Přehled ověřených výroků

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) mluví v kontextu výroku o novele zákona o důchodovém pojištění (.pdf), již Poslanecká sněmovna schválila 26. července 2023 a která mj. zpřísnila podmínky pro valorizaci důchodů. Redaktor v rozhovoru poukazuje na kritiku ze strany opozice, podle které vláda tímto rozhodnutím důchodce „ožebračuje“ a pokouší se řešit schodek státního rozpočtu pouze na jejich úkor. Jurečka k tomuto podotýká, že z hlediska celé společnosti byl podle něj dopad vysoké inflace kompenzován právě zejména starobním důchodcům a poukazuje na to, že i přes tyto úpravy pobírají čeští senioři stále vyšší důchod než na sousedním Slovensku.

Po mimořádné valorizaci v červnu 2023 činí průměrný starobní důchod v České republice 20 233 Kč (.pdf, str. 1). Fialova vláda se v únoru letošního roku shodla (.pdf, str. 1) na zmiňované úpravě parametrů valorizace důchodů kvůli snaze o snížení deficitu veřejných financí (.docx, str. 4–5). Průměrný měsíční důchod měl pak vzrůst jen o 760 Kč (.pdf, str. 7) místo původních 1 770 Kč, o které by penze vzrostly bez vládního zásahu. Poslanecká sněmovna tuto změnu později schválila (.pdf) a novela nabyla účinnosti 20. března 2023.

Na Slovensku došlo k poslední mimořádné valorizaci 1. července 2023, kdy se průměrný starobní důchod zvýšil o 10,6 % na 637 €, což je v přepočtu zhruba 15 301 Kč (podle https://www.cnb.cz/cs/financni-trhy/devizovy-trh/kurzy-devizoveho-trhu/kurzy-devizoveho-trhu/index.html?date=28.07.2023).">kurzu České národní banky k 28. červenci 2023). Slovenský průměrný důchod je tedy v porovnání s tím českým nižší o 4 932 korun, jak správně uvádí ministr Jurečka. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Dodejme, že ještě na konci loňského roku byl rozdíl vyšší, a to 5 538 Kč. Český průměrný důchod na konci roku 2022 totiž dosahoval částky 18 061 Kč (.pdf, str. 1), zatímco ten slovenský činil 516 € (v přepočtu 12 523 korun podle kurzu ČNB v prosinci 2022).

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) hovoří o změnách, které přináší novela (.pdf) zákona o důchodovém pojištění, kterou Poslanecká sněmovna schválila 26. července 2023. Zmiňme, že dle současné legislativy se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, a to o inflaci a polovinu růstu reálné mzdy.

Novela, která vzbudila odpor opozice, přináší změnu podmínek odchodu do předčasných penzí i úpravu valorizací. Podle znění schváleného Poslaneckou sněmovnou by měly důchody skutečně nově růst o zmíněnou třetinu růstu reálné mzdy (.pdf, str. 2). Zvyšování důchodů o plnou inflaci novela zachovává, ovšem nově by se měl v potaz brát výhradně růst cen pro domácnosti důchodců (,pdf, str. 2, 41 z 48).

Marian Jurečka správně uvádí, že tomu podobně bylo i před zmiňovaným rokem 2018. Navyšování důchodů o „nejméně 100 % růstu cen a dále též nejméně jednu třetinu růstu reálné mzdy“ zákon přikazoval od roku 2002, úpravy z roku 2011 pak tuto formulaci zpřesnily a výraz „nejméně“ odstranily. Tato pravidla platila i v následujících letech, výjimku tvořily pouze roky 2013 a 2014, během kterých rostly důchody z důvodu úsporných opatření jen o jednu třetinu inflace a reálné mzdy.

Od 1. ledna 2018 pak začaly platit změny, které v první polovině roku 2017 prosadila vláda Bohuslava Sobotky – navyšování důchodů o polovinu růstu reálné mzdy a v případě inflace přihlížení jak k růstu cen za domácnosti celkem, tak k růstu cen za domácnosti důchodců, přičemž přednost dostala ta varianta, která byla výhodnější.

Novela zákona o důchodovém pojištění, kterou v červenci schválila Poslanecká sněmovna, tedy skutečně zavádí změnu podmínek pro zvyšování důchodů. Nově se mají penze zvyšovat o třetinu růstu reálné mzdy a, tak jako doposud, o plnou inflaci. Nyní se ovšem ohled bude brát pouze na růst cen pro domácnosti důchodců. Tyto změny jsou pak opravdu návratem do stavu, který existoval před rokem 2018. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Nejprve uveďme, že tzv. výchovné představuje příplatek k důchodu ve výši 500 Kč měsíčně za vychované dítě, které důchodci dostávají od ledna 2023. Jeho zavedení v srpnu 2020 navrhovala skupina poslanců KDU-ČSL (.pdf, str. 2 z 8), tehdejší Babišova vláda k tomuto záměru nicméně zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Zavedení výchovného ve výši 500 korun pak ve Sněmovně v roce 2021 (tedy ještě před nástupem Fialovy vlády) prosadila vládní ČSSD (.pdf, str. 27–28) při schvalování novely zákona o důchodovém pojištění. Nynější ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) se v minulosti vícekrát deklaroval, že toto výchovné Fialův kabinet hodlá zachovat. Pro úplnost dodejme, že tzv. výchovné k důchodům nepřipadá pouze ženám, ale vždy rodiči, který o dítě pečoval více.

