Přehled ověřených výroků

Josef Vondruška, který patřil mezi lety 2005 a 2010 k poslancům za KSČM, byl obžalován ze zneužívání pravomocí veřejného činitele během působení ve věznici v Minkovicích před rokem 1989. Následně byl však zproštěn viny. Do vysoké politiky se nevrátil, nicméně byl v období 2013–2016 zastupitelem Libereckého kraje.

Mezi lety 1972 a 1990 dělal Vondruška dozorce ve věznici v Minkovicích. V září 2006 tři z bývalých minkovických vězňů – Vladimír Hučín, Jiří Gruntorád a Jiří Wolf – Vondrušku obvinili, že je nepřiměřeně agresivně trestal.

U Hučína bylo obvinění zpochybněno. Vondruška totiž v době, kdy byl Hučín vězněn, studoval na Vysoké škole SNB. Do věznice měl sice přístup, vykonávat službu ale nemohl. Tvrzení dalších dvou bývalých vězňů se nedala snadno vyvrátit, i tak byl ale Vondruška obžalován v listopadu 2008 ze zneužívání pravomoci veřejného činitele pouze v případě Jiřího Wolfa a Sněmovna ho vydala ke stíhání. Na kandidátce KSČM do voleb v roce 2010 již nefiguroval - podle strany mu bylo doporučeno nekandidovat. Vondruška tento krok interpretoval jako odchod do důchodu. V dubnu 2011 byl zproštěn obžaloby.

Je zde však třeba doplnit, že skutečnost, kdy se neprokázala vina obžalovaného, neznamená, že byla prokázána nevina. Pravomocný rozsudek může obsahovat buď výrok o vině, nebo výrok zprošťující. Zprostit obžalovaného obvinění lze také pro tzv. důkazní nouzi, nebylo-li prokázáno, že byl skutek spáchán tak, jak je popsán v obžalobě, nebo nebylo-li prokázáno, že jej spáchal obžalovaný. V pochybnostech se pak rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Nelze tedy říci, že by soud vyslovoval číkoli nevinu.

Poslancem se tedy Vondruška už znovu nestal. Od roku 2013 však byl zastupitelem Libereckého kraje. V roce 2016 tento post neobhájil.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože na lepším výběru DPH se podle Evropské komise podílela jak opatření Miroslava Kalouska, tak opatření Andreje Babiše.

Studie Evropské komise (.pdf str. 23) z roku 2016 ukázala, že mezera ve výběru daní se zmenšuje. Podle Evropské komise ke snižování této mezery dochází díky přijatým legislativním opatřením proti podvodům. Studie pracuje s rokem 2014. Konkrétně zavedení registru nespolehlivých plátců v roce 2014 a povinnost elektronického hlášení k DPH.

Institut nespolehlivého plátce (tzv. blacklist) a navazující ručení za nespolehlivého plátce bylo přijato a zavedeno v době (rok 2013), kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek.

Povinnost elektronického hlášení však byla zavedena až vládou, ve které je ministrem financí Andrej Babiš. Studie však pracuje s rokem 2014 a v této době ještě Babišova opatření nevstoupila v platnost. Právě kontrolní hlášení funguje od 1. ledna 2016, EET, které má za cíl také omezit daňové úniky startuje ve 4. vlnách, z nichž se rozeběhly zatím dvě. Legislativní opatření, které studie popisuje, tak vycházejí ze zákonných nastavení, které byly přijaty předchozími vládami.

Dodejme, že je jistě možné, že další kroky, které jsou aktuálně zaváděny, dále úniky omezují. Pouze na toto tvrzení nejsou dostupná data instituce (Evropské komise), kterou Kalousek cituje.

Přání možných budoucích uprchlíků je poměrně komplikované na ověřování, nicméně je faktem, že v některých afrických zemích žijí v ohrožení miliony lidí. Další jsou vnitřně vysídleni a je možné, že by svou domovinu potenciálně opustili.

Do Evropy přicházejí migranti z Afriky většinou tzv. středomořskou cestou a západní středomořskou cestou. Podle statistických údajů agentury Frontex vstoupilo do Evropy střední středomořskou cestou za roky 2014–2016 cca 150–180 tisíc migrantů ročně. V období let 2008–2013 se jednalo celkem o 175 tisíc migrantů.

Tzv. západní středomořská cesta je méně používaná, v období let 2008–2015 skrze ni vstoupilo do Evropy cca 5–8 tisíc migrantů ročně, v roce 2016 pak 10 tisíc migrantů.

