Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako pravdivý, Babiš popisuje všechny části návrhu Aleny Dernerové a dalších senátorů korektně.

9. února 2016 předložila skupina senátorů zastoupených Alenou Dernerovou novelu zákona o elektronických komunikacích. Kromě Dernerové spolupředložili (samotný senátor nemá zákonodárnou iniciativu) návrh senátoři napříč politickým spektrem.

Návrh obsahoval některé změny. Předně znovuzaváděl větší ochranu spotřebitele za situace, kdy operátor mění podmínky smlouvy. Do té doby to fungovalo díky přijatým návrhům tak, že operátor měl o zásadních změnách informovat zákazníka. Tyto zásadní změny ovšem nebyly nijak specifikovány.

Návrh Dernerové (.pdf, str. 3) a spol. do zákona zavádí větu, kdy „Pokud se jedná o změnu podstatných náležitostí smlouvy uvedených v odstavci 1 písm. c) až p), nebo změny jiných ustanovení, které nevedou ke zjevnému zlepšení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti této změny, a to bez sankce, jestliženové podmínky nebude účastník akceptovat.“

Pod zmíněným odstavcem 1 písm. c) až p) se skrývá následující:

Je tedy zjevné, že šlo o posun v právech zákazníka. Zákon ovšem, jak Babiš správně uvádí, řešil i další body. Stejný návrh přidává v § 63 odst. 1 novou část. Ta uvádí (tučně je popsán návrh Dernerové a spol.):

„Ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno vždy ujednání o rozsahu možných jednostranných změn i způsobu jejich oznámení účastníkovi,včetně oznámení možnosti odstoupení od smlouvy.“

Důvodová zpráva k návrhu Dernerové se odvolává na § 1752 občanského zákoníku, který danou oblast skutečně popisuje. ČTÚ pak podle návrhu měl získat možnost, aby byl ze zákona operátory informován, mění-li oni smluvní podmínky. Stejně tak měl být nově jako správní delikt zaveden (změna § 118 odst. 14 písm. v) stav, kdy operátor o těchto změnách ČTÚ neinformuje.

V neposlední řadě návrh řešil i přenos čísla mezi operátory. Do § 63 příslušného zákona měla být přidána následující formulace:

„(12) Je-li účastníkem požadováno přenesení telefonního čísla podle § 34, smluvníujednání stanovující výpovědní dobu podle odstavce 1 písm. g), jakož i jiné ujednání o době trvání smlouvy, se nepoužijí; telefonní číslo musí být přeneseno ve lhůtě stanovené opatřením obecné povahy vydaného Úřadem, která počíná běžet dnem následujícím po dni, ve kterém účastník podal poskytovateli výpověď smlouvy.“

Podle opatření obecné povahy Českého telekomunikačního úřadu (.pdf) ze dne 30. října jde pak skutečně o čtyři dny. Opatření v článku 5 odst. 4 uvádí:

„Lhůta pro přenesení telefonního čísla, a to včetně aktivace tohoto čísla v sítipřejímajícího operátora, činí čtyři pracovní dny a začíná běžet prvním pracovním dnemnásledujícím po dni, ve kterém je žádost účastníka o změnu poskytovatele služby doručenapřejímajícímu poskytovateli služby, pokud se účastník a přejímající poskytovatel službyvzájemně nedohodli na pozdějším datu přenesení.“

Jedná se o veřejnou část zprávy (.pdf) Background to “Assessing Russian Activities and Intentions in Recent US Elections”: The Analytic Process and Cyber Incident Attributionvydanou 6. 1. 2017, v níž NSA, CIA a FBI hodnotí vliv Ruské Federace na prezidentské volby ve Spojených státech v roce 2016.

Server The Guardian nabízí výňatky z této zprávy, v nichž se můžeme dozvědět, že cílem ruské kampaně nařízené Vladimirem Putinem bylo zpochybnit demokratický proces v USA a očernit Hillary Clinton jakožto protikandidátku Ruskem preferovaného Donalda Trumpa.

