Přehled ověřených výroků

Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP) má mít 24 kapitol rozdělených do tří tematických částí:

1. Snadnější přístup (Better access) - smlouva má usnadnit například investování nebo přístup k vládním zakázkám protější smluvní strany (evropských firem v USA a naopak)

2. Odbourání byrokratických bariér (Less red tape) - sbližování regulací v EU a USA, sjednocování bezpečnostních a kvalitativních standardů i metod jejich ověřování

3. Nová pravidla (New rules) - zajištění rovného přístupu firem k energetickým zdrojům, surovinám či lidskému kapitálu, zrychlení a zjednodušení celního procesu.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že spíše než o snižování či odbourávání cel ve smlouvě jde především o harmonizaci pravidel a standardů EU a USA, která by měla vést k usnadnění obchodování a otevření trhů mezi smluvními partnery.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože podle dostupných dat měl Škromach jako poslanec ve volebním období 2006–2010 účast na hlasování v Poslanecké sněmovně necelých 72 %.

Zdeněk Škromach vykonával funkci poslance ve čtyřech po sobě jdoucích volebních obdobích - v letech 1996–2010. Od roku 2010 je senátorem.

Oficiální statistiky, které by mapovaly účast všech poslanců/senátorů na všech jednáních Senátu nebo PS, se do roku 2013 neprováděly. Ty jsou dostupné až nyní, a to pouze pro Poslaneckou sněmovnu. Statistiky, které mapovaly a mapují účast zákonodárců při hlasováních, sestavuje sdružení KohoVolit.eu na základě dat o hlasováních z obou komor parlamentu.

Toto sdružení nabízí data pro Poslaneckou sněmovnu od roku 2006. Můžeme tedy zjistit, že ve volebním období 2006–2010 se poslanec Zdeněk Škromach účastnil přesně 71,8 % hlasování. Tedy jeho neúčast se blížila skoro 30 %, což neodpovídá jeho prohlášení o téměř úplné docházce.

Dodejme, že sdružení KohoVolit.eu na svém webu uvádí, že docházkou zákonodárce se rozumí podíl hlasování na plénu nebo na schůzích výborů, kterých se zákonodárce aktivně účastnil.

Škromach byl do Poslanecké sněmovny zvolen také v roce 2010 a mandát poslance mu zanikl až po jeho výhře v senátním obvodu Hodonín na podzim stejného roku. V mezidobí se při práci poslance účastnil 76 % hlasování, tedy přibližně čtvrtinu jich vynechal.

Jako senátor je již Škromach v účasti na hlasování skutečně na špičce mezi členy horní komory a jeho účast se blíží i 100 %.

Z dílčích dat zpracovaných sdružením KohoVolit.eu vyplývá, že v období od svého zvolení v roce 2010 do srpna 2012 (ukončení měření) se Škromach účastnil 95 % hlasování v Senátu. Zmíněná data lze dohledat prostřednictvím webu Lidovky.cz. Za rok 2015 pak senátor dosáhl 98% účasti na hlasování.

Pokud tedy vyjdeme z dostupný dat, Škromach je coby senátor skutečně velmi pilný stran účasti na hlasování Senátu. V minulosti během jeho poslanecké kariéry tomu tak ovšem nebylo. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Zdeněk Škromach mluví o aktuální kauze kolem hejtmana Jihomoravského kraje Haška.

Kauzu neexistující tiskové mluvčí poprvé zveřejnila MF Dnes 19. července 2016. Díky zájmu, který tato kauza u médií vyvolala, bývalá mluvčí Denisa Kapitančiková potvrdila Deníku Referendum a MF Dnes, že tiskové oddělení několik let zveřejňovalo tisková prohlášení, pod kterými byla podepsána fiktivní osoba Lucie Proutníková. Tato údajná mluvčí Michala Haška byla však ve skutečnosti lobbistka Jana Mrencová. Kapitančiková si tedy "nevzpomněla najednou" v kontextu předvolebního období, její vyjádření následovalo až po medializaci kauzy Mladou Frontou Dnes.

