Přehled ověřených výroků

Údajný objednatel vraždy, kterou spáchal dle rozhodnutí české justice Jiří Kajínek, se jmenuje Antonín Vlasák. Ten byl v Kajínkově kauze postaven před soud, nebyla mu však dokázána v této věci vina. Byl odsouzen „pouze“ za vydírání, a to k 16 měsícům nepodmíněně ve věznici s dozorem. Před soudem ovšem v této věci stál.

V rozsudku se přímo uvádí:

„Soud po bedlivém zkoumání a hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu došel k závěru, že s velikou pravděpodobností si obžalovaný Vlasák skutečně objednal fyzickou likvidaci poškozeného Jandy a jeho ochranky (...) Proto soud došel k závěru, že došlo sice ke kontaktování obžalovaného Kajínka a Vlasáka, obžalovaný Kajínek byl najat a zaplacen za zásah proti vyděračům - Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým, ale prokázáno není, že by si obžalovaný Vlasák objednal jejich vraždu.“

Miloš Zeman se tedy mýlí, když uvádí, že zmíněná osoba nebyla vůbec postavena před soud.

Jan Mládek neřekl, že by kvůli neúspěchu v senátních volbách odstoupil, ale že by dal svůj post ministra průmyslu a obchodu k dispozici. „Pokud neuspěji dnes nebo za týden, napíšu dopis předsedovi strany a dám svoji vládní funkci k dispozici. On rozhodne, jestli mám setrvat, nebo nikoliv. Nechci přidělávat problémy ani straně, ani předsedovi, bude to na něm,“ řekl ČTK před druhým kolem senátních voleb.

Co prohlašoval, to po neúspěchu také udělal. Premiér Sobotka však rozhodl, že ministra Mládka z vlády odvolávat nebude. Rozhodující je podle něj práce ve vládě, nikoliv nezvolení do Senátu.

Úvodem uveďme, že neposuzujeme, kdo má být „slušný pracující“. V rámci výroku sledujeme to, jak vláda přistupuje k výši mezd a daním (tj. k faktorům, které mají na výplaty vliv) a dále i výši sociálních dávek pro dlouhodobě nezaměstnané. Vláda svou politikou zvyšuje platy ve veřejném sektoru, daně zanechala na úrovni, na které byly při jejím nástupu a v neposlední řadě nezvyšuje sociální dávky – naopak zvýšila počet kontrol např. u dávek v hmotné nouzi. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Pokud bychom měli sledovat základní vlivy, které se týkají výroku Tomia Okamury, tak na prvním místě budou zřejmě daně z příjmu. Sazby této daně zůstaly po celou dobu vlády na stejné úrovni, na které byly při nástupu této sestavy.

Měnily se sazby u daně z přidané hodnoty, resp. byla zavedena druhá snížená sazba na některé komodity. Dvakrát pak bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016) a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Co se týče maximálního braní z výplat, ve veřejném sektoru naopak vláda mzdy zvyšuje. A to po celou dobu svého fungování.

Poprvé se na navýšení platů dohodli představitelé uvedených stran v roce 2014. Všem zaměstnancům státní sféry byla zvýšena mzda o 3,5 procenta. Tento růst se netýkal doktorů, kteří dostali přidáno až na začátku roku 2015, jednalo se však o pětiprocentní zvýšení platu.

V roce 2015 došlo opět k navýšení platů státních zaměstnanců. Například policisté, hasiči či pracovníci v sociálních službách dostali přidáno o tři procenta, učitelé 3,3 procenta a zdravotničtí pracovníci pět procent.

V roce 2016 navýšila vláda státním zaměstnancům mzdy o čtyři procenta, zdravotnickým pracovníkům se zvedl plat k 1. lednu 2017 o deset procent. Ve školství se platy zvýšily již k 1. září 2016, a to celkem o osm procent pro učitele a o pět procent pro nepedagogické pracovníky.

V roce 2017 vláda zvýšila platy o deset procent příslušníkům Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Výdělky v sociálních službách se mají v tomto roce zvýšit od července o 23 procent. Pracovníci v kultuře či v nepedagogických profesích ve školství si přilepší o 9,4 procenta. Přidáno dostanou i zdravotní sestry.