Brian Bartholomew ze společnosti Kaspersky Lab (společnost zabývající se kyberbezpečností) serveru The Guardian řekl, že veřejná část zmíněné zprávy neobsahuje technické podrobnosti a že se v podstatě jedná o analýzu tiskových výstupů ruského zpravodajského kanálu Russia Today.

O tom, že zpráva přináší pouze veřejně dostupné agenturní informace, hovořil také server The Washington Post. Zpravodajský server The New York Times přinesl informaci o tom, že se někteří lidé z řad podporovatelů Donalda Trumpa domnívají, že zveřejnění části zprávy, která neobsahuje podrobné informace, má sloužit jako politický nástroj k napadení legitimity zvolení Trumpa prezidentem. Toto tvrzení zpravodajské služby odmítly.

Ministr Babiš prezentoval, že za letošek počítá s částkou 52 milionů korun. Agrofert emitoval emisi korunových dluhopisů celkem za tři miliardy korun s šestiprocentním úrokem a datem splatnosti v prosinci 2022, které registroval 28. prosince 2012 (CZ0003509507).

Podle výroční zprávy 2015 společnosti Agrofert je množství emitovaných dluhopisů ve výši 1 482 270 tisíc korun (. pdf, str. 83). Na stejné straně najdeme položku výdaje příštích období ve výši 90 172 tisíc korun.

Tyto položky zahrnují především úroky z dluhopisů a jsou účtovány do nákladů období, do kterého věcně a časově přísluší (. pdf, str. 108). Tyto dluhopisy vlastní dle zprávy jediný akcionář (tamtéž. s.112). Tímto akcionářem je Andrej Babiš.

Tedy úroky z dluhopisů jsou v roční výši dle dat z roku 2015 90 172 tisíc korun. V případě úroků z dluhopisů je dle § 36 zákona 586 /1992 Sb. zvláštní srážka daně 15 % pro vydavatele dluhopisů (Agrofert), nabyvatel je po uplynutí 6 měsíců od daně osvobozen. V tomto případě mohla být suma daně zhruba 13 milionu korun za rok, která se však z důvodu korunové emise dluhopisů nevyměřovala.

Za čtyři roky by se pak daná suma blížila částce 52 milionů korun, tedy přibližně sumě, kterou zmiňoval ministr Babiš. Otázka dluhopisů Agrofert se stala předmětem trestního oznámení na ministra Babiše (text).

Výhodou, kterou Babiš ovšem opomíjí, je snížený daňový základ pro Agrofert. Jako fyzická osoba skutečně ušetří 52 miliónů na daních. Koncern si úrok, jenž ministru Babišovi vyplácí, započítává do firemních nákladů a snižuje si tak daňový základ. Pokud by specializovaný finanční úřad uznal emisi dluhopisů Agrofertu za neodůvodněnou (nehodnotíme, na kolik je to pravděpodobné) a rozhodl by o dodatečném zdanění 19 % sazbou, český stát by si přišel o zhruba 17 milionů korun.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože koaliční vláda sice předložila novelu zákona o střetu zájmů, původní návrh však ustanovení, která by dopadala konkrétně na osobu Andreje Babiše, neobsahoval. Ta tam byla vložena až jednotlivými poslanci.

Je důležité říci, že jakkoliv koaliční vláda předložila novelu zákona o střetu zájmů, samotný zákon byl předložen i schválen za vlády Jiřího Paroubka. Ještě před ním platil podobný zákon od roku 1992.

Co se týká zmíněné reakce na situaci Andreje Babiše, původní návrh, jak již bylo zmíněno, neobsahoval ustanovení o vlastnictví médií ani zákaz veřejného funkcionáře ucházet se o veřejné zakázky, dotace či investiční pobídky.

