Přehled ověřených výroků

Vláda Bohuslava Sobotky v daňovém systému provedla jen několik málo změn a byly spíše drobného rozsahu. Jednalo se zejména o zavedení druhé snížené sazby DPH, která byla v roce 2015 stanovena na 10 %. Této sazbě podléhají léky, knihy, nenahraditelná dětská výživa a potraviny pro osoby trpící celiakií a fenylketonurií. Do této sazby pak byly v roce 2017 zařazeny také noviny.

Vláda dále prosadila změnu slevy na dani na vyživované dítě. V roce 2015 byla zavedena sleva na dani na druhé dítě ve výši 15 804 Kč a na třetí a další dítě ve výši 17 004 Kč. Navyšování této slevy pak proběhlo v roce 2016 a 2017. V tomto případě se ale nejedná o změnu daňových sazeb.

Další změnou bylo zvýšení daně z hazardu, kdy od roku 2017 platí sazby ve výši 23 % a 35 %.

Co např. vláda neupravila, je koncept superhrubé mzdy. Koalice se zavázala (viz slib zrušení superhrubé mzdy), že superhrubou mzdu zruší a tento svůj slib nedodržela. Vláda rovněž nepodpořila tzv. jednotné inkasní místo.

Zákon č. 458/2011 Sb. upravuje daňové a jiné zákony v souvislosti se vznikem tzv. jednotného inkasního místa. Jednalo se o projekt minulých vlád prosazovaný především bývalým ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Na jeho základě mělo dojít ke zjednodušení daňové agendy, zavedení jednoho základu pro výpočet daně z příjmů i sociálního a zdravotního pojištění. Celý odvod pak měl být v jedné částce odveden na jeden účet. To bylo doprovázeno změnou ve struktuře finančních i dalších úřadů.

V původním znění zákon rušil také tzv. superhrubou mzdu a zaváděl daňovou sazbu 19 % z hrubé mzdy. To však bylo Sobotkovou vládou změněno, novela č. 267/2014 ruší řadu ustanovení tohoto zákona včetně zrušení superhrubé mzdy. Prakticky tak končí projekt jednoho inkasního místa. (Část novely byla zrušena již dříve zákonným opatřením Senátu, na které se odvolává i koaliční smlouva.)

Eurostat vydává každým rokem statistiku, která se zabývá počtem lidí, kteří používají internet k interakci s veřejnými autoritami, tedy k eGovernmentu.

Podle této statistiky je na posledním místě Rumunsko, ale Česká republika je až sedmá od konce. Za ní se umisťuje ještě Chorvatsko, Polsko, Itálie, Bulharsko, Makedonie a již zmíněné Rumunsko.

Pokroku jednotlivých zemí v rámci eGovernmentu se týká také zpráva vypracovaná Evropskou komisí 3. října 2016. Ta srovnává data z let 2014–2015 a 2012–2013.

Česká republika se z tří výsledných kategorií: Accelators, Steady performers a Moderate performers umisťuje spolu s Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem, Bulharskem, Řeckem, Tureckem, Kyprem, Chorvatskem, Slovinskem, Itálií, Švýcarskem, Velkou Británií a Irskem v poslední kategorii. Jasné pořadí mezi těmito zeměmi ale není jasné.

Stejně pak vychází Česká republika také v the Digital Economy and Society Index (DESI), který zpracovává taktéž Evropská komise. Index shrnuje relevantní ukazatele evropské digitální výkonnosti a sleduje vývoj členských států EU v oblasti digitální konkurenceschopnosti.

V profilu (.pdf, str. 1) České republiky pro letošní rok se uvádí, že jsme v tomto idexu na osmnáctém místě. V kategorii (.pdf, str. 4), která sleduje eGovernment, jsme na 22. místě, a i když jsme si oproti loňskému 26. místu polepšili, stále zůstáváme pod průměrem Evropské unie.

