Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo doložit z žádného otevřeného zdroje skutečnost, že dohoda existovala a že v ní bylo zmíněno to, co ministr Chovanec tvrdí.

Vztah k Číně je pro současnou vládu premiéra Sobotky jedním ze zásadních bodů zahraniční politiky i přes to, že tato nová čínská politika není zmíněna v programovém prohlášení vlády a v nové koncepci zahraniční politiky ČR z roku 2015 je jí věnován jen vágní odstavec.

Již krátce po zahájení fungování vlády ovšem dochází 23. dubna 2014 k schválení cesty ministra Zaorálka do Číny po 15 letech. Ta měla vzájemné vztahy mezi Čínou a ČR oživit. Při této příležitosti premiér na tiskové konferenci (.mp3, čas 1:16) tuto novou politiku odvozuje především ze společné zahraniční politiky EU vůči Číně - tedy politika jedné Číny a Charty OSN - princip nevměšování se do vnitřních záležitostí státu.

Pokud jde o postoj EU, na který se zde vrcholní představitelé odkazují, je situace ohledně Číny komplikovanější.

Co se týče existenci samotné dohody o kontaktech s dalajlámou na vládě, o které hovoří ministr Chovanec, tak zde lze z vycházet jen z vyjádření účastníků jednání vlády. Lubomír Zaorálek pro TV Prima (video, 14:15) popsal situaci tak, že se v roce 2014 na jednání vlády dohodli na určitých postupech chování se k Číně. Případné kontakty s dalajlámou měly být konzultovány s ministerstvem zahraničních věcí. Pokud by šlo o soukromou návštěvu, neměl by být podle ministra Zaorálka problém.

Jím spravované ministerstvo skutečně vydalo 17. října 2016 prohlášení, že dohodnuté věci v rámci Společného prohlášení o navázání strategického partnerství (pozn. princip jedné Číny) platí, ale že k soukromému programu (zde setkání s dalajlámou u ministra Hermana) členů vlády se nevyjadřuje.

Pokud jde o druhou stranu, ministr Herman se vyjádřil na svém Twitteru takto:

To potvrdila ČTK i bývalá ministryně pro místní rozvoj a současná česká eurokomisařka Věra Jourová. Ta ČTK řekla, že Herman už před dvěma lety, kdy byla ještě ministryní pro místní rozvoj, na jednání vlády řekl, že mu nebude nikdo zakazovat, aby se sešel s dalajlámou.

V pondělí po odvysílání pořadu se k danému vyjádřila Jourová i pro Novinky.cz. Uvedla:

„Můžu dosvědčit, že poté, co jsme odsouhlasili tu smlouvu, tak pan ministr Herman řekl, že mu nikdo nemůže zakázat, aby se setkal s dalajlamou. Pamatuji si ten výrazný okamžik, kdy se proti tomu pan Herman ohradil, že je ministr vlády v demokratické zemi a že takovou podmínku nepřijímá. Pokud si dobře vzpomínám, tak tento požadavek zakotven ve smlouvě přímo není, že to bylo řečeno jenom jako důsledek smlouvy. A k tomu se právě pan Herman vyjádřil, že to je pro něj nepřijatelné.“

Výrok hodnotíme jako neověřitelný především proto, že daná dohoda byla formulována jen ústně a není možné ji tedy potvrdit. Interpretace jednotlivých aktérů se značně liší.

Výrok je hodnocen, jako neověřitelný, protože i přes výklad ministerstva vnitra, existuje možnost, že se situace ohledně výkladu bude muset řešit před soudem.

Zákon o volbách do zastupitelstev obcí č.491/2001 sb. neřeší ve své části o volitelnosti institut státní služby. Je tedy opravdu možné, aby paní Drábová byla ve funkci neuvolněné místostarostky obce Pyšely.

Podobně se k místům zastupitelů pro obec či kraj vyjadřuje i zákon č.234/2014 sb. o služební poměru. Ten jen taxativně vymezuje pozice neslučitelné s přijetím do služebního poměru státního zaměstnance v §33. Neřeší tedy již ty osoby, které ve služebním stavu jsou.

