Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k nadhodnocenému procentu vody, která je do Prahy dodávána z Vysočiny. Ve skutečnosti jde maximálně o 73 %, neboť 27 % dodává vodárna mimo Vysočinu. Zmíněných 73 % dodává vodní nádrž Švihov, která leží na hranicích Kraje Vysočina a Středočeského kraje a která sbírá vodu z obou krajů.

Dle informací na stránkách Pražské vodohospodářské společnosti, a.s. došlo v říjnu roku 2013 k podpisu smlouvy o nákupu vody pro Prahu mezi Pražskou vodohospodářskou společnosti, a.s., Želivskou provozní, a.s a Vodárnou Káraný, a.s. Podle tiskové zprávy magistrátu z října 2013 by měla Praha odebírat 73 % vody z vodní nádrže Švihov a 27 % z vodárny v Káraném.

Hlavní zdroj pitné vody pro Prahu, vodní nádrž Švihov, leží na pomezí Středočeského kraje a Kraje Vysočina. Voda je odsud odváděna tunelem Želivka do vodojemu v Jesenici, odkud je dále rozváděna do Prahy a Středočeského kraje. Začátek tunelu Želivka se nachází na hrázi vodní nádrže Švihov u obce Nesměřice, která se nenachází v Kraji Vysočina, nýbrž ve Středočeském kraji.

V roce 2014 byla Českým statistickým úřadem zveřejněna studie (.pdf, str. 27-28) pod názvem „Postavení primárního sektoru v ČR“. Podle informací z tohoto dokumentu se osevní plochy na území ČR pohybovaly v 50. letech kolem 450 000 hektarů. V průběhu 60. let se tato rozloha zmenšila téměř na polovinu. V roce 1993 se plocha, na které se pěstovaly brambory, pohybovala přes 100 000 hektarů. V letech 2012 až 2014 se tato plocha snížila pod 25 000 hektarů. S mírou pěstování brambor ale souvisí také míra spotřeby.

Podle článku vydaného Českým statistickým úřadem se v 50. letech na území dnešní ČR pohybovala průměrná roční spotřeba kolem 130 kg na osobu. V 60. letech to už bylo 114 kg a 90. letech spotřeba brambor klesla na 79 kg na osobu. V současné době (2014) pohybuje průměrná roční spotřeba kolem 70 kg brambor na osobu.

Pokud koncem 60. let se na území ČR osadilo celkem 200 000 ha brambor, tak v současné době se podle dostupných informací osadí ještě méně než zmiňovaných 15 % původní plochy. Podle ministerstva zemědělství za rok 2015 se jednalo o 18 911 hektarů produkční plochy, to je asi 9 % produkčních ploch, které byly osázeny v 60. letech (pdf, str. 1). Pokud bychom brali všechny druhy brambor pěstované zemědělci, plocha by dosáhla asi 11 %.

Senátor Jan Veleba upřesňoval údaje společně s Milanem Plodíkem a oba reagovali na procenta ploch, která uvedl Libor Honzárek. Výrok musíme označit jako nepravdivý, protože podle údajů za rok 2015 je celkové množství produkčních ploch osázených bramborem na území ČR podle ministerstva zemědělství 18 911 ha (resp. 22 681 u všech typů). Podle těchto informací jsou celkové produkční plochy ještě menší, než upřesnil senátor Veleba.

Navíc ovšem nesouhlasí jeho odhad celkového počtu produkčních ploch k osázení brambor z 60. let. Přes významný pokles těchto ploch na asi 200 000 hektarů v průběhu diskutovaného desetiletí, to bylo na konci 60. let stále výrazně více než 110 – 120 tisíc hektarů, které uvedl. Dokládá to studie Českého statistického úřadu "Postavení primárního sektoru v ekonomice ČR", konkrétně pak strany 27 a 28, které se věnují právě osevním plochám zemědělských plodin.

