

80 % občanů pouze vyslovilo spokojenost s rozhodnutím Obamy základnu v ČR nepostavit, což nelze interpretovat jako postavení se proti protiraketovému deštníku.

Postoje občanů k protiraketové základně v ČR a Polsku pravidelně monitorovalo (.pdf) Centrum pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR (CVVM) od roku 2006. V prvním šetření ze září 2009 vyjádřilo 62 % lidí nesouhlas s budováním základny (sloučení kategorií „rozhodně proti“ a „spíše proti“, str. 4). Při posledním výzkumu (.pdf) v červnu 2009 bylo proti 67 % obyvatel (str. 1).

Jak je vidět na následujícím grafu, nesouhlas s budováním základny se pohyboval mezi 60 a 70 %.

Zdroj: CVVM

CVVM se také zajímalo o spokojenost lidí s rozhodnutím Obamovy administrativy ustoupit od budování základny v ČR. V tomto výzkumu bylo 80 % občanů s rozhodnutím spokojeno.

Zdroj: podle dat CVVM

Kromě CVVM se postoji k radaru zabývaly i další ústavy. Podle agentury STEM bylo v roce 2008 52 % lidí proti spolupráci s USA na zajištění protiraketové obrany ČR a zemí Evropy. Podle agentury Median (citováno v médiích) bylo v roce 2008 65 % lidí proti radaru, podle SC&C v témže roce 53 % proti (taktéž z mediálních zpráv). Dodejme, že výsledky jsou často ovlivněny konkrétní formulací pokládané otázky (a jejím kontextem).

Žádný z nalezených výzkumů však nehovoří o 80% nesouhlasu s vybudováním radaru. Vojtěch Filip proto očividně dezinterpretoval výzkum CVVM týkající se souhlasu s rozhodnutím amerického prezidenta od plánů na výstavbu základny upustit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Je pravdou, že po skončení 2. světové válce měl proces potrestání kolaborantů a válečných zločinců mnoho podob. Od lynče a živelných trestů domnělých kolaborantu, přes státem organizované procesy s tzv zrádci - ve Francii například známé tzv. "legální čistky (Epuration Legale)", mezinárodními soudy s vrcholnými představitely nacistického režimu (soudy v Norimberku), až po hromadné odsuny/vyhnání německy mluvících obyvatel.

Faktem zůstává, že tyto tresty vůči Němcům a místním kolaborantům probíhaly po celé Evropě, jen ve střední a východní Evropě, kde existovaly významné historické německé menšiny došlo i k trestání německých obyvatel bez ohledu na skutečnou vinu či podporu nacistického režimu formou odsunu/vyhnání.

Velké posuny obyvatelstva proběhly také v Polsku, kterému se více na západ posunuly hranice. Německé obyvatelstvo z Polska bylo odsunuto dále do Německa a z území Sovětského svazu byli do nového Polska přesunuti Poláci, kteří zde do té doby žili.

Obecně lze tedy konstatovat, že země, které se měly zanedlouho ocitnout za tzv. Železnou oponou, přistoupily k vypořádání po 2. světové válce plošněji, podle etnického klíče. Je ovšem třeba dodat, že právě na území těchto zemí žily široké německé menšiny. To se dělo na základě tzv. Postupimské smlouvy. Šlo o výstup z Postupimské konference mezi Spojenými státy, SSSR a Velkou Británií, na jehož zákadě mělo být z Polska, Československa a Maďarska odsunuto německé obyvatelstvo (článek XII).

V případě československých německých antifašistů či odbojářů dle odhadů historiků, tehdejší republika uznala do roku 1946 jen 150 tisicům českých Němců status antifašisty. Odhaduje se, že je to jen přibližně polovina těch, kterým tento status měl náležet (pdf., s.22). Otázkou zůstáva i skutečnost, že přiznání statusu antifašisty a s ním spojených "úlev a lepšího zacházení" bylo pro některé skupiny německých antifašistů nedosažitelné. Jednalo se především o katolické německé občany či Němce nestraníky (tamtéž., s.21). Z tohto počtu se vědomím toho, že se stávají i tak jen občany druhé kategorie rozhodla většina německých antifašistů k "dobrovolnému" odstěhování se. Do roku 1946 odešlo takto v rámci antifašistických transportů 96 176 osob a s tím, že dalších cca 30 tisíc čekalo na potvrzení dokladů k vystěhování.