Vláda Bohuslava Sobotky skutečně investuje. V období jejího mandátu došlo také ke zvýšení důchodů, minimální mzdy i platů státních zaměstnanců.

Ministr Babiš správně informuje o investicích této vlády. Jak je vidět v grafu, výše investic v roce 2014 odpovídala průměru z minulých let. V následujícím roce kapitálové výdaje vlády výrazně narostly především kvůli snaze dočerpat finance z evropských fondů z programového období 2007–2013. V roce 2016 bylo oproti tomu množství proinvestovaných peněz nejmenší od roku 2005. I přes výkyvy ve výši kapitálových výdajů konstatujeme, že tato vláda investuje podobně jako ty předchozí.

Zdroj: Kapitálové výdaje rozpočtu, 2000–2016 skutečnost, 2017 rozpočet

Ke zvyšování důchodů dochází pravidelně po celou dobu vládnutí koalice. Přiložený graf demonstruje, že od v letech 2014–2016 vzrostly penze žen asi o 350 Kč, muži obdrželi průměrně ještě 50 Kč navíc.

Zdroj: web ČT24

Vláda může přímo ovlivnit jen výši minimální mzdy a platů státních zaměstnanců. Minimální mzda vzrostla od roku 2014 téměř o 30 %, ze zaměstnanců státu si na víc přišli učitelé, úředníci či lékaři.

Zdroj: Facebook Bohuslava Sobotky

Jak vyplývá z informací na webu Buckinghamského paláce, Alžběta II. byla britskou královnou korunována v červnu 1953, avšak na trůn usedla již v roce 1952, po smrti svého otce krále Jiřího VI.

Britského premiéra sira Winstona Churchilla, který byl ve funkci v letech 1951–1955, Alžběta II. znala, setkávali se v rámci svých ústavních funkcí, nicméně Alžběta se s ním seznámila již v roce 1950, kdy byla ještě princeznou. Jejich vztah byl pravděpodobně vřelý, neboť Alžběta si pochvalovala, že ji při každém setkání velmi pobavil.

Podle dat o absolventech a také o přijatých na technicky a přírodovědně zaměřené školy (střední i vysoké) můžeme dát Petru Fialovi za pravdu, že takto orientovaných studentů ubývá.

Počty absolventů čistě řemeslných oborů nabízejí data (. pdf, str. 3) Národního ústavu pro vzdělávání. Ten v únoru tohoto roku publikoval ve spolupráci s Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR absolutní čísla počtů absolventů řemeslných oborů v letech 2005 a 2016. Jak je vidno z níže uvedených dat, pouze u dvou oborů (kominík, obráběč kovů) došlo k nárůstu absolventů, v ostatních případech jejich počet klesal, mnohdy i výrazně.

Počty nově přijatých žáků do prvního ročníku středních škol s výučním listem v posledních deseti letech vytrvale klesají, což lze vyčíst v grafu. Nejvíce nových žáků (42,6 tisíc žáků) bylo přijato ve školním roce 2007/2008. Později, ve školním roce 2010/2011, nastal oproti předchozímu roku viditelný pokles, když se počet nově přijatých snížil přibližně o 4,5 tisíce žáků. V každém dalším školním roce poté docházelo k vcelku pravidelnému snižování počtu nově přijatých až na 31,1 tisíce žáků ve školním roce 2016/2017.

Trend potvrzuje i následující graf, ve kterém je zaznamenán počet absolventů technických a přírodovědných skupin oborů na středních školách s výučním listem. Výjimku tvoří pouze poslední skupina oborů, v níž došlo v posledních dvou letech k mírnému nárůstu, ale vždy pouze v počtu jednotek studentů. Na druhou stranu oproti šk. rokům 2007/2008 a 2008/2009 je zde viditelný více než poloviční propad počtu absolventů oborů zaměřujících se na technickou chemii a chemii silikátů.

