Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože ačkoliv program jednání vlády na 20. února 2017 skutečně obsahuje zmíněný bod, jádro výroku je v dohodě s Asociací ředitelů gymnázií. Tato dohoda však dle dostupných informací neexistovala.

Program jednání vlády na zmiňovaný den, tedy na 20. února 2017, obsahuje mimo jiné bod „Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 445/2016 Sb., o stanovení oborů vzdělání, v nichž je matematika zkušebním předmětem společné části maturitní zkoušky“.

V materiálu (.doc) k tomuto bodu jsou pak uvedeny obory, kterých se má nařízení vlády dotknout. Zároveň jsou zde v přechodných ustanoveních (str. 5) uvedeny dvě varianty týkající se povinné matematiky - jedna, která ji zavádí pro žáky, jež skončí střední vzdělávání s maturitou po 30. září 2021, a jedna o rok později.

Tyto varianty, jak správně uvádí Kateřina Valachová, jsou určeny pro všechny obory kromě gymnázií a lyceí. Již dříve totiž byla povinná matematika u maturity schválena pro gymnázia a lycea poprvé pro rok 2020/2021.

Co se týká části výroku o dohodě s Asociací ředitelů gymnázií, nelze z veřejně dostupných zdrojů ověřit, zda existovala. MŠMT na svém webu informovalo o vyjádření některých ostatních organizací, zmíněná asociace mezi nimi však nefiguruje.

Požádali jsme však o komentář předsedkyni Asociace ředitelů gymnázií PhDr. Renatu Schejbalovou, která nám poskytla dokumenty z června, respektive listopadu, jež byly zaslány ministryni školství.

V prvním z nich je stanovisko asociace, jež se odmítá vyjádřit k tomu, ve kterých oborech má být povinná matematika a ve kterých ne. Je to proto, že si myslí, že by měla být ve všech. Ve druhém dokumentu vyjadřuje asociace opakovaný nesouhlas se zavedením povinné matematiky o rok či dva později než pro gymnázia a lycea. Z druhého dopisu uvádíme zásadní pasáž:

Stejně tak bylo o vyjádření požádáno i ministerstvo školství, do této doby se však nevyjádřilo.

Pro úplnost je třeba dodat, že ředitelka pražského Gymnázia Budějovická Zdeňka Bednářová uvedla, že Asociace ředitelů gymnázií má společně se senátorem Jiřím Růžičkou podat ústavní stížnost proti povinné maturitě z matematiky. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Platy vysokoškolských pracovníků ve veřejném sektoru se řídí zákonem, respektive nařízením č. 564/2006 Sb. To rozlišuje platové třídy, které se dělí dle dosaženého vzdělání, a platové stupně, jež se odvíjí od získané praxe v zaměstnání.

Podle katalogu MPSV (.pdf, str. 241) patří učitelé do platové třídy 8–14, akademický pracovník pak do 12.–15. třídy. Současně platí pro pedagogické pracovníky následující platové rozpětí (.pdf).Učitel v mateřské škole má nástupní plat 17 260 korun (třída 8), učitel střední odborné školy kolem 21 750 korun a učitel gymnázia či vyšší odborné školy asi 22 140 korun. Pedagog na vysoké škole by pak měl začínat na 23 170 korunách.

Ve srovnání s jinými veřejnými profesemi jsou na tom ale pedagogičtí pracovníci v nástupních platech o něco lépe, jak ukazuje následující graf.

Zdroj: tabulky MPSV

Nicméně v dlouhodobém horizontu se jejich platy ve srovnání s ostatními profesemi veřejného sektoru zvyšují minimálně. Za dvanáct let práce v oboru si učitelé polepší jen o zhruba 500–2000 korun. Z tohoto hlediska se skutečně jedná o nejnižší růst.

Český statistický úřad navíc nabízí porovnání průměrných mezd v jednotlivých oborech. Na následující tabulce hrubých mezd za měsíc vidíme, že lidé pracující ve vzdělávání mají dlouhodobě nižší příjmy (uváděné v Kč):

Zdroj: ČSÚ (Tab. 2 Průměrná hrubá měsíční mzda podle odvětví)

Vidíme, že v roce 2016 měli lidé pracující ve vzdělávání o více než 2000 nižší mzdu než ve zdravotnictví a o 4000 nižší než ve veřejné správě a obraně. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Evropská komise předložila návrh kvót na přerozdělování uprchlíků 27. května 2015. Již od té doby česká vláda upozorňovala na to, že systém přerozdělování na základě kvót není funkční.

