Přehled ověřených výroků

Nepravda

Přestože byl internet skutečně vynalezen ve Spojených státech, světlo světa spatřil až mnoho let po druhé světové válce.

Vznik internetu se podle většiny zdrojů datuje na začátek 60. let 20. století, kdy Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA) ve Spojených státech začala zkoumat možnosti vzniku mezinárodní sítě vzájemně propojených počítačů. Jejich úsilí vyústilo roku 1969 k vytvoření experimentální sítě ARPANET, pomocí které byla také přenesena první data mezi počítači. Další vývoj internetu stručně popisuje například toto video.

Vývoj internetu (nejprve ze sítě mezi vědeckými pracovišti) a mapy postupného propojování jsou přehledně popsány v tomto článku.

Žádný zdroj neupozorňuje na možný vývoj internetu mezi lety 1939 a 1945 (resp. 41–45, kdy byly ve válce USA), výrok tedy považujeme za nepravdivý.

Pravda

Míru investování před dvěma lety nejlépe charakterizuje výše kapitálových výdajů. Za ty vláda v roce 2015 utratila asi 176 miliard Kč, i s připočtením inflace skutečně nejvíce od roku 2000 (viz graf).

Zdroj: Ondřej Kokeš

Výše investic se často porovnává s výší hrubého domácího produktu, proto jsme podíl spočítali v tabulce níže. Avšak ani investice v letech 2009 a 2010, které svou výší také vyčnívaly nad průměr, nepřekonaly v tomto ohledu údaje z předminulého roku. Data pochází z ročenky ČSÚ a z přiloženého grafu.

RokKapitálové výdaje v mld. KčHDP v mld. KčPodíl investic na HDP2009134,233 921,82734,23 %2010134,913 953,65134,12 %2015176,254 554,61538,7 %První část výroku tedy považujeme za pravdivou.

K otálení s výkupem pozemků můžeme pouze uvést, že počátkem roku 2016 vstoupila v platnost novela zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, která dle své důvodové zprávy napravuje četné chyby dřívější úpravy, kvůli nimž byl proces výkupu pozemků značně komplikovaný a zdlouhavý. Jde například o systém oceňování nemovitostí, umožnění vyvlastnění pozemků ve spoluvlastnictví nebo třeba usnadnění směny mezi subjekty. Je zjevné, že toto jsou důvody, kvůli kterým (také) docházelo před rokem 2015 k průtahům v řízení o odkupu pozemků.

Druhou část výroku necháváme tedy neověřenou. Jelikož hlavní informací ministrova výroku představuje zpráva o míře vládních investic, s touto výhradou výrok označujeme jako pravdivý.

Pravda

Ruská státní společnost Gazprom, která produkuje 66 % objemu ruského plynu a koncentruje se především na export plynu do Evropy, dodala na evropský trh (včetně Turecka) v roce 2015 158,6 miliard kubických metrů plynu.

Velká část (přes 80 %) šla na západoevropské trhy, 18 % pak směrem do států střední a východní Evropy. Největším odběratelem ruského plynu z členských zemí EU je Německo (45,3 miliard kubických metrů), Itálie (24,4 miliard kubických metrů) a Velká Británie (11, 1 miliard kubických metrů). Ze státu východní Evropy odebírá nejvíce plynu Polsko (8,9 miliard kubických metrů).

Gazprom v roce 2015 vyprodukoval 418,5 miliard kubických metrů plynu. Podle odhadů z roku 2014 vyprodukovalo Rusko 669 miliard kubických metrů zemního plynu. Z toho necelých 200 miliard kubických metrů plynu bylo exportováno. To dělá z Ruska druhého největšího producenta zemního plynu na světě.

V roce 2014 bylo Rusko nejvýznamnějším dovozcem zemního plynu do EU. Ruský plyn tvořil 37,5 % dovozu, norský 31,6 % a plyn z Alžírska 12,3 %.

V témže roce šlo necelých 60 % exportu plynu společnosti Gazprom do členských států EU, přibližně 20 % do Společenství nezávislých států, které sdružuje 9 z 15 bývalých svazových republik SSSR, a 13 % do Turecka.

Rusko je rovněž nejvýznamnějším dovozcem ropy do Evropské unie. V roce 2014 tvořila ruská ropa 30,4 % importu této komodity. Druhým nejvýznamnějším importérem bylo Norsko se 13 % a třetí Nigérie s 9% podílem.

