Přehled ověřených výroků

Studie Česká republika na cestě ke společnému vzdělávání(.pdf, str. 5) uvádí, že se na běžných školách vzdělává 1415 dětí s lehkým mentálním postižením.

Že schází peníze na asistenty potvrzuje analýza Univerzity Palackého:

„Téměř dvě třetiny škol (63 %) uvádějí, že finanční prostředky určené na úhradu služeb asistenta pedagog a spíše nebo určitě neodpovídají výši úvazku , která je uvedena v doporučení ze školského poradenského zařízení.“

Dlouhodobý nedostatek financí popisují i mnohé mediální články. Za všechny uvádíme např. Učitelské noviny, Týdeník školství, Ligu lidských práv, invArena či InfoPosel.cz.

Andrej Babiš mluví o čerpání dotací z evropských fondů v programovém období 2007-2013, přičemž prostředky z tohoto programového období bylo možno čerpat ještě následující dva roky, tedy do konce roku 2015, přičemž pro rok 2015 zbývalo podle analýzy Ministerstva pro místní rozvoj proplatit více než 200 mld. Kč, tedy 30 % prostředků programového období 2007–2013.

Na začátku roku 2014 se odhady ohledně nedočerpaných prostředků za celé období skutečně pohybovaly kolem 62,8 miliardy korun, přičemž cílem podle tehdejší ministryně pro místní rozvoj Věry Jourové bylo snížit toto číslo na 20 miliard. Z celé sumy k začátku ledna 2014 pak domácí příjemci dotací získali 514,9 miliardy korun.

Na konci roku 2014 však podle již zmíněné analýzy Ministerstva pro místní rozvoj byla stále v ohrožení nevyčerpání částka dosahující 41,4 miliard korun. Stejná analýza dokonce uvádí, že " vpřípadě nedořešení problematiky EIA a nemožnosti realizace velkýchdopravních projektů z fondů EU by mohlo nedočerpání dosáhnout až výše 85,1 mld. Kč ".

Údaje o nevyčerpaných prostředcích za celé zmíněné období však ještě nejsou dostupné, k dispozici jsou pouze odhady, které nelze brát jako definitivní stav.

Ve čtvrtek 21. dubna byl na písemných interpelacích přítomen premiér Sobotka, který čelil písemné interpelaci Daniela Korteho. Z členů vlády se slova chopil také ministr kultury Herman. Zda byl na jednání přítomen ministr dopravy Ťok se nám nepodařilo dohledat.

Z jednání bylo omluveno 11 ministrů včetně Richarda Brabce z důvodu zahraniční cesty. Ministryně Šlechtová však mezi nimi nebyla a vzhledem k její účasti na zahájení výstavy v Lysé nad Labem nemohla být ani v Americe. Informovala o tom i na svém Facebooku. Výrok poslance Faltýnka tak hodnotíme jako nepravdivý.

Písemné interpelace jsou ve Sněmovně projednávány vždy ve čtvrtek mezi 9 a 11 hodinou. Doposud neprojednané písemné interpelace jsou na Milana Chovance, Mariana Jurečku a Andreje Babiše. Tito tři ministři byli z čtvrtečního jednání řádně omluveni.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož k významnému poklesu důvěry v politiku v dané době nedošlo.

Miloš Melčák a Michal Pohanka, toho času poslanci ČSSD, 19. ledna 2007 přispěli svou neúčastí v hlasování (poslanec ČSSD Wolf se při hlasování zdržel - to se stalo ovšem neúmyslně, když vyslovil v rozporu s jednacím řádem svou odpověď na žádost o důvěru) o důvěře vládě k rozhodnutí o jejím vyslovení.

Když se podíváme na průběžně sledovaný vývoj důvěry obyvatel k ústavním institucím, který monitoruje Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), můžeme si udělat představu o dopadu neloajality poslanců ke své straně na veřejné mínění (.pdf, z důdodu sledování následných měsíců zpráva z května 2007). Leden je k lepší orientaci vyznačen žlutě. Z tabulky vyplývá, že v porovnání s ostatními měsíci k většímu výkyvu v této době nedošlo(lednové šetření proběhlo ve dnech 15.1-22.1.2007, tedy přímo v době zmíněného hlasování).

Pokud se dále podíváme na vývoj spokojenosti/nespokojenosti českých občanů s politickou situací (.pdf), zjistíme, že nespokojenost s politickou situací v naší zemi se v průběhu roku 2006 viditelně zvýšila (v červnu se konaly parlamentní volby). V prvních měsících roku 2007 se pak naopak opět snižovala (leden opět vyznačen žlutě).

K případu šibenic na pražské demonstraci dne 1. července 2015 existuje oficiální vyjádření ministra Chovance. To je však v právním hodnocení velmi zdrženlivé, o přestupcích nebo trestném činu nepadlo slovo.