Vláda následně v květnu 2023 Poslanecké sněmovně předložila návrh novely (.pdf) zákona o důchodovém pojištění, kterou dolní komora Parlamentu schválila 26. července 2023. Novela výchovné plánuje zachovat, návrh však mění způsob výpočtu zvýšení tohoto příspěvku (.pdf, str. 39 ze 48), stejně tak vláda plánuje změnit pravidla pro obecnou valorizaci penzí (.pdf, str. 42 ze 48).

Podle současného znění zákona se částka 500 Kč za jedno vychované dítě valorizuje vždy od 1. ledna. Konkrétně se navyšuje o tolik procent, o kolik se dle zákonných pravidel na začátku daného roku zvýší zásluhová část (neboli procentní výměra) důchodů. Ta se během pravidelné valorizace zvýší tak, aby nárůst důchodů spolu se zvýšením základní výměry dohromady odpovídal součtu růstu cen a polovině růstu reálné mzdy. I podle návrhu Fialovy vlády se zvyšování výchovného odvíjí od zvýšení této procentní výměry (.pdf, str. 39 ze 48), novela ovšem plánuje růst důchodů snížit na třetinu reálné mzdy (.pdf, str. 42 ze 48).

Co se týče nákladů na výchovné v letošním roce, podle propočtů z ledna má tento příspěvek přijít na 19 miliard korun. Už na začátku roku však bylo zřejmé, že se kvůli červnové mimořádné valorizaci důchodů výdaje zvednou, a to přibližně o čtvrt miliardy. Dodejme, že i podle červencových informací z médií mají letos náklady na výchovné činit přibližně 19 miliard Kč.

Vláda Petra Fialy tedy ve svém návrhu novely zákona o důchodovém pojištění tzv. výchovné zachovala, a dá se tedy říct, že jej tímto krokem „potvrdila“, jak uvádí Marian Jurečka. Novela pouze mění způsob valorizace tohoto příspěvku. Výdaje na výchovné by pak v letošním roce měly činit přibližně 20 miliard korun, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) odpovídá na otázku redaktora, zda vládou navržené změny ve valorizacích důchodů a přísnější podmínky pro předčasné penze, které Poslanecká sněmovna schválila 26. července (.pdf), nejsou ožebračením důchodců, jak tvrdí zástupci opozice. Jurečka toto tvrzení odmítá a argumentuje tím, že důchody jsou nyní nejvyšší v historii, a že náhradový poměr důchodů k průměrné mzdě dosahuje necelých 50 %.

V níže přiloženém grafu lze vidět vývoj náhradového poměru, tedy podílu průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě (.pdf, str. 3). V červnu tohoto roku dosahoval průměrný důchod dle dat České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) 20 233 Kč (.pdf, str. 1) a byl tak nejvyšší v historii ČR (.pdf, str. 74; .pdf, str. 91). Údaje o průměrné hrubé mzdě pak čtvrtletně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ), podle kterého byla v prvním čtvrtletí 2023 průměrná mzda 41 265 korun. Náhradový poměr tedy činí 49,03 %.

Zdroj dat: ČSSZ (.pdf), ČSÚ (průměrné mzdy za léta 1993–1999 (.pdf) a 2000–2023)

K celé problematice je nutné dodat, že výše zmíněná čísla o nominální výši průměrných důchodů nezohledňují např. index spotřebitelských cen, tedy růst inflace. Ta způsobuje, že i když má člověk v kapse stejnou částku jako v dřívějším roce, postupem času se snižuje množství statků a služeb, které je možné za ni koupit, protože se zvedá cenová hladina. Je tak potřeba se podívat také na reálnou výši penzí, která bere v úvahu právě míru inflace.

Reálnou výši důchodů pak lze posuzovat z několika hledisek. ČSÚ totiž kromě indexu spotřebitelských cen (životních nákladů) pro domácnosti také zveřejňuje přímo index spotřebitelských cen domácností důchodců, v jejichž případě se mírně liší tzv. spotřební koš zboží a služeb. Doplňme, že ČSÚ domácnosti důchodců definuje jako domácnosti bez ekonomicky aktivních členů a v čele s osobou, „která pobírá jakýkoliv druh důchodu kromě sirotčího, a nepracuje buď vůbec, nebo má její pracovní činnost pouze omezený rozsah“ (.pdf, str. 4). Graf níže tak zobrazuje i hodnoty zohledňující výši inflace u domácností důchodců. Daná data konkrétně zveřejnilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2022 (.pdf, str. 39–41), u roku 2023 vycházíme z dat ČSÚ za červen 2023.

Z přehledu níže tak vyplývá, že kromě nominální hodnoty penzí je v letošním roce nejvyšší v historii samostatné ČR i reálný důchod, pokud bychom zohlednili obecnou míru inflace. Jestliže bychom vzali v úvahu přímo růst spotřebitelských cen u domácností důchodců, nejvyšší hodnota pochází z konce roku 2022, druhá nejvyšší pak právě z června 2023.