Jediným zákonem, který nějakým způsobem hovoří neslučitelností funkcí je zákon o volbách do zastupitelstev krajů č.130/2000 sb.. Ten byl novelizován v dubnu 2016, i když je pasáž o neslučitelnosti stejná jak ve znění z roku 2000, a je tedy otázkou zda mluvit o modernosti zákona v této záležitosti jak tvrdí ministr Chovanec. Ve své novele řeší právo volit §5, neslučitelnost funkcí pak bod 2 tohoto paragrafu:

(2) Funkce člena zastupitelstva kraje je neslučitelná:

• a)s funkcí vykonávanou na ministerstvu, jiném ústředním orgánu státní správy nebo na orgánu státní správy s celostátní působností, obsazovanou volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• b)s funkcí vykonávanou zaměstnancem kraje, zařazeným do krajského úřadu, zaměstnancem obce, zařazeným do obecního úřadu, nebo zaměstnancem jiného než ústředního orgánu státní správy, nejde-li o orgán s celostátní působností, jsou-li tyto funkce obsazovány volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• c)s funkcí statutárního zástupce právnické osoby zřízené nebo založené krajem, anebo v níž má kraj majetkovou účast.

Podstatou současného sporu je právě rozpor mezi zákonem o volbách do zastupitelstev krajů, který slučitelnost funkcí neumožňuje a který by podle stanoviska ministerstva vnitra měl mít přednost před novějším zákonem o státní službě, který slučitelnost státní služby a zastupitele nezakazuje pro osoby, které již ve služebním stavu jsou.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože v současné době existují minimálně dva výklady těchto dvou zakonů, a je pravděpodobné, že se o soulad obou norem bude muset pokusit soud, jak naznačují někteří advokátní experti jako např. Pavel Mates.

Nepodařilo se nám doložit čísla, o kterých Miloš Zeman mluví. Výrok tedy zůstává neověřitelný.

Předně, metodiky pro výpočet nezaměstnanosti se liší: podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí bylo k 31. srpnu 2016 nezaměstnaných 388,5 tisíc, což by přibližně odpovídalo proklamovaným “necelým 400 tisícům.” MPSV však nemonitoruje nebo nezveřejňuje počet osob, které pracovat mohou, leč nechtějí. Sám Zeman říká, že čerpá z “odborných odhadů,” ty se nám však nepodařilo vypátrat. Jisté indicie poskytuje Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2015. Informuje například, že až 130,4 tisíc osob nepracuje, údajně pracovat chce, ale práci aktivně nevyhledávají. Ke zmiňovaným 80 % to je však stále ještě daleko.

Jiná je metodika ČSÚ, která v srpnu letošního roku udávala 209,7 tisíc nezaměstnaných (metodika ČSÚ počítá s tím, že započítaný člověk musí aktivně hledat práci a být schopen nastoupit do dvou týdnů). Podle ní tedy dalších 126 tisíc osob nepracuje a práci ani aktivně nehledá (nesplňují podmínky pro nezaměstnané), ale přitom uvádějí, že by pracovat chtěli. “Většina osob,které by chtěly pracovat, však nemůže ihned nastoupit do případného zaměstnání.” Podle ČSÚ je také momentálně osob nezaměstnaných déle než jeden rok 91,2 tisíc, z toho však nelze vyvodit jejich nechuť k práci.

Co se týče osob se zdravotním postižením a matek samoživitelek, nezaměstnaných osob se zdravotním postižením bylo v srpnu 2016 v evidenci Úřadu práce 55 410. To tvoří 14,3 % z celkového počtu nezaměstnaných. Obdobná aktuální data týkající se samoživitelek nejsou dostupná.

