Přehled ověřených výroků

Statistiká ročenka školstvípotvrzuje, že lehké mentální postižení má 13 905 žáků na základních školách, přičemž české základní školství má 43 259 tříd.

(tabulky C1.7.1 a C1.1)

Přijatá vyhláška (.pdf, str. 290) sice mezi kompenzačními pomůckami pro žáky s mentálním postižením zmiňuje paravany, avšak jejich použití není v žádném případě novinkou.

Nejrůznější odborné příručky zabývající se inkluzí ve vzdělávání považují použití paravanu, ke krátkodobému(pdf. str. 2) oddělení žáka od třídy za prospěšné. Paravan je označován i jako podpůrné opatření (pdf. str. 27) k úspěšné inkluzi žáka s potížemi. Příklad uvádíme z praktického manuálu (pdf. str. 2) pro vzdělávání dětí s postižením v běžné třídě, který připravili akademici z Univerzity Palackého v Olomouci:

„Jana z páté třídy s diagnózou dětské mozkové obrny s poruchami pozornosti, která při práci často využívala PC (k práci s podporou výukových programů), s ním nemohla optimálně pracovat v zaplněné třídě v lavici mezi dětmi. Rušila je a ony rušily ji. V oddělené části třídy jí třídní učitelka vytvořila další pracovní místo, které je možné oddělit paravánem, kam dívka odchází pracovat na PC. V současné době má třída klid na výuku a dívka se může dostatečně soustředit na školní práci, která se tím výrazně zefektivnila.“

Pro díte s autismemmůže být navíc paraván užitečným v tom, že dítě které trpí touto poruchou se lépe orientuje v jasně strukturovaném prostředí. Příkladem mohou být jasně vymezené hranice mezi jednotlivými místy (paravany, barevné koberce, barevné pásky na zemi apod.).

Výrok hodnotíme jako závadějící, protože Zeman své výroky vůči inkluzi na začátku roku 2015 nevyslovil jako soukromá osoba, nýbrž tak učinil v rámci své oficiální návštěvy Pardubického kraje jako prezident České republiky. Stejně tak je problematické konstatování, že média jako otočila a nyní jsou proti inkluzi.

Miloš Zeman vystavil inkluzi kritice na začátku roku 2015 a to v Rehabilitačním ústvavu v Brandýse nad Orlicí. Zeman toto místo navštívil v rámci oficiální návštěvy Pardubického kraje. Byl zde tedy přítomen jako prezident republiky a nikoli jako občan. Konečně je otázkou, zda je možné chápat výroky Miloše Zemana jako výroky občana Zemana a někdy jako výroky prezidenta republiky. V každém případě prezident Zeman navštívil Rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí v rámci oficiální návštěvy, což dokládá tisková zpráva na webu Hradu (Prezident republiky s manželkou navštívili Pardubický kraj).

K inkluzi zde Zeman uvedl: „Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tím rozpoutal debatu o selektivním vzdělávání a jeho názor vyvolal rozbouřené reakce řady politiků i dalších aktérů, přičemž tyto reakce byly téměř bez výjimky zamítavé. Server Idnes oslovil některé z těchto akterů, další vyjádření sbírala ČTK. Uvádíme, že jde pouze o částečný výčet, ve skutečnosti prezidentův výrok v podstatě neměl veřejné zastání, v tom má Zeman pravdu.

Co se týče médií, je otázkou, jaký obrat má Zeman namysli. Média (s výjimkou Blesku, který se přihlásil k odporu vůči inkluzi), popisovala reakce na Zemanův výrok, nyní popisují aktuální vyjádření politiků k zaváděnému společnému vzdělávání a také zpravodajsky pokrývají téma jako takové. Politická vyjádření se u některých politiků skutečně různí s jejich rok starými postoji, nicméně média informují o nich, nepíší své názory.

Od posledních voleb do pražského zastupitelstva v říjnu 2014 byli podle obchodního rejstříku vyměněni 3 ze 4 členů představenstva společnosti Pražské služby a.s. Místopředsedou přestavenstva se stal Karel Šašek (ČSSD), který byl dříve řadovým členem představenstva, členy představenstva se pak nově stali Martin Čáslavka (Trojkoalice) a Patrik Roman, který je již více než 11 let také generálním ředitelem společnosti. Funkce předsedy představenstva v současnosti není obsazena.

