Přehled ověřených výroků

Žebříček Doing Businesssestavuje World Bank v současnosti ve 190 ekonomikách světa. Tento žebříček se zaměřuje na malé a střední podniky a přívětivost podnikatelského prostředí. Hodnotí „jednoduchost“ podnikání, právní předpisy, regulační opatření ve státě a prosazování obchodních pravidel.

Indikátor„Distance to Frontier“ měří v průběhu delšího časového období celkovou úroveň regulací v podnikatelském prostředí v dané ekonomice. Pomocí benchmarkingu zachycuje rozdíl mezi danou ekonomikou a nejlepším výsledkem v historii měření.

V tabulce uvádíme hodnoty tohoto ukazatele pro ČR. Skóre se měří na škále od 0 do 100 bodů, přičemž např. pro rok 2016 ČR dosáhla skóre 76,43 bodů, což ukazuje vzdálenost od 0 do 100. ČR je tedy vzdálena o 23,57 bodů od nejlepšího výsledku dosaženého mezi všemi zeměmi po celé měřené období. Podle tohoto indikátoru se podnikatelské prostředí v ČR zlepšuje a toto zlepšení je indikováno i do následujícího roku.

Distance to Frontier20102011201220132014201520162017Česká republika63,1967,8868,5969,7471,6675,8976,4376,71 Zdroj dat v tabulce: „Distance to Frontier“, World Bank

Ukazatel„Ease of Doing Business“ porovnává ekonomiky navzájem vůči sobě. Je složen z několika dílčích částí, které uvádíme v tabulce.

Pokud se tedy podíváme na data v tabulce, v celkovém pořadí ve srovnání s ostatními si ekonomika ČR pohoršila o jedno místo (celkově 27 oproti 26). Pokud se však zaměříme na indikátor změny „Distance to Frontier“, vidíme, že došlo opravdu k velmi malému zlepšení o 0,28 %. To znamená, že o toto číslo se výkon ČR posunul blíže k nejlepšímu výsledku v historii. Obdobně lze analyzovat i ostatní dílčí indikátory.

ČástDB 2017 RankDB 2016 RankZměna DB 2017 (Distance to Frontier %)DB 2016 (Distance to Frontier %)ZměnaZaložení podniku8188+786,8685,23+1,63Stavební povolení130126-462,7662,73+0,03Elektřina1313-90,389,99+0,33Registrace majetku3131-79,6879,32+0,36Získání úvěru3229-37070-Ochrana menšinových investorů5351-26060-Daně5353-80,6980,500,19Zahraniční obchod11-100100-Vymáhání pohledávek6867-160,3660,36-Řešení insolvence 2622-476,4276,17+0,25Celkově2726-176,7176,43+0,28 Zdroj dat v tabulce: Doing Business, World Bank

Tvrzení Petra Fialy je tak přinejmenším zavádějící, protože v některých dílčích částech si Česká republika polepšila, v některých pohoršila a to pouze ve srovnání s dalšími zeměmi. I v rámci daných indikátorů se ČR podle žebříčku objektivně lepší, byť ostatní země "rostou" rychleji.

Jedním z nejvíce kritizovaných témat v kampani Donalda Trumpa byla skutečně íránská dohoda, do které podle Trumpa USA darovaly kolem 150 bilionů dolarů. Výrok Alexandra Vondry je tedy pravdivý.

Donald Trump ve své prezidentské kampani ostře kritizoval dohodu s Íránem, kterou inicioval Barack Obama. Ten se snažil o zabránění Íránu získat jaderné zbraně prostřednictvím mezinárodní dohody JCPOA.

Trump se veřejně vymezoval zejména vůči „financování“, respektive sankčním úlevám, a často dohodu označoval za pohromu. Na svém webu dokonce vydal článek o tom, že sankční úlevy podporují ve skutečnosti teroristy.

Americký Politifact zjistil, že zmíněných 150 bilionů dolarů však patří Íránu už od začátku. Jedná se o peníze, které byly zemi zmrazeny na základě ekonomických sankcích z předchozích let. Řada z nich se týkala dodávek ropy. Jen v rámci tzv. Omezení íránských aktiv bylo podrženo 1,9 bilionů dolarů. Podle odborníků činí všechna držená íránská aktiva kolem 100 bilionů dolarů (150 bilionů je údajně nadhodnocená částka), které na základě dostatečného omezení jaderného programu v Íránu dostává země pozvolna zpět.