Tyto zmíněné body byly do novely přidány s poslaneckými pozměňovacími návrhy. Konkrétně byla mimo jiné zahrnuta část pozměňovacího návrhu Jana Chvojky (.pdf) z ČSSD, která zakazuje zmíněné vlastnictví médií (toto však platí až pro nově jmenované členy vlády), a pozměňovací návrh Martina Plíška (.pdf) z TOP 09 hovořící o dotacích a investičních pobídkách. O průběhu schvalování přehledně informuje ČT24.

Zpřísněním laťky do budoucna je pak kromě výše zmíněných ustanovení myšleno také zpřísnění podávání oznámení o majetku, které opravdu obsahuje již vládní návrh zákona.

Část výroku, ve které Kateřina Valachová hovoří o nečinnosti ODS v této agendě, je pravdivá. Žádnou z významnějších novel zákona o střetu zájmů (jak z roku 2006, tak z roku 1992) neměla na svědomí vláda ODS. Na druhou stranu je korektní dodat, že ODS ve svých vládách neměla ministra s takovým střetem zájmů, kterým oplývá koaliční parter Valachové, Andrej Babiš. Dodejme pak, že pro zmíněné návrhy hlasovala rovněž ODS (přehlasování veta).

Objem peněz, o kterém předseda KSČM Filip hovoří, je přislíben jako součást dohody týkající se zejména spolupráce při řešení migrační krize (ověřovali jsme také zde). Dvakrát 3 miliardy eur mají být ve spolupráci s Tureckem vynaloženy na zařízení (bod dohody č. 6) pro uprchlíky v Turecku. První 3 miliardy se vynakládají nyní a poté co budou plně využity budou připraveny další tři miliardy do konce roku 2018.

Další body této smlouvy uzavřené v březnu 2016 jsou větší zapojení Turecka do zamezení nelegální migrace do Řecka, nastavení principů v jejichž rámci za každého syrského občana, který bude navrácen z Řecka do Turecka, bude jeden Syřan přímo z Turecka přesunut do EU a také znovuotevření přístupových rozhovorů či bezvízového styku mezi EU a Tureckem. V obou těchto posledních bodech je však jasně řečeno, že Turecko musí naplnit všechny zbývající požadavky.

Bezvízový styk Turecka s EU je dle Angely Merkelové podmíněn mimo jiné zrušením protiteroristického zákona, který je však dle prezidenta Erdogana potřebný. Ačkoliv Evropská komise v květnu letošního roku o podpoře hovořila, v létě už se situace změnila a vzhledem k dosavadním krokům Erdogana po neúspěšném puči v nejbližší době ke schválení bezvízového styku nedojde.

Přístupové rozhovory o členství Turecka v EU stojí na jednotlivých kapitolách, kterých je 35. Ty všechny musí kandidátská země naplnit (jinými slovy uzavřít). Turecko jich nyní má otevřeno 13 a uzavřeno 1. Rozhovory o vstupu Turecka do EU přitom začaly v říjnu 2005.

Angela Merkelová sice byla v kontaktu s prezidentem Turecka Erdoganem, avšak její vliv na zrušení víz Turků do EU není tak velký, jak Vojtěch FIlip tvrdí. Domluva mezi Merkelovou a Erdoganem může určovat pouze vztah Německa a Turecka. Dohodu EU-Turecko odsouhlasila Evropská rada, tedy skupina lídrů jednotlivých členských zemí unie. Nešlo tedy o dohodu Angely Merkelové s tureckým prezidentem, nýbrž o dohodu kompletní evropské osmadvacítky s Tureckem.

Filip tedy zavádí tvrzením, že by dohodu s Tureckem dohodlo a rozhodlo Německo o své vůli.

Nepodařilo se nám dohledat veškerá data k hodnocení tohoto výroku, oslovili jsme tedy ministerstvo financí s žádostí o poskytnutí zdrojů, ze kterých Andrej Babiš čerpal. Prozatím výrok necháváme jako neověřitelný.

Předmětem hodnocení není to, zda byl exministr Kalousek schopen zabezpečit státní finance. Také je třeba upozornit, že ministr měl na mysli 73 tisíc vlastníků dluhopisů. Emitent je naopak subjekt, který dluhopisy vydal.

