Přehled ověřených výroků

O správnosti slov ministra vnitra Milana Chovance ani o psychologickém profilu německého eurokomisaře Günther Oettingera se u nás nedočtete. Chovanec ovšem slovní obrat o přivázání za nohu použil před dvěma lety.

Postoj Milana Chovance k přijímání uprchlíků je dlouhodobě konzistentní. V roce 2015, kdy uprchlické téma rezonovalo celou Evropou, řekl Chovanec před českými poslanci, že Syřany nebo Pákistánce, kteří zde být nechtějí, nemůžeme držet za nohu, aby tu zůstali.

S nápadem sjednotit azylové právo a stejně tak sociální benefity pro migranty přišel v září 2016 německý komisař pro digitální ekonomiku a společnost Günther Oettinger. Nešlo nicméně o oficiální návrh, který by předložil na evropské půdě. Oettinger v rozhovoru pro německý deník Main Post pouze vyslovil myšlenku, že pokud by se sjednotilo azylové právo a dávky, nebyly by nutné kvóty, protože by se snížila atraktivita některých zemí.

Europoslanci ČSSD hlasovali pro kvóty pouze během první parlamentní debaty, dále už vystupovali téměř jednotně proti kvótám. EU kritizuje Česko především kvůli nedostatku solidarity se zeměmi postihnutými uprchlickou krizí.

První debata a hlasování o kvótách pro přerozdělování uprchlíků se v Evropském parlamentu odehrála 29. dubna 2015. Skutečně všichni europoslanci zvolení za ČSSD hlasovali pro uprchlické kvóty, z vládních poslanců se k nim připojili i lidovci. Naopak zástupci hnutí ANO kvóty jednotně odmítli.

Hlasovalo se pouze o návrhu usnesení. Evropský parlament tímto nehlasoval o závazné legislativě pro členské státy.

Během důležitějšího hlasování o samotném přerozdělování migrantů 9. září téhož roku se ovšem všichni evropští poslanci sociálních demokratů vyslovili proti, pouze Miroslav Poche se hlasování neúčastnil. Grafiku k tomuto hlasování zpracoval a na serveru Hlídací pes publikoval Kamil Gregor z občanského sdružení KohoVolit.eu.

Lídři Evropské unie Česko kritizují především za nedostatek solidarity s ostatními zeměmi, které jsou postiženy uprchlickou krizí. Evropský komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství Dimitris Avramopoulos kritizoval (.pdf, str. 16) mimo jiné Českou republiku za neúčast v relokačním mechanismu.

Rozhodnutí Rady EU z 22. září 2015 přijaté v návaznosti na kritickou situaci s migranty v Itálii a Řecku mimo jiné uložilo členským státům povinnost přijmout určitý počet žadatelů o azyl. Česká republika měla podle tohoto mechanismu přijmout mezi zářím 2015 a zářím 2017 celkem 376 migrantů z Itálie a 1215 migrantů z Řecka.

Toto rozhodnutí bylo napadeno (.pdf, str. 3) Slovenskem, Polskem a Maďarskem u Soudního dvora EU.

Poslanec Okamura se v první části výroku zmiňuje jen o výsledku jediného hlasování v roce 2015, dopouští se tedy zavádění, v druhé části výroku odůvodňuje kritiku z řad Evropské unie v neexistujícím kontextu. Komisaři vytýkají České republice neúčast na přerozdělování migrantů, nikoliv změnu stanoviska.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Evropská komise nevytýká České republice jedno z hlasování o kvótách (navíc ne finální), ale fakt, že neplní stanovené závazky.

Na harmonizaci předpisů v rámci vnitřního trhu se v Bruselu samozřejmě podílejí i zástupci České republiky a výrobky z nepasterizovaného mléka podléhají řadě evropských předpisů. Zakázány však nejsou, a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Od svého vstupu do EU je Česká republika součástí vnitřního trhu, ve kterém je uplatňován volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Volný pohyb zboží není založen pouze na odstranění celních poplatků, sjednocují se také předpisy dané legislativou jednotlivých členských států. K této harmonizaci dochází např. proto, aby členské státy za účelem ochrany domácích výrobců záměrně neupravovaly své předpisy tak, aby prakticky zabraňovaly vstupu výrobků z ostatních zemí vnitřního trhu.