Trump tuto skutečnost ve svých projevech nezmiňuje a pouze tvrdí, že USA sponzorují Írán a nic z toho nemají, čímž opomíjí hlavní myšlenu celého programu - zabránit výrobě jaderných zbraní a jejich použití.

Íránská dohoda o jaderných zbraních, oficiálně označena JCPOA (.pdf), vstoupila v platnost v roce 2015. Shodla se na ní šestice velmocí (.pdf, str. 3 i.) s Íránem. Izrael měl vůči této dohodě pochybnosti, USA se proto zavázaly mu v případě útoků pomoci.

Cílem (.pdf, str. 4) Obamova programu je odříznutí všech „cest“ k jaderným zbraním, zavedení transparentních opatření a případných kontrol včetně sankcí za porušení dohody. Reálně jde o zvýšení doby pro dodání materiálů na zbraně ze 2–3 měsíců na jeden rok, snížení zásob uranu a instalovaných odstředivek a předcházení výrobě zbraní z plutonia. Írán podle této dohody nemůže mít jaderný program zaměřený na zbraně (.pdf, str. 10, třetí otázka).

Přestože některá blokovací opatření (.pdf, str. 18) končí za 10–15 let, ta klíčová vydrží 20–25 let a některá jsou permanentní. Ministr obrany James Mattis zvolený Trumpem však považuje JCPOA program za pouhé oddálení výroby zbraní.

Ve svém volebním programu (.pdf, str. 17) pro parlamentní volby 2013 ČSSD definovala svou daňovou politiku jako „spravedlivou“. V jejím rámci se měla zvýšit daň z příjmů právnických osob o 1–2 %. Daň z příjmu fyzických osob měla být progresivní se dvěma sazbami (15 % a 27,5 %), oddělujícími v hrubé mzdě příjmy pod a nad 100 000 Kč. Zvýšen měl být podíl majetkových daní (mezi ně patří darovací, dědická, silniční, daň z nemovitých věcí).

Daň z hazardu měla být určena na 21–22 %, naopak neměla se zvyšovat daň z přidané hodnoty. Obecně tedy ČSSD skutečně chtěla řadu daní zvyšovat, není ovšem pravdou, že by chtěla zvýšit VEŠKERÉ daně. Chtěla zachovat výši sazeb DPH, které tvoří v daňovém inkasu nejvyšší položku a vytvořit 2. sníženou sazbu pro některé komodity.

K DPH pak ČSSD uvádí:

„Na rozdíl od pravicových stran nebudeme zvyšovat daň z přidané hodnoty, a zdražovat tak lidem život. Budeme hledat dohodu s Evropskou komisí buď pro vytvoření třetí sazby, nebo osvobození některých položek, především pak léků a knih, od této daně.“

Dále chtěla ČSSD měnit daně z příjmu fyzických osob tak, že by se prohloubila daňová progrese. Lidé se mzdou do 100 tisíc korun měsíčně by dále platili 15 % ze superhrubé mzdy, vysokopříjmovým by se sazba měnila na 27,5 %. Zde by tedy k navýšení došlo jen u lidí s vyššími příjmy, plošné zvýšení ČSSD nenavrhovala.

Volební program (.pdf, str. 4) KDU-ČSL hovořil o obnově společného zdanění manželů a tvorbě tří sazeb daně z příjmu fyzických osob, a to 12 %, 20 % a 28 % z hrubé mzdy. Lidovci chtěli také snížit DPH.

Ve volebním programu ANO je napsáno, že „další zvyšování daní je nepřípustné“. U daní z příjmu právnických osob je cílem ponechat sazbu 19 %. Zásadním bodem pro ANO je nezvyšovat daňovou zátěž.

V koaliční smlouvě nynější vlády se píše: „Nebudeme provádět žádné změny v daňových předpisech, které by měnily výše zdanění v roce 2014.“ Dále koalice chtěla usilovat o obnovení slevy na dani pro pracující důchodce a také o zvýšení zdanění hazardu (str. 11).

Daně byly jedním z vážných témat koaliční smlouvy. Dle ČT24 si nakonec hnutí ANO „prosadilo, že se nebudou zvyšovat daně“. Také server Novinky.cz hovořil o hnutí ANO jako tom, kdo trval na nezvyšování daní, naopak ČSSD nárůst požadovala.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť sociální demokraté sice růst některých daní měli ve svém programu a prosazovali jej také po volbách, nešlo ovšem o veškeré daně, jak Faltýnek uvádí.