Kvóty nejsou funkčním řešením mimo jiné podle vyjádření státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, který 26. května 2015 uvedl: „Vláda je přesvědčena, že tyto návrhy na povinné přijímání uprchlíků nemají šanci současnou situaci vyřešit.“

Česká vláda již v červnu 2015 chtěla zachovat možnost každého suverénního státu rozhodnout, komu může a chce pomáhat.

„Podpoříme právo zemí svobodně zvolit rozsah solidarity. (…) Přesídlení nemůže vyřešit příčinu nedávných tragédií,"prohlásil premiér Sobotka v červnu 2015. Uvedl také, že nejlepší možností je pomoct lidem v jejich rodných zemích nebo v přilehlých regionech.

Proti kvótám se premiér v dubnu 2016 vyjádřil rovněž na svém Twitteru.

Nesystémovost se ukázala podle ministerstva vnitra především v tom, že uprchlíci do některých států nechtějí a relokaci do nich se tedy vyhýbají.

Po tiskové konferenci jednání Salcburského fóra konaného v listopadu 2016 ministr vnitra Chovanec uvedl, že kvóty na přerozdělování uprchlíků opravdu nebyly příliš funkční. „Deklarovali jsme, že systém povinných kvót je systémem, který je pro nás nefunkční. Ukázal se jako nefunkční, ze 160 tisíc lidí je rozděleno pouze několik tisíc migrantů.“

Informace o tom, že v politice přibývá osob se střety zájmů, není možné z veřejně dostupných zdrojů dohledat. Přesto se však o této záležitosti stále hlasitěji hovoří nejen v Česku v souvislosti s Andrejem Babišem, ale i v zahraničí.

Nabízí se případ nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa, jehož podnikatelské aktivity by mohly mít vliv na provádění politiky. Známých případů je světě je více – například bývalý italský premiér Silvio Berlusconi. Až po 10 letech, co vstoupil do politiky, byl přijat zákon o střetu zájmů. V Itálii totiž na rozdíl od Velké Británie či USA absentovala právní úprava těchto záležitostí. Zákon z roku 2004 v Itálii zakazoval politikům stát v čele mediálního podniku, ovšem nikoli jej vlastnit.

Druhou stranu představuje třeba současná Ukrajina, kde neexistuje zákon upravující střet zájmů v politice. Příkladem je současný prezident Petro Porošenko.

V České republice je také možné nalézt několik případů osob se střetem zájmů. Příkladem může být podnikatel Aleš Řebíček, bývalý poslanec a ministr dopravy; senátor Ivo Valenta; bývalý ministr dopravy a předseda VV Vít Bárta, nebo třeba Kamil Jankovský.

V rámci podpory vývoje a výzkumu jsou zavedeny daňové odpočty ve formě uznatelných nákladů. Ministerstvo financí a finanční úřady upozorňují na možná rizika této daňové podpory (.pdf,str. 43). K daňovým optimalizacím tak určitě dochází, tato činnost však není nelegální.

Správce daně však upozorňuje např. „na to, že právě v posledních letech byla zaznamenána u některých firem nabízejících různé poradenské služby také ‚ nová podnikatelská aktivita ' v té podobě, že oslovovaly jednotlivé poplatníky a za úplatu vyjádřenou v procentech z úspory na dani z příjmů jim nabízely zpracovat projekt výzkumu a vývoje (mnohdy i zpětně) s tím, že výzkum nebo vývoj určitě provádějí, ale pouze ve svůj neprospěch neuplatňují předmětný odpočet.“ Je tedy nutné zjistit, jestli projekt skutečně podniku slouží k výzkumu a inovaci. Finanční správa ale často nemá prostředky ani odborníky, kteří by byli schopni to posoudit.

Na problémy s uplatněním odečitatelné položky daně si stěžují i některé podniky. Často totiž nevědí, jestli finanční úřad posoudí projekty výzkumu a vývoje jako dostatečně inovativní. V tomto případě by jim hrozila pokuta.

Prvním našim sousedem, kde dopadla přímá prezidentská volba prohrou předvolebního favorita, bylo Slovensko v roce 2014. A to konkrétně prohrou předvolebního Roberta Fica v druhém kole.

V prezidentských volbách, které probíhaly v březnu 2014, byl jasným favoritem na výhru v prvním kole předseda strany SMER a premiér Robert Fico s náskokem skoro devíti procent na druhého kandidáta Andreje Kisku (nezávislý kandidát).

Slovensko - preference (únor 2014)

Zdroj: EUROPP

První kolo sice vyhrál Robert Fico, ale následně výrazně podlehl Kiskovi v kole druhém počtem 59,38 % ku 40,61 %.