Legislativní návrhy předkládá Komise Evropskému parlamentu, kde zájmy českých občanů zastupuje 21 europoslanců, a Radě, kde Česko zastupuje příslušný ministr. Tyto dvě instituce pak spolurozhodují o přijetí návrhu. Přijat je obvykle jako přímo závazné nařízení nebo ve formě směrnice, která určuje pouze požadovaný konečný výsledek. Způsob zapracování do národní legislativy je ponechán na rozhodnutí členských států. Řadu překážek vnitřního trhu odstranily také rozsudky Evropského soudního dvora.

V českých médiích se čas od času objevují zprávy o tom, že Brusel zakazuje některé potraviny. Mezi nejznámější patří kauza pomazánkového másla nebo tuzemského rumu. Ve skutečnosti se však nejedná o zákaz dané potraviny, ale o úpravu označení výrobku. Logika je přitom taková, že všechny výrobky nesoucí kupříkladu označení máslo musí splňovat odpovídající podmínky. Evropský spotřebitel se tak v nabídce lépe zorientuje bez ohledu na to, v jaké zemi EU zrovna nakupuje. Podrobněji se tomuto tématu věnuje například think-tank Evropské hodnoty.

Produkce nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků je regulována nařízením č. 853/2004, které obsahuje řadu hygienických předpisů a výrobcům přináší povinnost produkty z nepasterizovaného mléka označovat. Nepasterizované sýry tedy musí splňovat předpisy dané evropskou legislativou, jejich produkce však na evropské úrovni zakázána není.

Co se syrečků týče, České republice se v roce 2010 podařilo získat pro Olomoucké tvarůžky chráněné zeměpisné označení, které zaručuje, že produkty pochází pouze z dané lokality. V létě letošního roku se po českém internetu šířily zprávy, jejichž titulky naznačovaly vlnu změn v označování mléčných výrobků. Vycházely přitom z červnového rozsudku Soudního dvora, který stanoví pouze to, že označení jako „mléko“ nebo „sýr“ mohou být používána pouze pro produkty živočišného původu, nikoliv například pro vegetariánské potraviny vyrobené ze sóji nebo tofu.

Na základě doplňujících informací bylo doplněno odůvodnění výroku, hodnocení však zůstalo nezměněno.

Zákonná úprava umožňující nedanění korunových dluhopisů má opravdu kořeny v roce 1993. V roce 2009 (s účinností 2011) však bylo toto ustanovení ze zákona vypuštěno, aby bylo v roce 2012 opět vráceno. Nevrátil ji však návrh Miroslava Kalouska, ale pozměňovací návrh hospodářského výboru PSP (jehož Kalousek nebyl členem) při projednávání návrhu Ministerstva průmyslu a obchodu. Právě v tomto ročním meziobdobí vydal Kalousek jako ministr financí sérii korunových dluhopisů, které spustily vlnu emisí týchž nedaněných cenných papírů, tentokrát ze strany soukromých firem. Zákon tedy nezůstal v letech 1993-2012 nezměněn, jak naznačuje Kalousek, změnil ho dokonce on sám. Sám ovšem naopak nepředkládal novelu, která by dluhopisy zdaňovala, jak deklaruje, proto je výrok nepravdivý.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu. Není ovšem pravdou, že by zákon toto umožňující trval od roku 1993 a Kalousek zasáhl až zrušením takového zdanění.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť předchozí vláda ve skutečnosti všechny zmíněné věci neslibovala, neslíbila např. majetková přiznání. Předchozí vlády sice zákony, které má Faltýnek na mysli, neuvedly v platnost, bylo by ovšem chybou konstatovat, že v dané oblasti nijak nepřispěly např. formou jiných návrhů a zákonů. U veřejných zakázek totiž prosadila bývalá pravicová vláda novely, které rušily tzv. losovačky nebo snížily limit pro zadávání zakázek.

Faltýnek dále v pořadu upřesňuje, jaké zákony míní. Jde o služební zákon, registr smluv, financování politických stran, prokázání původu majetku, zadávání veřejných zakázek, rozšíření pravomocí NKÚ (kde korektně uvádí, že tento bod stále neprošel) nebo regulace hazardu. Nakolik jde u všech těchto bodů o protikorupční záležitosti, nehodnotíme.