Dle posledních dat Českého statistického úřadu z třetího čtvrtletí loňského roku činila průměrná měsíční mzda ve Zlínském kraji 24 087 Kč.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý. Jako primátor města je Kubera v této situaci ve stejném postavení jako policista. Oba mají stejnou povinnost, zjistí-li porušení zákonného zákazu, zakročit proti podnapilým osobám. Ačkoliv Kubera zastupuje vlastníka radnice (město Teplice), je stejně jako policista také orgánem veřejné moci, na kterou tato povinnost dopadá také.

Jaroslav Kubera je kromě místopředsedy Senátu též primátorem města Teplice. Výrokem patrně naráží na § 18 odst. 1 písm. a) a k) zákona o o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (tzv. protikuřáckého zákona,) podle nichž:

„1. Osobě, která je zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a je ve stavu, v němž ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, se zakazuje vstupovat a zdržovat sea) ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, kde by mohla způsobit sobě nebo jiné osobě škodu,k) v prostoru budovy orgánu veřejné moci, nezdržuje-li se tam osoba v souvislosti s výkonem působnosti tohoto orgánu veřejné moci“.

Odstavec druhý, podle nějž je určitý výčet osob povinen zakročit na ochranu tohoto pravidla, mobilizuje i vlastníky veřejnosti volně přístupných vnitřních prostor podle písm. a). Ačkoliv by Kuberova povinnost mohla pramenit i z písmena a), pakliže přistoupíme na tezi, že radnice je v úředních hodinách volně přístupným vnitřním prostorem (přičemž vlastníkem radnice je podle katastru nemovitosti Statutární město Teplice, které by jako primátor zastupoval), jeho povinnost primárně pramení ze skutečnosti, že je jako primátor orgánem veřejné moci.

Jako takový je povinen, zjistí-li takovou okolnost, vyzvat osobu pod vlivem k opuštění prostoru nebo k vystřízlivění, ať už se zdržuje na kterémkoli ze zákonem vyjmenovaných míst (jde dále např. o MHD, nemocnice, školy atd.). Představa, že by byl povinen prohledávat úřad a zjišťovat stav příchozích, je ovšem mylná. Kromě toho mu za nedodržení povinnosti osobu z radnice vyprovodit nehrozí dle tohoto zákona žádná sankce.

Kubera dále v pořadu uvádí, že na rozdíl od něj, který tuto povinnost má, policista „sedící dole před radnicí“ opilce zastavit nemůže, neboť je budova v úředních hodinách volně přístupná. To ovšem není pravda. Stejně jako primátor je i policista orgánem veřejné moci a zjistí-li přítomnost osoby pod vlivem návykových látek, má stejnou povinnost jako primátor. Ani jemu nehrozí tento zákon žádnou sankcí.

Z tohoto důvodu tedy Kuberův výrok není pravdivý. Policista je stejně jako primátor oprávněn a povinen opilce vstupujícího na radnici zastavit, pakliže zjistí, že je ve stavu, v němž ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože koaliční vláda sice předložila novelu zákona o střetu zájmů, původní návrh však ustanovení, která by dopadala konkrétně na osobu Andreje Babiše, neobsahoval. Ta tam byla vložena až jednotlivými poslanci.

Je důležité říci, že jakkoliv koaliční vláda předložila novelu zákona o střetu zájmů, samotný zákon byl předložen i schválen za vlády Jiřího Paroubka. Ještě před ním platil podobný zákon od roku 1992.

Co se týká zmíněné reakce na situaci Andreje Babiše, původní návrh, jak již bylo zmíněno, neobsahoval ustanovení o vlastnictví médií ani zákaz veřejného funkcionáře ucházet se o veřejné zakázky, dotace či investiční pobídky.

Tyto zmíněné body byly do novely přidány s poslaneckými pozměňovacími návrhy. Konkrétně byla mimo jiné zahrnuta část pozměňovacího návrhu Jana Chvojky (.pdf) z ČSSD, která zakazuje zmíněné vlastnictví médií (toto však platí až pro nově jmenované členy vlády), a pozměňovací návrh Martina Plíška (.pdf) z TOP 09 hovořící o dotacích a investičních pobídkách. O průběhu schvalování přehledně informuje ČT24.