Frontex, agentura koordinující spolupráci na vnějších hranicích EU, eviduje pouze zachycené nelegální přechody vnější hranice a zároveň uvádí, že není v jejích možnostech uvést přesný počet nelegálních přechodů.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky využilo středomořské cesty v roce 2014 cca 200 tisíc běženců, v roce 2015 cca 1 milion, v roce 2016 cca 362 tisíc migrantů a v letošním roce cca 72 tisíc. Vysoký stav z roku 2015 se jeví jako ojedinělý výkyv.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (.pdf, str. 2) dále zjistil, že v roce 2015 bylo po celém světě vysídleno 65 milionů lidí, z toho 40 milionů v rámci své země a zbylých 25 milionů jsou uprchlíci. Oproti roku 2016 narostl celkový počet vysídlených o 5 milionů. Stejná data potvrzuje i Mezinárodní organizace pro migraci (.pdf, str. 4). Velký počet z těchto lidí žije právě v afrických zemích.

Mezinárodní organizace pro migraci zaznamenala v roce 2016 cca 190 tisíc migrantů původem z Afriky, v roce 2017 cca 65 tisíc. Tito migranti vstoupili do Evropy nejčastěji skrze Itálii a Španělsko. Stejná organizace zaznamenala v Řecku v roce 2016 cca 176 tisíc migrantů a v roce 2017 cca 8 tisíc migrantů. Do Řecka však míří převážně migranti z Asie, a to východní středomořskou cestou.

Ze statistických údajů Frontexu, UNHCR a ION vyplývá, že největší množství migrantů vstoupilo do Evropy v roce 2015. Trend počtu migrantů je od té doby klesající.

O fenoménu rostoucí populace v Africe a možném pohybu osob ze zemí jejich původu pojednává také text Světového ekonomického fóra, tématem se zabývají také média jako agentura Reuters nebo magazín Economist.

Oprava (27. ledna 2018): Hodnocení bylo změněno na neověřitelné a to v souvislosti s opětovným prověřováním podobného prohlášení. Za původní hodnocení se omlouváme.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť uvedený údaj o efektivitě práce je chybný pouze o několik procent a vedle toho je pravda, že horší produktivita práce než v ČR je v devíti evropských zemích.

Bartoš efektivitou míní produktivitu práce. Produktivita práce se zpravidla měří jako poměr HDP dle kupní síly k celkovému počtu hodin práce v ekonomice. Eurostat sbírá údaje o produktivitě práce v jednotlivých evropských zemích. Nejnovější dostupné údaje jsou za rok 2016 a vyplývá z nich, že produktivita práce v ČR dosahovala 80,8 % průměru EU, nikoliv tedy uváděných 88 %.

Horší produktivita práce než v ČR byla hned v devíti evropských zemích. Jmenovitě se jednalo o Bulharsko, Estonsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko, Polsko, Portugalsko a Rumunsko. Produktivita práce v těchto zemích se pohybovala mezi 45–77,8 % průměru EU.

Náklady na Účtenkovku skutečně platí daňový poplatníci. Celkem má jít o 85 milionů korun ročně. V této sumě jsou započítány výhry, samotný provoz nebo také propagace.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť ČSSD sice skutečně svůj slib týkající se církevních restitucí nesplnila, hnutí ANO toto ovšem společné se sociálními demokraty nemá. Církevními restitucemi se totiž Babišovo hnutí ve volebním programu vůbec nezabývalo.

ČSSD se oproti tomu restitucím ve svém volebním programu věnovalo. Konkrétně na straně 30 je uvedeno:

„Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“

Téma církevních restitucí rezonovalo i po volbách, kdy se jednalo o ustavení vládní koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Sociální demokraté totiž usilovali o snížení plateb státu v této oblasti, naopak ANO a KDU-ČSL nechtěli tuto problematiku vůbec otevírat. Věra Jourová z ANO tehdy řekla, že pro hnutí jsou církevní restituce uzavřenou záležitostí.

Už o tři dny později se ale předseda ANO Andrej Babiš vyjádřil vstřícně k návrhům ČSSD. V tomto ohledu kritizoval hlavně inflační doložku, která by původní schválenou částku pro církve ve výši 59 miliard korun mohla v průběhu času ještě zvýšit.

Pro účely debaty o církevních restitucích vznikla expertní komise, v níž byli také zástupci církví. Ti ale výhrady ČSSD a ANO odmítli a navrhli jednání o změně restitucí ukončit. Tento návrh vládní představitelé akceptovali. Vyrovnání bylo dosaženo podpisem smluv mezi státem a jednotlivými církvemi, na změnu dohodnutých podmínek by tedy bylo potřeba dohody obou stran.