V metodice revizí (.pdf, str. 1) operačních programů v programovém období 2007–2013 se však takováto možnost realokace financí vyskytuje, tedy kdyby byl podnět podaný v období před Sobotkovou vládou , není je vyloučené, že k realokaci dojít mohlo. Obdobně o této možnosti informuje i metodika revizí (.pdf, str. 1–2) období 2014–2020.

Vláda schválila tento návrh 20. července jako preventivní opatření ministerstva pro místní rozvoj a vyhověla tak požadavku ministerstva životního prostředí o navýšení finančních zdrojů do operačního programu Životní prostředí. Rovným dílem se tyto finance rozdělí na opatření ke snížení emisí z velkých zdrojů, jakými jsou továrny či teplárny, a do zlepšení kvality vod v ČR.

Vodní hospodářství i kvalita ovzduší jsou pro Českou republiku z pohledu investic prioritními oblastmi. Poslední Zpráva o stavu životního prostředí ČR (.pdf) uvádí, že stav těchto dvou oblastí stále není příznivý.

Stupeň „vyhrazené“ je nejnižším stupněm utajení dle § 4 zákona o ochraně utajovaných informací. K takovému materiálu má pak podle Hlavy II téhož zákona přístup pouze omezený počet osob, a to pouze za splnění zákonných podmínek. Obsahuje-li usnesení z jednání vlády takto utajované informace, není vůbec zveřejněno. Neexistuje však seznam usnesení či témat, která by do tohoto režimu měla spadat. Podle výše zmíněného § 4 jde o informace, jejichž vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může být nevýhodné pro zájmy České republiky.

Jakkoli neexistuje seznam záležitostí, které požívají utajení, v praxi jde vysledovat, že pověření velvyslanců se v tomto režimu objevuje, přestože z těchto jednání tedy neexistují ani záznamy. Bývalý ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier toto potvrdil Českému rozhlasu v září, když se jednalo o politického tajemníka ministra zahraničí. Podobně se vyjádřil bývalý ministr vnitra Martin Pecina, když se objevily úniky informací z tohoto režimu, když šlo o vyslání Livie Klausové na Slovensko a Vladimíra Remka do Ruska. Totéž potvrdila mluvčí ministerstva zahraničních věcí v případě možného jmenování Jindřicha Forejta velvyslancem ve Vatikánu.

Jakkoli tedy není psaným pravidlem, že projednávání velvyslanců spadá pod režim „vyhrazeno“, jde o diplomatickou zvyklost. Sobotka se tedy vyjádřil korektně. Doplňme, že podíl na procesu pověření velvyslanců náleží vládě z titulu kontrasignace a odpovědnosti za prezidentovo rozhodnutí dle čl. 63 odst. 1 písm. e Ústavy.

Evropská unie se v posledních dvou třech letech začala zaměřovat na fenomén, kdy velké nadnárodní společnosti využívají mezer v daňových zákonech či uzavírají výhodné dohody s vládami států za účelem snížení daní.

Nejznámějším případem z poslední doby se stal spor mezi Evropskou komisí na straně jedné a irskou vládou a americkou společností Apple na straně druhé. Vůdčí osobností boje za rovnější podmínky se stala dánská eurokomisařka odpovědná za politiku hospodářské soutěže Margrethe Vestager.