Podívejme se tedy nejprve, zda zmíněné věci skutečně platí, a také na to, zda tyto kroky slibovala rovněž Nečasova vláda (v rámci svého programového prohlášení), tedy jedna z předchozích sestav, vůči které se Faltýnek vymezuje.

Služební zákon

V roce 2002 byl přijat služební zákon č. 218/ 2002 jako jedna z podmínek vstupu ČR do EU, jeho účinnost však byla celkem pětkrát odložena.

Roku 2013 předložila skupina poslanců z ČSSD nový návrh služebního zákona. Tento návrh byl ve třetím čtení schválen poslanci ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS a TOP 09. Proti hlasovali poslanci Úsvitu a zdrželi se poslanci z KSČM. Poslanecká sněmovna následně přehlasovala prezidentovo veto tohoto návrhu a hlasování bylo stranicky rozloženo stejně jako v předchozím případě.

Registr smluv

Návrh zákona, který by vedl ke vzniku tzv. registru smluv, byl navržen skupinou poslanců v roce 2012. Mezi navrhujícími poslanci byli zástupci vládních stran, tedy ODS, TOP 09 a VV. Projednávání příslušného sněmovního tisku (č. 740/0) (.pdf) bylo ukončeno s koncem volebního období v roce 2013. Hlavním iniciátorem této předlohy byl poslanec Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Ten byl rovněž zástupcem předkladatele i v tomto období, kdy byl návrh (.pdf) zákona opět předložen. Šlo o poslanecký návrh, který byl podpořen napříč spektrem, a nešlo tak pouze o zásluhu ANO či vládní koalice. Schválen byl na podzim 2015, proti jeho přijetí hlasoval poslanecký klub KSČM a jeden zástupce ODS. V minulém období tedy vláda přímo neslibovala, že daný bod prosadí, v rámci období na tom ale začal pracovat právě Farský a další poslanci.

Dodejme, že v únoru 2017 došlo k poměrně výraznému okleštění registru smluv. Věci jsme se věnovali v rámci rubriky výrok dne.

Financování politických stran

Návrh zákona upravující financování politických stran ve prospěch větší transparentnosti předložilo ministerstvo vnitra (MV) v roce 2012, tedy za vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV). Vláda tento návrh svým usnesením (.pdf) schválila, ale projednávání v Poslanecké sněmovně předčasně ukončil (.pdf) pád Nečasovy vlády.

Sobotkova vláda předložila Poslanecké sněmovně nový návrh (.pdf) zákona v létě 2015. Zákon č. 302/ 2016 Sb. byl přijat v červnu 2016.

Prokazování původu majetku

Vládní novelu o změně zákona v souvislosti s prokazováním původu majetku předložila Sobotkova vláda v červnu 2015. Tento návrh byl Poslaneckou sněmovnou schválen v červenci 2016, proti jeho přijetí hlasovala část opozice, a to 17 poslanců TOP 09 a 16 poslanců ODS.

Zákon o prokazování původu majetku byl částí opozice podpořen a částí (ODS a TOP 09) odmítnut. Dodejme, že proti majetkovým přiznáním či prokazování příjmů jsou pravicové strany dlouhodobě, což vyplývá z jejich politického a ideového zaměření. Tento bod Nečasova vláda ve svém programu vůbec neměla, což je z pozice pravicové orientace logické.

Zadávání veřejných zakázek

Návrh zákona předložila vláda Bohuslava Sobotky v říjnu 2015 a byl Poslaneckou sněmovnou přijat v dubnu 2016 - hlasy vládních i většiny opozičních stran. Proti hlasovali poslanci ODS a jeden zástupce Úsvitu.

U některých pozměňovacích návrhů bylo diskutováno, zda právě tyto nejsou problematické (např. zvyšování podílu víceprací).

Není také pravdou, že by v rámci zadávání veřejných zakázek nedělala stávající opozice nic. V minulém volebním období prosadila novelu zákona (resp. několik novel), která kromě dalšího zrušila tzv. losovačky, dále se snížily limity, kdy je nutné vypsat veřejnou zakázku atd. Nelze tedy říci, že by v tomto současná opozice nic nedělala.