Miroslav Kalousek byl ministrem od 13. července 2010 do 10. července 2013, poslední přibližně měsíc pak v demisi. V tomto období došlo ke čtyřem emisním vlnám, v nichž byly vydány korunové dluhopisy (jejich detailní rozpis najdete pod označením zde). Podle agregátní statistiky (str. 6) mělo korunové, tzv. spořicí státní dluhopisy, v této době v držení 82 481 osob, z toho 81 837 bylo osob fyzických tuzemských, nikoli tedy cizinců či firem. Fyzické osoby v červenci 2013 držely celkem 66,3 miliardy korunových dluhopisů.

Dohromady jich však bylo v oběhu 73,7 miliard. V pilotní vlně (11. listopadu 2011) korunových dluhopisů bylo vydáno 20,4 mld. kusů dluhopisů. V následující jarní vlně (12. června 2012) to bylo 15,3 mld. kusů dluhopisů, ve vánoční vlně (5. prosince 2012) pak téměř 30 mld. a v další jarní (str. 21) vlně (13. května 2013) nakonec 17,5 mld. dluhopisů.

Co se týče nekorunových dluhopisů vydaných za působení ministra Kalouska, ten měl na kontě vydání celkem 280 183 496 kusů dluhopisů v různé nominální hodnotě:

61. emise - 91 946 693

62. emise - 25 000 000

63. emise - 8 700 000

67. emise - 4 807 000

76. emise - 46 293 761

77. emise - 15 135 996

78. emise - 88 300 046 Nebylo tedy vydáno 230 miliard kusů dluhopisů, podívali jsme se proto na jejich hodnotu pro případ, že měl ministr na mysli „dluhopisy v hodnotě přes 230 miliard“. rok hodnota vydaných nekorunovaných dluhopisů 2010 184,7 mld. Kč 2011 191,1 mld. Kč 2012 48 mld. Kč 2013 366,3 mld. Kč Jde o souhrnnou nominální hodnotu všech nekorunových dluhopisů vydaných v daný rok ministrem Kalouskem. V souhrnu jde asi o 790 mld. Kč, ani zde tedy nenacházíme Babišem uváděné číslo. Atraktivní byly zejména korunové dluhopisy, a to díky skutečnosti, že mezi lety 2011 až 2013 nebyly příjmy z nich plynoucí předmětem daně z příjmu. Novela z roku 2012 pak zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo.

S žádostí o poskytnutí informací a zdrojů, ze kterých čerpal ministr Babiš, jsme se obrátili na tiskové oddělení ministerstva financí. Do doby publikování výstupu žádná odpověď nedorazila. V návaznosti na možnou budoucí odpověď bude výrok upraven.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Je sice pravdou, že na tzv. „tvrdé projekty“ jde primárně v rámci Fondu pro regionální rozvoj větší část z přidělených finančních prostředků, nelze však jednoznačně určit, kolik peněz je vyčleněných na tvrdé a kolik na měkké projekty, protože ty se mohou v rámci pěti fondů, ze kterých lze finanční prostředky čerpat prolínat.

V programovém období 2014-2020 může Česká republika vyčerpat z evropských fondů částku pohybující se mezi 21 a 24 mld. € (Evropská komise uvádí částku 21,6 mld €, ministerstvo pro místní rozvoj pak částku 23,9 mld. €). Tento objem peněz je rozdělen mezi pět fondů: Fondu soudržnosti, Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského námořního a rybářského fondu, Evropského sociálního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Takřka polovina celkové částky (11,94 mld. €) připadá Evropskému fondu pro regionální rozvoj (EFRR/ERDF). Tento fond na úrovni 29 členských zemí alokuje 43 % financí, které jsou pro země Evropské unie v kohezních fondech vyčleněny.