Rovněž není pravdou, že v současné době pracuje jako tisková mluvčí politického subjektu jdoucího do voleb. Denisa Kapitančiková momentálně pracuje jako tisková mluvčí Odboru kanceláře starosty a vnějších vztahů pro městskou část Brno-střed. Kapitančiková je tedy zaměstnankyní městské části. Přestože starostou této městské části je Martin Landa z hnutí Žít Brno, které se (v koalici s TOP 09) chystá do krajských voleb, Kapitančiková formálně ani fakticky nefunguje jako tisková mluvčí tohoto politického subjektu.

Kauza kolem Haška posléze nabobtnala o další informace, např. že kraj platil za pozitivní PR serverům Parlamentní a Krajské listy nebo také že firmě Jany Mrencové kraj vyplatil za PR služby 3,7 milionu korun.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Kapitančiková jednak nepracuje jako tisková mluvčí pro politický subjekt, který jde do krajských voleb, a není to také tak, že by "si najednou vzpomněla" na okolnosti kolem Haška a tím spustila jeho kauzu. Tu odstartovala média, která průběžně přináší další informace kolem nakládání s veřejnými penězi na PR v rámci Jihomoravského kraje zhruba o 2 týdny dříve, než rozhovory s Kapitančikovou v MF DNES a Deníku referendum vyšly.

Předně uveďme, že nehodnotíme stav hnutí ANO z pohledu jeho (ne)demokratičnosti. Ověřujeme, zda předseda Babiš skutečně takové hodnocení pro zmíněný list sám provedl.

V rozhovoru pro Financial Times ze dne 19. února 2016 Andrej Babiš řekl: „I could not resign. Are you crazy?” I would have to leave the country. It would be the biggest treason for everybody. I cannot do this. I have to finish it. A lot of people have a hope that I will change things. And I am changing things. The party is connected to my person. The party is me.“

Kromě dalších tezí v textu, kdy Babiš popisuje např. svou motivaci jít do politiky, se k hnutí ANO vyjadřuje fakticky jen v jedné větě - tedy „Strana je propojena s mou osobou. Strana jsem já.“

Věci jako je tuhá stranická disciplína či posvěcování rozhodnutí pro ostatní členy vlády za ANO Babiš v textu nijak nekomentuje. Zde jde ze strany Mládka o čistou fabulaci a rozvíjení teze Andreje Babiše, že „strana je on“, Babiš o tomto sám nemluví.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť Babiš ve zmíněném rozhovoru neuvádí to, co mu Mládek přisuzuje.

Délka života se standardně měří nadějí na dožití (= střední délka života). Tyto údaje shromažďuje Český statistický úřad.

V tabulce uvádíme naději na dožití pro jednotlivé kraje za roky 2014–2015 (průměr).

ÚzemíMužiŽenyČR75,8281,45Kraj Vysočina76,6682,25Praha77,6982,61Královéhradecký 76,6481,89Pardubický76,3582,06Jihomoravský76,3282,22Středočeský76,2581,42Plzeňský76,2181,40Liberecký75,6781,45Jihočeský75,6481,48Zlínský75,4381,76Olomoucký75,3081,95Karlovarský74,3580,35Moravskoslezský74,2180,95Ústecký73,8979,59

Zdroje dat v tabulce: ČSÚ

Z tabulky vyplývá, že se ženy na Vysočině dožívají nadprůměrného věku v rámci ČR a nejvyššího i v rámci krajů, pokud z tohoto výběru vyjmeme Prahu. Rovněž muži jsou nad celorepublikovým průměrem. Pokud opět vyjmeme Prahu, je střední délka života v kraji Vysočina u mužů nejvyšší. O těchto údajích se lze dočíst i v komentáři Krajské správy ČSÚ v Jihlavě.

Premiér Sobotka v rozhovoru prohlásil, že jeho další setrvání v čele ČSSD se bude odvíjet od výsledků podzimních krajských voleb. „Pokud bude důvěra voličů dostatečná, přijedu příští rok na jaře na sjezd, budu se ucházet o vedení strany a budu chtít vést sociální demokracii do příštích sněmovních voleb,“ uvedl Sobotka.

