Přehled ověřených výroků

V metodice revizí (.pdf, str. 1) operačních programů v programovém období 2007–2013 se však takováto možnost realokace financí vyskytuje, tedy kdyby byl podnět podaný v období před Sobotkovou vládou , není je vyloučené, že k realokaci dojít mohlo. Obdobně o této možnosti informuje i metodika revizí (.pdf, str. 1–2) období 2014–2020.

Vláda schválila tento návrh 20. července jako preventivní opatření ministerstva pro místní rozvoj a vyhověla tak požadavku ministerstva životního prostředí o navýšení finančních zdrojů do operačního programu Životní prostředí. Rovným dílem se tyto finance rozdělí na opatření ke snížení emisí z velkých zdrojů, jakými jsou továrny či teplárny, a do zlepšení kvality vod v ČR.

Vodní hospodářství i kvalita ovzduší jsou pro Českou republiku z pohledu investic prioritními oblastmi. Poslední Zpráva o stavu životního prostředí ČR (.pdf) uvádí, že stav těchto dvou oblastí stále není příznivý.

Nepodařilo se nám dohledat veškerá data k hodnocení tohoto výroku, oslovili jsme tedy ministerstvo financí s žádostí o poskytnutí zdrojů, ze kterých Andrej Babiš čerpal. Prozatím výrok necháváme jako neověřitelný.

Předmětem hodnocení není to, zda byl exministr Kalousek schopen zabezpečit státní finance. Také je třeba upozornit, že ministr měl na mysli 73 tisíc vlastníků dluhopisů. Emitent je naopak subjekt, který dluhopisy vydal.

Miroslav Kalousek byl ministrem od 13. července 2010 do 10. července 2013, poslední přibližně měsíc pak v demisi. V tomto období došlo ke čtyřem emisním vlnám, v nichž byly vydány korunové dluhopisy (jejich detailní rozpis najdete pod označením zde). Podle agregátní statistiky (str. 6) mělo korunové, tzv. spořicí státní dluhopisy, v této době v držení 82 481 osob, z toho 81 837 bylo osob fyzických tuzemských, nikoli tedy cizinců či firem. Fyzické osoby v červenci 2013 držely celkem 66,3 miliardy korunových dluhopisů.

Dohromady jich však bylo v oběhu 73,7 miliard. V pilotní vlně (11. listopadu 2011) korunových dluhopisů bylo vydáno 20,4 mld. kusů dluhopisů. V následující jarní vlně (12. června 2012) to bylo 15,3 mld. kusů dluhopisů, ve vánoční vlně (5. prosince 2012) pak téměř 30 mld. a v další jarní (str. 21) vlně (13. května 2013) nakonec 17,5 mld. dluhopisů.

Co se týče nekorunových dluhopisů vydaných za působení ministra Kalouska, ten měl na kontě vydání celkem 280 183 496 kusů dluhopisů v různé nominální hodnotě:

61. emise - 91 946 693

62. emise - 25 000 000

63. emise - 8 700 000

67. emise - 4 807 000

76. emise - 46 293 761

77. emise - 15 135 996

78. emise - 88 300 046 Nebylo tedy vydáno 230 miliard kusů dluhopisů, podívali jsme se proto na jejich hodnotu pro případ, že měl ministr na mysli „dluhopisy v hodnotě přes 230 miliard“. rok hodnota vydaných nekorunovaných dluhopisů 2010 184,7 mld. Kč 2011 191,1 mld. Kč 2012 48 mld. Kč 2013 366,3 mld. Kč Jde o souhrnnou nominální hodnotu všech nekorunových dluhopisů vydaných v daný rok ministrem Kalouskem. V souhrnu jde asi o 790 mld. Kč, ani zde tedy nenacházíme Babišem uváděné číslo. Atraktivní byly zejména korunové dluhopisy, a to díky skutečnosti, že mezi lety 2011 až 2013 nebyly příjmy z nich plynoucí předmětem daně z příjmu. Novela z roku 2012 pak zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo.

S žádostí o poskytnutí informací a zdrojů, ze kterých čerpal ministr Babiš, jsme se obrátili na tiskové oddělení ministerstva financí. Do doby publikování výstupu žádná odpověď nedorazila. V návaznosti na možnou budoucí odpověď bude výrok upraven.