Zpřísněním laťky do budoucna je pak kromě výše zmíněných ustanovení myšleno také zpřísnění podávání oznámení o majetku, které opravdu obsahuje již vládní návrh zákona.

Část výroku, ve které Kateřina Valachová hovoří o nečinnosti ODS v této agendě, je pravdivá. Žádnou z významnějších novel zákona o střetu zájmů (jak z roku 2006, tak z roku 1992) neměla na svědomí vláda ODS. Na druhou stranu je korektní dodat, že ODS ve svých vládách neměla ministra s takovým střetem zájmů, kterým oplývá koaliční parter Valachové, Andrej Babiš. Dodejme pak, že pro zmíněné návrhy hlasovala rovněž ODS (přehlasování veta).

Zatím poslední data o přerozdělení uprchlíků vydala Evropská komise 6. prosince 2016. Toto přerozdělení lze klasifikovat do dvou dílčích procesů. V rámci „relocation“, tedy relokace, má být od září 2015 přesunuto 160 000 žadatelů o azyl z Itálie a Řecka. Jedná se o přesun uprchlíků v rámci členských států Evropské unie.

Od října 2016 do prosince 2016 bylo v rámci této relokace přerozděleno 8 162 uprchlíků, z toho 1 950 z Itálie a 6 212 z Řecka. Podle „European Resettlement Scheme“ z července 2015 má být přemístěno přes 22 000 osob ze zemí mimo EU do členských zemí EU.

Doposud (k 6. prosinci 2016) bylo v rámci těchto programů přemístěno 13 887 osob (.pdf). Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože vzhledem k celkovému počtu lidí, kteří mají být přerozděleni, vystihl Stanislav Polčák dosavadní stav poměrně přesně.

Evropská Unie stojí na čtyřech základních svobodách, a to svobodě pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Mezi členskými státy Unie v těchto oblastech tak až na výjimky neexistují vnitřní hranice, protože by narušovaly volný pohyb. Vnější hranice EU a jejích členských států se tak přesunuly na hranice krajních členských států.

Pro určení hranic je základním dokumentem Schengenská dohoda (.pdf) podepsaná v roce 1985, která se dostala do evropského práva v roce 1999 prostřednictvím Amsterdamské dohody. Státy Schengenské dohody se dohodly na zrušení vnitřních hranic mezi sebou a zakotvením jednotných vnějších hranic, které lze překračovat pouze na stanovených místech. Seznam členských států, který zahrnuje i některé státy, které nejsou členy EU (a naopak některé členské státy EU nejsou stranami Schengenské dohody) najdete na mapě dole.

Co se týče České republiky, její hranice se vůči členským státům schengenského prostoru zrušily v roce 2007 (.pdf, str. 15). Vůči osobám z nečlenských států však vnější hranice České republiky pořád existuje, a to prostřednictvím mezinárodních letišť, ze kterých se létá do a ze zemí nacházejících se mimo schengenský prostor. Tyto osoby pak podle zařazení země v nařízení Rady musí na letišti předložit vízum či cestovní pas, doklady odůvodňující účel pobytu a prokázat, že mají dostatečné finanční prostředky na pokrytí nákladů během pobytu. Pro osoby cestující jiným dopravním prostředkem se stává vnější hranicí hranice krajního členského státu schengenského prostoru se stejnými podmínkami jako pro cestující letadlem.

Pokud by státy schengenského prostoru své hranice nadále kontrolovaly, mohly by čelit řízení před Soudním dvorem EU pro porušení povinnosti. Přesto státy mohou ve výjimečných případech na ochranu veřejného pořádku či bezpečnosti státu dočasně zavést kontroly na svých vlastních vnějších hranicích, a to v přiměřeném rozsahu. V takovém případě by museli na hranicích daného státu prokazovat doklady i občané členských států Schengenu, postačil by však pouze platný cestovní pas či občanský průkaz.

Vnější hranice České republiky tak stále existují, byť pouze pro osoby z nečlenských zemí schengenského prostoru, a to prostřednictvím mezinárodních letišť, ze kterých se létá do a ze zemí mimo schengenský prostor. Výrok hodnotíme jako zavádějící.

Zákon o elektronické evidenci tržeb byl sněmovně předložen 4. června 2015. O vyjmutí drobných živnostníků se ovšem skutečně diskutovalo již při vzniku zákona.