Jiné bylo ale vyjádření v listopadu 2015, kdy se ministr vyslovil, že pokud doprovázely šibenice nenávistné projevy nebo hesla, šlo by de facto o trestný čin.

Vzhledem k zákonnému vymezení kompetencí je však výrok Milana Chovance přinejmenším problematický. Vliv ministra vnitra na práci policie je totiž značně omezený. Prvotní práce policie spadá pod fázi prověřování (§ 158an trestního řádu.) Tato fáze v případě, že situace nesvědčí o spáchání trestného činu, může být skončena odevzdáním věci orgánu příslušnému k projednání přestupku nebo jiného správního deliktu (dle § 159a odst. 1 písm. a).

Ministerstvo vnitra se však z vlastní iniciativy obrátilo na Prahu 1 s podezřením ze spáchání přestupku proti občanskému soužití a pro podezření z porušení shromažďovacího zákona.Úřad městské části Praha 1 ale makety šibenic za přestupek nepovažuje. Ministr Chovanec toto rozhodnutí neakceptoval a okamžitě reagoval v tom smyslu, že po prostudování materiálu se odvolá, bude-li to na místě. Později své odhodlání odvolat se potvrdil. Toto však nelze kvalifikovat jako snahu přispět policii k posouzení případu jako přestupek či trestný čin.

Ministr vnitra totiž ani fakticky nemá nástroj, který by mu toto umožňoval. Pokud by policisté nesprávně situaci nepředali k řešení jako přestupek, nezahájili trestní stíhání za trestný čin, případně by situaci neřešili vůbec, šlo by o porušení jejich zákonných povinností, což by však řešila Generální inspekce bezpečnostních sborů. Je možné, že ministr vnitra apeloval na policii k řádnému prošetření. Jelikož vedení fáze prověřování je však ve výlučné gesci policie a státního zastupitelství, jak objasňuje § 158 trestního řádu, není přímé vedení těchto orgánů možné. Bylo by nezákonným zásahem do jejich činnosti, kdyby se řídili pokyny ministra vnitra a nikoli zákonem.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť ministr se sice v tomto směru vyjádřil, nemohlo to však mít vliv na posouzení a právním hodnocení případu.

Výrok Leoše Hegera potvrzují data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), podle kterého jen mezi lety 2010-2014 poklesly výdaje na zdravotnictví ze 7,3 na 7,0 % HDP. Tato čísla by potvrzovala Hegerem uváděný trend. Půl procenta HDP by podle hodnot roku 2014 dělalo přibližně 21 miliard korun.

Jiná data však uvádí statistika Světové banky. Ukazatel Výdaje na zdravotnictví jako procento HDP, který zahrnuje jak veřejné, tak soukromé výdaje, je v České republice od roku 2010 přibližně na zmíněné hodnotě 7,5 % HDP (poslední údaj je z roku 2014). Tento rozpor ukazuje, že se nejedná o tak "tvrdý" ukazatel, jak říká Heger. Výsledek záleží na konkrétní metodice, co je do výpočtu zahrnuto.

V roce 2009 výdaje dosáhly až 7,8 % HDP, předtím to bylo méně než 7 %. Oproti tomu v Německu se tento podíl pohybuje okolo 11 procent.

Pro další srovnání, na Slovensku jde do zdravotnictví 8 % HDP a v Polsku přibližně 6,5 procenta.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť v minulých obdobích se skutečně podnikaly kroky, které směřovaly k zapojení většího počtu žáků do hlavního vzdělávacího proudu. Tyto snahy se konaly prostřednictvím legislativních předloh i přijímání strategií nelegislativní povahy.

Během fungování Topolánkovy vlády byla přijata novela školského zákona, který předmětný § 16 obsahuje. V důvodové zprávě návrhu (.pdf - str. 19), který byl přijat za ministra Lišky, se uvádí, že zákon především reagoval na absenci zvláštních pravidel pro vzdělávání žáků se středním stupněm mentálního postižení.

Na jaře 2010 (za ministryně Miroslavy Kopicové, vláda Jana Fishera) vznikal Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, na němž pracovala skupina odborníků pod MŠMT. Plán (.pdf) měl být realizován mezi lety 2010 – 2013. Plán byl rovněž zohledněn v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2011 - 2015 (.pdf - str. 57). Pracovní skupina okolo tohoto plánu se nicméně za ministra Dobeše rozpadla.

Po nástupu ministra Petra Fialy se však daná problematika opět dostala na pořad dne. V lednu 2013 představilo ministerstvo materiálHlavní směry strategie vzdělávací politiky do roku 2020. Ta se odkazuje především na tzv. Bílou knihu z roku 2001, která na str. 58 s potřebou inkluze v českém vzdělávacím systému přímo pracuje. Danou strategii ovšem nestihl Fiala dokončit, neboť v létě 2013 padla Nečasova vláda a nastoupil kabinet Jiřího Rusnoka s ministrem školství Štysem.