V roce 2016 byly platy zvýšeny i zaměstnancům příspěvkových organizací jako jsou muzea, galerie, knihovny a některá divadla.

Vláda díky dohodě s dopravci, zástupci krajů a zaměstnaneckými odbory vyjednala v roce 2016 zvýšení platů řidičů autobusů, kteří pracují v soukromých firmách a nejsou státními zaměstnanci. Jejich plat se zvýšil k počátku nového roku ze 71,60 korun na hodinu na 98,10 korun za hodinu.

Před stávkou řidičů autobusů, která měla proběhnout 6. dubna 2017, vláda přislíbila 420 milionů korun, aby pomohla krajům a vlastníkům dopravních firem naplnit zvýšení platů řidičů.

Jde tedy primárně o kroky, které zvyšují platy ve veřejném sektoru. Vláda ovšem také třikrát zvýšila minimální mzdu, čímž jsou zaměstnavatelé povinni vyplácet více peněz svým zaměstnancům. První zvýšení provedla Sobotkova vláda v roce 2015, kdy došlo k navýšení o 700 Kč na 9200 Kč. O rok později činila minimální mzda 9900 Kč. V roce 2017 došlo k jejímu navýšení na 11 000 Kč. Tato rozhodnutí zvyšovala mzdy v soukromé sféře, byť poměrně malému počtu lidí, kteří ji pobírají (jde zhruba o tři procenta zaměstnanců). Právě zvyšování minimální mzdy a mezd celkově má tlačit na to, aby se tzv. vyplatilo pracovat. Tedy aby bylo nevýhodné pobírat dávky v nezaměstnanosti.

Dávky Ani u dávek není Okamurovo vyjádření korektní. Vládě se daří (pochopitelně i s vlivem snižující se nezaměstnanosti) snižovat objem vyplácených dávek. Vláda výrazně zvýšila počet kontrol u dávek hmotné nouze.

Do roku 2012 bylo vydávání sociálních dávek v režii obecních (městských) úřadů. Se sociální reformou, která zahrnovala i stanovení Jednotného výplatního místa, přešla tato povinnost na úřady práce.

Šlo o tzv. Agendy a územní působnost Úřadu práce ČR (.pdf), které inicioval tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09). Tato reforma měla zefektivnit vydávání dávek a zabránit jejich zneužívání. Kvůli nedostatečné personální kapacitě Úřadu práce nebylo možné kontrolovat všechny žádosti, často tak došlo k opětovnému čerpání.

Pokud se podíváme na data, tak zjistíme, že i v letech po zavedení této změny kontroly probíhaly. Data ze Zprávy o činnosti Úřadu práce za leden–duben 2012 ukazují, že bylo v rámci dávek v hmotné nouzi uskutečněno celkem 11 955 kontrol (str. 33). Další data jsme bohužel nedohledali.

Zpráva o činnosti Úřadu práce za roky 2013 uvádí (str. 24):

„Sociální šetření prováděná v roce 2013 byla prováděna v omezené míře, která reflektuje kritický nedostatek pracovníků v této oblasti. Počet provedených sociálních šetření je uveden v příloze č. 8 (.xls).“

Stejná zpráva za rok 2014 (str. 62) pak popisuje, že Úřady práce nabraly nové lidi a kontroly zintenzivněly.