Vzhledem k neexistenci problematických otázek v oblasti česko-německých hranic, je zavádějící tvrdit, že tehdejší ČSFR se měla chovat při jednání o sjednocení Německa (1990) jako tehdejší Polská demokratická republika, pro které bylo mezinárodní zajištění a potvrzení své západní hranice zcela zásadní. Samotné jednání 2+4 (Obě německé republiky čtyři vítězné mocnosti druhé světové války) muselo probíhat v tomto formátu, protože spojením Německých republik a jejich sjednocením by došlo k narušení dohod a světového uspořádání po roce 1945, což nemohlo proběhnout legitimně bez souhlasu vítězných mocností jako garantů těchto poválečných dohod.

Jak ukazuje následující mapa, Polsko od 20. let 20. století prošlo zásadními teritoriálními změnami. Asi nejvýznamnější změnou bylo posunutí jeho západní hranice po porážce Německa v roce 1945. Vzhledem k tomu, že tento akt byl Německu vnucen diktátem vítězných mocností, především tehdejšího SSSR, je proto nutné chápat jaký význam mělo pro Polsko přednesení tohoto problému při jednáních 2+4 v roce 1990 a konečné potvrzení západní hranice.

zdroj: wikipedia

Oproti tomu neměla ČSFR k sjednocení SRN žádné podobně významné výhrady. Pro Českou republiku se ukázala ve vztahu k SRN mnohem podstatnější otázka definice odsunu či vyhnání sudetských Němců, což zkomplikovalo přijetí dohody o dobrém sousedství (1992) a vedlo k stagnaci vzájemných vztahů. Narovnání vzájemných vztahů a odblokování sporných bodů zajistila až dohoda na tzv. Česko-německé deklaraci (1997), kde sporná definice byla ponechána stranou s tímto vysvětlením:

„Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti."
V textu deklarace se otázka hranic neřeší. Tato skutečnost byla již vyřešena v předešlé Smlouvě o dobrém sousedství s Německem (1992), kde v článku 2 smlouva praví:

Vzájemně (ČR a Německo - pozn. Demagog.cz) respektují svou svrchovanou rovnost, územní celistvost, neporušitelnost svých hranic, svou politickou nezávislost, jakož i zásadu nevměšováni do vnitřních záležitostí a zásadu zákazu hrozby silou nebo použití sily.

Článek 3 pak uvádí:

(1)Smluvní strany potvrzují mezi nimi existující státní hranice. Potvrzují, že nemají vůči sobě žádné územní nároky a nebudou takové nároky vznášet ani v budoucnu.

Dohoda potvrzuje uznání současné podoby státní hranice s tím, že obě strany se zříkají jakýchkoliv teritoriálních nároků a proklamují snahu o společnou spolupráci " v níž hranice ztratí povahu dělící čáry na základě vzájemného porozumění a odstraňováním hospodářských a sociálních rozdílů." (článek 1)
Samotnému schválení deklarace předcházelo poměrně bouřlivé několikadenní projednávání na půdě parlamentu v únoru 1997. Zde se proti textu deklarace v rozpravě postavili poslanci za KSČM, SPR-RSČ a někteří členové ČSSD. Deklarace byla přijata 131 hlasy pro a 59 proti.

V rozhovoru pro New York Post z dubna 2016 mluví Ivana Trump o svém bývalém manželu Donaldovi pozitivně. Rozvod byl z jejího pohledu náročný, ale jak sama řekla: „Od té doby, co se urovnala finanční stránka, chováme se k sobě přátelsky“.

V roce 1990 se Olga Havlová (podle informací z knihy Pavla Kosatíka Člověk má dělat to, nač má sílu) vydala do Spojených států, kde se účastnila mimo jiné dobročinného večírku, „který ve prospěch Výboru (lidí dobré vůle) uspořádala v newyorském hotelu Plaza Ivana Trumpová“.

Na základě doplňujících informací bylo změněno hodnocení výroku z pravdy na zavádějící.

Luděk Niedermayer má pravdu v tom, že zákonná úprava umožňující nedanění korunových dluhopisů má původ v 90. letech. Ta byla ovšem přes 15 let zcela nevyužita, následně Kalouskovým ministerstvem financí dokonce vypuštěna, aby ji Kalouskovo MF opět vrátilo do legislativy a "oživilo" vydáním několika sérií takto nedaněných dluhopisů, což spustilo vlnu takových emisí. Z tohoto pohledu tedy Niedermayer neuvádí správně kontext, což činí výrok zavádějícím.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť nelze fakticky dokázat, že by Andrej Babiš používal jím vlastněná média k vytváření nátlaku na subjekty politické scény. Některá média, komentátoři i politici však o tomto tématu opakovaně hovořili. Údajné ovlivňování voličských preferencí ve prospěch hnutí ANO nebo politické scény prostřednictvím Babišových médií se v uplynulých letech několikrát proměnilo ve významné kauzy.