Sjezd ČSSD se koná každé dva roky. Poprvé byl Bohuslav Sobotka zvolen v roce 2011, kdy čelil protikandidátovi Michalu Haškovi. Poražený Hašek však posléze zvítězil ve volbě statutárního místopředsedy strany, když porazil Lubomíra Zaorálka, Zdeňka Škromacha a Davida Ratha.

Na dalším sjezdu v roce 2013 byl Sobotka jediným kandidátem na post předsedy a stejně tak Michal Hašek na pozici statutárního místopředsedy. Bojovalo se pouze o pozice pěti řádových místopředsedů, a to celkem z devíti kandidátů.

Poslední 38. sjezd se uskutečnil v březnu 2015 a Bohuslav Sobotka byl opět jediným kandidátem na předsedu. O pozici statutárního místopředsedy se ucházeli hned tři kandidáti - Jiří Dienstbier, Jeroným Tejc a vítězný Milan Chovanec.

Vzhledem k tomu, že na posledních třech sjezdech strany ČSSD bylo více kandidátů na pozici statutárních či řádových místopředsedů, hodnotíme výrok jako pravdivý. U pozice předsedy však není více kandidátů pravidlem, což dokazují sjezdy v letech 2013 a 2015.

Individuální dotace (nikoliv dary) jsou dle popisu vyhlášených Individuálních dotací JMK 2016 administrovány Odborem kanceláře hejtmana. Dotace jsou: „...určeny pro konkrétního žadatele z důvodů zvláštního zřetele hodných, a to zejména pro okruh projektů, které nejsou v předmětném období podporovány žádným z vyhlášených dotačních programů“. Pravidla administrace individuálních dotací upravuje interní předpis Krajského úřadu JMK „Obecná dotační pravidla pro poskytování dotací z rozpočtu JMK“. Ten na straně 7 konstatuje, že: „Žádost o individuální dotaci může žadatel podat nezávisle na vyhlášených dotačních programech. Účel, na který je požadována individuální dotace, musí naplňovat veřejný zájem a korespondovat s prioritami, opatřeními a aktivitami Programu rozvoje Jihomoravského kraje, případně s jinými rozvojovými dokumenty Jihomoravského kraje.“

Dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) v souladu s § 36 odst. 1. písm. c) rozhoduje o poskytování dotací a návratných finančních výpomocích nad 200 000 Kč zastupitelstvo kraje. Dle § 59 odst. 2. písm a) sledovaného zákona pak o dotacích do 200 000 Kč rozhoduje rada kraje.

Obecně lze konstatovat, že neurčitě vymezené účely a dále nespecifikované nároky na žadatele (kromě zákonných požadavků) umožňují radě kraje či zastupitelstvu kraje individuální dotace přidělovat „poměrně volně“.

Samotný výše uvedený předpis dále specifikuje postup Odboru kanceláře hejtmana při administraci sledovaných individuálních žádostí. Opět lze konstatovat, že odbor předkládá materiály (dotační žádosti) radě či zastupitelstvu kraje (dle výše žádané podpory). Za odbor tedy předkládá materiály jeho vedoucí. S ohledem na skutečnost, že odbor je přímo podřízen hejtmanovi a s ohledem na gesční rozdělení řízení úřadu je možné tvrdit, že materiály předkládá voleným orgánům hejtman.

Výrok na základě výše uvedeného hodnotíme jako pravdivý.

Petr Fiala kontruje Andreji Babišovi, který naopak tvrdí, že mezi lednem 2014, kdy se stal ministrem financí, a současností se v ČR daně snížily.

Celkovou úroveň daňové zátěže v dané zemi vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mimo jiné OECD.