Dodejme ještě tolik, že u NKÚ Faltýnek popisuje situaci korektně, když říká, že novela narazila v Senátu (kde má ovšem vláda také většinu). Vláda také prosadila novelu zákona o hazardu. Zde je ovšem otázkou, nakolik jde o protikorupční opatření.

Celkově je výrok ovšem nepravdivý, protože u některých bodů např. Nečasova vláda vůbec neslibovala, že je zavede (majetková přiznání). U dalších oblastí, jako jsou veřejné zakázky, právě předminulý kabinet prosadil jistá opatření, která zlepšovala tehdejší stav. To předseda posl. klubu hnutí ANO opomíjí. Další opatření (registr smluv) v programech nikdo z předchozích vlád neměl a tato věc se reálně vyskytla v českém veřejném prostoru až v roce 2012. Současná koalice ji také spíše zdědila, prosazena navíc nebyla jako vládní návrh.

Úvodem uveďme, že neposuzujeme, kdo má být „slušný pracující“. V rámci výroku sledujeme to, jak vláda přistupuje k výši mezd a daním (tj. k faktorům, které mají na výplaty vliv) a dále i výši sociálních dávek pro dlouhodobě nezaměstnané. Vláda svou politikou zvyšuje platy ve veřejném sektoru, daně zanechala na úrovni, na které byly při jejím nástupu a v neposlední řadě nezvyšuje sociální dávky – naopak zvýšila počet kontrol např. u dávek v hmotné nouzi. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Pokud bychom měli sledovat základní vlivy, které se týkají výroku Tomia Okamury, tak na prvním místě budou zřejmě daně z příjmu. Sazby této daně zůstaly po celou dobu vlády na stejné úrovni, na které byly při nástupu této sestavy.

Měnily se sazby u daně z přidané hodnoty, resp. byla zavedena druhá snížená sazba na některé komodity. Dvakrát pak bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016) a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Co se týče maximálního braní z výplat, ve veřejném sektoru naopak vláda mzdy zvyšuje. A to po celou dobu svého fungování.

Poprvé se na navýšení platů dohodli představitelé uvedených stran v roce 2014. Všem zaměstnancům státní sféry byla zvýšena mzda o 3,5 procenta. Tento růst se netýkal doktorů, kteří dostali přidáno až na začátku roku 2015, jednalo se však o pětiprocentní zvýšení platu.

V roce 2015 došlo opět k navýšení platů státních zaměstnanců. Například policisté, hasiči či pracovníci v sociálních službách dostali přidáno o tři procenta, učitelé 3,3 procenta a zdravotničtí pracovníci pět procent.

V roce 2016 navýšila vláda státním zaměstnancům mzdy o čtyři procenta, zdravotnickým pracovníkům se zvedl plat k 1. lednu 2017 o deset procent. Ve školství se platy zvýšily již k 1. září 2016, a to celkem o osm procent pro učitele a o pět procent pro nepedagogické pracovníky.

V roce 2017 vláda zvýšila platy o deset procent příslušníkům Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Výdělky v sociálních službách se mají v tomto roce zvýšit od července o 23 procent. Pracovníci v kultuře či v nepedagogických profesích ve školství si přilepší o 9,4 procenta. Přidáno dostanou i zdravotní sestry.

V roce 2016 byly platy zvýšeny i zaměstnancům příspěvkových organizací jako jsou muzea, galerie, knihovny a některá divadla.

Vláda díky dohodě s dopravci, zástupci krajů a zaměstnaneckými odbory vyjednala v roce 2016 zvýšení platů řidičů autobusů, kteří pracují v soukromých firmách a nejsou státními zaměstnanci. Jejich plat se zvýšil k počátku nového roku ze 71,60 korun na hodinu na 98,10 korun za hodinu.

Před stávkou řidičů autobusů, která měla proběhnout 6. dubna 2017, vláda přislíbila 420 milionů korun, aby pomohla krajům a vlastníkům dopravních firem naplnit zvýšení platů řidičů.