Koncern Agrofert Andreje Babiše obsahuje více než 250 firem včetně mediální divize. Ta zahrnuje mediální dům MAFRA, v jehož portfoliu nalezneme například: placené tištěné celostátní deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny a jejich internetové mutace (iDNES.cz a Lidovky.cz), dále dvě tištěná média distribuovaná zdarma (Metro a 5plus2), rádio Impuls a další mediální značky. Poté, co Babiš MAFRU koupil, odešly z ní desítky novinářů.

První poprask Babiš vyvolal poté, co krátce po nákupu MAFRY (konec června 2013) telefonoval do redakce Lidových novin a chtěl vědět, proč tištěné Lidové noviny neinformovaly o tiskové konferenci hnutí ANO, ačkoliv redaktor LN byl na této akci přítomen. Za svůj čin se následně veřejně omluvil.

Dalším řešeným tématem byl odchod respektované investigativní novinářky Slonkové z vedení MF Dnes, kde působila půl roku (od ledna 2014). V rozhovoru pro Aktuálně.cz Slonková uvedla: „... mám úplně jiné představy o tom, co v praxi znamená slovo nezávislost“. Řekla také, že „ten rozpor byl tak velký, že přípravu svobodných novin v podstatě znemožňoval. Dostala jsem se do stadia, kdy bych při svém dalším setrvání ve funkci musela dělat věci, které nikdy dělat nebudu a nechci“.

Z využívání médií v předvolebním boji obvinil Babiše v souvislosti s informováním o reorganizaci policie v létě 2016 ministr vnitra Chovanec. Noviny ministra Babiše podle Chovance spustily kanonádu nevyváženého informování, jež mělo negativně informovat i o záměrech Chovance s policií, nad níž chce získat vliv.

Na to, že Babiš ovlivňuje svá média, si v létě 2016 stěžovala prostřednictvím Facebooku také ministryně práce a sociálních věcí Marksová Tominová. Ta jako údajný důkaz zveřejnila printscreen, z něhož vyplývá, že redaktorka MF Dnes Vlková posílá otázky pro resort MPSV také asistence poslankyně za ANO Radce Maxové, jež je místopředsedkyní Výboru pro sociální politiku v Poslanecké sněmovně.

14. prosince 2015 schválila Vláda ČR žádost Nadačního fondu Generace 21 na přesídlení 153 iráckých uprchlíků křesťanského vyznání do České republiky. Jednat se mělo o předem vytipované rodiny z Iráku a Libanonu, které byly ohroženy činností teroristické organizace Islámský stát.

Uprchlíci začali do ČR přijíždět ve čtyřech vlnách od konce ledna 2016. První skupina deseti osob dorazila do Česka 24. 1.,druhá skupina o 17 osobách 5. 2., třetí skupina čítající 41 osob dorazila 19. 2. a zatím poslední,čtvrtá skupina uprchlíků přiletěla do ČR 20. 3. 2016.

Nespokojenost některých uprchlíků z druhé příjezdové skupiny, kteří byli ubytováni u Jihlavy, se začala projevovat na konci března a nespokojenost se týkala ubytovacích podmínek. Několik dní pak nebylo zcela jasné, jaké jsou další plány této skupiny uprchlíků. Zároveň v této době oznámil Nadační fond Generace 21, že se problémy vyskytují také ve skupině uprchlíků ubytované v Brně. Jedna osmičlenná rodina se totiž kvůli stesku rozhodla vrátit zpět do Iráku. Tato rodina odletěla zpět do Iráku 7. dubna 2016.

Pětadvacetičlenná skupina z druhé příjezdové vlny ubytovaná u Jihlavy odešla na počátkudubna 2016 do Německa, přičemž odmítla český azyl. Německo se následně rozhodlo tuto skupinu uprchlíků prostřednictvím oficiální žádosti vrátit do Česka.