Evropský trh je nejdůležitějším odbytištěm ruské ropy, přes 70 % exportu míří právě do EU.

V roce 2015 tvořily zisky z prodeje ropy a plynu 8,6 % ruského HDP, v roce 2014 to bylo 10,8 % (. pdf, str. 24) a o rok dříve export ropy a plynu tvořil takřka 70 % příjmů celkového ruského exportu.

Ve stejném roce bylo Rusko třetím největším obchodním partnerem EU a EU byla hlavním obchodním partnerem Ruska.

Rusko dováželo do EU zejména ropu a zemní plyn, zatímco EU do Ruska vyvážela především stroje, automobily a zemědělské produkty. Vzájemná obchodní bilance byla nepříznivá pro EU. Rusko exportovalo zboží v hodnotě 135 miliard eur, zatímco EU exportovala do Ruska zboží za 74 miliard eur.

EU je rovněž pro Rusko nejdůležitějším investorem. Odhaduje se, že až 75% přímých zahraničních investic zásob v Rusku pochází z členských států EU.

Pravda

V případě, že má obec v daném rozpočtovém období naplánován schodek rozpočtu, je nutné definovat, jakým způsobem bude tento schodek financován. Sestavení rozpočtu obce se řídí podle zákona 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Může tak nastat situace, při které schodkový rozpočet běžného období nepřinese obci dluhy a naopak i pokud je rozpočet obce v rozpočtovém období v přebytku, obec může mít dluhy již z dřívějška. Proto je potřeba se dívat nejen na bilanční saldo, ale především na způsob financování závazků.

Ukazatel zadluženosti obcí se provádí na základě SIMU (Soustava informativních a monitorujících ukazatelů). Směrodatným ukazatelem je Dluhová služba. Podle monitoru státní pokladny (provozované ministerstvem financí) je skutečně město Teplice bez dluhů. Ukazatel Dluhová služba celkem je 0 tis. Kč v jednotlivých letech.

Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý, poslanec Pfléger je opravdu autorem pozměňovacího návrhu, který omezuje mj. povinnost operátorů informovat účastníky smlouvy o změnách v ní. Zároveň také přiznal, že autorem jím předloženého pozměňovacího návrhu je Asociace provozovatelů mobilních sítí, jejímiž zakládajícími a řádnými členy jsou tři hlavní operátoři působící na území České republiky.

Poslanec Pfléger je jedním z členů hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, který se novelou zákona o elektronických komunikacích zabýval. Hospodářský výbor projednával návrh novely dvakrát, poprvé (.pdf, str. 21–22) 22. května 2014 a podruhé (.pdf, str. 5–6) 3. září 2014.

Poslanec Pfléger předložil svůj pozměňovací návrh na druhé schůzi, jeho podstatou je podle zápisu (.pdf, str. 5) „taková úprava,kdy by podnikatel byl povinen informovat účastníka o možnosti ukončení smlouvy bez postihu a možnosti ukončení této smlouvy pouze v případě změny podstatných náležitostí smlouvyvedoucích ke zhoršení postavení účastníka. "

Konkrétně se jedná o změnu (.pdf, str. 3, pozměňovací návrh A3) § 63 odstavce 6, který oproti předchozímu stavu omezil mj. povinnost operátorů informovat druhou stranu smlouvy o její změně. Nově musí operátoři informovat o změně smlouvy jen ty účastníky, kteří mají ve smlouvě sankci za její předčasné ukončení, a to pouze o podstatných změnách smlouvy (předchozí znění obsahovalo pojem podstatné náležitosti, jejichž výčet byl novelou také zrušen).

Tento pozměňovací návrh prošel jak hlasováním (.pdf, str. 5) hospodářského výboru, tak hlasováním Poslanecké sněmovny a zákon ve znění poslance Pflégera nakonec nabyl i účinnosti.

Co se týče spolupráce poslance Pflégera při přípravě pozměňovacího návrhu s Asociací provozovatelů mobilních sítí (mezi jejíž zakládací a řádné členy patří tři hlavní operátoři působící v České republice), sám poslanec Pfléger se v pořadu 168 hodin (čas 15:20) 18. září 2016 vyjádřil následovně:

Bylo to na popud Asociace provozovatelů telekomunikačních služeb, který měli v tý době výhrady k současnému zákonu a připravili tenhleten pozměňovací návrh."

Výrok ministra Mládka hodnotíme jako pravdivý.