V roce 2013 dosahovala v ČR složená daňová kvóta 34,3 %, v roce 2014 to bylo 33,5 %. Co se týče daňových sazeb, změnila se od roku 2015 pouze DPH, a to zavedením tří (21 %, 15 % a 10 %), místo původních dvou (21 % a 15 %) sazeb, ostatní sazby zůstaly nezměněné, měnily se pouze podmínky vyměření u daně z nemovitostí (od ledna 2016), dvakrát bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016), a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Přehled dalších změn menšího rozsahu platných od roku 2015 uvádí finanční správa zde a zde, od roku 2016 pak zde.

OECD výši složené daňové kvóty za rok 2015 ještě nezveřejnila, podle ministerského návrhu rozpočtu na rok 2016 (.pdf, str. 11) činila 33 %. Podle těchto čísel zatím složená daňová kvóta klesala a výrok Petra Fialy tedy není pravdivý. V návrhu rozpočtu z roku 2015 se sice počítá s jejím nárůstem zpět na 33,5 % v roce 2016, což ministerstvo ve vyjádření v článku Hospodářských novin vysvětluje tím, že "k nepatrnému zvýšení daňové kvóty by mělo dojí v důsledku zvýšení efektivity výběru daní, a to zejména vlivem elektronické evidence tržeb a kontrolního hlášení. To však neznamená, že se zvýší daňové zatížení obyvatelstva." I v případě takového vývoje by ale byla nižší než před nástupem Sobotkova kabinetu.

Zpráva o tom, že ANO přímo vypovíkoaliční smlouvu v případě podpisu reorganizace pochází patrně z dezinterpretace Babišových slov. V médiích jsme ji mohli zaznamenat často zprostředkovaně, například z úst Pavla Bělobrádka (viz video.) O odchodu z koalice však ANO nehovořilo.

Sám ministr Babiš se navíc vyjadřoval konstantě bez vývoje v tom smyslu, že vypovězení koaliční smlouvy je spíše eventualita. Nechal se takto slyšet již při odchodu Šlachty, dokonce i ráno 15. června 2016 před koaličním jednáním (odpoledne došlo k podepsání reorganizace), po jejím podpisu se však ANO rozhodlo smlouvu nevypovědět, což není v rozporu s výše zmíněnými prohlášeními A. Babiše.

Hrozba vypovězením koaliční smlouvy může být sice širokou veřejností vnímána jako hrozba odchodu z vlády, nicméně pojmově to není totéž, obě možnosti se vzájemně nevylučují a Andrej Babiš opakovaně hovořil pouze o možnosti vypovězení smlouvy, beze slova o odchodu z vlády. Jeho výrok se tak zakládá na pravdě.

Nemůžeme ověřit, zda byl kraj informován o tom, že by ve Vrběticích byl muniční sklad, který měl povinnost zanést do krizového plánu. Není totiž jasné, jaký statut subjekt v té době nesl. Lze tedy připustit možnost, že se kraj domníval, že jsou sklady v gesci ministerstva, zatímco subjekt se rovněž domníval, že povinnost podávat informace kraji nemá, a z toho důvodu zůstal kraj bez informací a nepočítal se skladem v krizovém plánu. Toto je kvůli nejasné interpretaci zákona možné.

Důležité, ale nejasné, je, zda si areál zachoval statut vojenského objektu a byl tedy z krizového plánu vyňat, či nikoli, jak vyplývá ze zprávy (.pdf, str. 8) ministerstva vnitra k událostem ve Vrběticích.

Takový statut by totiž subjekt mohl vyjmout z působnosti zákona o prevenci havárií. To znamená, že by subjekt nebyl povinen spolupracovat s krajským úřadem ve věci vypracování havarijních plánů (buď se dle § 3 nahlásit jako subjekt s havarijním potenciálem, nebo dle § 4 nahlásit, že se mezi tyto subjekty neřadí). Krizový plán kraje vypracovaný dle zákona o krizovém řízení (§ 14) by tedy s podklady nemohl počítat.

Jak již bylo řečeno, skutečnost, zda byl areál stále vojenským objektem, či nikoli, nelze z dostupných zdrojů ověřit. Pokud by vojenským objektem byl, v krizovém plánu by zanesen být nemusel. Neměl by totiž povinnost informovat kraj o muničním skladu tak, aby s ním počítal v krizovém plánu.