10. srpna 2016 přinesla česká média informaci, že se většina z 25členné skupiny uprchlíků do Česka pravděpodobně nevrátí, protože tito lidé získali v Německu církevní azyl. Nárok na azyl Německo nepřiznalo jen trojici Iráčanů, které se pokusilo vrátit do ČR na konci července 2016. Tito lidé však zmizeli neznámo kam. Nové informace o zmíněné skupině uprchlíků přinesl webidnes.cz 17. září 2016. Soud v Drážďanech neuznal argumenty těchto uprchlíků pro azyl a rozhodl o jejich deportaci. Dle informací MF DNES měli utéct do Maďarska, kde by se mohli pokusit vydávat za nově příchozí uprchlíky a opětovně usilovat o azyl v Německu. 21. září 2016 přinesl web iDNES.cz informaci, že saské ministerstvo vnitra má v úmyslu vrátit do ČR 17 uprchlíků (z 25členné skupiny), kteří získali dočasný církevní azyl platný do 23. 12. 2016. Dalších 5 uprchlíků ze zmíněné skupiny může zůstat v Německu, neboť zde mají členy rodiny. U zbývajících 3 uprchlíků, kteří měli být taktéž navráceni k 21.9. 2016 platilo, že nejsou k nalezení. Nejnovější informace týkající se 17 uprchlíků pochází z poloviny ledna2017. Z nich vyplývá, že se tito uprchlíci možná ze Saska vracet do ČR nebudou a mají značnou šanci zůstat definitivně v Německu.

21. 4. 2016 pak odletěla do zpět do Iráku další, tentokrát šestnáctičlenná skupina uprchlíků.I tito lidé se nejprve pokusili odejít do Německa, byli však zadrženi cizineckou policií.

22. 9. 2016 opustila dobrovolně ČR další, tentokrát šestičlenná skupina uprchlíků z Iráku. Důvodem měly být dle informací iDNES.cz zdravotní důvody.

Vzhledem k uvedenému dění v březnu a na počátku dubna 2016 Vláda ČR program na přesídlování iráckých uprchlíků ukončila 7. dubna 2016.

Podle posledních informací Nadačního fondu Generace 21 z 22.9. 2016 je v její péči 35 uprchlíků, kteří se úspěšně integrují. V reportáži IHNED.cz mapující život křesťanských uprchlíků kteří v ČR zůstali se hovoří o 36 osobách.

Program jednání schvaluje na základě zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny celá Poslanecká sněmovna v hlasování. Na každé schůzi je navržen program, který může libovolný poslanec navrhnout, doplnit či upravit.

Do programu schůze je zařazována vládní legislativa a opozice má možnost využívat tzv. opozičních okének, kdy každá strana může zařadit k jednání jeden svůj návrh zákona. Jde ovšem o značně limitovaný prostředek, resp. počet návrhů.

Uveďme např., kolik návrhů zákonů předložil Miroslav Kalousek jako lídr jedné z opozičních stran a kolik jich koalice připustila na jednání. Předseda TOP 09 je spolu/autorem celkem 18 návrhů (k 21. listopadu 2016) zákonů. Z nich Poslanecká sněmovna projednala polovinu - tedy 9.

Jde ovšem o počty z celého volebního období. Vládní koalice funguje od února 2014 a od té doby Kalousek předložil celkem 11 návrhů. Z nich se poslanci zabývali jen dvěma z nich. Jeden zamítli, další pak prošel do druhého čtení, nicméně jde o návrh (ochrana zvířat proti týrání), který předložili poslanci napříč spektrem. Uveďme, že nejstarší Kalouskem podaný návrh leží v Poslanecké sněmovně již dva a půl roku.

Na příkladu Miroslava Kalouska lze tedy doložit, že vládní koalice návrhy zákonů z dílny TOP 09 na program jednání skutečně příliš nepřipouští. Dodejme, že Kalousek v tomto není výjimkou, podobně bychom mohli argumentovat u dalších poslanců TOP 09. Např. poslanec Ženíšek podal 17 návrhů a jednalo se od nástupu současné koalice o šesti z nich. Poslanec Plíšek pak přeložil 21 návrhů a jednalo se pouze o čtyřech - je třeba navíc vzít v úvahu, že tři z těchto čtyř návrhů spolupředložili i vládní poslanci.

Některé návrhy TOP 09 se na jednání Poslanecké sněmovny dostanou, jde ovšem o jejich významnou menšinu. Navíc jsou to nezřídka předlohy, které poslanci Kalouskovy strany spolupředkládají i s poslanci vládních klubů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, ačkoliv skutečnosti nejsou popisovány zcela přesně. Výběr neprošel schvalováním vlády (nicméně nejde zde o obcházení) a zmiňovaným jedním člověkem, který byl původně vybrán za projektového manažera, je ve skutečnosti společnost.

Miroslava Němcová hovoří o výběru společnosti (projektového manažera), která by pomohla s přípravou tendru na provozovatele mýtného systému. Tím se stala v roce 2015 bez výběrového řízení společnost Deloitte Advisory a její cena měla být maximálně 52 milionů korun. Tuto zakázku pak zrušil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Ze zprávy České televize je však zřejmé, že pro stejný úkol měla být v původním tendru vybrána společnost Arthur D. Little s cenou zakázky 23 milionů korun. Tuto soutěž však nový ministr dopravy Dan Ťok zrušil.