„Sociální šetření v roce 2013 byla prováděna v omezené míře. Na jednání Vlády ČR dne 14. 7. 2014 bylo rozhodnuto o přijetí celkem 600 nových zaměstnanců na agendu nepojistných sociálních dávek. Posily působí především v terénu. Ukazatel sociálních šetření prováděných před i po přijetí nových zaměstnanců prokazuje pozitivní vliv na objem vyplácených dávek. Díky tomuto navýšení se zintenzivnilo provádění sociálního šetření.
V příloze č. 14 je uveden počet provedených sociálních šetření k dávkám příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení za rok 2014. S ohledem na zvýšení počtu SM pro agendu nepojistných sociálních dávek, zejména pak navýšení počtu sociálních pracovníků, je na první pohled zřejmý nárůst počtu vykonaných sociálních šetření ve 3. a 4. čtvrtletí roku 2014.“

Porovnáme-li data kontrol např. u doplatku na bydlení, zjistíme následující. Data za rok 2013 a 2014 jsou dostupná v těchto tabulkách (.xls) – vždy poslední karta: 2013 a 2014.

obdobíQ1/2013Q2/2013Q3/2013Q4/2013Q1/2014Q2/2014Q3/2014Q4/2014počet kontrol (dopl. na bydlení – v tisících)5,86,67,58,18,912,816,820,9

Za rok 2015 pak za první pololetí v rámci stejné kontrolní činnosti (.xls, posl. tabulka) došlo k 36,5 tis. kontrol, v druhém pololetí k 28,7 tisícům.

Samotné kontroly tedy po nástupu vlády Bohuslava Sobotky poměrně výrazně zintenzivněly.

Výdaje na hmotnou nouzi pro rok 2012 činily 7,7 mld. korun za 165 300 dávek (.pdf). Z tabulky níže je patrné, že výdaje v následujících letech rostly. Počet příjemců se však pozvolna snižuje v kontextu nízké nezaměstnanosti (3,8 % v rámci EU).

zdroj: ČTK

V roce 2013 vyplatilo (.pdf, str. 3) Ministerstvo práce v průměru 221 100 dávek měsíčně. O rok později se tento počet zvýšil (.pdf, str. 3) na 240 800 dávek za měsíc. V roce 2015 se pak počet dávek opět snížil, a to o 17 300 na měsíc.

Od září 2013 došlo k personálním změnám na Úřadu práce ČR, kde se počet zaměstnanců zvýšil na zhruba 9000 osob. Tímto posílením došlo k častějším hlášeným i namátkovým kontrolám v terénu.

Úřad práce zveřejnil v listopadu 2016 výsledky 126 234 šetření (.pdf), které uskutečnil od ledna do září 2016.

Pro srovnání – od roku 2014 do začátku 2016 provedl ÚP 344 188 šetření a 82 036 v terénu. Nepřiznáno bylo 4 251 nových žádostí o některou z dávek hmotné nouze a odebráno bylo 9 620 už vyplácených dávek. Za tuto dobu došlo k úspoře 138 milionů korun.

Letos ÚP kontrolou vyplácených nepojistných sociálních dávek získal 37,5 milionu korun. Současně dosud zamítl 886 nových žádostí a odňal 1 871 již vyplácených dávek. Nejčastěji v Moravskoslezském kraji.

Za poslední tři roky ušetřilo Ministerstvo práce kvůli vyšším kontrolám 175,5 milionu korun.

Eurozóna jako celek sice průměrně vykazuje vyšší zadlužení než země, které eurem neplatí, neexistuje však přímá souvislost mezi členstvím v eurozóně a výší zadlužení. Mezi jejími členy najdeme země s velmi nízkým i země s extrémně vysokým zadlužením. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Porovnáme-li ukazatel státního dluhu členských zemí EU v poměru k jejich HDP za rok 2016, jsou na první pohled viditelné rozdíly – od Estonska s 9,5 % HDP po Řecko zadlužené 179 % HDP. Průměrný dluh všech členských států EU je pak 83,5 % HDP. Značné rozdíly jsou i mezi zeměmi, které zmiňuje Babiš (zvýrazněné v grafu níže). Kromě nich nepatří do eurozóny také Švédsko, Dánsko, Chorvatsko, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko.

Mezi nejméně zadlužené země EU patří ČR, Bulharsko a Rumunsko, najdeme tam ale i pobaltské země nebo Lucembursko, které eurem platí. Na opačné straně grafu se nachází zejména jihoevropské země eurozóny, nadprůměrného zadlužení v rámci EU ale dosahuje i Chorvatsko či Babišem zmíněná Velká Británie.

