Přehled ověřených výroků

Nepravda

Program TOP 09 určený pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 má celkem 12 tematických okruhů. Patří mezi ně například boj s korupcí a kriminalitou, vzdělání, věda, výzkum a sport atd. Seznam nesvobod je spíše reakcí na aktuální témata a zákony prosazované vládou.

Mezi celkem 16 nesvobod definovaných TOP 09 skutečně patří kontrolní hlášení DPH, elektronická evidence tržeb, prokazování původu majetku a v neposlední řadě také výše zmiňovaný zákon na ochranu úředníků. Miroslav Kalousek ale upřesňuje, že „soudci jsou ústavní činitelé“ a „Úředníci s tím, že získali definitivu, tak také mají mít určitý nadhled na tím, že ten, kterému slouží, protože oni jsou ve službě, občas ztratí nervy a zachová se, řekněme nevhodně.“ (OVM, 13:25 – 13:42)

Co se týče praxe v Poslanecké sněmovně, klub TOP 09 a Starostové předkládá prostřednictvím svých zákonodárců řadu návrhů zákonů a pozměňovacích návrhů i mimo tzv. Seznam nesvobody. Chová se v tomto ohledu jako obvyklá opoziční strana. Např. samotný Kalousek se spoulupodílel na 18 návrzích zákonů, 1. místopředseda strany Ženíšek na 27 návrzích, místopředsedkyně strany Helena Langšádlová (33), Markéta Pekarová Adamová (24) a Jitka Chalánková (21) a poslední člen vedení, poslanec Leoš Heger, spolu/předložil 24 návrhů.

Tato jejich legislativní aktivita nesouvisí výhradně s tzv. Seznamem nesvobody, jak dokládá seznam předložených návrhů u každého člena z vedení strany v rámci odkazů výše.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý především z důvodu jeho začátku.TOP 09 svůj předvolební program má dostupný přímo na svých stránkách a dalším důvodem je fakt, že seznam 16 nesvobod nelze považovat za oficiální program strany, ale spíše jako upozornění na témata, která jsou stranou vnímána jako problematická. Navíc pokud sledujeme aktivitu poslanců klubu TOP 09 a Starostové v rámci Poslanecké sněmovny, tak zjistíme, že tito předkládají celou řadu návrhů, které jdou mimo záběr tohoto seznamu.

Zavádějící

Objem peněz, o kterém předseda KSČM Filip hovoří, je přislíben jako součást dohody týkající se zejména spolupráce při řešení migrační krize (ověřovali jsme také zde). Dvakrát 3 miliardy eur mají být ve spolupráci s Tureckem vynaloženy na zařízení (bod dohody č. 6) pro uprchlíky v Turecku. První 3 miliardy se vynakládají nyní a poté co budou plně využity budou připraveny další tři miliardy do konce roku 2018.

Další body této smlouvy uzavřené v březnu 2016 jsou větší zapojení Turecka do zamezení nelegální migrace do Řecka, nastavení principů v jejichž rámci za každého syrského občana, který bude navrácen z Řecka do Turecka, bude jeden Syřan přímo z Turecka přesunut do EU a také znovuotevření přístupových rozhovorů či bezvízového styku mezi EU a Tureckem. V obou těchto posledních bodech je však jasně řečeno, že Turecko musí naplnit všechny zbývající požadavky.

Bezvízový styk Turecka s EU je dle Angely Merkelové podmíněn mimo jiné zrušením protiteroristického zákona, který je však dle prezidenta Erdogana potřebný. Ačkoliv Evropská komise v květnu letošního roku o podpoře hovořila, v létě už se situace změnila a vzhledem k dosavadním krokům Erdogana po neúspěšném puči v nejbližší době ke schválení bezvízového styku nedojde.

Přístupové rozhovory o členství Turecka v EU stojí na jednotlivých kapitolách, kterých je 35. Ty všechny musí kandidátská země naplnit (jinými slovy uzavřít). Turecko jich nyní má otevřeno 13 a uzavřeno 1. Rozhovory o vstupu Turecka do EU přitom začaly v říjnu 2005.

Angela Merkelová sice byla v kontaktu s prezidentem Turecka Erdoganem, avšak její vliv na zrušení víz Turků do EU není tak velký, jak Vojtěch FIlip tvrdí. Domluva mezi Merkelovou a Erdoganem může určovat pouze vztah Německa a Turecka. Dohodu EU-Turecko odsouhlasila Evropská rada, tedy skupina lídrů jednotlivých členských zemí unie. Nešlo tedy o dohodu Angely Merkelové s tureckým prezidentem, nýbrž o dohodu kompletní evropské osmadvacítky s Tureckem.