Fond pro regionální rozvoj podporuje projekty v oblasti infrastruktury, tedy zejména tzv. „tvrdé“ projekty (stavby dopravní infrastruktury, rekonstrukce kulturních památek, výsadba zeleně nebo rozvoj elektronické veřejné správy apod.). Naopak tzv. „měkké projekty“ tedy neinvestiční (neinfrastrukturní) projekty, které mají podporovat např. rozvoj vzdělávání, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny, nezaměstnané osoby nebo zvyšování kvalifikace úředníků veřejné správy apod. spadají pod Sociální fond, kterému bylo v programovém období vyčleněno 3,43 mld. €. Nelze však stoprocentně říci, že by Fond pro regionální rozvoj obsahoval výzvy pouze k tvrdým projektům, v rámci tohoto fondu mohou být vypsány i projekty měkké.

Babišem zmíněné opravy silnic spadají primárně pod Fond soudržnosti, ze kterého může během programového období Česká republika vyčerpat částku 6,25 mld. €.

Z čehož vyplývá, že na tzv. měkké projekty Evropská unie vyčlenila České republice zhruba sedminu/osminu celkové částky.

Hodnotit složitost a byrokratičnost zadávání a čerpání projektů je subjektivní, nicméně zjednodušení, centralizování a plná elektronizace celého procesu byla jedním z cílů, které si Unie pro programové období 2014–2020 předsevzala.

Mezi novinky také patří vyšší měřitelnost přínosu podpořených operací (důraz na plnění stanovených indikátorů), finanční závislost na rychlosti a kvalitě čerpání (výkonnostní rámec) a vyšší míra uplatnění finančních nástrojů na úkor dotací, což může v konečném důsledku působit, že čerpání peněz je pro uchazeče náročnějším úkolem než v minulém programovém období.

Webové stránky fondů ani ministerstva dopravy aktuálně nenabízejí přehled, jak se čerpání podnikatelským subjektům, obcím či krajům daří.

TOP 09 v roce 2010 ve svém programu (.pdf, str. 10) pro parlamentní volby hovořila o nutnosti nastavení systému, ve kterém jsou daně „jednodušší, srozumitelnější a bez výjimek“. O jejich zvyšování je v textu napsáno: „Vláda nechce daně zvyšovat, proto musí velmi rozhodně snižovat rozpočtové výdaje.“

O zvyšování nepřímých daní hovoří u důchodové reformy (str. 20), kde se tento nástroj dá v případě nutnosti použít při výpadku příjmů stávajícího průběžného systému financování důchodů.

V koaliční smlouvě (.pdf, str. 6) pak společně s ODS a VV nehovořila přímo o nechuti zvyšovat daně, avšak přímo mluvila pouze o vyšším „zdanění loterií, veškerého hazardu a (…) výjimek v této oblasti“. V koaliční smlouvě také stojí: „Vláda nechce zvyšovat progresi daně z příjmů u fyzických osob.“

V roce 2012 však v rámci úsporných opatření přišla TOP 09 se změnami v daních, mezi které patří omezení výdajových paušálů u daně z příjmu fyzických osob, zrušení tzv. zelené nafty, zvýšení daně z převodu nemovitosti o jeden procentní bod či dočasné (dvouleté) zvýšení daně z příjmu fyzických osob o 7 %.

Zvyšovala se také daň z přidané hodnoty, a to s účinností od 1. 1. 2012 (snížená sazba z 10 % na 14 %) a 1. 1. 2013 (základní sazba daně 21 %, snížená sazba 15 %).

V případě přímých daní tedy za svým programem TOP 09 nestála.

V rozhovoru pro New York Post z dubna 2016 mluví Ivana Trump o svém bývalém manželu Donaldovi pozitivně. Rozvod byl z jejího pohledu náročný, ale jak sama řekla: „Od té doby, co se urovnala finanční stránka, chováme se k sobě přátelsky“.

V roce 1990 se Olga Havlová (podle informací z knihy Pavla Kosatíka Člověk má dělat to, nač má sílu) vydala do Spojených států, kde se účastnila mimo jiné dobročinného večírku, „který ve prospěch Výboru (lidí dobré vůle) uspořádala v newyorském hotelu Plaza Ivana Trumpová“.