Babiš mluví také o Německu, které uvádí jako výjimku mezi zeměmi eurozóny. Zadlužení této země je sice pod průměrem EU, v rámci eurozóny bychom ale našli i země se značně nižším zadlužením.

Pokud porovnáme skupiny zemí platící a neplatící eurem jako dva celky, vychází průměrné zadlužení k poměru HDP zemí eurozóny 79,2 % a zemí mimo eurozónu 54 %. Eurozóna tedy vykazuje průměrně vyšší zadlužení, výrazně se na tom ale podílejí země s extrémně vysokými hodnotami ukazatele.

Miloš Zeman používal ve veřejném projevu vulgární výrazy vícekrát. Sám uvádí příklad z rozhovoru pro pořad Českého rozhlasu Hovory z Lán z 2. 11. 2014, ale i zde hovořil vulgárně na několika místech:

V čase 35:10 prezident Zeman říká: „Víte, co je to pussy? Ku*da. V textech této skupiny je ku*da sem, ku*da tam.“ Dále v čase 35:58 vyřkl následující: „Nebudu se zastávat, teď jsem chtěl říct ku**v, ale nejsem Schwarzenberg, který používá tyto výrazy.“

Další vulgární výraz použil v čase 47:15: „Vláda podle mě udělala ve svém konání jednu zásadní chybu – podlehla panu Kalouskovi a zkur**la služební zákon.“ Poslední vulgaritou Hovorů z Lán je citace z času 48:25, kdy Miloš Zeman říká :„Jsem inspirován panem Schwarzenbergem, který v každé druhé větě říká hov*o.“ Na webu Českého rozhlasu jsou vulgarismy Miloše Zemana ze záznamu „vypípána“, nicméně je možné přehrát si je například na kanálu YouTube. Miloš Zeman se vulgárně vyjadřoval také v minulosti, a to v době, kdy byl předsedou vlády. V roce 2002 se vyjadřoval o svém vztahu s novináři takto: „Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurv**kami vytvářejí mediální prostředí v této zemi.“

Vulgárně Zeman mluvil v roce 2002 také na adresu tehdejšího senátora Michaela Žantovského: „Mimochodem říká se mu Skútr a já jsem se pořád ptal, co to znamená. Není to karosovaný motocykl, je to zkratka, kterou ostře odsuzuji a kterou ho oblažují jeho kolegové ze Senátu a která zní Zku**ený trpaslík. Ale já v žádném případě nechci kritizovat pana Žantovského za jeho fyzický vzrůst, i když v jeho případě zhruba odpovídá jeho intelektuální potenci.“

Andrej Babiš má na mysli vládní návrh zákona o dani z hazardních her, který měl za cíl zvýšit daňovou zátěž pro hazardní hry, a tím pádem zvýšit daňový příjem pro státní rozpočet. Avšak jeden z pozměňovacích návrhů snížil ministerstvem financí navrhované daňové sazby, a to tedy znamená znatelný pokles předpokládaných daňových příjmů z hazardu. Na rozpravě ve třetím čtení Babiš uvedl, že „je to minus 300 pro stát a minus 150 pro obce.“

Nejsme schopni posoudit, zda je tato kvantifikace zcela korektní. Babiš ji nedoložil žádným výpočtem, jde o jeho konstatování, které nelze brát jako fakt pro ověření výroku.

Konkrétně se jednalo o hlasování o pozměňovacím návrhu rozpočtového výboru pod písmenem A (.pdf, str. 3). V předmětném hlasování byly fakticky všechny politické strany vyjma ANO a Okamurovy SPD pro pozměňovací návrh.

Schválený pozměňovací návrh v zákoně o dani z hazardních her.

Původní návrh právní úpravy zákona o dani z hazardních her (.pdf, str. 2).

Doplňme tedy, že i přes toto hlasování se daně z hazardu zvýšily, a to i díky dalším stranám. Toto zvýšení zdanění bylo ovšem nižší, než si Babiš představoval.