Pravda

Úřad práce v době, kdy na něj bylo převedeno vyplácení sociálních dávek, opravdu nebyl personálně posílen: podle dohledaných informací naopak počet jeho zaměstnanců klesl. Nové pracovníky pro tento úřad schválila až Sobotkova vláda v roce 2014.

Podle oficiální zprávy ministerstva práce a sociálních věcí se všechny nepojistné sociální dávky, včetně podpory v nezaměstnanosti, začaly v roce 2012 vyplácet na Úřadu práce ČR, který „nově od obcí přebral výplatu dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám se zdravotním postižením“. Výhodou této změny bylo zdvojnásobení počtu míst, které dávky vyplácejí.

Jak popisuje tisková mluvčí Úřadu práce ČR ve zprávě z 15. 4. 2014:

Centralizovaný ÚP ČR vznikl v roce 2011. Do té doby existovalo 77 samostatných okresních úřadů práce. V nich působilo celkem 8 136 lidí. Po zásadní organizační změně a převodu kompetencí v rámci zpracování a výplat nepojistných sociálních dávek k 1. 1. 2012 práce přibylo. Počet úředníků ale naopak klesl, a to o 1 953 osob. V době, kdy dávkovou agendu vykonávaly obce, pracovalo v této oblasti více než 3 642 lidí. Když přešla na ÚP ČR, dostalo ji na bedra 1 953 zaměstnanců. V červenci 2014 schválila vláda personální posílení v této oblasti, a to o 600 pracovníků. Momentálně má ÚP ČR celkem 10 007 zaměstnanců.

Nepravda

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek debatoval s Vojtěchem Filipem o církevních restitucí 6. června 2016 v pořadu Partie na TV Prima. Z přepisu diskuse jasně vyplývá, že podle Pavla Bělobrádka církevní restituce darem nejsou.

Vojtěch FILIP, místopředseda PS, předseda strany /KSČM/

--------------------

Protože to nejsou restituce. To je dar státu církvím za to, že budou souhlasit s odlukou církví od státu. To je poměrně jednoduché. Druhý důvod je a každé, každý dar je zdaňován, to je evidentní, ať už jde o darování mezi občany...

....

Pavel BĚLOBRÁDEK, vicepremiér, předseda strany /KDU-ČSL/

--------------------

Tak s jediným, s čím souhlasím s panem předsedou, je, že se nejedná o restituce. To s ním souhlasím, tomu se tak říká, ale v podstatě to restituce nejsou. Dar to samozřejmě není.

Pavel Bělobrádek se k církevním restitucím podobně vyjádřil i v roce 2013 v online diskusi se čtenáři iHned.

Není dohledatelný žádný televizní pořad, v němž by předseda KDU-ČSL pojmenoval tzv. církevní restituce jako "dar církvím". Naopak ve svých mediálních vystoupeních opakuje, že se o žádný dar nejedná a že jde o nápravu křivd.

Pravda

Dne 27. ledna 2017 při příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holokaustu a předcházení zločinům proti lidskosti proběhlo v Hlavním sále Senátu Parlamentu ČR vzpomínkové setkání, jež již poněkolikáté pořádá Federace židovských obcí v ČR a Nadační fond obětem holocaustu. Mezi jeho účastníky patřili mimo jiné Milan Štěch, jakožto zástupce horní komory ČR i místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek. Události se zúčastnila i předsedkyně Bavorského zemského sněmu Barbara Stammová s početnou delegací Mnichovského parlamentu. Jak uvádí oficiální stránky Bavorského zemského sněmu, tento rok poprvé došlo k uctění památky holocaustu v zahraničí.

Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože člověk s obrovskými majetky a finančními zájmy skutečně může sedět ve vládě. Zákon o střetu zájmu pak stanovuje podmínky, za kterých tam může být. Živnostníkovi naopak zákon členství ve vládě zakazuje.

Podle současného znění zákona o střetu zájmů platí, že ve vládě nemůže být veřejný funkcionář, který podniká, případně provozuje jinou samostatně výdělečnou činnost. Mezi tyto funkcionáře patří, jak již bylo zmíněno, i člen vlády.

Podnikatel je občanským zákoníkem definován v § 420 takto: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Část výroku, která hovoří o nemožnosti živnostníka sedět ve vládě, je tedy pravdivá.