Aktuální novela §16 zákona 82/2015 Sb., s platností od 1. 9. 2016, byla poslanci schválena v únoru 2015, ještě za ministra Chládka. V souvislosti s touto novelou se předpokládá realizace Akčního plánu inkluzivního vzdělávání na období 2016 – 2018 (.pdf, s. 9), ve kterém jsou specifikovaná opatření na rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání a který má uvádět novou legislativu do praxe.

V tiskové zprávě ministerstva zemědělství je v kategorii "Zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů" uvedeno, že zemědělské podniky podaly 201 žádostí o dotace v celkové požadované výši 350 098 852 Kč, která jim byla plně alokována.

Zářijovým kolem zřejmě ministr Jurečka myslel, první kolo příjmu žádostí, které probíhalo od 29. září 2015 od 8 hodin do 12. října 2015 do 13 hodin na projektová opatření Programu rozvoje venkova.

Nebyli jsme schopni potvrdit schůzku ministra Jurečky se s lidmi ze Svazu ProBio, nicméně jde o marginální část výroku. Ve zbytku je výrok pravdivý.

Dotace z evropských fondů do infrastruktury České republiky mají podobu Operačního programu Doprava, z něhož může Česká republika v období 2014-2020 čerpat až 125 miliard korun. Ministr Ťok se zároveň vyjádřil, že by tyto zdroje měly pokrýt především rozvoj dálniční a železniční sítě.

Výzvy, vyhlášené ke konci listopadu 2015, však počítají s čerpáním částky přibližně 84 miliard Kč a nelze tedy říci, že by byly z evropských fondů vyčerpány všechny peníze. Zároveň je ale jasné, že vzhledem k trvání projektu až do roku 2020 je možné, že se všechny prostředky časem vyčerpají - v minulém programovém období 2007 - 2013 byly výzvy koncipované tak, aby k tomu došlo. Zároveň byla Česká republika v roce 2015 spolu se Slovenskem podle Evropské komise nejúspěšnější zemí, co se čerpání eurofondů týče.

V neposlední řadě pak citujme prohlášení ministra dopravy z prosince 2015, v němž uvádí: "Na základě aktuální fakturace po skončení letošní stavební sezóny, kterou si příjemci vyžádali k proplacení, je zřejmé, že Operační program Doprava 2007-2013 směřuje k plnému dočerpání (...)Využití všech evropských prostředků v dopravě je reálnou prognózou, pro dosažení tohoto cíle je ale ještě nutné, schválení velkých projektů na straně Evropské komise. Přesná čísla budou během prvního čtvrtletí příštího roku, nicméně odhad jasně naznačuje, že se letos podařilo připravit a realizovat projekty v částce o cca 10 mld. Kč vyšší než bylo původně předpokládáno."

V tuto chvíli tak nejsou k dispozici tvrdá data, která by konkrétně uváděla, zda byly prostředky z daného programu kompletně vyčerpány. Je k dispozici čtvrtletní monitorovací zpráva (.pdf) za 3. čtvrtletí roku 2015, ta ovšem nedokládá finální stav v programu Doprava. Výrok po zveřejnění těchto přesných čísel budeme aktualizovat, nyní jej hodnotíme jako neověřitelný.

Debatou o dnech v kalendáři myslí Zbyněk Stanjura novelu zák. č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech, a o dnech pracovního klidu. Původní návrh (.pdf) navrhuje přidat mezi tzv. významené dny 31. srpen jako den Spojení přemyslovské a lucemburské dynastie. Zákon byl předložen jako iniciativa skupiny poslanců různých stran, poslanci ODS mezi nimi ale skutečně nebyli. Mezi navrhovateli je řada koaličních poslanců, za hnutí ANO pouze Helena Válková.

K návrhu byla připojena řada pozměňovacích návrhů (.pdf), mezi nimi například i návrh poslankyně z hnutí ANO Heleny válkové na přejmenování 17. listopadu ze "Dne boje za svobodu a demokracii" na "Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii“ (strana 4).

Celý návrh pak skutečně prošel třemi čteními v Poslanecké sněmovně a Senátem - ten ho vrátil zpět k poslancům, kde byl nakonec návrh zamítnut. Sněmovna se jím zabývala v prvním čtení asi 40 minut, v druhém čtení asi 30 minut, stejně jako ve třetím čtení. Návrh podpořila řada koaličních poslanců včetně poslanců hnutí ANO. Další přibližně hodinu se pak sněmovna návrhem zabývala po vrácení Senátem, celkově jsme tedy skutečně téměř na zmíněných třech hodinách jednání.