V listopadu 2016 představila Evropská komise takzvaný zimní legislativní balíček, tedy soubor dokumentů, návrhů a hodnocení dopadů, podle kterých se má vytvářet evropská energetická unie. Obsahuje přitom cíle do roku 2030. Balíček se zaměřuje na několik témat, jako je energetická účinnost, trh s elektřinou, obnovitelné zdroje a další. Dokumenty skutečně čítají celkem tisíce stránek, například jen sekce týkající se trhu s elektřinou a spotřebitelů zabírá 1800 stran.

Europoslankyně Konečná pravděpodobně dále zmiňuje směrnici o energetické účinnosti 2012/27/EU (.pdf), kterou EU schválila v roce 2012, tedy před pěti lety. Tato směrnice obsahuje cíle do roku 2020, členské státy ji tedy v současné době stále implementují.

Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

Lidovci podpořili svým hlasováním platný zákon o evidenci tržeb, který skutečně dopadá na všechny subjekty, jak byly navrženy vládou, resp. ministerstvem financí. V závěrečném hlasování o návrhu zákona, jenž zavádí současné nastavení EET, bylo 13 poslanců KDU-ČSL pro (všichni přítomní).

Veřejně se vyjadřují (např. v březnu v Otázkách Václava Moravce první místopředseda strany Jurečka) tak, že třetí a čtvrtou vlnu EET chtějí zrušit. Jurečka zde uvedl:

„... třetí a čtvrtou vlnu my odmítáme a budeme prosazovat po volbách, aby nikdy nenastala.“

Kalousek tedy korektně uvádí jak vyjádření KDU-ČSL, tak i fakt, že pro stávající podobu EET strana hlasovala.

Doplňme, že zástupci KDU-ČSL prosadili rozfázování EET do celkem čtyř vln, z nichž třetí a čtvrtá proběhnou až po volbách do Poslanecké sněmovny. Lidovci předložili při projednávání zákona o evidenci tržeb poslancem Klaškou pozměňovací návrh, prostřednictvím kterého se EET rozfázovala do dalších vln. Konkrétně se tato změna dotýká řemeslníků.

Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců (březen 2018) ode dne spuštění systému. Poslední vlna, kam patří již zmínění řemeslníci, se rozjede 18 měsíců (červen 2018) od spuštění systému. Je ovšem třeba podotknout, že EET se i podle tohoto návrhu týká stejných subjektů, jako kdyby nebyl pozměňovací návrh schválen. Tedy podle platného zákona, pro nějž KDU-ČSL hlasovala.

Nepodařilo se nám z veřejně dostupných zdrojů dohledat žádnou zvláštní aktivitu Miroslava Kalouska ve věci možné transformace ŘSD na akciovou společnost v době, kdy byl ministrem financí. Za Nečasovy vlády vznikl plán na tuto přeměnu, jeho iniciátorem ovšem byla vláda jako celek. V gesci měli danou věc ministři dopravy Dobeš a jeho nástupce Zbyněk Stanjura z ODS.

V roce 2012 byl Ministerstvem dopravy vyhotoven transformační plán na přeměnu Ředitelství silnic a dálnic ze státní příspěvkové organizace na státní podnik a případně dále na akciovou společnost. Východisky transformačního plánu jsou programové prohlášení vlády (.pdf, str. 17), ve kterém se vláda zavázala k zavádění povinného hodnocení dopadů regulace, a koaliční smlouva (.pdf, str. 39) mezi ODS, TOP 09 a VV. Zde koalice přislíbila, že bude usilovat o financování dopravní infrastruktury prostřednictvím tzv. PPP projektů (public private partnership - spolupráce veřejného a soukromého sektoru). Důsledkem přeměny by byla větší nezávislost ŘSD na finančních prostředcích z veřejných fondů a možnost čerpat externí dluhové prostředky.

Vláda jednala 19. prosince 2012 o materiáluNávrhy opatření vlády pro zlepšení podmínek rozvoje hospodářství, podporu podnikání a zaměstnanosti.Tento dokument obsahoval 71 opatření, mezi nimiž byla právě i transformace ŘSD. Konkrétně šlo o bod 31 materiálu, jenž jako autora návrhu uvádí Ministerstvo dopravy (a nikoli financí). Pro celý materiál na vládě hlasovalo 14 ze 14 členů vlády, což dokládá záznam z jednání (.doc) v bodě 2.