Zdroj dat: ČSSZ (.pdf), ČSÚ (index spotřebitelských cen (.pdf) domácností celkem a domácností důchodců), MPSV (.pdf)

Na závěr shrňme, že náhradový poměr penzí k průměrné hrubé mzdě činí 49,03 %, tedy „skoro padesát procent“, jak tvrdí ministr Jurečka. Nominální výše průměrného důchodu byla v červnu 2023 skutečně nejvyšší v historii samostatné ČR a dosáhla 20 233 korun.

Co se týče reálné výše průměrné penze, při zohlednění celkové inflace je hodnota z června 2023 také nejvyšší od vzniku ČR. Pokud nicméně vezmeme v úvahu index spotřebitelských cen domácností důchodců, který dle ČSÚ v červnu 2023 odpovídal 13 %, nejvyšší hodnota připadá na konec roku 2022. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý s malou výhradou.

Poslanec Jaroslav Bžoch (ANO) mluví o Dohodě (.pdf) mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany (DCA), kterou ministryně obrany Jana Černochová (ODS) podepsala se svým americkým protějškem Lloydem Austinem v květnu letošního roku. Ke konci června pak tato dohoda v Poslanecké sněmovně prošla prvním čtením a v současnosti ji mají na stole sněmovní Výbor pro obranu a Zahraniční výbor, a také senátní výbory.

O délce platnosti dohody pojednává článek 30 (.pdf, str. 36), ve kterém je uvedeno: „Tato Dohoda se sjednává na počáteční dobu platnosti deseti (10) let. Po počáteční době platnosti zůstane Dohoda v platnosti, ale kterákoli strana ji může ukončit písemnou výpovědí s jednoroční výpovědní lhůtou zaslanou druhé straně diplomatickou cestou.“ Obranná smlouva tedy byla sjednána na deset let. Po uplynutí této doby zůstane stále v platnosti, dokud se ji ČR nebo USA nerozhodnou vypovědět.

DCA pak automaticky neumožňuje umístění a pobyt amerických vojáků na území České republiky (.pdf, str. 3), a Spojeným státům tak nedává automatické právo vyslat do Česka do své vojáky. Dohoda pouze upravuje pravidla platná při působení příslušníků armády USA na území ČR a navazuje (.pdf, str. 4) na dohodu států Severoatlantické aliance NATO SOFA.

Dohoda konkrétně upravuje (.pdf, str. 2) např. podmínky pohybu dopravních vojenských prostředků, přístupu vojáků na dohodnutá území (str. 7), osvobození vojáků od placení většiny daní (str. 22–23) v ČR či jurisdikci Česka a USA u trestných činů a přestupků (str. 17–18). Jak uvádí web Ministerstva obrany, „DCA určuje zařízení a prostory, které budou moci američtí vojáci využívat v případě plnění úkolů na území ČR. Na konkrétním působení amerických vojáků v těchto prostorech a zařízeních se obě strany vždy předem dohodnou (případ od případu) a stanoví jeho jasné podmínky.“

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Dohoda o spolupráci v oblasti obrany skutečně neobsahuje závazek české strany na svém území automaticky přijmout členy ozbrojených sil Spojených států. Pobyt cizích vojsk se i tak nadále bude řídit Ústavou, dle které o pobytu kratším než 60 dnů rozhoduje vláda, déle trvající umístění pak schvaluje Parlament. DCA navíc ani neurčuje počet vojáků, kteří by v ČR byli rozmístěni. Smlouva byla opravdu uzavřena na deset let, ovšem i po vypršení této doby zůstane v platnosti, dokud ji jedna ze stran nevypoví. Výrok poslance Bžocha proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Poslanec Jaroslav Bžoch mluví o obranné Dohodě (.pdf) mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, která je také známa pod anglickou zkratkou DCA, tedy Defense Cooperation Agreement. Bžoch odpovídá na otázku, zda dohoda otevře cestu pro vznik americké vojenské základny na českém území (video, čas 23:45).

Smlouva o obranné spolupráci je dokument, který se zabývá především právním postavením příslušníků ozbrojených sil USA během jejich případného pobytu v Česku a upravuje podmínky činnosti amerických vojáků (.pdf, str. 4). Čeští a američtí vyjednavači dokončili návrh smlouvy v únoru roku 2023 a vláda Petra Fialy ji poté schválila v dubnu téhož roku (.pdf). Ministryně obrany Jana Černochová ji se svým americkým protějškem Lloydem Austinem podepsala v květnu.

Představitelé vlády již dlouho zdůrazňují, že vznik americké základny na českém území smlouva neřeší. Zástupci Ministerstva obrany uváděli, že dohoda neumožňuje Spojeným státům „postavit v Česku základnu na zelené louce“. I pokud by USA např. chtěly postavit nějaký objekt na některé ze stávajících českých základen, musely by se na tom podle ministerstva dohodnout s Českou republikou. „Smlouva pouze upravuje, jak by taková věc vypadala, pokud by se na ní česká a americká strana domluvily,“ řekl k tomu hlavní vyjednavač resortu obrany Jan Jireš.