Ani jeden z těchto ukazatelů bez dalšího nedokazuje, že by 80 % nezaměstnaných nechtělo pracovat, výrok tedy zůstává neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není možné posoudit míru polských obav v oblasti dodávek oceli a železné rudy z Ukrajiny a Ruska ve srovnání s případným vstupem Číny do skupiny tržních ekonomiky a důsledků, které to přinese. Nepodařilo se nám dohledat ani prohlášení polské strany k této věci z doby, kdy v Polsku byl na návštěvě ministr průmyslu a obchodu.

Polský vicepremiér a ministr pro místní rozvoj (ministerstwo rozwoju) Morawiecki 29. února 2016 prohlásil, že Polsko společně s dalšími státy EU bude vyvíjet aktivity v Evropské komisi s cílem omezit dumpingový dovoz oceli z Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Dále prohlásil, že přiznání Číně statutu tržní ekonomiky by rovněž poškodilo polský průmysl dumpingovými cenami. Není zřetelné jasné, který dumpingový dovoz představuje pro Polsko větší problém.

Oficiální polská tisková zpráva z 5. února 2016 z jednání ministra Mládka a Morawieckého se pouze zaměřuje na prohloubení česko-polské spolupráce.

Plánovaná reorganizace policie vyvolala spoustu vášnivých diskuzí nejen v politické rovině, ale rovněž mezi státními zástupci a policií. Sněmovnou byla zřízena i vyšetřovací komise, která měla prozkoumat okolnosti přípravy policejní reformy.

Sporným momentem pro státní zastupitelství se stala nedostatečná komunikace s policií, navíc část policie je v trestním řízení a státní žalobci se rovněž bojí, že by se spojení dvou elitních policejních útvarů (a to konkrétně protimafiánského a protikorupčního útvaru) dotklo právě probíhajících kauz. Výhrady nejvyššího žalobce Pavla Zemana a státního zastupitelství lze nalézt zde.

Podle ČT a iDnes si státní žalobci budou moci vybrat vyšetřovací tým k šetření citlivých kauz. Podle šéfa nově vzniklého policejního útvaru Michala Mazánka ale bude policie nadále vybírat svůj vyšetřovací tým, v součinnosti se státním zastupitelstvím. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman jako jednu ze svých podmínek požaduje, aby v citlivých případech věděl určité informace pouze daný vyšetřovatel. Po spuštění nového útvaru – Národní centrály proti organizovanému zločinu – 1.srpna 2016 vydala Policie ČR tiskovou zprávu, v ní mimo jiné uvádí, že veškeré připomínky státních zástupců byly vypořádány a došlo k dohodě adalší plánované kroky se budou řešit za účasti zástupců Nejvyššího státního zastupitelství. Podle trestního řádu, paragrafu 161, odst.4, vyplývá, že v určitých situacích koná vyšetřování státní zástupce, řídí tak vyšetřovací tým. Milan Chovanec tedy říká pravdu, pokud tvrdí, že státní zástupci si budou moci vybrat policisty s nimiž budou na určitém případu spolupracovat. Nutno ještě podotknout, že celá situace okolo nově vzniklého policejního útvaru se bude ještě ladit.

Totéž fakticky potvrdil nejvyšší státní zástupce 5. srpna v DVTV: „policie doposud splnila dá se říct všechny zásadní připomínky, které jsem k tomu dal... chybí věci technicistního charakteru.“ (čas 7:45–8:50)

Je pravdou, že ve Švédském království funguje systém založený na existenci pouze jedné parlamentní komory, tzv. Riksdagu. K jeho ustavení jako jednotného nejvyššího rozhodovacího orgánu s 350 členy došlo de facto už v roce 1971, jak jeho historii dokumentují odkazované oficiální stránky švédského parlamentu, což je tedy skutečně více než 15 let. Sudý počet členů stanovený na 350 se však zanedlouho ukázal nevýhodným, jelikož vzhledem k rozdělení Riksdagu na dva názorové bloky socialistů a nesocialistů docházelo k vyrovnání sil a tedy k vyrovnanému hlasování (175/175) a k rozhodnutí tak docházelo losem. Od roku 1976 tak sestává ze 349 členů.