Filip tedy zavádí tvrzením, že by dohodu s Tureckem dohodlo a rozhodlo Německo o své vůli.

Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože jednak byla progresivní daň jako taková v ČR zrušena až k 1. lednu 2008 a jednak český právní řád již několik let obsahuje tzv. solidární daň, která u vysokopříjmových skupin progresi nastavuje. Slevy na dani pak u různých skupin efektivní daňovou kvótu diferencují. Sobotka má pravdu, že z Evropské unie má progresivní daň ve svém právním řádu v některé z jejích podob 21 zemí.

Progresivní daní je taková daň, jejíž percentuální sazba se zvyšuje, čím je vyšší daňový základ, tedy příjem. Tato daň byla v České republice zrušena k 1. 1. 2008, kdy byla novelou zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů zavedena rovná daň ve výši 15 % ze superhrubé mzdy.

Přehled vývoje daní z příjmů v ČR je pak přehledně znázorněn na webu Ucetnikavarna.cz.

Výjimkou z této rovné daně je tzv. solidární daň, při níž mají lidé s vyššími ročními příjmy povinnost zaplatit 7% daň, pokud byly splněny podmínky, tedy - kladný rozdíl mezi součtem příjmů a 48násobkem průměrné mzdy.

Před rokem 2008 fungovala progresivní daň tak, že bylo stanoveno několik sazeb daně podle výše příjmu. V současné době je dána jedna rovná sazba, která se navyšuje o zmíněnou solidární daň v případě překročení určité výše příjmu. Ta byla zavedena Nečasovou vládou v období ekonomické recese, a to na určitou dobu. Současná vláda dočasnost tohoto opatření zrušila a 7% daň navíc pro vysokopříjmové skupiny zůstala součástí českého právního řádu.

Není tedy přímo několik sazeb, jak tomu bývá v případě progresivní daně. Nicméně pro vysokopříjmové je progrese zajištěna solidární přirážkou. Kromě toho fungují také slevy na poplatníka, které efektivní daň u různých příjmových skupin mění. Nízkopříjmoví např. reálně daně neodvádí.

Dle dokumentu (.pdf, strany jednotlivých zemí dle obsahu na str. 8) Evropské komise z roku 2015, jenž shrnuje daně v EU, je zemí, které mají progresivní daň v některé z podob, opravdu 21. Pro úplnost je však třeba dodat, že čistě progresivní daň má 16 zemí, čtyři mají zavedené dvě sazby. U Dánska je pak situace komplikovanější. Podle dokumentu se v jeho daňovém systému projevuje jak progresivní, tak rovné zdanění.

Zavádějící

Situace s americkou podporou syrských povstalců je komplikovaná. Je však pravdou, že budoucí prezident Trump opakovaně naznačuje, že je pro, aby se USA soustředily na boj proti ISIS a nalezení společné řeči s Ruskou federací a Asadovou Sýrií. Dokonce je pravděpodobné, že se proto bude snažit ukončit veškerou podporu tzv. umírněné opozice v Sýrii.

Pokud jde o podporu povstalců v Sýrii za Obamova prezidentství, situace je opět komplikovaná a v otázce podpory se vedla v Obamově administrativě dlouhá debata v letech 2011–2012. Je ale faktem, že mělo jít vždy o podporu umírněných sil, ne tedy islamistů.

Podpora se dá vysledovat ve dvou směrech. Neoficiálně přes CIA, která minimálně od roku 2013 ve spolupráci s tajnými službami Kataru a Saúdské Arábie v Jordánsku cvičila a materiálně zásobovala Syřany pro boj proti Asadovi.

Mezi nejznámější skupinu v tomto programu patřila Harakat Hazzm, která ale doplatila na obavy USA z poskytování zbraní, když byla na přelomu let 2014–2015 poražena lépe financovanou skupinou Al-Nusra.

Zbytky skupiny pak byly následně připojeny k Levantské frontě, což je aliance různých povstaleckých skupin na severu Sýrie v okolí Aleppa. Rozpad skupiny Hazzm byl nečekaný, stejně tak jako ztráta velké části jejího vybavení včetně poměrně moderních protitankových střel TOW ve prospěch útočící Al-Nusry.