Sucho trápí Vysočinu dlouhodobě. V květnu radní kraje Vysočina pro oblast životního prostředí a zemědělství Zdeněk Chlád uvedl, že kraj prostřednictvím Fondu Vysočina podpoří záměry obcí zaměřené na snížení dopadů sucha a rizik povodní. Zpravodajským web Region Vysočina cílený na region Vysočiny v červenci informoval, že se kraj potýká s nedostatek podzemní vody a s obdobný problémem se trápí tamější řeky, ve kterých protéká menší objem vody než je běžné. Na sucho si stěžují rovněž lesníci, podle kterých suché počasí bez dostatku srážek stresuje lesy v kraji Vysočina.

Vláda v loňském roce usnesla na přípravě realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody, ministrům zemědělství a životního prostředí bylo za úkol dáno zpracovat a předložit vládě do 31. prosince 2016 informaci o stavu plnění opatření a do 30. června 2017 předložit návrh koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky. Materiál vláda znovu projednávala 7. července tohoto roku. V říjnu 2014 vláda ustanovila společnou meziresortní komisi nazvanou Voda – sucho, která by se problémy udržení vody v krajině měla zabývat, na její práci se podílí ministerstva zemědělství, životního prostředí a Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka.

Prezident republiky navštívil kraj v červnu, premiér v červenci, ministr zemědělství naposledy oficiálně zavítal před více než dvěma lety.

Kromě toho zemědělci na Vysočině však po ministerstvu zemědělství požadují, aby na vládě prosadilo finanční injekci ve výši 10 miliard na pomoc farmářům. Ti si stěžují na nízkou výkupní cenu mléka. Ředitel Krajské agrární komory Vysočina Karel Coufal pro Jihlavské listy uvedl, že proběhla jednání s hejtmanem, s premiérem Bohuslavem Sobotkou i s ministrem zemědělství, ale dokud zemědělci nedostanou peníze, vlastně se nic neděje.

Ministerstvo zemědělství v září zveřejnilo, že připravuje další možnosti, jak pomoci chovatelům dojnic a prasat, kteří dlouhodobě bojují s nízkými výkupními cenami. Dokončuje návrh, podle kterého by zemědělci, kteří se zavážou splnit jednu z navrhovaných podmínek, mohli získat finanční kompenzaci. Materiál chce ministr Jurečka předložit v nejbližší době vládě ke schválení.

Problematickou situaci chovatelů dojnic zatím ministerstvo řeší jednorázovými finančními příspěvky z unijních i národních zdrojů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se uvedené hodnoty nacházejí v rozmezí dohledatelných statistik s ohledem na náklady a prodeje mléka a vepřového masa v ČR.

Ekonomické ukazatele výroby mléka konstatují náklady 72,7 tis. Kč na krávu a 9,02 Kč na litr mléka za rok 2015. Statistické informace hovoří o pokračujícím snižování nákupní ceny mléka, která byla v prvních čtyřech měsících roku 2016 v průměrné výši 6,93 Kč/l, teda o něco vyšší než jak udává Pavlík.

Zdeněk Houška, místopředseda Mlékařského a hospodářského družstva JIH, které sdružuje zemědělce na jihu Čech, však pro Aktuálně.cz informoval, že výkupní ceny se začátkem roku 2016 pohybovaly okolo 7,55 koruny za litr.

Můžeme teda říci, že se nákladové ceny pohybují okolo 9 korun a výkupní ceny v rozmezí 6,90-7,50 korun.

V případě vepřového masa informovala o zlomové stavu na českém trhu i Agrární komora ČR , ta konstatuje, že prodej českého masa je stále lacinější než v Německu ale i než ve většině zemí východní Evropy s porovnatelnými náklady. Portál Aktuálně.cz informuje o tom, že se v současnosti prodává maso 6-7 korun pod jeho výrobní cenou, přičemž náklady vyčíslil ředitel Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě na 35 korun za kilo. Český statistický úřad pak uvádí, že cena realizace vepřového je v současnosti 28,69 Kč/kg, teda taktéž v souladu s Pavlíkovou argumentací.