Co se týče obcházení vlády, ta ani nyní nezasahovala do výběrového řízení ministerstva dopravy, stejně jako to neudělala v předchozí soutěži. ÚOHS ve zprávě o rozhodnutí pouze vytkl, že zadavatel uzavřel smlouvu, aniž by uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení, ačkoliv podle zákona měl povinnost jej uveřejnit.

Nutno dodat, že v srpnu letošního roku se na základě výběrového řízení stala projektovým manažer znovu společnost Deloitte Advisory.

Smlouvu s rakouskou společností Kapsch podepsal v roce 2006 tehdejší ministr dopravy Milan Šimonovský (KDU-ČSL), který zasedal v koaliční vládě ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU vedené sociálním demokratem Jiřím Paroubkem. Kapsch měl dle smlouvy zajišťovat výběr mýta do 31. prosince 2016 (. pdf, str. 4).

V červnu 2006 byl Šimonovským podepsán první dodatek, ten v listopadu po dohodě s Kapschem zveřejnil Šimonovského nástupce v čele rezortu Aleš Řebíček (ODS). Mezitím se uskutečnily volby a Paroubka vystřídal v premiérském křesle Mirek Topolánek, který sestavil koaliční vládu ODS, KDU-ČSL a Strany zelených.

Sporným se stal zejména bod 2.6., kde se hovoří o tom, že pokud Kapsch nezíská všechna potřebná povolení musí informovat ministerstvo dopravy a navrhnout náhradní řešení, například náhradní energetické zdroje pro brány. Pokud ministerstvo dopravy náhradní řešení odsouhlasí, musí podle dodatku nést dodatečné náklady.

Prvním dodatkem se v roce 2007 zabýval i antimonopolní úřad, ten konstatoval, že uzavření tohoto dodatku nebylo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a zadavatel Ministerstvo dopravy ČR se tak dopustil porušení tohoto zákona.

Druhý dodatek podepsal v prosinci 2006 Aleš Řebíček, jeho obsahem mělo být snížení odměn a zvýšení sankce z prodlení. Právě na výši sankce se ještě v prosinci mohlo celé mýtné zastavit, nebo tím alespoň hrozil Erwin Toplak ze společnosti Kapsch. Právě Toplak podepsal se Šimonovským původní smlouvu.

V prosinci 2007 podepsal Řebíček v pořadí již třetí dodatek. Jak později zjistili Reportéři ČT, ministerstvo zveřejnilo jen tu část dodatku, která Kapschi nepřináší žádné peníze navíc, zakázky na čtyři miliardy zůstaly utajené. Dle zjištění serveru Česká pozice, dává dodatek z prosince 2007 Kapschi možnost stavět mýtné brány i po roce 2017 a může za to zinkasovat až 1,7 mld. Kč. bez DPH.

V lednu letošního roku ministr dopravy Dan Ťok prohlásil, že ten kdo dodatky smluv uzavíral, vůbec nepočítal s tím, že by firma Kapsch mohla být v budoucnu nahrazena jiným dodavatelem, případně s tím, že výměna Kapsche bude drahá a obtížná. Ťok rovněž zopakoval, že rezort podá trestní oznámení v souvislosti s dodatky, které jsou pro stát nevýhodné, konkrétního viníka ministerstvo nezná a oznámení nebude podáno vůči konkrétní osobě.

Nicméně ještě v říjnu loňského roku to vypadalo, že se na provoz mýta uskuteční veřejné výběrové řízení. Ministerstvo dopravy si na pomoc s přípravou tendru najalo firmu Deloitte, avšak bez výběrového řízení a v lednu antimonopolní úřad zrušil kontroverzní zakázku ministerstva na poradenství při přípravě veřejné soutěže na výběr provozovatele mýtného systému

Server Neovlivní přišel v září s informací, že český stát je v nevýhodné pozice zejména proto, že autorská práva na technologii přejdou do držení rezortu dopravy až po skončení platnosti smlouvy, tedy 31. prosince 2016. ministerstvo, tak nemělo, co by případným zájemcům o provoz mýta po skončení letošního roku ukázalo. „Neměli jsme možnost zpřístupnit aktuální dokumentaci případným uchazečům ve výběrovém řízení,“ potvrdil pro Neovlivní.cz Jakub Kopřiva, náměstek ministra dopravy, který prodloužení smlouvy s Kapschem dojednal a nakonec i za ministra Ťoka podepsal.