Oficiální cesta podpory syrských umírněných povstalců začala v září 2014, kdy Kongres schválil finance, a v lednu 2015, kdy Pentagon navrhl program výcviku a vyzbrojení cca 5000 umírněných povstalců s cílem boje zaměřeného jen proti ISIS.

Tento program se ukázal být naprostým fiaskem vzhledem k tomu, že vycvičených můžu byly maximálně stovky. V rámci tohoto projektu vznikla jednotka nazvaná Divize 30, která po ukončení výcviku byla poslána do Sýrie z Turecka.

První skupina 54 mužů byla okamžitě napadena Al-Nusrou a bombardována syrským letectvem, což vedlo k jejímu rozpadu. Problematické bylo i nasazení druhé skupiny asi 75 můžu, která musela odevzdat část své munice, vozidel a kulometů skupinám Al-Nusry k zajištění práva průchodu dále do Sýrie. Skupina nikdy neprokázala, že by vlastnila těžké zbraně.

Samotný program trpěl především nedostatkem rekrutů vzhledem k proklamovanému cíli boje pouze proti ISIS. V současné době je program zastaven a zájem je soustředěn spíše na Irák.

Tato skutečnost a také nedostatek vybavení i financování (často slíbených západem) vedla k tomu, že v tomto programu vycvičení umírnění povstalci buď boj vzdali, nebo se přidali k jiným skupinám, či dokonce byli zabiti nebo zajati.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Především není zcela pravdivé, že by Američané vyzbrojovali umírněné islamisty. Stejně tak je nepřesné tvrzení, že by pak tito většinově přecházeli dobrovolně k skupinám Al-Nusra či dokonce ISIS.

Pravdou je, že někteří povstalci z těchto skupin po problémech s nedostatečnou podporou a útocích přešli bojovat proti SA do některé aliance povstalců, jako je např. Levantská fronta. Je však třeba poznamenat, že zároveň byli tito povstalci cílem útoků Al-Nusry a část z nich byla zabita či zajata.

Nepřesné je i tvrzení o přecházení k islamistům s veškerou výzbrojí, protože pokud se nějaká dostala do jejich rukou, byly to z velké části zbytky po porážce skupiny Hazzm a částečně od zlikvidované Divize 30.

Zavádějící

Dosud se v Ženevě uskutečnily tři konference, které řešily válečný konflikt v Sýrii. Další mírové jednání mezi vládní stranou a opozičními skupinami se ale uskuteční v lednu 2017 v Kazašském hlavním městě Astaně. V tomto ohledu má tedy Alexandr Vondra pravdu.

Jednání v Astaně však plně nepřebírá roli Ženevy. Další mírová konference, která se uskuteční v únoru, je plánovaná právě ve Švýcarsku. Vondrův výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Schéma mapující strany syrského konfliktu a k nim připojené země a organizace.

Zdroj: Ihned.cz Rok 2017 se má nést, podle poradce OSN pro Sýrii ve znamení diplomacie. Na prosincovém zasedání Bezpečnostní rady Rusko společně s Tureckem přišlo s návrhem na snížení násilí a ochranu civilistů v Sýrii prostřednictvím sjednání příměří. Současně umožňuje vstup opozičních skupin na území Sýrie za účelem boje proti terorismu. Tím reaguje Rusko s Tureckem na rezoluce 2254 týkající se Sýrie z roku 2015. Tuto iniciativu OSN podporuje, ovšem na její dodržení chce dohlédnout.

V minulých letech se mírová jednání odehrávala v hlavním městě Švýcarska pod označení Geneva I Conference of Syria (2012), Geneva II (2014) a Geneva III (2016). Po první konferenci v červnu 2013 se pokusilo Rusko (Sergei Lavrov) s USA (John Kerry) dohodnout na politickém řešení konfliktu a zamezení krveprolití.

Tato iniciativa zesílila po použití chemických zbraní v Damašku. Po přijetí další rezoluce, která obsahovala zničení zásoby chemických zbraní Sýrie od poloviny roku 2014, následovala druhá ženevská konference, která měla tento postup stvrdit. V následujících letech se syrský konflikt k míru nepřibližoval. Zlom nastal v prosinci 2016 s rusko-tureckou iniciativou.Tu však stihly oba státy první lednový týden 2017 porušit a jednání v Astaně se tak pozastavují.