Výrok hodnotíme jako neoveriteľný, kedže sa nám z verejne dostupných zdrojov nepodarilo spomínaný program dohľadať.

Ministerstvo zemědělství publikuje koncepcie a stratégie na svojich webových stránkach. V poslednej z nich sa ale popisované plány ministerstva nenachádzajú. Popisuje například budúci trend poklesu zamestnanosti (.pdf, str.28) v zemědělství z dovodu zvyšovania efektivity produkcie, avšak o zatravněných plochách (.pdf, str.104) hovorí len veľmi všeobecne, že je v záujme zdrojové oblasti zatrávniť (str.104).

Je však pravdou, že Pavlíkova argumentácia sa zhoduje s informáciam poskytnutými serverom vitalia.cz, ktorý už v roku 2013 popísal tento program aj s vyjadreniami a kritikou předsedy Zemedelského zvazu ČR, Martinom Pýchom a Jaroslavom Faltýnkom, predsedom Agrárnej iniciatívy.

No ani na stránkach Zemedelského zvazu sa nám viac informácii k tomuto programu, z roku 2013 či letošního roku dohľadať nepodarilo, preto sme kontaktovali Ministerstvo zemědělství s dotazom o bližšie informácie k spomínanému dokumentu.

Ze 47 vodárenských nádrží v České republice jich je šest v kraji Vysočina (Staviště, Švihov, Nová Říše, Vír I, Hubenov, Mostiště). Co se týče toho, zda množství vody odchází do center mimo kraj, Praha například odebírá 73 % své vody z nádrže Švihov, která je na hranicích Kraje Vysočina a Středočeského kraje. Vírský oblastní vodovod je zase druhým největším dodavatelem Brněnské vodárenské soustavy. Je tedy pravdou, že velká část vody z nádrží odchází do jiných krajů.

Účel ochranných pásem je vymezen zákonem o vodách. Jsou dvojího typu podle stupně ochrany, respektive bezprostřední vzdálenosti od zdroje vody. Do ochranného pásma I. stupně je s drobnými výjimkami zakázán vstup a vjezd, jeho základní rozsah je stanoven zákonem. Ochranné pásmo II. stupně pak zajišťuje další ochranu vodního zdroje na územích, která určí vodoprávní úřad. Ten je ustaven mimo jiné na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, krajských úřadech či ministerstvech. V kraji Vysočina je 15 vodoprávních úřadů v obcích s rozšířenou působností.

V tomto pásmu (článek 8) „je zakázánoprovádět činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jejichž rozsah je vymezen v opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma.“

Vodoprávní úřad stanoví (článek 10), jaké jsou činnosti ohrožující či poškozující nezávadnost vodního zdroje a ty jsou v oblasti zakázány. Opatření obecné povahy (OOP) o stanovení nebo změně ochranného pásma vodního zdroje vydávají jednotlivé obce s rozšířenou působností, či kraje samostatně. K výše uvedeným nádržím uveďme například OOP vodní nádrže Vír, která ve svých ochranných pásmech vylučuje či omezuje (čl. II-V) například používání ochranných přípravků proti likvidaci škůdců a plevelů, použití hnojiv, ale také například umisťování staveb a provozování stavebních činností. V části ochranného pásma je například zakázán neodůvodněný vjezd motorových vozidel, příp. je omezena jejich rychlost. Co se týče monitoringu, čl. VI stanovuje povinnost monitorovat složení povrchové vody, případný škůdce by tedy byl postižen.

Podobně jsou na tom ochranná pásma vodní nádrže Mostiště (.pdf, str. 6-8). Omezení se různí podle povahy okolního prostředí, obecně však lze souhlasit s výrokem Zdeňka Kopeckého. Dané limity zdůvodněné ochranou přírody můžou být na překážku hospodaření i podnikání.