Z veřejných zdrojů se nepodařila dohledat žádná informace o tom, že by ANO nominovalo svého zástupce do tohoto orgánu společnosti. Nebudeme hodnotit, z jakého důvodu k tomu zatím nedošlo, výrok, že ANO nenominovalo svého zástupce do představenstva Pražských služeb, ale hodnotíme jako pravdivý.

Novelou zákona o potravinách a tabákových výrobcích č. 139/2014 Sb. se měnil stávající zákon o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb. Výše uvedená novela byla zveřejněna ve Sbírce zákonů 22. srpna 2014. Zákon nabyl účinnost 1. ledna 2015.

Pokuty jako sankce za správní delikty oproti znění účinnému do r. 2015 opravdu navýšeny. Do té doby se pohybovaly ve výši do 500 000 Kč, 1 000 000 Kč, 3 000 000 Kč a 50 000 000 Kč podle typu správního deliktu. Aktuální novelizovaná výše pokut za správní delikty se pohybuje v částkách do 10 000 000 Kč, 30 000 000 Kč, 50 000 000 Kč. Došlo tedy k podstatnému zpřísnění sankcíza správní delikty. Dozorové orgány nově shromažďují ve svých informačních systémech informace o kontrolovaných osobách, výsledcích státního dozoru nad plněním povinností dotčených subjektů a správních řízeních vedených na základě kontrolních zjištění z tohoto státního dozoru. Dále tyto dozorové orgány mohou tyto informace využívat k usměrnění, řízení a koordinaci státního dozoru a informování veřejnosti.

Státní veterinární správavykonává nově dozor nad nad uváděním nezpracovaných těl nebo částí těl živočichů, mléka, mleziva, vajec nebo včelích produktů na trh při poskytování stravovacích služeb.

Státní zemědělská a potravinářská inspekcevykonává nově dozor při výrobě a uvádění na trh potravin včetně pokrmů při poskytování stravovacích služeb.

V tomto případě popisuje narozdíl od svého předchozího prohlášení kroky své a svého kolegy Radima Fialy korektně. Byť opomíná, že vyjma vlády pro jejich návrhy nehlasovala ani pravicová opozice, část klubu KSČM a v jednom případě ani současný člen předsednictva SPD Jaroslav Holík. 18. června 2015 navrhl poslanec Radim Fiala (SPD) při jednání o programu schůze Poslanecké sněmovny zařadit bod, ve kterém by se sněmovna usnesením vyzvala vládu k přípravě zákona o referendu o setrvání v EU.

Návrh tohoto usnesení zněl: " Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje problém nelegální imigrace za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Odpovědnost za tento stav nese politika a fungování Evropské unie. Poslanecká sněmovna vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii."

Tento návrh podpořilo pouze 11 poslanců. Z SPD šlo pouze o Radima Fialu, dále o 2 poslance Úsvitu a také 7 členů klubu KSČM. Proti hlasovala jak vládní koalice, tak i TOP 09, ODS a návrh nepodpořila ani většina klubu KSČM a Úsvitu. Sám Okamura nebyl k danému hlasování přihlášen a tedy nehlasoval. Současný člen předsednictva Okamurovy SPD a poslanec Jaroslav Holík tento návrh také nepodpořil, při hlasování se zdržel.

7. července 2015 navrhl podobný bod i sám Tomio Okamura. Během jednání o programu jednání sněmovny načetl bod s názvem Referendum o setrvání České republiky v Evropské unii. Podle představ Okamury měla v rámci projednávání tohoto bodu sněmovna přijmout následující usnesení: " Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje šíření extrémního islámu a nelegální migraci za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Zásadní příčinou tohoto ohrožení je politika a fungování Evropské unie.
Poslanecká sněmovna, vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky, vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii, a dále vyzývá vládu neodkladně připravit legislativní kroky definující šíření a propagaci islámského práva šaría a džihádu jako trestný čin ohrožující svobodu, demokracii a lidská práva."

O tomto návrhu se nehlasovalo, poslanecké kluby ČSSD a ANO uplatnily veto 2 (viz Sklenák) poslaneckých klubů na zařazení daného bodu na jednání sněmovny.

15. září 2015navrhl Okamura ve Sněmovně zařadit bod Příprava referenda k vystoupení z Evropské unie. V hlasování pro tento návrh nehlasovala vládní koalice, opoziční TOP 09 a ODS a také jednotlivci z klubu KSČM, Úsvit a v neposlední řadě 3 nezařazení poslanci.