Počty nově přijatých studentů do prvních ročníků technického oboru na vysokých školách byly dlouhou dobu poměrně stabilní. Změny však nastaly v posledních třech letech, kdy začaly počty nově přijatých studentů technických oborů znatelně klesat. Zatímco ve školním roce 2013/2014 bylo nově přijato takřka 23 tisíc studentů, v posledním roce 2016/2017 jich bylo již pouze 17,8 tisíc.

Vývoj počtů nově přijatých studentů do prvních ročníků přírodovědných oborů na vysokých školách je oproti předchozímu oboru poněkud odlišný. Počet nově přijatých ve školním roce 2016/2017, tj. více než 7 tisíc studentů, je prakticky stejný jako před deseti lety, kdy bylo přijato 7,2 tisíce studentů. V následujících letech se začal počet nově přijatých zvyšovat až na necelých 9 tisíc coby pomyslný vrchol ve školním roce 2010/2011. Poté se počet nově přijatých na přírodovědný obor již pouze pravidelně snižoval.

Z výše popsaných údajů vyplývá, že počty nově přijatých do prvních ročníků středních škol s výučním listem, na nichž se nejčastěji vyučují řemeslné obory, v posledních deseti letech vykazují klesající zájem o takové obory. Nově přijatých bylo ve školním roce 2016/2017 o více čtvrtinu méně než před deseti lety. Se znatelně klesajícím počtem nově přijatých se v posledních letech vyrovnávají i technické a přírodovědné obory na vysokých školách.

Výrok je hodnotíme jako nepravdivý, protože navýšení minimální mzdy hnutí ANO ve svém předvolebním programu vůbec nezmiňovalo. Do jisté míry sice blokuje zákon o sociálním bydlení, jedná se ale pouze o verzi, která se neshoduje s jeho volebním programem. Ani v jednom případě jej tedy přímo neporušuje, jak Kateřina Konečná naznačuje.

Program hnutí ANO pro parlamentní volby 2013 uvádí: „Budeme prosazovat, aby sociální bydlení řešily obce, protože považujeme za důležité, aby situace sociálního bydlení byla kontrolovatelná, dále budeme prosazovat stanovení maximální výše dávky na bydlení, která nebude překračovat místně obvyklé nájemné.“

V září 2016 vláda schválila návrh, podle kterého by sociální byly měly ze zákona zajišťovat obce, jež by na tuto aktivitu dostaly peníze od státu. Ministryně práce a sociálních věcí Marksová (ČSSD) se ale obávala, že by takový návrh neprošel Parlamentem. Proto přišla s tím, aby se obce zapojily pouze dobrovolně a zbývající záležitosti by zajišťoval nový státní úřad. Proti tomuto návrhu se postavil předseda ANO Andrej Babiš. „Měl by o tom rozhodovat ten starosta obce, ten o tom má nejlepší přehled, kdo potřebuje sociální bydlení. Hlavně by se mělo definovat, kdo na něj má nárok. Zřizovat nový úřad, aby to dělali úředníci z Prahy, je špatná cesta,“ uvedl Babiš.

Aktuální návrh byl nakonec na začátku března 2017 předložen Sněmovně. Vláda jej schválila, ale ANO s ním nesouhlasí. „Musím říct, že jsem velmi zklamaná, že ministerstvo práce a sociálních věcí neustále měnilo celou koncepci tohoto zákona,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO). Ta také prohlásila, že hnutí ANO je ochotno v této věci navrhnout kompromis – buď bude vyhověno návrhům ministerstva pro místní rozvoj (a v takovém případě ANO bude hlasovat pro tento zákon), nebo bude zákon schvalován ve stávajícím znění (a v takovém případě pro něj ANO hlasovat nebude). Požadavky Šlechtové se týkají zúžení skupiny obyvatel.

Michal Horáček oznámil kandidaturu na post prezidenta České republiky 3. listopadu 2016. Při této příležitosti například prohlásil, že věří, „že službu ve funkci prezidenta lze vykonávat slušněji, kompetentněji a k lidem všech názorů vstřícněji než doposud“, a že věří v to, „že každý z nás potřebuje respekt od ostatních členů naší pospolitosti, ale především od hlavy státu“, což by se sice dalo považovat za nepřímou kritiku stávajícího prezidenta, nicméně se přímo o vymezování nejedná.