Data ČSÚ toto prohlášení potvrzují. Přímo na Vysočině (která je v celostátním srovnání na vrcholu mezi kraji) se střední délka života za posledních 10 let prodloužila u žen o 3,19 roku a u mužů o 3,46 roku.

Aktuálně věk odchodu do důchodu zastropovaný není. Současný automatický mechanismus prodlužuje dosažení důchodového věku každý rok o dva měsíce bez ukončení.

Vláda se na konci srpna dohodla na zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 let, i když kvůli tomu proběhly v koalici roztržky. Tuto informaci jsme ověřovali 4. září. O den později vláda tuto změnu schválila na svém jednání a poslala návrh zákona k projednání do Poslanecké sněmovny. Pokud zákon projde ve stávající podobě, změna se projeví až po roce 2030 a dotkne se lidí narozených po roce 1965, resp. 1971. Totiž, muži, bezdětné ženy a ženy s jedním dítětem dosáhnou hranice v roce 2030, ženy s více dětmi pak později a nakonec ženy s 5 a více dětmi až v roce 2037, proto tedy ten dodatek roku 2036, kterým odpočítávání skončí.

Proti zastropování se ve sněmovně postavily opoziční strany TOP 09 a ODS, takže na něm není zcela shoda.

Zdeněk Kopecký se tedy vyjádřil nepravdivě, když tvrdí, že současný systém narůstá na 65 let, kdy jdete do důchodu, jde v současné době o legislativní návrh, který nedávno dorazil do PSP. Vedle toho není taky pravda, že by nad návrhem zavládla úplná shoda.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože skutečně popisuje trendy ve vývoji důchodového systému a demografického vývoje v ČR.

Ve výroku kandidáta v krajských volbách je hned několik faktů. První statistika, o kterou se opírá, hovoří o vysoké závislosti českých důchodců na státním důchodu. O tomto trendu v ČR informoval i portál idnes.cz, který se opíral o analýzu OECD a vyjádření generálního ředitele Raiffeisen penzijní společnosti. Podle této analýzy jsou čeští důchodci závislí na státní penzi dokonce až z 99,3 procenta, což podporuje Geistovu argumentaci. Jinývýzkum (str.169) z dílny OECD hovoří o víc jak 75% financovaní příjmu českých důchodců státním důchodem. Přesnou statistiku, která by byla absolutně v souladu s informacemi, které uvádí, se nám ale dohledat nepodařilo.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože popisuje skutečné trendy.

O schodku v důchodovém systému informuje i ministerstvo financí ve svépublikaci, (pdf., str.31). Tento trend v ní popisuje a předpokladá až do roku 2018, avšak s postupným snižováním tohoto dluhu. Vysoký dluh kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad, informoval portálidnes.cz.

Posledním faktickým výrokem je informace vyšší úmrtnosti než porodnosti v ČR. K tomuto výroku je možné nalézt různé statistiky, Světová banka například informuje o kladném, i když velmi nízkém přirozeném přírůstku (rozdíl míry porodnosti a úmrtnosti v zemi) v ČR za rok 2015 na úrovni 0,2%.

Novější údaje ČSÚ konstatují stejných 0,2 % za první půlrok 2016, avšak v detailnějšítabulce můžeme vidět měsíční změny v přirozeném přírůstku, které na začátku roku 2016 dosahovali i záporných hodnot, teda přirozeného úbytku. Tyto tendence velmi nízkých přirozených přírůstků jsou v součastnosti běžné v rámci EU, která v průběhu roku 2015 zaznamenalacelkově vyšší počet úmrtí než narození. Celkově k růstu populace přispívá teda jen migrace, jako dokazuje i grafika znázorňující pohyb obyvatelstva ČR, opět z dílny ČSÚ.