Jak je patrné ze záznamů o hlasování v předchozím výroku předsedy Stanjury, všechny zmíněné body byly skutečně přijaty hlasy poslanců vládní koalice, resp. bez jejich podpory by nebyly přijaty. Výrok tady hodnotíme jako pravdivý.

Školský zákon v § 161, odstavci 2 explicitně zmiňuje normativy připadající na jednoho žáka nebo studenta škol zřizovaných kraji. Normativem se rozumí výše státního příspěvku. Je tedy pravdou, že rozpočet škol souvisí s tím, kolik žáků nebo studentů danou školu navštěvuje. Vzhledem k tomu, že tyto normativy jsou stanovovány každoročně, případná vyloučení budou mít na nadcházející verzi rozpočtu opravdu negativní vliv.

Podle deníku Právo, jehož informaci převzaly Novinky.cz, mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová uvedla, že ministerstvo už delší dobu připravuje nový systém financování. Ten nebude založen na financování dle počtu žáků, ale na stanoveném maximálním rozsahu vzdělávání – větší důraz tak bude kladen na počet pedagogů. Tato změna by měla zamezit případům, kdy se vedení školy zdráhá vyloučit problémového žáka z obavy nad ztrátou finančních prostředků.

Peníze ze státního rozpočtu se tedy školám skutečně vyplácejí na základě počtu žáků. To může mít za následek setrvání i ne zcela bystrých či bezproblémových žáků. Nový systém financování se v dlouhodobém měřítku připravuje, v tuto chvíli má však prezident Zeman pravdu.

Je pravdou, že v červenci roku 2014 prezident Miloš Zeman vyjádřil svou podporu zavedení eura, kterým by se podle něj mohlo platit už v roce 2017. O zprávě informovala i zahraniční média. Nemluvil však o tom, že by Česká republika musela do roku 2017 euro mít, vyjádřil pouze domněnku o možnosti v takovém časovém horizontu realizovat záměr.

Taktéž evropská vlajka zavlála vedle české na nádvoří Pražského hradu v dubnu 2013, tedy téměř devět let po vstupu České republiky do EU při příležitosti návštěvy předsedy Evropské komise. Prezident Zeman tehdy vyjádřil i svůj kladný postoj ke společné zahraniční a obranné politice, ovšem neuvedl, kdo by měl stát v čele její správy: "Já jsem vždy zastával názor, že EU potřebuje společnou zahraniční a obrannou politiku a samozřejmě také společnou fiskální politiku včetně postupné harmonizace daňové soustavy [...]"

Na to navázal v rozhovoru pro Think-tank Evropské hodnoty v březnu 2014, kdy prezident Zeman vznesl otázku:

"Zatím je tady evropská ministryně zahraničí, ale proč tady není evropský ministr obrany? Proč tady není evropský ministr financí?" Z uvedeného rozhovoru lze tedy přinejmenším usuzovat vstřícný postoj prezidenta ke zřízení zmíněných funkcí.

Dalším a podstatně nejvíce problematickým bodem je kritika předchozích vlád pro jejich nedostatečnou proevropskost. Miloš Zeman sice v minulosti uváděl, že má jiný názor na Evropskou unii než kupříkladu jeho předchůdce Václav Klaus, který je známý svým rezervovaným postojem. V rozhovoru pro Euractiv z roku 2012 dokonce Zeman vidí řešení demokratického deficitu v rozšířením pravomocí Evropského parlamentu a rád by viděl Českou republiku v rychlejším proudu tzv. dvourychlostní Evropy. Nejednalo se tedy o přímou kritiku minulých vlád, ač šlo o výrazně odlišný postoj, než prezident Zeman předkládá veřejnosti nyní, když hovoří o podléhání Evropské unii.

Výrok jako celek nutně vytváří dojem, že Miloš Zeman výrazně verbálně i faktickými kroky prosazoval proevropský postoj. Nicméně přinejmenším ve dvou z uvedených případů je Fialovo tvrzení výrazně nepřesné a v závěrečné části výroku pak zcela nekorektní. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Přístupy vnitřního rozrůznění žáků ve třídách spadají do organizačních forem výuky, které jsou na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity vyučovány v rámci předmětu Úvod do pedagogiky, na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v rámci předmětu Obecná didaktika, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v rámci předmětu Obecná didaktika (.ppt). Proděkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého se vyjádřil, že „pedagogická fakulta UP v Olomouci a předpokládám, že i ostatní pedagogické fakulty v ČR realizují opatření směřující k rozvoji kompetencí učitelů pro oblast inkluzivního vzdělávání“.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Celé znění e-mailu z Univerzity Palackého:

„Dobrý den, na základě Vašeho dotazu na realizaci vzdělávání budoucích učitelů na PdF UP v Olomouci (oblast rozvoje profesních kompetencí k realizaci inkluzivního vzdělávání), Vám sděluji následující skutečnosti:

a) Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci dlouhodobě realizuje vzdělávání učitelů mateřských škol v rámci studijního oboru Speciální pedagogika předškolního věku - učitelství pro mateřské školy.

b) Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci dále dlouhodobě realizuje vzdělávání učitelů pro 1. stupeň základních škol ve studijním oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ a speciální pedagogika

c) Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci dlouhodobě realizuje studijní obor Speciální pedagogika pro střední školy a 2. stupeň základních škol, který je možné v rámci dvouoborového studia budoucích učitelů možné kombinovat s kterýmkoliv studijním oborem učitelství pro základní školy či učitelství pro střední školy (např. Učitelství anglického jazyka, Učitelství českého jazyka, Učitelství matematiky atd.). Uvedený studijní obor, který v rámci dvouoborové kombinace studuje cca 20% studentů učitelství pro základní a střední školy svým profilem přímo směřuje k problematice inkluzivního vzdělávání.

d) Pro studenty učitelských studijních oborů, mimo kombinaci s oborem speciální pedagogika je problematika směřující k práci s heterogenní skupinou (vnitřně diferencovaná skupina na základě individuální speciálních vzdělávacích žáků - inkluzivní vzdělávání) implementována do tzv. modulů pedagogické způsobilosti, které jsou společným základem všech studijních oborů učitelství realizovaných na PdF UP v Olomouci. K uvedené problematice v rámci modulů pedagogické způsobilosti přímo směřují následující disciplíny: Speciálně pedagogická propedeutika a Žák se speciálními vzdělávacími potřebami. Kromě uvedených předmětů je problematika součástí předmětů Pedagogická diagnostika a Školní didaktika - problematika výukových forem.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci stejně tak ostatní pedagogické fakulty v ČR uvedené vzdělávání směřující k rozvoji inkluzivního vzdělávání rozvíjí, nicméně vše je limitováno následujícími skutečnostmi:

a) výhodou pedagogických fakult je silné zastoupení speciální pedagogiky (v případě Univerzity Palackého) realizované Ústavem speciálněpedagogických studií, které patří k největším a nejsilnějším pracovištím. Nicméně problém je v rámci přípravy učitelů v rámci jiných nepedagogických fakult, kde je často vzdělávání učitelů realizováno dokonce v rámci celoživotního vzdělávání, které nepodléhá schvalování Akreditační komise ČR. Jak je zajištěna kvalita tohoto vzdělávání učitelů směrem k inkluzi v této oblasti nemohu zodpovědět.

b) limitujícím pro pregraduální přípravu směrem k inkluzivní vzdělávání je zároveň prozatím nejasná koncepce realizace inkluzivního vzdělávání - tedy jeho právní a organizační rámec.

Pokud tedy budeme výrok prof. Zlatušky interpretovat na základě uvedených skutečností tak:

a) ano, pedagogická fakulta UP v Olomouci a předpokládám, že i ostatní pedagogické fakulty v ČR realizují opatření směřující k rozvoji kompetencí učitelů pro oblast inkluzivního vzdělávání

b) do praxe však odcházejí i absolventi jiných VŠ oborů, kteří získávají učitelskou způsobilost mimo pedagogické fakulty (často v rámci celoživotního vzdělávání) - zde je to problematické. Toto souvisí s dlouholetými spory mezi pedagogickými a nepedagogickým fakultami připravujícími učitele a téma rozsahu pedagogických, psychologických, speciálně-pedagogických předmětů, které směřují k rozvoji kompetencí učitele. Zatímco pedagogické fakulty prosazují důstojné zastoupení těchto disciplíny v rozsahu 25-30% výuky, nepedagogické fakulty naopak prosazují omezování rozsahu těchto předmětů ve prospěch oborových předmětů. Z tohoto je možné odvozovat, že problematika inkluzivního vzdělávání pravděpodobně je či s ohledem na rozsah musí být na nepedagogických fakultách připravujících učitele velice omezená.

S pozdravem

Pavel Neumeister“