Současná hlava státu oficiálně veřejně oznámila své rozhodnutí obhajovat mandát 10. března 2017 (o den dříve to sdělil Zeman svým podporovatelům na večírku na Hradě).

Pokud tedy v období do 9. března, kdy se informace o obhajobě mandátu prezidentem Zemanem stala veřejnou, projdeme veřejná vyjádření Michala Horáčka, zjistíme, že se ve svých rozhovorech či stanoviscích příliš konfrontací s Milošem Zemanem nezabýval. Není ovšem pravdou, že by se nevymezoval proti hlavě státu vůbec.

To dokládáme dvěma příklady, kdy Horáček v období do 9. března 2017 své postoje s těmi Zemanovými srovnával. Dodejme, že nejde o vyčerpávající výčet, je víceméně nemožné pokrýt všechna veřejná setkání/rozhovory Michala Horáčka. Nijak nehodnotíme obsah těchto vyjádření, pouze poukazujeme na fakt, že jsou vůbec veřejně taková prohlášení dostupná.

Devět dnů po ohlášení kandidatury (12. listopadu) vydal server Novinky.cz rozhovor s Michalem Horáčkem. Ten na otázku „Mělo by Česko přijmout euro?“ odpovídá zcela jasným vymezením vůči postojům Miloše Zemana:

„Pan prezident Zeman byl zastáncem eura, neustále to hlásal. A prohlašoval se za eurofederalistu. Tedy za člověka, který by rád viděl snížené pravomoci národních států včetně našeho a zvýšené pravomoci Bruselu. Já nejsem eurofederalista v žádném případě. Otázku eura pečlivě sleduji. Myslím, že by to měli rozhodnout spíše ekonomové. Zdá se mi, že bychom na tom mohli ekonomicky spíš získat, ale rozhodně to není silný názor.“

Horáček tedy reaguje na otázku, při které by mohl odpovědět pouze svým vlastním postojem tak, že se vymezuje vůči Zemanovi. Další podobný příklad zaznamenal Horáček v únoru, když vedle sebe postavil postoje své a prezidenta stran možné účasti členů KSČM v budoucí vládě.

Ač jde, jak jsme uvedli výše, spíše o ojedinělé případy, kdy se Horáček vymezil vůči Miloši Zemanovi v čase, kdy ten ještě svou kandidaturu neohlásil, není pravdou, že by se tak nedělo vůbec. Proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Miroslav Kalousek tvrdí, že současná koalice zcela rezignovala na snahu postihovat velké daňové úniky a soustředí se pouze na malé subjekty. Byť je pravdou, že především vlajková loď koalice (EET) se dotýká zejména ve veřejném vnímání menších subjektů (fakticky platí pro všechny stejně jako kontrolní hlášení), není pravdou, že by nedělala vláda v dané oblasti nic. Bývalý ministr financí Babiš velmi zastával rozšíření režimu reverse charge, což mělo mířit na velké podvody v oblasti DPH. Tuto agendu tlačil i na evropské úrovni. Rovněž vláda klade velký důraz na spolupráci resortů v rámci tzv. Daňové Kobry.

Je jistě možné hledat řadu oblastí, na které není upřena taková pozornost (jako např. tzv. daňové ráje). Resp. šlo by popsat další oblasti, které by měly být vystaveny většímu tlaku a kontrole, to je ovšem otázka politického rozhodnutí. Nicméně není pravdou, že by vláda zcela ignorovala také možné velké podvody v oblasti daní.

Významné daňové úniky jsou oblastí, ve které se vláda během svého funkčního období angažovala několika kroky. Konkrétně jde o tato opatření:

Na boj proti karuselovým podvodům, které podle ředitele Generálního finančního ředitelství Janečka tvoří spolu s fiktivními hlášeními dvě třetiny z daňových úniků na DPH, byla zavedena plátcům DPH povinnost kontrolního hlášení. Toto opatření dopadá i na drobnější subjekty.