V srpnu 2016 dospěla Komise k závěru, že Irsko přiznalo společnosti Apple nepřípustné daňové úlevy ve výši až 13 miliard eur. Podle pravidel EU pro státní podporu to je protiprávní, protože Apple díky tomu platil podstatně nižší daně než jiné podniky. Vestager tehdy celý případ komentovala slovy: „Členské státy nemohou poskytovat vybraným společnostem daňové výhody – to je podle pravidel EU pro státní podporu protiprávní. Šetření Komise došlo k závěru, že Irsko přiznalo společnosti Apple nezákonné daňové úlevy, čímž jí umožnilo po mnoho let platit podstatně nižší daně než ostatní podniky. Díky tomuto selektivnímu zacházení platil Apple ze svých evropských zisků daň z příjmu právnických osob, jejíž efektivní sazba v roce 2003 činila jedno procento a v roce 2014 jen 0,005 procenta.“ V roce 2015 Komise konstatovala, že automobilka Fiat v Lucembursku a společnost Starbucks v Nizozemsku využívaly daňových výhod, které se neslučovaly s právem EU. Komise nařídila oběma firmám, aby vrátily uspořené finanční prostředky získané výhodnějším zdaněním, každá společnost musela vrátit částku v rozmezí 20-30 milionů eur. Nicméně pokutovány ze strany Evropské unie společnosti nijak nebyly. Podobně se pod drobnohled dostali další američtí giganti. V prosinci 2015 otevřela Evropská komise vyšetřování daňových úlev poskytovaných ze strany Lucemburska řetězci McDonald's. Už o rok dříve začala Komise z podobného důvodu vyšetřovat firmu Amazon.

V říjnu minulého roku představila Evropská komise návrh na zdanění velkých firem, reformní balíček Common Consolidated Corporate Tax Base (CCCTB), který by měl zajistit rovnější a spravedlivější zdanění velkých korporací operujících na evropském jednotném trhu. Celý systém by měl v ideálním případě začít fungovat od roku 2021, jelikož v Radě ministrů je pro potřeby schválení tohoto balíčku jednomyslnost všech členských zemí, dá se očekávat, že výsledný návrh bude návrhem velmi kompromisním.

Postoj České republiky, konkrétně ministra financí, padl přímo v této debatě. Babiš označil systém jako výhodný pro velké státy a ne pro Českou republiku. Eurokomisař pro finanční služby Jonathan Hill v dubnu uvedl, že odhadovaná částka, o kterou unijní země ročně v podobě ušlých daňových příjmů přicházejí je 50 až 70 miliard eur.

Skupina 64 poslanců (.pdf, str. 4–5) v čele s komunistickým poslancem Zdeňkem Ondráčkem navrhla 15. listopadu novelu trestního zákoníku, která přidává trestný čin hanobení prezidenta republiky. Za takový trestný čin by byla trestní sazba až jeden rok. Jedná se především o poslance stran KSČM, ČSSD, Úsvit a hnutí ANO.

Již od druhého dne postupně začala podpora mnoha poslanců opadat. Svou podporu stáhlo např. hnutí Úsvit – Národní koalice. Marek Černoch to odůvodnil tím, že návrh zákona původně počítal s trestem pro hanobení státních symbolů, nikoli svobody slova. Předsednictvo hnutí ANO se proti tomuto návrhu také ohradilo. Poslanci hnutí chtějí podpis vyjadřující podporu stáhnout a zároveň se dle předsedy poslaneckého klubu ČSSD Romana Sklenáka rozhodla vít zpět svůj podpis i skupina poslanců ČSSD.

Pokud se dále zajímáte o tuto kauzu, Demagog.cz se jí podrobně věnoval ve svém výroku dne z 16. listopadu.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Je sice pravdou, že na tzv. „tvrdé projekty“ jde primárně v rámci Fondu pro regionální rozvoj větší část z přidělených finančních prostředků, nelze však jednoznačně určit, kolik peněz je vyčleněných na tvrdé a kolik na měkké projekty, protože ty se mohou v rámci pěti fondů, ze kterých lze finanční prostředky čerpat prolínat.