Mírového jednání v Kazachstánu se má účastnit Rusko a Írán, kteří podporují Sýrii a Turecko, jako klíčoví zastánci rebelské strany. Tato konference není organizována OSN, ale Ruskem a Tureckem a slouží k doplnění oficiální „mírové konference“, jež se uskuteční v Ženevě v únoru 2017.

Výrok Alexandra Vondry hodnotíme jako zavádějící, jelikož v Ženevě se stále jedná o mírových opatřeních a dohodách, ačkoliv v souvislosti s válkou v Sýrii se uskuteční mírové jednání mezi Sýrii a opozičními skupinami v Kazachstánu.

Zavádějící

Žebříček Doing Businesssestavuje World Bank v současnosti ve 190 ekonomikách světa. Tento žebříček se zaměřuje na malé a střední podniky a přívětivost podnikatelského prostředí. Hodnotí „jednoduchost“ podnikání, právní předpisy, regulační opatření ve státě a prosazování obchodních pravidel.

Indikátor„Distance to Frontier“ měří v průběhu delšího časového období celkovou úroveň regulací v podnikatelském prostředí v dané ekonomice. Pomocí benchmarkingu zachycuje rozdíl mezi danou ekonomikou a nejlepším výsledkem v historii měření.

V tabulce uvádíme hodnoty tohoto ukazatele pro ČR. Skóre se měří na škále od 0 do 100 bodů, přičemž např. pro rok 2016 ČR dosáhla skóre 76,43 bodů, což ukazuje vzdálenost od 0 do 100. ČR je tedy vzdálena o 23,57 bodů od nejlepšího výsledku dosaženého mezi všemi zeměmi po celé měřené období. Podle tohoto indikátoru se podnikatelské prostředí v ČR zlepšuje a toto zlepšení je indikováno i do následujícího roku.

Distance to Frontier20102011201220132014201520162017Česká republika63,1967,8868,5969,7471,6675,8976,4376,71 Zdroj dat v tabulce: „Distance to Frontier“, World Bank

Ukazatel„Ease of Doing Business“ porovnává ekonomiky navzájem vůči sobě. Je složen z několika dílčích částí, které uvádíme v tabulce.

Pokud se tedy podíváme na data v tabulce, v celkovém pořadí ve srovnání s ostatními si ekonomika ČR pohoršila o jedno místo (celkově 27 oproti 26). Pokud se však zaměříme na indikátor změny „Distance to Frontier“, vidíme, že došlo opravdu k velmi malému zlepšení o 0,28 %. To znamená, že o toto číslo se výkon ČR posunul blíže k nejlepšímu výsledku v historii. Obdobně lze analyzovat i ostatní dílčí indikátory.

ČástDB 2017 RankDB 2016 RankZměna DB 2017 (Distance to Frontier %)DB 2016 (Distance to Frontier %)ZměnaZaložení podniku8188+786,8685,23+1,63Stavební povolení130126-462,7662,73+0,03Elektřina1313-90,389,99+0,33Registrace majetku3131-79,6879,32+0,36Získání úvěru3229-37070-Ochrana menšinových investorů5351-26060-Daně5353-80,6980,500,19Zahraniční obchod11-100100-Vymáhání pohledávek6867-160,3660,36-Řešení insolvence 2622-476,4276,17+0,25Celkově2726-176,7176,43+0,28 Zdroj dat v tabulce: Doing Business, World Bank

Tvrzení Petra Fialy je tak přinejmenším zavádějící, protože v některých dílčích částech si Česká republika polepšila, v některých pohoršila a to pouze ve srovnání s dalšími zeměmi. I v rámci daných indikátorů se ČR podle žebříčku objektivně lepší, byť ostatní země "rostou" rychleji.

Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící především proto, že naznačuje nedostatečné zapojení NATO do problematiky ochrany hranic schengenského prostoru, což ovšem není úkolem NATO. To nemůže ze své vůle ani takto konat.

Problematické je může být především to, že existují rozdíly mezi hranicemi jak Schengenu, tak NATO tak i samotné EU. Schengen je součástí EU, ale neplatí pro všechny jeho členy. Je sice teoreticky možné, že pokud by členská země NATO požádala o pomoc s kontrolou svých hranic při nějaké výjimečné situaci hraničící s útokem, bylo by možné sily NATO asi použít.

Ochrana schengenského prostoru vyplývá z ujednání daných samotnou smlouvou. Ta se od roku 1999 stala součástí práva EU.