Pochopitelně nelze hodnotit, co zaslechl ministr Zaorálek na posledním summitu NATO, můžeme ovšem popsat, nakolik si stojí Česká republika v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Nejaktuálnějším dokumentem popisujícím stav v dané oblasti je Zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti za rok 2015. Pro aktuální data a také přehled úrovně české kyberbezpečnosti v rámci NATO jsme kontaktovali Národní bezpečnostní úřad, konkrétně Národní centrum kybernetické bezpečnosti.

Dostalo se nám vyčerpávající odpovědi prostřednictvím Radka Holého, mluvčího NBÚ. Ten popisuje různé indikátory, které skutečně potvrzují vysokou úroveň v oblasti kybernetické bezpečnosti v ČR z pohledu legislativního, výsledků na cvičeních v rámci NATO, žádostí o školení ze strany zahraničních partnerů atd.

Odpověď zveřejňujeme kompletní:

„Vysoká úroveň zajišťování a schopností země v kybernetické bezpečnosti lze obtížně kvantifikovat. Počet zachycených a vyřešených incidentů, či množství určené kritické informační infrastruktury vypovídá pouze o rozsahu aktivit. Na druhou stranu lze vůdčí roli České republiky (ČR) v kybernetické bezpečnosti doložit a demonstrovat na jednotlivých případech, událostech a úspěších ČR v této oblasti z posledních let.Několik příkladů, se kterými je možné seznámit veřejnost: ČR jako první ze zemí Evropské unie (EU) vytvořila unikátní právní rámec ochrany kritické informační infrastruktury (KII), který EU úpravě předcházel a z valné většiny odpovídá současnému charakteru požadavků EU na členské státy ohledně ochrany sítí a informací v kyberprostoru (formulované v tzv. Směrnici NIS).ČR také jako první země Severoatlantické aliance (NATO) připravila a podepsala 12. října 2015 nové memorandum o porozumění (tzv. MOU) v oblasti kybernetické obranné spolupráce mezi NATO a ČR. Toto memorandum zakládá rozsah spolupráce v oblasti kybernetické obrany a bezpečnosti mezi NATO jako institucí a členským státem včetně definovaní rozsahu podpory v případě vojenské, či bezpečnostní krize.Ze společné české a rakouské iniciativy byla pak v rámci středoevropského prostoru založena již v květnu 2013 středoevropská platforma kybernetické bezpečnosti (tzv. Central European Cyber Security Platform – CECSP).Dále ve svém úsilí o zajištění vyšší bezpečnosti virtuálního prostoru spolupracuje NBÚ (jakožto gestor problematiky kybernetické bezpečnosti v ČR a zároveň národní autorita pro tuto oblast), mimo jiné, již několik let i s předními technologickými společnostmi jakými jsou Cisco či Microsoft. S Microsoftem se v minulosti ČR stala dokonce třetí zemí na světě, která se zapojila do bezpečnostního programu „Botnet Feeds“. Účast v tomto projektu a především zapojení ČR již v roce 2013 umožnilo odhalit mnoho bezpečnostních událostí a incidentů a to i v sítích důležitých pro fungování státu.Samozřejmostí pak je, že obě vrcholová CERT/CSIRT pracoviště, tzv. vládní a národní CERT (GovCERT.CZ a CSIRT.CZ) jsou akreditovanými členy organizací FIRST i GÉANT / Trusted Introducer, což dokládá vysokou úroveň vyspělosti těchto týmů, které slouží jako primární nástroj státu pro zvládání kybernetických bezpečnostních incidentů.Dalším dokladem vyspělosti kybernetické bezpečnosti v ČR mohou být i výsledky v mezinárodních cvičeních kybernetické bezpečnosti. V roce 2016 se český tým složený ze zástupců bezpečnostních týmů státní, komerční i akademické sféry zúčastnil např. cvičení zemí NATO