Znění dohody (.pdf, str. 7–8) ve spojitosti s výstavbou konkrétně mluví jen o tom, že Spojené státy budou mít oprávnění „k nerušenému přístupu a užívání dohodnutých zařízení a prostorů pro účely (…) výstavby na podporu vzájemně dohodnutých činností“. Daná zařízení a prostory pak DCA přesně vyjmenovává (.pdf, str. 37). Konkrétně jde o tři vojenská letiště (v Čáslavi, Náměšti a Pardubicích), logistické centrum v Mošnově, čtyři vojenské výcvikové prostory (v Hradišti, Libavé, Boleticích a Březině) a tři další vojenské areály (ve Vyškově, Rančířově a Staré Boleslavi). 

Dále dohoda říká, že američtí vojáci sice mohou v těchto prostorech „vykonávat stavební činnosti“ (.pdf, str. 7–8), musí přitom ale tyto záležitosti a jmenovitě i „získání oprávnění a povolení“ k výstavbě konzultovat s odpovědnými českými orgány. Ty mají dle DCA Spojeným státům s obstaráváním povolení pomoci a poskytnout jim součinnost.

Pro úplnost doplňme, že obranná dohoda Spojeným státům nedává ani automatické právo vyslat do Česka své vojáky ani automatické právo, aby zde vznikla např. právě americká základna s dlouhodobou přítomností vojáků USA. Ministerstvo obrany v této souvislosti dříve zdůraznilo, že účelem DCA „je nastavit obecné podmínky pro případné působení amerických vojáků v ČR, pokud se na něm obě strany v budoucnosti dohodnou a pokud to bude ze strany ČR v každém jednotlivém případě schváleno“. Podle článku 43 Ústavy ČR totiž o pobytu ozbrojených sil jiných států na českém území rozhoduje Parlament nebo ve vymezených případech vláda.

Přestože smlouvu kabinet již odsouhlasil, její konečné schválení nyní ještě projednává Parlament. K ratifikaci DCA je přitom třeba souhlasu Sněmovny i Senátu a následně i prezidenta republiky.

Smlouva DCA tedy nedává Spojeným státům automaticky pravomoc postavit na českém území svou vojenskou základnu. Dohoda mluví o možnosti stavby objektů v existujících českých vojenských areálech, i v takovém případě ale musí USA tuto činnost nejdříve konzultovat s českými orgány a také získat potřebná povolení. DCA také automaticky neumožňuje, aby Spojené státy do ČR vyslaly své vojáky, a tedy ani vznik americké základny s trvalou přítomností ozbrojených sil USA. Zmiňovaná obranná dohoda pouze stanovuje obecné podmínky pro případný pobyt amerických vojáků na českém území, pokud jej předtím schválí Parlament (případně vláda). Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Michal Zuna (TOP 09) hovoří o migrační reformě, na které se v rámci Rady EU 8. června 2023 shodla většina ministrů vnitra Evropské unie a kterou skrze ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) podpořilo i Česko. Proti se tehdy postavily pouze Polsko a Maďarsko; obě země pak zůstaly vůči dohodě kritické i během jednání Evropské rady a finální dohodu se kvůli těmto zemím nepodařilo dojednat. Dohodou se bude nyní zabývat Evropský parlament.

Schválený návrh o řízení azylu a migrace (.pdf), který bude sloužit jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem, zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí.

Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může být formou relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoc, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí. Vít Rakušan oznámil, že se mu podařilo vyjednat výjimku, na jejímž základě bude Česko kvůli vysokému počtu přijatých uprchlíků z Ukrajiny ze systému povinné solidarity dočasně vyjmuto. Stejná dočasná výjimka platí také pro Polsko a pobaltské státy.

SPD a její vyjádření ohledně migrační dohody

SPD se – podobně jako hnutí ANO – vůči dohodě opakovaněostřevymezovala. Předseda SPD Tomio Okamura o vládě Petra Fialy např. tvrdí, že „chce udělat z ČR zemi imigrantů“, a obviňuje (video, čas 1:24) ji z národní zrady či kolaborace.

Možnost platit místo relokace finanční příspěvek pak Okamura prezentuje jako „výpalné“ či „pokutu“. Tato vyjádření lze považovat spíše za vlastní interpretaci navrhovaného mechanismu ve formě finančního příspěvku než za konstatování „věcí, které tam (v dohodě, pozn. Demagog.cz) ve skutečnosti nejsou“, jak tvrdí poslanec Zuna. Tomio Okamura ve svých vyjádřeních opakovaně prezentuje (video, čas 1:59) migrační reformu jako mechanismus, kvůli kterému bude muset Česká republika buď přijímat migranty, nebo zaplatit finanční příspěvek. Opomíjí však další možnost poskytnutí materiální či personální pomoci.