Jde tedy primárně o kroky, které zvyšují platy ve veřejném sektoru. Vláda ovšem také třikrát zvýšila minimální mzdu, čímž jsou zaměstnavatelé povinni vyplácet více peněz svým zaměstnancům. První zvýšení provedla Sobotkova vláda v roce 2015, kdy došlo k navýšení o 700 Kč na 9200 Kč. O rok později činila minimální mzda 9900 Kč. V roce 2017 došlo k jejímu navýšení na 11 000 Kč. Tato rozhodnutí zvyšovala mzdy v soukromé sféře, byť poměrně malému počtu lidí, kteří ji pobírají (jde zhruba o tři procenta zaměstnanců). Právě zvyšování minimální mzdy a mezd celkově má tlačit na to, aby se tzv. vyplatilo pracovat. Tedy aby bylo nevýhodné pobírat dávky v nezaměstnanosti.

Dávky Ani u dávek není Okamurovo vyjádření korektní. Vládě se daří (pochopitelně i s vlivem snižující se nezaměstnanosti) snižovat objem vyplácených dávek. Vláda výrazně zvýšila počet kontrol u dávek hmotné nouze.

Do roku 2012 bylo vydávání sociálních dávek v režii obecních (městských) úřadů. Se sociální reformou, která zahrnovala i stanovení Jednotného výplatního místa, přešla tato povinnost na úřady práce.

Šlo o tzv. Agendy a územní působnost Úřadu práce ČR (.pdf), které inicioval tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09). Tato reforma měla zefektivnit vydávání dávek a zabránit jejich zneužívání. Kvůli nedostatečné personální kapacitě Úřadu práce nebylo možné kontrolovat všechny žádosti, často tak došlo k opětovnému čerpání.

Pokud se podíváme na data, tak zjistíme, že i v letech po zavedení této změny kontroly probíhaly. Data ze Zprávy o činnosti Úřadu práce za leden–duben 2012 ukazují, že bylo v rámci dávek v hmotné nouzi uskutečněno celkem 11 955 kontrol (str. 33). Další data jsme bohužel nedohledali.

Zpráva o činnosti Úřadu práce za roky 2013 uvádí (str. 24):

„Sociální šetření prováděná v roce 2013 byla prováděna v omezené míře, která reflektuje kritický nedostatek pracovníků v této oblasti. Počet provedených sociálních šetření je uveden v příloze č. 8 (.xls).“

Stejná zpráva za rok 2014 (str. 62) pak popisuje, že Úřady práce nabraly nové lidi a kontroly zintenzivněly.

„Sociální šetření v roce 2013 byla prováděna v omezené míře. Na jednání Vlády ČR dne 14. 7. 2014 bylo rozhodnuto o přijetí celkem 600 nových zaměstnanců na agendu nepojistných sociálních dávek. Posily působí především v terénu. Ukazatel sociálních šetření prováděných před i po přijetí nových zaměstnanců prokazuje pozitivní vliv na objem vyplácených dávek. Díky tomuto navýšení se zintenzivnilo provádění sociálního šetření.
V příloze č. 14 je uveden počet provedených sociálních šetření k dávkám příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení za rok 2014. S ohledem na zvýšení počtu SM pro agendu nepojistných sociálních dávek, zejména pak navýšení počtu sociálních pracovníků, je na první pohled zřejmý nárůst počtu vykonaných sociálních šetření ve 3. a 4. čtvrtletí roku 2014.“

Porovnáme-li data kontrol např. u doplatku na bydlení, zjistíme následující. Data za rok 2013 a 2014 jsou dostupná v těchto tabulkách (.xls) – vždy poslední karta: 2013 a 2014.

obdobíQ1/2013Q2/2013Q3/2013Q4/2013Q1/2014Q2/2014Q3/2014Q4/2014počet kontrol (dopl. na bydlení – v tisících)5,86,67,58,18,912,816,820,9

Za rok 2015 pak za první pololetí v rámci stejné kontrolní činnosti (.xls, posl. tabulka) došlo k 36,5 tis. kontrol, v druhém pololetí k 28,7 tisícům.

Samotné kontroly tedy po nástupu vlády Bohuslava Sobotky poměrně výrazně zintenzivněly.