Jedna z komor švédského parlamentu tedy skutečně zanikla, ovšem s informací o doživotní rentě nastává potíž. V českém prostředí sice existují dohledatelné zmínky, ovšem nezdařilo se nalézt oporu tohoto tvrzení v primárních zdrojích.

Tento výrok označujeme jako neověřitelný, neboť rozhodnutí (či lépe - žádost o doplnění žádosti o poskytnutí informací) krajského úřadu ve věci vyřizování dotazu dle zákona o svobodném přístupu k informacím není veřejné.

Změna pro Liberecký kraj má ve svém předvolebním programu (.pdf, str. 28) uvedeno, že vytipují vhodné místo a zasadí se o vybudování jednotného sídla Zdravotnické záchranné služby. V Libereckém kraji již dnes existuje centralizované Zdravotnické operační středisko, které se před časem přemístilo do nové budovy " Pro nové operační řízení nakonec Liberecký kraj získal prostory v areálu Krajské nemocnice Liberec, v budově v Klášterní ulici. " Stavební úpravy začaly probíhat v létě 2014 a prostory byly uvedeny do provozu 1. února 2016. Centralizované Zdravotnická operační střediska mají však všechny kraje, jak dokládáme níže. Pokud má Zuzana Kocumová na mysli sloučení těchto středisek do jedné budovy, nejsme bohužel schopni ověřit, zda jsou jednotlivá zázemí v krajích rozdělena či nikoli. Výrok hodnotíme proto jako neověřitelný. Centralizovaná Zdravotnická operační střediska v ostaních krajích: Plzeňský kraj, Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina, Moravskoslezský kraj, Zlínský kraj, Olomoucký kraj (záložka "přednemocniční neodkladná péče - operační středisko"), Středočeský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Pardubický kraj, Jihočeský kraj a Královohradecký kraj.

Podle stavebního zákona bude muset krajský úřad aktualizovat zásady územního rozvoje už po dvou letech. Nepodařilo se nám však zjistit, zda budou územní plánovači na příkaz obou ministerstev řešit i stav brněnské zóny.

Z § 28 odst. 1 stavebního zákona citujeme: „Pořizovatel průběžně aktualizuje územně analytické podklady na základě nových údajů o území a průzkumu území a každé 2 roky pořídí jejich úplnou aktualizaci.“ Kraj je tedy povinen připravit za dva roky podobný dokument znovu. Informace, že se měli jihomoravští úředníci v zásadách rozvoje zabývat na příkaz ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí i brněnskou zónou, však není ve veřejných zdrojích dohledatelná.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Aktuálně věk odchodu do důchodu zastropovaný není. Současný automatický mechanismus prodlužuje dosažení důchodového věku každý rok o dva měsíce bez ukončení.

Vláda se na konci srpna dohodla na zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 let, i když kvůli tomu proběhly v koalici roztržky. Tuto informaci jsme ověřovali 4. září. O den později vláda tuto změnu schválila na svém jednání a poslala návrh zákona k projednání do Poslanecké sněmovny. Pokud zákon projde ve stávající podobě, změna se projeví až po roce 2030 a dotkne se lidí narozených po roce 1965, resp. 1971. Totiž, muži, bezdětné ženy a ženy s jedním dítětem dosáhnou hranice v roce 2030, ženy s více dětmi pak později a nakonec ženy s 5 a více dětmi až v roce 2037, proto tedy ten dodatek roku 2036, kterým odpočítávání skončí.

Proti zastropování se ve sněmovně postavily opoziční strany TOP 09 a ODS, takže na něm není zcela shoda.

Zdeněk Kopecký se tedy vyjádřil nepravdivě, když tvrdí, že současný systém narůstá na 65 let, kdy jdete do důchodu, jde v současné době o legislativní návrh, který nedávno dorazil do PSP. Vedle toho není taky pravda, že by nad návrhem zavládla úplná shoda.