Koaliční smlouva vlády hovoří o „vybraných skupinách“, na které se má EET uplatnit. ANO chtělo původně toto stanovisko pojmout plošně, tedy na všechny podnikatele. Ostatní strany však navrhovaly řadu změn a úlev.

KDU-ČSL chápala zavedení EET jen na maloobchod, hotely a restaurace. Usilovala proto o vyjmutí drobných podnikatelů a řemeslníků ze zákona.

S pozměňovacím návrhem (.pdf), který by alespoň oddálil zavedení EET pro drobné podnikatele a vyjmul řemeslníky (dočasně) z evidence, přišel Jaroslav Klaška (KDU-ČSL) již v říjnu 2015. Tento návrh byl jako jediný vládou přijat.

Lidovci byli v tomto směru jediní, kteří veřejně proklamovali vyjmutí drobných podnikatelů a řemeslníků.

Podobné snahy o oddálení EET, tentokrát pro ubytovací a stravovací služby, ukázal poslanec Vladislav Vilímec (ODS). Usiloval o dočasné vyjmutí těchto odvětví z evidence (.pdf) Tento návrh však nebyl schválen.

Zvýhodnění pro provozovatele stravovacích služeb navrhla pro změnu ČSSD. Usilovala o snížení DPH (.pdf) z 21 % na 15 %, což by mělo eliminovat snahu podnikatelů neodvádět daň.

Veřejně diskutovány byly také obavy o nejmenší živnostníky a jejich zátěž systémem EET. Např. v prvním čtení vystoupil v Poslanecké sněmovně 10. července 2015 přímo Petr Fiala. Ve svém projevu uvedl:

„A jestli mně někdo chce říkat, že 5 tis. korun, 10 tis. korun pro dobrého podnikatele nejsou žádné peníze, tak já mu říkám, že neví, o čem mluví. Ať se podívá na to, jací lidé provádějí řemesla, realizují živnosti, poskytují služby v našich obcích a malých městech, jak je to někdy složité, jak každá tisícikoruna je důležitá pro to, aby přežili. A tady jim stát, místo aby je nechal na pokoji, zavádí novou povinnost, která je nepochybně bude stát další a další finanční prostředky.“

Fiala tedy argumentoval již v době projednávání v podobném duchu, jak jsou dnes zamýšleny Babišem a vládními stranami v pozměňovacích návrzích. Tedy aby se nedotkly nejmenších živnostníků. Dodejme, že neposuzujeme validitu Fialovy argumentace ale to, že skutečně veřejně toto řešil v dané době.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože sice existuje celá řada projektů, které jsou financovány také ze strany státu, ale není možné dohledat doklady o součinnosti vlády se soukromým sektorem, díky které by byly tyto projekty přizpůsobovány konkrétním potřebám firem.

Existuje celkem osm typů programů, jejichž cílem je finančně podpořit rozvoj projektů, které povedou k vyšší konkurenceschopnosti ČR v oblasti vědy a výzkumu. V současné době je u konce několik veřejných soutěží, z nichž bylo vybráno několik stovek projektů, které budou jednotlivými programy financovány. Mezi hlavní priority jednoho z nejnovějších programů Epsilon patří:

• Konkurenceschopná ekonomika založená na znalostech.
• Udržitelnost energetiky a materiálových zdrojů.
• Prostředí pro kvalitní život.

Tento program účinný až do roku 2025 vyhlásil 17. října 2016 výsledky už druhé veřejné soutěže, které se zúčastnilo několik projektů. Na stránkách Technologické agentury ČR je dostupný seznam podporovaných i nepodporovaných projektů, s nimiž se nepředpokládá uzavření „Smlouvy o poskytnutí podpory“. Na stránkách jsou také dostupné výsledky dalších veřejných soutěží vyhlašovaných jinými programy.

Podle národní politiky vědy, výzkumu a inovací pro rok 2016 až 2020 patří mezi pět oblastí, v nichž věda zaostává, i spolupráce veřejného a soukromého sektoru.

Konkrétně jde o vývoj aplikovaného výzkumu a oblastí, které se budou pravidelně konzultovat se zástupci trhu. V současné době je největší pozornost zaměřena na obory jako je biotechnologie, nanotechnologie, automobilový průmysl nebo železniční doprava.