s názvem „Locked Shields“ (pořádáno CCDCOE v Tallinnu v Estonsku). Český tým zde obsadil přední příčky žebříčku složeného z 20 týmů z celkem 19 zemí NATO, přičemž v kategorii ochrany a zabezpečení průmyslových řídících systémů/SCADA získala ČR nejvíce bodů ze všech účastnících se států.O rok dříve (v roce 2015) pak dokonce český tým získal prvenství ve dvou ze tří samostatných kategorií tohoto cvičení v konkurenci Německa, Nizozemí, Estonska a Finska.Míra vyspělosti ČR v kybernetické bezpečnosti se projevuje i ve stoupajícím počtu žádostí dalších států či mezinárodních institucí o školení či jiné formy vzdělávání ze strany Národního centra kybernetické bezpečnosti (NCKB) při NBÚ.Experti z NCKB jsou kontinuálně žádáni o sdílení svého know-how a zkušeností v oblasti kybernetické bezpečnosti. V uplynulých letech se jednalo ze strany států například o bezpečnostní složky a instituce USA, Singapuru, Ukrajiny, balkánských států aj. Dále má ČR v oblasti kybernetické bezpečnosti nastaveny bilaterální vazby s Izraelem, Spojenými státy či Korejskou republikou, jimž je strategickým partnerem, což je v regionu střední a východní Evropy výjimečné.V roce 2015 NBÚ/NCKB dokonce uskutečnilo cvičení na klíč pro americké Ministerstvo obrany a velitelství kybernetických sil USA (US CYBERCOM). V roce 2016 pak předávali své zkušenosti experti NBÚ v rámci cvičení, které bylo připraveno pro zástupce diplomatického sboru, think-tanků a bezpečnostní komunity z ČR, Slovenska, Polska, Maďarska, Estonska a Spojených států amerických s místem konání ve Washingtonu.Další iterace tohoto cvičení se pak uskutečnila na Velitelství pro transformaci NATO ACT v Norfolku. Účastníci byli civilní a vojenští činitelé z různých divizí mezinárodního sekretariátu. Jedním z výstupů cvičení bylo hodnocení ze strany představitelů NATO, že tento formát i obsah cvičení z dílny NBÚ/NCKB by bylo vhodné zakomponovat do komplexních cvičení NATO.NBÚ zároveň již díky svému progresu v kybernetické bezpečnosti několik let poskytuje asistence ostatním státům, které teprve budují svůj systém kybernetické bezpečnosti. V roce 2016 se NBÚ v rámci dvou evropských projektů zaměřil na balkánské státy, kde předával zkušenosti s budováním CERT/CSIRT pracovišť, s tvorbou koncepčních materiálů, ochranou KII či přípravou kybernetických bezpečnostních cvičení.Odborníci z NBÚ/NCKB pravidelně vystupují a jsou konzultováni na odborných konferencích, seminářích a diskutovali u kulatých stolů nad tématy z oblasti kybernetické bezpečnosti a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni, kdy jsou pracovníci zváni na základě expertizy.V neposlední řadě pak ČR ve srovnání s ostatními zeměmi NATO i EU již od roku 2015 pořádá unikátní technická i netechnická (tzv. table-top) cvičení pro veřejné i soukromé instituce a subjekty ČR s cílem vzdělávání a prověřování technických schopností a reakce těchto subjektů na kybernetické útoky. V současnosti se připravují tato cvičení i pro mezinárodní partnery, konkrétně pro balkánské státy a země středoevropského regionu (ve formátu CECSP).Strategický rámec, jak právní tak organizační, který byl nastaven a je nadále rozvíjen se stal i předlohou pro další státy v Evropě. (možno zjistit srovnáním legislativního rámce, chystaného/ přijatého, organizace vládních pracovišť a dokonce i obsah Národní strategie kybernetické bezpečnosti ČR 2015-2020 se stala předlohou strategických dokumentů našich partnerů).“