Výdaje na hmotnou nouzi pro rok 2012 činily 7,7 mld. korun za 165 300 dávek (.pdf). Z tabulky níže je patrné, že výdaje v následujících letech rostly. Počet příjemců se však pozvolna snižuje v kontextu nízké nezaměstnanosti (3,8 % v rámci EU).

zdroj: ČTK

V roce 2013 vyplatilo (.pdf, str. 3) Ministerstvo práce v průměru 221 100 dávek měsíčně. O rok později se tento počet zvýšil (.pdf, str. 3) na 240 800 dávek za měsíc. V roce 2015 se pak počet dávek opět snížil, a to o 17 300 na měsíc.

Od září 2013 došlo k personálním změnám na Úřadu práce ČR, kde se počet zaměstnanců zvýšil na zhruba 9000 osob. Tímto posílením došlo k častějším hlášeným i namátkovým kontrolám v terénu.

Úřad práce zveřejnil v listopadu 2016 výsledky 126 234 šetření (.pdf), které uskutečnil od ledna do září 2016.

Pro srovnání – od roku 2014 do začátku 2016 provedl ÚP 344 188 šetření a 82 036 v terénu. Nepřiznáno bylo 4 251 nových žádostí o některou z dávek hmotné nouze a odebráno bylo 9 620 už vyplácených dávek. Za tuto dobu došlo k úspoře 138 milionů korun.

Letos ÚP kontrolou vyplácených nepojistných sociálních dávek získal 37,5 milionu korun. Současně dosud zamítl 886 nových žádostí a odňal 1 871 již vyplácených dávek. Nejčastěji v Moravskoslezském kraji.

Za poslední tři roky ušetřilo Ministerstvo práce kvůli vyšším kontrolám 175,5 milionu korun.

Andrej Babiš má na mysli vládní návrh zákona o dani z hazardních her, který měl za cíl zvýšit daňovou zátěž pro hazardní hry, a tím pádem zvýšit daňový příjem pro státní rozpočet. Avšak jeden z pozměňovacích návrhů snížil ministerstvem financí navrhované daňové sazby, a to tedy znamená znatelný pokles předpokládaných daňových příjmů z hazardu. Na rozpravě ve třetím čtení Babiš uvedl, že „je to minus 300 pro stát a minus 150 pro obce.“

Nejsme schopni posoudit, zda je tato kvantifikace zcela korektní. Babiš ji nedoložil žádným výpočtem, jde o jeho konstatování, které nelze brát jako fakt pro ověření výroku.

Konkrétně se jednalo o hlasování o pozměňovacím návrhu rozpočtového výboru pod písmenem A (.pdf, str. 3). V předmětném hlasování byly fakticky všechny politické strany vyjma ANO a Okamurovy SPD pro pozměňovací návrh.

Schválený pozměňovací návrh v zákoně o dani z hazardních her.

Původní návrh právní úpravy zákona o dani z hazardních her (.pdf, str. 2).

Doplňme tedy, že i přes toto hlasování se daně z hazardu zvýšily, a to i díky dalším stranám. Toto zvýšení zdanění bylo ovšem nižší, než si Babiš představoval.

Zákon o daních z příjmů je v platnosti již od 18. prosince 1992, v roce 1993 nastala jeho účinnost. Přestože zákon byl ve všech směrech aktivní a účinný již od roku 1993, korunové dluhopisy byly dle dat serveru Kurzy.cz poprvé státem vydány (tzv. emitovány) v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí.

Premiéra korunových dluhopisů vyvolala vlnu emise takových dluhopisů na konci roku 2011, jejich vydávání zcela markantně vrcholilo na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6). V době před rokem 2013 však kromě státu rozsáhle emitovaly i soukromé firmy.

Co se týče mediální pozornosti, té se korunovým dluhopisům dostalo opravdu hojně, zejména pak v roce 2012 (příkladně iDNES.cz, Patria.cz, Finance.cz či IHNED.cz). Přímo jako legální formu optimalizace jej popisují například server Ucetni-portal.cz nebo Investujeme.cz. Oproti tomu vyjádření ministerstva financí bylo zdrženlivější k výzvám k optimalizaci, potvrzuje však legalitu celého procesu a vysvětluje jeho fungování a původní záměr.