Z žádných veřejných prohlášení hnutí SPD nicméně nevyplývá, že by návrhu dohody přičítalo věci, které v něm nejsou obsažené. Naopak např. na mimořádné schůzi Sněmovny 14. červnapopisoval poslanec Radek Rozvoral z SPD obsah smlouvy správně – uváděl např., že povinnou solidaritu lze projevit i necelými 500 tisíci korun za jednoho nepřemístěného migranta; že minimální počet relokací za rok činí 30 tisíc, přičemž se toto číslo může v případě potřeby zvýšit (.pdf, str. 53); nebo že členský stát „převezme odpovědnost za posouzení žádosti o azyl osob, které by za normálních přirozených okolností a za současného právního stavu podléhaly předání do odpovědného členského státu dle (…) Dublinských dohod (…) tento systém se stane povinným, pokud přísliby přemístění nedosáhnou 60 % celkových potřeb,“ jak stojí ve smlouvě (.pdf, str. 113, 124).

Závěr

SPD ve svých vyjádřeních zkresluje význam některých částí dohody, když nový finanční mechanismus nazývá výpalným či pokutou, dále často opomíjí možnost poskytnutí materiální či personální pomoci. Z žádných veřejných prohlášení jejích členů nicméně není patrné, že by o smlouvě „říkala (…) věci, které tam nejsou“. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Postoj ČSSD k plánu postavit na území České republiky vojenský radar se v čase vyvíjel. O stavbě vyjednávali zástupci USA s českými politickými představiteli v letech 2006 až 2009, tedy z velké části za vlády Mirka Topolánka složené z ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem v té době naopak představovala hlavní opoziční stranu.

Americká strana původně v roce 2006 uvažovala o tom, že by ve střední Evropě umístila protiraketovou základnu, jejíž součástí by byly obranné rakety a radar. Hlavním argumentem pro výstavbu základny včetně radaru byla hrozba použití balistických raket Íránem či Severní Koreou. Právě Írán byl v té době podezříván vládou USA a některými evropskými státy z tajného vyvíjení jaderných zbraní.

Na konci srpna 2006 Jiří Paroubek, v té době jako končící premiér, uváděl, že podle jeho informací chtějí Spojené státy základnu umístit jinde než v Česku, pokud by ale nakonec USA plánovaly umístit ji v ČR, prosazovala by ČSSD vyhlášení referenda. Tehdy nastupující předseda vlády Mirek Topolánek o pár dní později mluvil o tom, že Američané nechtějí v ČR postavit základnu s obrannými raketami, ale jen radar.

Na to Jiří Paroubek v září 2006 řekl, že „radar je docela něco jiného než rakety“ a v takovém případě by všeobecné hlasování nepožadoval. Že by ke schválení umístění radaru v ČR mohlo dojít, aniž by předtím bylo vypsáno referendum o této otázce, Paroubek zmiňoval i o několik měsíců později v lednu roku 2007, kdy také uvedl: „Pokud se bude jednat o malé zařízení, které nenaruší život občanů, které nenaruší například letový provoz, tak si umím představit, že bychom o tom mohli jednat s kladným výsledkem.“ Dle jeho slov ovšem názor na toto téma nebyl uvnitř ČSSD jednotný.

Na sněmovní schůzi na konci roku 2006 se na návrh komunistického poslance Václava Exnera hlasovalo o prohlášení, které požadovalo po vládě a prezidentovi, aby se v jednání s USA o raketové obraně na území Česka dále nepokračovalo. Pro daný návrh tehdy zvedli ruku poslanci KSČM, poslanci ČSSD se hlasování zdrželi.

Doplňme, že KSČM zaujímala vůči otázce jasné stanovisko hned od počátku vyjednávání. Americký radar v Brdech dlouhodobě ostře odmítala. Argumentovala především nesouhlasným postojem většiny obyvatel k plánu na výstavbu radaru.

První jednotné stanovisko sociálních demokratů pak bylo zveřejněno v únoru 2007, kdy grémium ČSSD radar odmítlo a zároveň podpořilo vypsání referenda. Lidové noviny se následně zeptaly předsedy ČSSD Paroubka, proč změnil názor, když se ještě v lednu stavěl k případnému referendu kriticky. Jiří Paroubek argumentoval tím, že v té době dostatečně neznal parametry americké radarové základny.

Kromě kritiky parametrů radaru předseda ČSSD Paroubek také opakovaně prohlásil, že pro umístění radaru v ČR není dostatečný důvod. V listopadu 2007 řekl, že by ČSSD mohla přehodnotit svůj odmítavý přístup k radaru, pokud se prokáže, že Írán disponuje balistickými raketami. „Řekl jsem, že k tomu, abychom změnili eventuálně v budoucnosti názor, se musí něco stát. Nemůže to být nějaká virtuální realita,“ komentoval tehdy postoje ČSSD Paroubek. „Musely by tady být ty balistické rakety a ty v Íránu nejsou,“ doplnil.

V září 2009 pak představitelé USA oznámili, že od plánu postavit radar v ČR upouštějí. Jiří Paroubek krok označil za „vítězství českého lidu“ a znovu zopakoval názor, že „neexistují důvody pro to, aby tady ten protiraketový štít USA vznikl“. Zmiňoval přitom, že neexistuje reálné nebezpečí ze strany Íránu, proti němuž byl štít dle USA původně zamýšlen.

ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem se tedy ke stavbě amerického radaru na českém území nestavěla zpočátku zcela odmítavě, později ale svůj názor přehodnotila. Mezi hlavními argumenty pro odmítavý postoj uváděla neexistenci hrozby, kvůli které měl systém vzniknout. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) ve svém výroku srovnává smlouvu o pobytu sovětských vojsk na území ČSSR uzavřenou v roce 1968 s Dohodou (.pdf) mezi ČR a USA o spolupráci v oblasti obrany (DCA). Ta byla podepsána v květnu letošního roku a dle Ministerstva obrany má zajistit prohloubení spolupráce mezi ozbrojenými silami obou zemí. V kontextu výroku Kobza poukazuje na to, že smlouva se SSSR měla pouze čtyři stránky, zatímco DCA jich má dle něj 32 a připomíná mu „smlouvu s ďáblem“.

Smlouva o pobytu sovětských vojsk

Zmiňme, že po roce 1945 bylo Československo jediným státem východního bloku, ve kterém nebyly rozmístěny sovětské jednotky. 21. srpna 1968 nicméně zemi napadla vojska Varšavské smlouvy. Tato invaze tak ukončila tzv. pražské jaro neboli pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“ a poté začalo období normalizace.

Pobyt sovětské armády na československém území následně legalizovala smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, kterou tehdejší vláda přijala 16. října 1968 a o dva dny později ji schválilo Národní shromáždění. Sovětské jednotky pak v zemi zůstaly až do roku 1991.

Přijatá smlouva vojenským útvarům a příslušníkům sovětských vojsk umožňovala cestovat do míst, kde byla rozmístěna sovětská vojska v ČSSR „jak v přímých vlacích a vagónech, patřících Sovětskému svazu, tak i s přestupem z vagónů jedné země do vagónů druhé země a rovněž automobilovými nebo leteckými dopravními prostředky“. Počet a místa stálých posádek smlouva samotná však přímo neupravovala. Pouze v ní stojí, že „se určují dohodou mezi vládami Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik“.

Součástí smlouvy byl nicméně i tajný protokol (.pdf, str. 228–229), se kterým poslanci Národního shromáždění nebyli obeznámeni (.pdf, str. 149), a který počet vojáků stanovil na 75 tisíc. Protokol dále obsahoval podmínky pobytu a určoval výcvikové prostory pro sovětská vojska – konkrétně se jednalo o Mimoň, Mladou, Libavou, Lešť a Malacky. Kromě toho protokol určoval několik měst, ve kterých mohli být ponecháni představitelé sovětského velení (.pdf, str. 228) a ČSSR musela pro sovětské vojáky vyčlenit „vhodné kasárenské a bytové fondy ve vojenských objektech, služební a jiné budovy, jakož i čtyři letiště, vojenské a jiné objekty, které se na těchto letištích nacházejí“. Již v roce 1968 tak sovětská armáda na základě smlouvy, respektive jejího tajného protokolu, dostala do užívání 33 posádek, 4 letiště, 3 nemocnice, 19 skladů, 6 skladů státních hmotných rezerv a 5 výcvikových prostorů.

Sovětské letectvo také v následných letech využívalo letiště, která v protokolu nebyla výslovně jmenována, a armáda se nakonec roztrousila celkem do 64 lokalit na území tehdejší ČSSR. Vzhledem k vysokému počtu sovětských vojáků v ČSSR, musela z rozkazu (.pdf, str. 230–231) ministra národní obrany Československá lidová armáda (ČSLA) opustit celou řadu prostorů a zařízení, které následně využívala sovětská armáda.

Podle Prokopa Tomka z Vojenského historického ústavu (VHÚ) došlo na podzim 1968 k přemístění asi stovky vojenských útvarů ČSLA: „Během září a října 1968 muselo přejet do nových posádek 1 200 tanků, 700 obrněných transportérů a 1 100 děl ČSLA. (…) Redislokace postihla téměř 24 000 vojáků základní služby, ale zejména i 5 000 vojáků z povolání, 900 občanských pracovníků. Dotkla se samozřejmě také jejich rodin.“ Kromě kasáren a dalších objektů zabraných na podzim 1968 ČSSR po celou dobu okupace investovala do dalších staveb pro Sovětskou armádu. Podle VHÚ československé ministerstvo národní obrany předalo sovětům ještě v roce 1989 do užívání 41 dalších objektů – ubytovny, trafostanice, kotelny, sklady, střelnice, kluby i dům pionýrů.

Sovětští vojáci žili v průběhu okupace ČSSR uzavřeni v posádkách a neměli možnost volného pohybu mimo ně. I přesto ale docházelo (.pdf) k celé řadě přestupků a trestných činů ze strany sovětských vojáků. „V prvních měsících po 21. srpnu 1968 bylo nejběžnějším nezákonným jednáním sovětských vojáků neoprávněné použití střelných zbraní. Od roku 1969 k zastřelením na veřejnosti již dochází výjimečně. Docházelo i k vraždám spáchaným vojenskými zběhy. Počátkem roku 1969 se často vyskytovaly případy svévolného zadržování a násilí na občanech. Zato rvačky a případy fyzického napadení, zejména pod vlivem alkoholu, byly trvale běžným jevem zejména v okolí posádek. Také krádeží soukromého majetku, vykrádání chat a obchodů bylo poměrně hodně. Největší počet protiprávního jednání ale představovaly autonehody,“ uvádí Tomek z VHÚ.