Vnější ochrana, spojená s přesunem aktivit spojených s ochranou hranic, byla přesunuta na tzv. vnější hranice států schengenského prostoru, tj. hranice se státy, které se plně nepodílejí na schengenské spolupráci. Na těchto hranicích jsou či by měli být státní příslušníci třetích zemí při vstupu a výstupu na/z území členských států podrobeni důkladné kontrole, která ověřuje splnění všech podmínek pro vstup a pobyt ve společném prostoru.

V případě NATO jako vojenské organizace kolektivní obrany není jeho role v zajištění vnějších hranic schengenského prostoru. V svém nejaktuálnějším strategickém dokumentu nazvaném Strategický koncept obrany a bezpečnosti pro členské státy NATO je role (.pdf, 7–9) této organizace popsána ve třech bodech takto:

  • kolektivní obrana
  • krizový management spojený s konflikty
  • kooperativní bezpečnost

Samotné NATO se v rámci svých omezení ale přesto částečně podílí i na pomoci při řešení problémů spojených s uprchlíky a kontrolou hranic EU. S přihlédnutím k tomu, že problém nelegálního překračování hranic je podle NATO problémem jednotlivých států, tak i přesto od února 2016 byla na žádost Turecka, Řecka a Německa vytvořena Stálá námořní skupina (SNMG2) pro východní středomoří, jejímž úkolem je podpora snah o omezení nelegálního pohybu osob a převaděčství v dané oblasti.

Mapa schengenského prostoru

Zdroj: Evropská komise

Mapa členských států NATO

Zdroj: The Economist

Problematické je zapojení NATO i z toho důvodu, že má odlišnou členskou základnu od EU, tak i od států zapojených do schengenského prostoru. Například Chorvatsko, Rumunsko či Bulharsko jsou jak členy NATO tak EU, ale nejsou členy schengenského prostoru. NATO ale nemůže suplovat kontrolu hranic mezi svými členy, kteří jsou na hranicích schengenského prostoru.

Zavádějící

Ministr Chvojka má pravdu, že do Indexu vnímání korupce pro rok 2016 přibylo skutečně devět nových zemí a stávající počet zkoumaných států se tak zvýšil na 176. Míra korupce v těchto zemích je však hodnocena stejně jako v původních státech, proto není nárůst počtu zemí pro výzkum problematický - samotná metodika se totiž nezměnila. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako zavádějící.

Metodika Transparency International (TI) se nijak nezměnila, stále platí, že TI dělá analýzu průzkumů, které provedlo 13 světových expertních organizací (.pdf), jež se otázkou korupce ve světě zabývají. Oproti roku 2015 však TI přidala mezi své zdroje organizaci Varieties of Democracy (VDEM) Project 2016. Každá z organizací má vlastní metodologii, která spočívá na odborném vyhodnocení několika tematických otázek pro každou zemi, a to vlastními experty a odborníky.

Transparency International pak sbírá všechna získaná data a na jejich základě vytvoří Index vnímání korupce (CPI), nicméně pouze u zemí, kterými se zabývaly alespoň tři (.pdf) organizace.

Bodový index (rozpětí 0–100 bodů, kdy 0 je nejhorší hodnocení korupce) stále ukazuje absolutní skóre země. ČR za rok 2016 získala skóre 49 a minulý rok 48 (maxima dosáhla v roce 2013 s 56 body).

Lze tedy pouze sledovat, zda se změnilo relativní postavení naší země na žebříčku v závislosti na tom, že přibylo devět nových zemí. Z nich nás „předběhlo“ v hodnocení sedm. Oproti loňsku si polepšila Kostarika, Kapverdy, Gruzie a Lotyšsko, které Českou republiku posunuly z 37. na sdílené 47. místo.

zdroj: Transparency International

Podle Chvojky je problematické v těchto nových zemích hodnotit míru korupce. Pro všechny státy však platí stejná pravidla a jsou posuzovány stejným způsobem. Současně, jak již bylo zmíněno, se do Indexu dostanou pouze země, u kterých posuzovaly korupci alespoň tři organizace, což hovoří spíše proti komplikacím v posuzování. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Zavádějící

Přestože text stížnosti stále není znám, důvody k jeho zavržení prezident shrnul (.pdf) již při vyslovení veta. Na základě nich je Chvojkův výrok hodnocen jako zavádějící, neboť prezidentovy námitky prezentuje nesprávně a zjednodušeně.

V prvním bodě vytýká skutečnost, že § 4a-4c přibyly do novely až prostřednictvím pozměňovacích návrhů poslanců Chvojky a Plíška, které nebyly součástí vládního (.pdf) návrhu.