Klíčovou podmínkou podle transformačního plánu (.doc, str. 10) je, aby byla nová entita plně vlastněna a kontrolovaná státem. Postup nastíněný v transformačním plánu, který počítal se založením státního podniku na začátku roku 2013 a predikoval zahájení přípravy přeměny na akciovou společnost, nebyl realizován.

Hospodářský výbor projednal na schůzi 21. června 2012 rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury a zabýval se i transformací ŘSD, jak plyne ze zápisu ze schůze. Náměstek ministra dopravy Lukáš Hampl přednesl, že přeměna na státní podnik by mohla proběhnout k 1. lednu 2013 a druhá fáze přeměny na akciovou společnost na konci roku 2013 (.pdf, str. 2).

Ministr Dobeš na téže schůzi konstatoval, že akciová společnost by byla ve 100% vlastnictví státu (.pdf, str. 3). Poslanci Sivera (ODS), Urban (ČSSD) a Hojda (KSČM) považují úvahu o přeměně za pozitivní a nemají připomínek (.pdf, str. 3). Poslanci Plachý a Rádl (oba ODS) konstatovali, že přeměna by měla být rychlá a rázná (.pdf, str. 3–4). Transformace ŘSD nebyla zmíněna v usnesení této schůze (.pdf, str. 5–6).

Ministr dopravy Zbyněk Stanjura, který nahradil Pavla Dobeše ve funkci v prosinci roku 2012, usilovalo přeměnu ŘSD na akciovou společnost. Ta vyžaduje přijetí zvláštního zákona, přičemž legislativní proces by podle ministerstva dopravy trval aspoň tři čtvrtě roku.

Vláda Petra Nečase v polovině roku 2013 padla a plán přeměny ŘSD nebyl dokončen. Transformace ŘSD je součástí programového prohlášení současné vlády z února 2014. V červnu 2015 bylo zpracováno hodnocení dopadů regulace (.pdf, str. 17) a transformace byla vyhodnocena jako opatření s pozitivním dopadem. Současný ministr dopravy Dan Ťok prohlásil, že transformace se intenzivně připravuje.

Miroslav Kalousek byl ministrem financí v letech 2007–2009 a v letech 2010–2013. K transformaci ŘSD se v žádném svém výstupu v Poslanecké sněmovně nevyjádřil, a to ani v prvním, ani ve druhém předmětném volebním období.

Databáze sněmovních tisků v předmětných obdobích neobsahuje žádný návrh zákona ani písemnou interpelaci, která by se týkala plánované přeměny ŘSD. Ředitelství silnic a dálnic je v současné době stále státní příspěvkovou organizací.

Transformace ŘSD nefiguruje ani v programu TOP 09 pro roky2009, 2010, 2013, ani v programu Vize 2030. Záměr zefektivnit financování dopravní infrastruktury mimo jiné použitím soukromého kapitálu a omezit v tomto ohledu legislativní limity je zmíněn pouze v koaliční smlouvě (.pdf, str. 39) mezi ODS, TOP 09 a VV.

V letech 2009–2015 dosahovaly příjmy českých občanů v porovnání s lidmi ze starých zemí EU (tj. původní patnáctky) ani ne zmiňovaných 40 %. Tento údaj odpovídá srovnání s průměrem celé Evropské unie.

Co se týče výše cen v EU, je nutné říci, že se ceny zboží v jednotlivých státech velmi různí.

Namátkou uvedeme pohostinství (.pdf), potraviny (.pdf) či ceny bytů. Ve statistikách vystupuje ČR pod evropským průměrem. V březnu 2016 uváděl Český statistický úřad, že v porovnání s průměrem celé unie dosahovala cenová hladina v České republice zhruba tří pětin. V rámci této komparace tedy lze konstatovat, že cenová hladina je u nás výrazně nižší oproti EU.