Podobně i v Polsku, kde v květnu 2015 v prvním a druhém kole prohrál úřadující prezident a do té doby suverén předvolebních výzkumů Bronislaw Komorowsky (kandidát Občanské platformy) se současným prezidentem Andrzejem Dudou (kandidát Právo a Spravedlnost). Šlo v té době o jednoho z polských europoslanců a ne o tak známou politickou figuru. V druhém kole však získal vítěz Duda 51,55% hlasů proti 48,15%.

Polsko - preference

Zdroj: EUROPP

I poslední volby v Rakousku je možné považovat jako vítězství outsiderů, když přes původně vyrovnané předvolební průzkumy, vyhrál v prvním kole 24. dubna 2016 kandidát Svobodných Norbert Hopfer (FPÖ) a z druhého místa postoupil kandidát strany Zelených Alexander Van der Bellen. První kolo bylo považováno za překvapivé vzhledem k debaklu kandidátu obou vládních stran, lidovců (ÖVP) a sociální demokracie (SPÖ).

Rakousko - preference

Zdroj: EUROPP

Ani druhé kolo nebylo zcela jasné, když sice vyhrál Van der Bellen těsným vítězstvím 50,3 % hlasů, ale tento výsledek byl napaden stranou FPO a kandidátem Hopferem u rakouského Ústavního soudu. Ten dal napadené straně za pravdu a výsledky druhého kola zrušil. Druhé kolo se tedy opakovalo 4. prosince 2016. Vítězem se stal již více přesvědčivě staronový vítěz kola předchozího Van der Bellen se ziskem 53,8 %.

Pokud tedy budeme brát poslední prezidentské volby u našich sousedů, je možné tvrdit, že v případě systémů s přímou volbou prezidenta minimálně v Polsku a na Slovensku prohráli předvolební lídři na prezidentskou pozici. S trochou nadsázky je možné to samé tvrdit i v případě Rakouska, kde sice postoupili do prvního kola předvolební lídři, ale nakonec i zde vyhrál ten (Alexander Van der Bellen), který v předvolebních průzkumech byl až druhý. Vítězové nebyli vyloženě neznámí, ovšem přeci jen lze těžko srovnávat populárního premiéra Fica s podnikatelem Kiskou nebo europoslance Dudu s prezidentem Komorowskim. V tomto ohledu popisuje Fiala i tento faktor korektně.

Střednědobý výhled státního rozpočtu ČR na roky 2017–2018 skutečně předpokládá navýšení výdajů na kapitolu ministerstva obrany z 47,8 mld. Kč pro rok 2016 na téměř 52 mld. Kč pro rok 2017, což představuje nárůst ve výši 8,8 %. Na rok 2018 se jedná o 57,2 mld. Kč, což je oproti předcházejícímu roku nárůst ve výši 10 %.

Druhá část výroku se týká evropského srovnání plánovaných výdajů na obranu v nejbližších letech. Takové mezinárodní srovnání se nám z veřejně dostupných zdrojů dohledat nepodařilo, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Například i oficiální stránky NATO publikují ve své zprávě (.pdf) takové srovnání členských zemí, avšak poslední se týká období 2009–2016.

Sám ministr financí šetří na daních díky mezeře v zákoně skutečně asi 13,5 milionu korun.

Jelikož cesta k majetkovým přiznáním politiků není zrovna snadná, informace o Babišových příjmech čerpáme z přehledu MF Dnes.

Ministr financí nakoupil v roce 2013 korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,252 miliardy Kč, rok na to další část za 230 milionů Kč – celkově tedy za 1,482 miliardy korun. S šestiprocentním úročením mu dluhopisy vynáší 88,92 milionů korun ročně a pokud by ministr nevyužil daňové optimalizace a zdanil by tuto částku patnácti procenty, stát by získal 13,338 milionů korun. Všechny přibližné údaje, které Babiš v diskuzi použil, považujeme za pravdivé.

Andrej Babiš v tomto výroku reagoval na tvrzení Luďka Niedermayera, že pokud by měla finanční správa v tomto případě výnosy z dluhopisů dodanit, pohybovala by se daň kolem 25 či 30 milionů za rok. Europoslanec po hodnoceném výroku vysvětlil, že v odhadu počítal nejen s dodaněním Babišových výnosů, nýbrž také s penězi, které by navíc zaplatil Agrofert – výdaje za úroky jsou totiž daňově uznatelným nákladem. Ministr financí s Niedermayerem v této věci souhlasil, odvětil ovšem, že Václav Moravec mluvil o něm. Moderátor sice skutečně reagoval na Babiše ve smyslu, že se díky novele z dílny Miroslava Kalouska obohatil, neuvedl však žádnou konkrétní částku.

Je pravdou, že pokud se finanční správa skutečně odhodlá k dodanění úroků z dluhopisů, sám Andrej Babiš by musel uhradit asi 13,5 milionů korun za každý rok, kdy úrok získal. Toto tvrzení tedy považujeme za pravdivé.