Samotná smlouva se SSSR o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa, respektive tajný protokol k této smlouvě tedy výslovně zmiňoval některé vojenské výcvikové prostory, letiště a další vojenské i nevojenské objekty. V následujících letech ale docházelo k rozšiřování sovětské armády do dalších míst, a to nad rámec původní smlouvy i tajného protokolu.

Dohoda o spolupráci v oblasti obrany s USA (DCA)

Také česká Dohoda o spolupráci v oblasti obrany s USA vyjmenovává konkrétní objekty, které by ozbrojené síly Spojených států případně mohly využívat. Přímo odstavec 1 článku 3 ozbrojeným silám USA konkrétně povoluje nerušený přístup (.pdf, str. 7) do jedenácti (.pdf, str. 37) předem dohodnutých vojenských zařízení a prostor (3 posádky, 3 letiště, 4 výcvikové prostory a jedno logistické centrum), a to za účelem činností vyjmenovaných ve stejném odstavci – jedná se např. o výcvik vojáků či skladování materiálu. Mezi tyto prostory patří například vojenské letiště Čáslav a Pardubice (.pdf, str. 37).

Článek 3 této dohody pak také uvádí (.pdf, str. 7), že „na základě žádosti ozbrojených sil USA vyvine český výkonný orgán v souladu se svojí vnitřní praxí a postupy přiměřené úsilí, aby usnadnil ozbrojeným silám USA, dodavatelům USA a českým dodavatelům dočasný přístup a užívání soukromých pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť) a veřejných pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť), které nejsou součástí dohodnutého zařízení a prostoru“. To nicméně neznamená, že američtí vojáci či armáda budou mít přístup k jakémukoli pozemku, který budou chtít. Jak vysvětluje Ministerstvo obrany, ačkoliv DCA určuje zařízení a prostory, které mohou američtí vojáci využívat, konkrétní případ bude vždy řešen po předchozí dohodě obou stran, při které budou stanoveny jasné podmínky.

Doplňme, že co se týče např. i příjezdu a odjezdu amerického vojenského personálu, Ministerstvo obrany zdůraznilo, že „samotná Dohoda americkým vojákům oprávnění pobývat na území České republiky neposkytuje“. O případném pobytu vojáků USA na území ČR tak budou i nadále rozhodovat české orgány, podle Ústavy totiž takový pobyt schvaluje Parlament či v některých případech vláda, pokud se jedná o pobyt kratší než 60 dnů.

Srovnání

Pokud bychom tedy porovnali smlouvu s SSSR o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa včetně jejího tajného protokolu a současnou Dohodu o spolupráci v oblasti obrany s USA, oba dokumenty stanovují konkrétní objekty a zařízení, které mohou využívat armády SSSR, respektive USA. Poslanec Kobza nicméně nesprávně uvádí, že ve smlouvě s USA „je toho daleko víc“. Na základě smlouvy s SSSR připadlo sovětské armádě celkem 33 posádek, 4 letiště, 5 výcvikových prostorů a 28 dalších objektů. Vojáci USA potenciálně mohou využívat 3 posádky, 3 letiště, 4 výcvikové prostory a jedno logistické centrum.

Kromě tohoto nepravdivého tvrzení poslance Kobzy je třeba také poukázat na další rozdíly mezi oběma smlouvami. Smlouva s SSSR byla uzavřena jen několik týdnů poté, co do Československa vstoupilo více než 100 tisíc sovětských vojáků a nižší desítky tisíc vojáků dalších zemí Varšavské smlouvy. Českoslovenští představitelé se k uzavření smlouvy o pobytu vojsk SSSR zavázali jen několik dní po srpnové invazi v tzv. Moskevském protokolu, a to pod nátlakem (.pdf, str. 145) ze strany Sovětského vedení. I další jednání (.pdf, str. 147 a násl.) pak probíhala pod sovětským nátlakem a za vojenské přítomnosti vojsk Varšavské smlouvy. Samotnou smlouvu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa schválil československý parlament, poslanci však nebyli seznámeni s tajným protokolem, který vyjmenovával požadavky na vojenské objekty a zařízení pro sovětské vojáky.

Jakékoliv srovnání smlouvy se SSSR a DCA s USA je tedy značně problematické. Samotná DCA včetně přílohy s vyjmenovanými zařízeními je schvalována demokraticky zvoleným Parlamentem, na území České republiky nejsou okupační vojska a o každém případném pobytu amerických vojáků v ČR by v budoucnu rozhodovala vláda a Parlament.

Jaroslav Bžoch mluví o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT), kterou přijala OSN v červnu 1968 a která následně vstoupila v účinnost v březnu 1970. Ve výroku Bžoch zmiňuje, že Česko nepotřebuje mít v nedávno dojednané Smlouvě o obranné spolupráci (DCA) interpretační doložku o jaderných zbraních, což zdůvodňuje právě tím, že je Česko součástí Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, a USA tak na jejím základě nemohou do ČR tyto zbraně přivézt.