V červnu 2014 pak odstartovala činnost Daňové Kobry, speciálního týmu skládajícího se z policistů, celníků a zástupců Finanční správy, jehož účelem je zamezit podstatným daňovým únikům na DPH.

Vláda v roce 2014 dále vydala nařízení, kterým dočasně rozšiřuje režim reverse charge - přenesení daňové povinnosti při odvodu DPH z dodavatelů na odběratele. Seznam zboží a služeb, u kterých se reverse charge používá, naleznete zde.

Ministerstvo financí, a to zejména bývalý ministr financí Babiš, se již od léta 2014 pokoušelo přesvědčit Evropskou komisi o předložení návrhu reverse charge pro veškeré zboží a služby. Komise nakonec v prosinci 2016 předložila návrh novely směrnice, který se však tehdejšímu ministru financí nelíbil. O návrhu se momentálně jedná v Radě.

Povšechné srovnání situace zaměstnanců a živnostníků vypracovala před časem Hospodářská komora České republiky. Ač se konkrétní čísla mohou měnit, k zásadní změně v pracovním právu ani souvisejících odvětvích nedošlo, a proto je srovnání stále vypovídající.

Co se týče daně z příjmu, zaměstnanci i živnostníci jsou de iure fyzickými osobami, vztahuje se na ně tudíž stejná 15% sazba. Pro OSVČ je ovšem základem daně částka podstatně užší, než jak je tomu u zaměstnanců, a to už vzhledem ke specifikům, dle kterých (ne)hradí sociální a zdravotní pojištění a příspěvek na nezaměstnanost.

Na tento základ navazuje pojistné na sociální zabezpečení. Živnostníci si totiž pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti mohou zvolit libovolně, přinejmenším však ve výši 50 % daňového základu, přičemž jejich rozhodné období je ten který aktuální rok. Hradí přitom 28% sazbu na důchodové pojištění a 1,2% na státní politiku zaměstnanosti.

Vyměřovacím základem pro pojistné zaměstnanců je jejich úhrn příjmů, jejich rozhodným období je aktuální měsíc. K sazbám viz níže.

Vyměřovacím základem živnostníka pro pojistné na nemocenské pojištění je měsíční základ v libovolné výši, nesmí však být nižší než dvojnásobek částky vyměřené zaměstnancům. Sazba je pak 2,3 %.

Sazby pojistného u zaměstnanců se mají následovně: samotní zaměstnanci hradí jen 6,5 % z vyměřovacího základu, 25 % veškerého jejich pojistného i s příspěvkem na nezaměstnanost hradí zaměstnavatel.

K pojistnému na veřejné zdravotní pojištění lze opět konstatovat, že zákon uvádí pro všechny poplatníky (zaměstnance i živnostníky) shodnou sazbu 13,5 % z vyměřovacího základu. Rozdíl je ve vyměřovacím základu a v plátci daně. Vyměřovacím základem zaměstnance je obecně úhrn příjmů ze závislé činnosti (hrubá mzda), přinejmenším však minimální mzda. Kromě toho pojistné zaměstnance hradí ze 2/3 zaměstnavatel, pouze 1/3 se strhává zaměstnanci ze mzdy. Jinak je tomu u živnostníků. Ti se od roku 2006 v zásadě řídí vyměřovacím základem ve výši 50 % příjmů ze samostatné činnosti po odpočtu nákladů vynaložených k dosažení, udržení a zajištění tohoto příjmu. Minimálním vyměřovacím základem je však dvanáctinásobek 50 % zvlášť určené průměrné mzdy. Kromě toho rozhodným obdobím pro zaměstnance je kalendářní měsíc, zatímco u OSVČ se hradí pojistné zálohově s ročním rozhodným obdobím. To může přinést určité komplikace v situaci, kdy předchozí rok, podle kterého se vyměřují zálohy, byl pro živnostníka finančně úspěšnější než je ten současný, kterážto situace u zaměstnanců nenastane.