Chvojka však správně konstatuje, že změna zákona formou pozměňovacích zákonů je běžným legislativním jevem, vyloučeny jsou pouze tzv. legislativní přílepky, tedy novelizující ustanovení, která s předkládaným návrhem nijak nesouvisí (viz nález Ústavního soudu Pl. ÚS 77/06). To však není případ novely zákona o střetu zájmů.

Zeman však napadá zejména nedostatečné odůvodnění těchto pozměňovacích návrhů, což je legitimní námitka. To je údajně založeno na ničím nepodložených domněnkách, postrádá jakékoli konkrétní argumenty a je zjevné, že při jejich přijímání nebyla vzata v úvahu ta hlediska, která by měla být v právním státě pro tvorbu a schvalování každého zákona rozhodující. Doplňme, že tento výrok prezidenta sám o sobě nehodnotíme.

V dalším bodě opravdu namítá zásah do svobody jedince a jeho základních práv. Takováto námitka je ovšem zcela legitimní a v ústavních stížnostech běžná, neboť každý zákon zpravidla práva jedince omezuje. Stížnosti však vždy napadají neúměrnost či nevhodnost tohoto zásahu. Příkladně ve stížnosti na služební zákon (.pdf) šlo o namítané právo vlády předložit k návrhu stanovisko. Tvrzený zásah do práv je jednou z nezbytných náležitostí ústavní stížnosti.

Chvojka tedy poněkud zavádí, když bagatelizuje prezidentovy výtky k zákonu. Věcně sice správně vyjadřuje, v jakých bodech prezident se zákonodárci nesouhlasí, nicméně nelze říci, že by argumentace byla tak triviální a bezpředmětná, jak ministr naznačuje.

Neověřitelné

Pavel Bělobrádek jako místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace řídí Radu pro vědu, výzkum a inovace (RVVI), což je poradní orgán podporující„sjednocení vědní politiky, nastavení transparentních pravidel financování institucí zabývajících se VVI, identifikace a podpora excelence ve vědě a rozšiřování mezinárodní vědecké spolupráce.“

V rámci RVVI působí (již od roku 2007) Komise pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů. Tato komise:

„... plní úkoly zadávané Radou související s problematikou hodnocení výzkumu, experimentálního vývoje a inovací a jejich výsledků, a to zejména:

a) připravuje návrh Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů,
b) zpracovává hodnocení podle schválené metodiky,
c) provádí kontrolu oprávněnosti zařazení konkrétních výsledků do informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací,
d) vyjadřuje se v oblasti své působnosti k materiálům připravovaným Radou.“

Stran spolupráce různých typů organizací můžeme citovat výroční zprávu RVVI za rok 2015 (stejnou formulaci uvádějí i starší výroční zprávy). Ta uvádí:

„Při své činnosti a plnění úkolů Rada úzce spolupracovala s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s Akademií věd České republiky, Grantovou agenturou České republiky, Technologickou agenturou České republiky, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem financí. Dále Rada spolupracovala s dalšími ministerstvy - dopravy, vnitra, kultury, pro místní rozvoj, obrany, práce a sociálních věcí, spravedlnosti, zahraničních věcí, zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí, Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, Českou konferencí rektorů, Radou vysokých škol, Asociací výzkumných organizací, Svazem průmyslu a dopravy ČR, s nově založenou Agenturou pro zdravotnickývýzkum ČR a s vysokými školami.“

Například v roce 2015 se komise obšírně zabývala metodikou hodnocení výzkumných organizací, a to jak plněním aktuálního plánu, tak vypracováváním Metodiky 17+ pro další období.

Na zasedání RVVI 25. 11. pak byly schváleny nové zásady hodnocení výzkumných organizací. Schůze se účastnily všechny zmiňované sektory. Schválené zásady představují snahu změnit současný systém hodnocení výzkumu, tzv. kafemlejnek (tj. bodování vědeckých výstupů, které v důsledku vede k zaměření na kvantitu, nikoliv kvalitu produkce).

Je pravdou, že RVVI skutečně schválila změny systému. V rámci rady jsou pak zapojeny nejrůznější instituce a sektory. Z výročních zpráv ovšem vyplývá, že Bělobrádkova rada již delší čas spolupracuje na formátu komunikace s různými aktéry. Nepodařilo se nám dohledat významnou změnu po nástupu předsedy KDU-ČSL do jeho vládní pozice.