Podíváme-li se na mediální zprávy před rokem 2011, je zjevné, že korunové dluhopisy v podstatě nebyly tématem. I občasné zmínky vyznívaly spíše skepticky a bez vidiny potenciálu v jejich optimalizačním charakteru.

Miloš Zeman byl během své politické kariéry jak předsedou Poslanecké sněmovny (v letech 1996–1998), tak i předsedou vlády (1998–2002). V roce 1996 byl zvolen poslancem a na základě politických dohod také předsedou dolní komory českého Parlamentu.

V roce 1998 do Sněmovny kandidoval opět, jako lídr strany byl rovněž kandidátem na předsedu vlády. Sociální demokracie pod jeho vedením volby vyhrála a uzavřela jednobarevnou menšinovou vládu na základě tzv. opoziční smlouvy (za tolerance ODS). Zeman se tedy stal premiérem a nezůstal ve stejné pozici jako před volbami, ovšem fakticky svou funkci v těchto volbách obhajoval, neboť procházel sítem stejných voleb podruhé za sebou.

V české politice není obvyklé, aby se politici ucházeli o hlasy voličů v parlamentních volbách jako kandidáti na předsedu Poslanecké sněmovny, a to ani v případě, že se jedná o předsedu Poslanecké sněmovny z předcházejícího volebního období. Obecně se logicky snaží jednotliví kandidáti profilovat na posty v exekutivních (vládních) funkcích.

V parlamentních volbách 2002 Miloš Zeman funkci premiéra skutečně neobhajoval, neboť svou kandidaturu odmítl. V průběhu období ohlásil, že se nebude ucházet ani o post premiéra v dalším období, ani nebude znovu kandidovat do čela sociálních demokratů. Namísto něj vedl ČSSD do voleb její předseda Vladimír Špidla. Zde je vhodné rovněž připomenout, že post předsedy sociálních demokratů zastával Zeman v letech 1993–2001, byl tedy do této funkce zvolen celkem čtyřikrát (v dvouletém cyklu).

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Miloš Zeman obhajoval post předsedy Poslanecké sněmovny tím, že vedl ČSSD do parlamentních voleb 1998 jako její lídr. Premiérský post skutečně neobhajoval. Rovněž pak opakovaně kandidoval do funkce předsedy strany, kam byl zvolen celkem čtyřikrát v řadě.

Program s názvem Dobrá země pro život strana představila 17. června na konferenci v Praze.

V programové kapitole týkající se progresivního zdanění (. pdf, str. 14) nalezneme pasáž:

„Zavedeme progresivní zdanění příjmů fyzických osob a tím snížíme daně a zvýšíme příjem 98 % zaměstnanců. Pouze 2 % lidí s nejvyššími příjmy se nově bude na daních podílet víc. Díky této změně dojde ke zvýšení reálných příjmů zaměstnanců v průměru o 800 až 1 200 korun. Nejde o žádnou iluzi, je to systém, který funguje ve všech vyspělých státech Evropy a světa. Zrušíme superhrubou mzdu, kterou zavedly pravicové vlády a na kterou nespravedlivě doplácejí zejména lidé s průměrnými a nízkými příjmy. Spolu se zavedením daňové progrese obnovíme společné zdanění manželů.“ Více stranický program pro nadcházející volby progresivní zdanění nepopisuje. Snížení daní pro 98 % zaměstnanců, jak sociální demokracie navrhuje, vyjde ročně na zhruba 20 miliard korun. Ztráta ve státním rozpočtu se vyrovná zdaněním bank, velkých podniků s vysokými zisky a změnou daní majetku, uvedl v neděli 18. června volební lídr sociálních demokratů Zaorálek, který byl hostem diskuzního pořadu Partie na FTV Prima.

Strana už v únoru představila návrh nového systému zdanění (viz tabulku níže). Ten se však ocitl pod palbou kritiky, a strana tak od něj ustoupila. ČSSD již vypnula svůj web Spravedlive-dane.cz, kde právě svůj návrh popisovala a propagovala.

Návrh sazby daně z příjmu fyzických osob, únor 2017 SazbaPříjem12 %0 Kč – 30 000 Kč15 %30 000 Kč – 40 000 Kč25 %40 000 Kč – 50 000 Kč32 %50 000 Kč a více