Zákoník práce je právním předpisem, který obecně poskytuje zvláštní ochranu zaměstnancům, tedy osobám v podřízeném pracovním vztahu, neboť ty se zavázaly k určitému nerovnému, závislému vztahu a jejich ochrana je ve veřejném zájmu, zejména kvůli ochraně lidských práv, morálních hodnot společnosti a veřejného zdraví a pořádku. Oproti tomu živnostenská práce je zhusta upravena v živnostenském zákoně, obecným předpisem je pak občanský zákoník.

Odstupné je zvláštním instrumentem zákoníku práce, který se vztahuje pouze na zaměstnance v pracovním poměru. U živnostníků se podobné situace (výpověď kvůli zrušení části zaměstnavatele nebo kvalifikovanou zdravotní nezpůsobilost) řeší případně smluvně sjednaným odstupným či smluvní pokutou, nikoli však ze zákona, ale z vůle živnostníka a osoby, pro kterou činnost vykonává.

Totéž obdobně platí pro výpovědní dobu, která je v zákoníku práce na ochranu zaměstnanců. V obchodněprávním či obdobném vztahu je však nutno toto dohodnout, nelze se dovolávat zákona, pokud druhá strana (např. objednatel zakázky) nesouhlasí.

Podobně ani dovolená není u živnostníků praxí, a to již z podstaty věci, kdy se u nich nepředpokládá takový stupeň závislosti a trvalosti závazku vůči osobě, pro kterou práci vykonává. Živnostenské podnikání je do značně vyšší míry „v režii“ živnostníka.

Reálná výše odvodů tak zpravidla záleží na ekonomické aktivitě daného živnostníka, kterou je určen vyměřovací základ. Je však pravdou, že podmínky hrazení zaměstnanců jsou povětšinou výrazně tvrdší, ať už pevně stanovenými částkami či časovým rozvrhem placení. Živnostníkům tak není nucena stejná sociální ochrana jako zaměstnancům, proto exministru Kalouskovi dáváme za pravdu.

Kontrolní hlášení se v Poslanecké sněmovně projednávalo na konci roku 2014 a to v rámci novely zákona o DPH. Šlo o sněmovní tisk 291.

Konkrétně v prosinci jednali poslanci o vráceném návrhu ze Senátu. V rámci schůze 22. prosince byl zákon kritizován zejména opozičními TOP 09 a ODS, z nichž ODS skutečně brojila proti kontrolnímu hlášení, zatímco TOP 09 kritizovala primárně legislativní činnost ministra Babiše a jeho údajný přístup ke státu obecně. Ze stenozáznamu můžeme citovat např. právě předsedu ODS, který ke kontrolnímu hlášení uvedl:

„Já bych připomenul v několika bodech naše hlavní argumenty proti povinnému kontrolnímu hlášení. Opravdu jenom velmi stručně:1. Zasáhne to čtvrt milionu podnikatelů, kteří jsou plátci DPH.

2. Ročně to bude stát tyto podnikatele až 1,37 mld. korun.

3. Každý měsíc jim to vezme, a to je odhad vlády, tři a půl hodiny jejich času.

4. Znamená to minimálně šestou a rozhodně ne poslední změnu daňových zákonů v tomto období.

5. Je to přípravný krok k zavedení registračních pokladen.

6. Je to vlastně další touha státu evidovat, kontrolovat, sledovat každý náš krok.“

Je také faktem, že k danému návrhu ODS podala pozměňovací návrh (konkrétně předseda Fiala), který měl vyjmout z povinnosti podávat hlášení podnikatele s ročním obratem nižším než 1 milion korun.

O samotném zákomu se v Poslanecké sněmovně hlasovalo dvakrát (ve 3. čtení a po vrácení zákona Senátem), v obou případech pak byla ODS proti.