Náčelník generálního štábu Bečvář se již začátkem roku nechal slyšet, že v lednu 2016 překročila naplněnost armády 80 %. V dubnu podle něj byla na 81 % a vyjádřil přesvědčení, že do konce roku by mohla dosáhnout 84 až 85 %. V červencovém rozhovoru pro Lidové noviny pak komentoval, že naplněnost je „na 80 procentech“. Přestože nejsou dostupná aktuální čísla o naplněnosti armády, vzrůstající trend od nástupu Stropnického do funkce odpovídá a čísla se tak momentálně opravdu pohybují kolem 83 %.

Jak informuje ČTK, „podle koncepce (.pdf, str. 20) výstavby armády by v českém vojsku mělo sloužit 24.162 vojáků z povolání, 3720 občanských zaměstnanců a do 5000 vojáků aktivní zálohy. Další vojáci a civilisté jsou pak zařazeni přímo pod ministerstvo obrany, to by mělo celkem mít k dispozici asi 42.800 lidí.“ Cílem roku 2025 je dosáhnout celkové naplněnosti 90 %.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, Fiala popisuje jednotlivé údaje korektně. V celkovém objemu výdajů na vědu a výzkum se v návrhu rozpočtu na rok 2017 vracíme zhruba na úroveň let 2013 a 2014 a současně od roku 2013 zaznamenáváme pokles výdajů k HDP.

Předně uveďme, že národní oblasti do vědy a výzkumu rostou kontinuálně během fungování této vlády. Značný vliv na výsledný objem mají jednak peníze ze zahraničních zdrojů (primárně evropské) a také růst ekonomiky - to v pohledu na podíl výdajů k HDP.

Výdaje na výzkum mohou být tvořeny národními financemi, ale také financemi čerpanými z fondů EU. Při pohledu na vývoj obou druhů výdajů je patrný klesající trend (.xslx, tabulka 3 a 4).

Schválený rozpočet, který počítá s 0,68 % HDP z národních výdajů na výzkum, tedy není v souladu s Fialovým tvrzením, protože jde o nárůst v porovnaní s minulými lety. To demonstruje i následující graf z dílny Úřadu vlády, konkrétně ze sekce pro výzkum a vývoj.

40,2 miliard (.xlsx, tabulka č.18), což jsou plánované výdaje na výzkum v roce 2017 a obsahují v sobě i finance z fondů EU, vycházejí po přepočtu na 0,83 %. To by skutečně znamenalo pokles od let 2013 i 2014, který jinak dokazuje i druhý z grafů sekce pro výzkum a vývoj. Tento pokles však není způsobený národními financemi vlády, ale financemi ze zahraničních zdrojů.

Co se týká vývoje celkových výdajů na vědu a výzkum (vyjádřeno v podílu k HDP), popisuje Fiala jednotlivé výše korektně.

Podíl na vědu a výzkum ve výši 0,97 % HDP v roce 2013, který Fiala zmiňuje, je skutečně doložitelný tabulkou (.xlsx, tabulka č. 3) Českého statistického úřadu, jež shrnuje výdaje na vědu a výzkum za roky 2005–2015. Je však nutné podotknout, že tato hodnota je určená výdaji z celkových veřejných zdrojů, tedy i ze zdrojů EU, ne jen z veřejných zdrojů z České republiky. Ty dosahovaly v roce 2013 výše jen 0,66 %.

Co se týče návrhu rozpočtu pro rok 2017, opět rozlišujeme mezi veřejnými zdroji z ČR a mimo ČR. Tabulková část (.xlsx, tabulka č. 18) informuje o 32,7 miliardách z národních zdrojů a 40,2 miliardách, když se k nim připočítají i zdroje cizí, tedy prostředky z rozpočtu EU a finančních mechanismů. Suma poskytovaná z národních zdrojů je ještě o 3,27 miliard korun vyšší, než předpokládal střednědobý výhled (.pdf, str. 43) a jde o výši výdajů na úrovni 0,68 % HDP. To dokládá i bulletin Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jíž předsedá Fialův dnešní oponent Bělobrádek.

Dále jsme postupovali výpočtem - pokud tedy 32,7 miliard tvoří 0,68 % HDP předpokládaného pro rok 2017, jednoduchou matematikou můžeme určit, že zmiňovaných 40,2 miliard je skutečně 0,83 % tak, jak tvrdí Fiala.

Fialou uvedená data teda odpovídají realitě, byť upozorňujeme na některé faktory, které je mohou významně ovlivňovat. Zejména pak vliv evropských peněz na celkový objem výdajů.