V programovém období 2014-2020 může Česká republika vyčerpat z evropských fondů částku pohybující se mezi 21 a 24 mld. € (Evropská komise uvádí částku 21,6 mld €, ministerstvo pro místní rozvoj pak částku 23,9 mld. €). Tento objem peněz je rozdělen mezi pět fondů: Fondu soudržnosti, Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského námořního a rybářského fondu, Evropského sociálního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Takřka polovina celkové částky (11,94 mld. €) připadá Evropskému fondu pro regionální rozvoj (EFRR/ERDF). Tento fond na úrovni 29 členských zemí alokuje 43 % financí, které jsou pro země Evropské unie v kohezních fondech vyčleněny.

Fond pro regionální rozvoj podporuje projekty v oblasti infrastruktury, tedy zejména tzv. „tvrdé“ projekty (stavby dopravní infrastruktury, rekonstrukce kulturních památek, výsadba zeleně nebo rozvoj elektronické veřejné správy apod.). Naopak tzv. „měkké projekty“ tedy neinvestiční (neinfrastrukturní) projekty, které mají podporovat např. rozvoj vzdělávání, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny, nezaměstnané osoby nebo zvyšování kvalifikace úředníků veřejné správy apod. spadají pod Sociální fond, kterému bylo v programovém období vyčleněno 3,43 mld. €. Nelze však stoprocentně říci, že by Fond pro regionální rozvoj obsahoval výzvy pouze k tvrdým projektům, v rámci tohoto fondu mohou být vypsány i projekty měkké.

Babišem zmíněné opravy silnic spadají primárně pod Fond soudržnosti, ze kterého může během programového období Česká republika vyčerpat částku 6,25 mld. €.

Z čehož vyplývá, že na tzv. měkké projekty Evropská unie vyčlenila České republice zhruba sedminu/osminu celkové částky.

Hodnotit složitost a byrokratičnost zadávání a čerpání projektů je subjektivní, nicméně zjednodušení, centralizování a plná elektronizace celého procesu byla jedním z cílů, které si Unie pro programové období 2014–2020 předsevzala.

Mezi novinky také patří vyšší měřitelnost přínosu podpořených operací (důraz na plnění stanovených indikátorů), finanční závislost na rychlosti a kvalitě čerpání (výkonnostní rámec) a vyšší míra uplatnění finančních nástrojů na úkor dotací, což může v konečném důsledku působit, že čerpání peněz je pro uchazeče náročnějším úkolem než v minulém programovém období.

Webové stránky fondů ani ministerstva dopravy aktuálně nenabízejí přehled, jak se čerpání podnikatelským subjektům, obcím či krajům daří.

Ministr Babiš v roce 2014 předložil Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o daních z příjmů, který obsahoval oznamovací povinnost pro příjmy osvobozené od daní. Tento návrh byl schválen a uvedená povinnost byla zapracována ve formě ust. § 38v ZDP.

V návaznosti na to vypracovalo Ministerstvo financí vzor formuláře, kterým se osvobozené příjmy deklarují. Nepodařilo se nám dohledat, že by podobná povinnost byla někdy dříve zavedena, výrok je proto v této části hodnocen jako pravdivý.

Během příměří v Sýrii, které bylo z iniciativy Ruska a Turecka uzavřeno 28. prosince 2016 a s nímž souhlasila syrská vláda i opozice, byl skutečně porušen klid zbraní, a to ze strany syrské vlády. Klid zbraní měl přitom platit minimálně do konání mírových rozhovorů na konci ledna tohoto roku.

K události došlo 30. prosince 2016, a to v údolí Barada severozápadně od Damašku. Oblast, která je hlavním zdrojem vody pro syrskou metropoli, již dlouho ovládají skupiny rebelů (opozice). Jak však informovala média, vládní vojska začala území bombardovat a porušovat tak dohodnuté příměří. Navíc došlo v důsledku situace k zastavení dodávek vody do Damašku – miliony lidí bez vody - a následnému obviňování ze strany syrské vlády ohledně znečištění vody naftou, čímž byly ospravedlňovány její omezené dodávky.

Zatím se nezdá, že by toto porušení příměří mělo ohrozit plánované mírové rozhovory mezi syrskou vládou a opozicí, které se mají uskutečnit na konci ledna 2017 v hlavním městě Kazachstánu Astaně, s ruskou a tureckou stranou jako garanty.