Kubánská krize

Kubánská (jinak také karibská) krize je pojmenování pro krizi mezi Sovětským svazem a Spojenými státy z podzimu 1962, kdy Sovětský svaz umístil na území Kuby jaderné zbraně. Jednalo se konkrétně o odpověď na dřívějšíumístění amerických jaderných hlavic v Turecku a Itálii. Dodejme, že americký prezident Kennedy následně zareagoval tím, že rozhodl o vytvoření námořní blokády Kuby. Tato krize, o níž se často mluví jako o situaci, kdy se USA a Sovětský svaz ocitly na prahu jaderné války, nakonec vedla k dohodě mezi prezidenty Kennedym a Chruščovem. V jejím rámci Spojené státy stáhly své jaderné zbraně z Turecka a Sovětský svaz na oplátku přestal s jaderným zbrojením na Kubě.

V roce 1963 následně USA a SSSR podepsaly Smlouvu o částečném zákazu jaderných zkoušek. Vyjednávání o podobě širší dohody, která nakonec vedla k podepsání Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, poté začalo na konferenci v Ženevě v roce 1965.

Smlouva o nešíření jaderných zbraní

Československá socialistická republika se ke smlouvě připojila 1. července 1968. Do současnosti NPT ratifikovalo celkem 191 zemí. Státy, které nevlastní jaderné zbraně, se ratifikováním této dohody zavázaly (čl. 2) „nepřijímat přímo či nepřímo od kohokoliv jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení ani kontrolu nad těmito zbraněmi nebo výbušnými zařízeními“, nevyrábět jaderné zbraně ani je např. nezískávat jakýmkoli jiným způsobem.

Státy, které jaderné zbraně vlastnily před uzavřením NPT (tedy Čína, Francie, Rusko, Spojené království a Spojené státy americké), se pak zavázaly (čl. 1) jaderné zbraně ani kontrolu nad těmito zbraněmi žádnému státu nepředávat a nečinit kroky, které by podnítily státy nevlastnící jaderné zbraně k jejich výrobě.

Ačkoli ze znění smlouvy vyplývá, že by na jejím základě nemělo docházet k tomu, že státy nevlastnící jaderné zbraně tyto zbraně získají, interpretace zmíněných ustanovení nicméně není dodnes vyjasněná (.pdf, str. 9–11). Podle amerického výkladu umístění jaderných zbraní na území nejaderného státu v rámci tzv. programu jaderného sdílení uvnitř NATO nevede k porušení NPT, jelikož nedochází k předání kontroly nad jadernou zbraní druhému státu. Někteří jiní signatáři NPT se s touto interpretací neztotožňují. 

Do zmíněného programu sdílení jaderných zbraní NATO je dnes zapojeno např. i Německo, Itálie, Nizozemsko, Belgie a Turecko, tedy země, které dle NPT spadají do kategorie států nevlastnících jaderné zbraně. I přesto se však na jejich území nacházejí jaderné zbraně Spojených států. O zařazení do programu jaderného sdílení NATO požádalo v červnu 2023 také Polsko, které o účasti v programu jedná už od minulého roku.

Závěr

Smlouva o nešíření jaderných zbraní je skutečně platná od roku 1970 a vznikla po kubánské krizi z roku 1962. V současnosti pak tato dohoda zahrnuje 191 států. 

Ačkoli NPT říká, že nejaderný stát včetně ČR nemůže od států vlastnících jaderné zbraně tyto zbraně a ani kontrolu nad nimi přijmout, tato ustanovení mají dvojí interpretaci. Spojené státy nepovažují v případě programu jaderného sdílení NATO umístění jaderných zbraní v Evropě za porušení NPT, protože dle nich tyto zbraně zůstávají pod kontrolou USA. V současnosti jsou americké jaderné zbraně umístěny na území Německa ale také dalších států, které jsou dle NPT nejadernými státy, ačkoliv to některé z ostatních zemí dle striktní interpretace smlouvy považují za porušení NPT. Jelikož Jaroslav Bžoch nezmiňuje tuto dvojí interpretaci a jeho výrok vyvolává dojem, že NPT zaručuje, že USA do ČR nemohou přivézt jaderné zbraně, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Pro úplnost zdůrazněme, že Smlouva o obranné spolupráci (DCA), kterou Česko v květnu 2023 dojednalo se Spojenými státy, nedává USA automatické právo do ČR jaderné zbraně dovézt. USA musí České republice předem oznámit „typy, počty a rozvrhy dodávek“ obranného materiálu, který chtějí do Česka přepravit (.pdf, str. 9), a v této souvislosti se v DCA také zavázaly plně respektovat české zákony. Pode nich přitom dovoz nebo průvoz jaderného materiálu musí povolit český Státní úřad pro jadernou bezpečnost. 

Ministerstvo obrany dále upozorňuje, že současný systém rozmístění jaderných zbraní USA v Evropě, který je v souladu s jadernou politikou NATO, je „dlouhodobě etablovaný“ a USA umístění jaderných zbraní v ČR nenavrhují. Případnému zapojení Česka do programu jaderného sdílení NATO by také předcházela další vyjednávání, jako tomu je např. v případě Polska.