Ještě je nutno dodat, že zákon 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byl přijat v roce 2012 a v platnost vstoupil prvním dnem roku 2013. 18. února 2013 byl doručen Ústavnímu soudu návrh 47 poslanců zastupovaných poslancem Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) na zrušení zákona o církevních restitucích. Ústavní soud ale tento návrh zamítl.

Jan Mládek neřekl, že by kvůli neúspěchu v senátních volbách odstoupil, ale že by dal svůj post ministra průmyslu a obchodu k dispozici. „Pokud neuspěji dnes nebo za týden, napíšu dopis předsedovi strany a dám svoji vládní funkci k dispozici. On rozhodne, jestli mám setrvat, nebo nikoliv. Nechci přidělávat problémy ani straně, ani předsedovi, bude to na něm,“ řekl ČTK před druhým kolem senátních voleb.

Co prohlašoval, to po neúspěchu také udělal. Premiér Sobotka však rozhodl, že ministra Mládka z vlády odvolávat nebude. Rozhodující je podle něj práce ve vládě, nikoliv nezvolení do Senátu.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, prezident Zeman v rámci milosti odsouzenému Kajínkovi udělil podmínku sedmi let, což je maximální možná výše v českém právním řádu.

Prezident prominul odsouzenému trest pod podmínkou, že se omilostněný do 7 let od udělení milosti nedopustí trestného činu, jak referoval tiskový mluvčí prezidenta republiky.

Udělení milosti prezidentem republiky upravuje ust. čl. 62, písm. g) Ústavy České republiky a ust. § 366, § 367 a § 369 trestního řádu a ust. § 68 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (částka 1/2002 SIS; .pdf, str. 19).

Odsouzený může být podmínečně propuštěn z výkonu trestu. V případě odsouzení za spáchání zločinu může být odsouzený propuštěn až na 7 let, dle ust. § 89 trestního zákoníku.

Odst. 1 tohoto paragrafu přímo uvádí:

„Při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu u odsouzených za přečin až na tři roky a u odsouzených za zločin na jeden rok až sedm let; zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného na svobodu.“

Žádný z těchto předpisů nijak nereguluje povahu podmínek, kterými může být milost podmíněna. Prezident stanovil podmínku omilostnění na sedm let, což je maximální zkušební doba, kterou by mohl odsouzenému v případě podmínečného propuštění uložit soud.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť lidovci podpořili svým hlasováním platný zákon o evidenci tržeb, který skutečně dopadá na všechny subjekty, jak byly navrženy vládou, resp. ministerstvem financí.

Výrok padl v situaci, kdy se moderátor zeptal první místopředsedkyně ODS na názor ohledně stanoviska Mariana Jurečky. Ten v pořadu nedávno uvedl, že nebude sedět ve vládě, která spustí třetí a čtvrtou vlnu EET. Udženija korektně připomíná, že současné nastavení EET odhlasovala vláda, jejíž součástí byl i ministr Jurečka.

Poslanec Klaška za KDU-ČSL předložil při projednávání zákona o evidenci tržeb pozměňovací návrh, prostřednictvím kterého se EET rozfázovala do dalších vln. Konkrétně se tato změna týká řemeslníků.

Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců ode dne spuštění systému, tedy v březnu 2018. Poslední vlna, kam patří již zmínění řemeslníci, se rozjede 18 měsíců od spuštění systému (červen 2018).

V závěrečném hlasování o návrhu zákona, jenž zavádí současné nastavení EET, bylo 13 poslanců KDU-ČSL pro (tedy všichni přítomní).

Evidenci tržeb užívá více než polovina členských států EU, přičemž používají buď slovenský off-line, či chorvatský on-line centralizovaný model evidence tržeb. Výrok premiéra Sobotky tak hodnotíme jako pravdivý.

Evidence tržeb je zavedena v 18 státech Evropské unie (včetně České republiky), ovšem v Německu se evidence týká pouze segmentu taxislužby. Podrobnější informace o 10 z těchto zemí poskytuje studie (.pdf) Parlamentního institutu.

Obecně lze rozlišit (.pdf, str. 84–86) dva základní modely evidence tržeb. Prvním z nich je slovenský - založený na registračních pokladnách, které data o tržbách uchovávají v paměti a které finanční správa kontroluje na místě. Druhý z nich, tedy chorvatský, spočívá v odesílání dat o tržbách v reálném čase finanční správě, která je centrálně eviduje. V Maďarsku pak existuje hybrid obou modelů, kdy se data ukládají do pokladny a jednou za 30 minut se odešlou finanční správě.