Stejně tak je pravdivá část, že ve vládě může sedět osoba s obrovskými majetky a finančními zájmy. Tato situace však může zastat pouze za splnění již zmíněné podmínky a dalších dvou, které zákon o střetu zájmů stanovuje. Konkrétně tato osoba nesmí podle §4 odst. 1 písm b) a c)

- být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,

- být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.
Pokud jsou tyto podmínky splněny, může být i osoba se zmíněným obrovským majetkem členem vlády. Co se týká osoby Andreje Babiše, která byla v kontextu výroku předmětnou, jeho živnostenské oprávnění bylo zrušeno k 30. prosinci 2008 a v současnosti je dle obchodního rejstříku ve „svých“ společnostech pouze akcionářem.

To že za této situace může být ve vládě, potvrzuje i právník Zdeněk Koudelka. Situací kolem případného střetu zájmů Babiše jako akcionáře, se zabýval i web podnikatel.cz, který s pomocí právníků došel ke stejnému závěru. Tedy že na akcionáře zákon nedopadá a jedná se v tomto případě spíše o správu vlastního majetku, kterou zákon o střetu zájmů povoluje ve svém § 4 odst. 2.

V současné době je Andrej Babiš předsedou správní rady jen v Nadaci Agrofert, což sice podle občanského zákoníku je podnikající právnická osoba, ale podnikání může být jen vedlejší činnost, jejíž výtěžek slouží k podpoře účelu nadace.

Zákonnou dikci tedy Andrej Babiš splňuje, jak je odstraněn jeho reálný střet zájmů a vliv na společnosti, ve kterých dříve působil více než jako akcionář, je však spekulativní. Tomuto problému, kdy je zbavení se vlivu na společnost pouze formální, by se měla věnovat právě novela tohoto zákona.

Z výše uvedeného odůvodnění můžeme dovodit, že výrok Pavla Bělobrádka je pravdivý proto, že ve vládě nemůže sedět živnostník a naopak osoba Andreje Babiše, která je předmětem kontextu výroku, ano.

Pravda

Průzkumy různých agentur nesledují věrohodnost, ale důvěru v politiky či jejich oblíbenost: s touto výhradou hodnotíme výrok jako pravdivý, protože Stropnický se dlouhodobě skutečně řadí mezi ty nejdůvěryhodnější.

Martin Stropnický mluví o věrohodnosti politiků dle průzkumů. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) sleduje „důvěryhodnost politiků“. V rámci jejich měření ministr obrany skutečně dlouhodobě patří mezi pět nejlépe hodnocených politiků. Nejaktuálnější měření (.pdf) pochází z října 2016.

Agentura pokládá respondentům (viz pozn. pod čarou na str. 1) následující dotaz: „Přečtu Vám jména některých politiků. U každého mi, prosím, řekněte, zda mudůvěřujete nebo nedůvěřujete, či neumíte posoudit. Případně zda tohoto politika neznáte.

Data: CVVM (str. 2)

Aktuální měření tedy dokládá, že Stropnický se řadí mezi nejlépe hodnocené politiky. Dodejme, že jsou zde zahrnuti i lidé, kteří nejsou v každodenní politice zastoupeni - jako předseda Ústavního soudu Rychetský, guvernér ČNB Rusnok či primas český Duka. Dlouhodobě však Stropnický, jak dokládá tabulka výše, obsazuje přední místa v rámci zkoumané otázky.

Agentura STEM oproti tomu měří oblíbenost politiků. Konkrétně zjišťuje „popularitu politických osobností“. Poslední měření provedla v říjnu 2016. I podle této agentury patří dlouhodobě Stropnický na vrchol žebříčku v rámci sledované otázky.

STEM se konkrétně ptá: „Jaký je Váš názor na následující politické osobnosti?“ V rámci hodnotících kategorií následně zkoumá, nakolik politik dohromady získal sympatií ve škálách „velmi příznivý“ a „spíše příznivý“.

V tabulce níže je uvedeno, jak si vedou jednotliví představitelé. Ministr obrany se aktuálně řadí na druhé místo za Andreje Babiše, dlouhodobě se pohybuje mezi nejlépe hodnocenými politiky.

Zdroj: STEM

Různé formy výzkumů tedy zachycují spíše důvěryhodnost a popularitu politiků (ne přímo věrohodnost), v rámci tohoto fenoménu dochází k poměrně výrazným posunům. Demagog.cz v listopadu 2015 přinesl přehled oblíbenosti politiků (vždy data CVVM ze září–října daného roku) od roku 2002. Pro informaci jej dodáváme i sem.