Přehled ověřených výroků

Při hodnocení výroku vycházíme z konsolidovaných účetních závěrek holdingu Agrofert. Jak vyplývá z dat shrnutých v tabulce níže celkový objem zaplacených daní v letech 2006–2014 byl 12,8 miliardy, přijaté dotace pak 7 miliard. To neodpovídá ani jednomu z čísel uváděných ministerem financí a majitelem Agrofertu Andrejem Babišem. Neodpovídá ani poměr, podle kterého dostává Agrofert desetinu toho, co do rozpočtu odvede. Za posledních 9 let sice Agrofert na daních odvedl více, než na dotacích dostal, ale poměr dotací k zaplaceným daním činí více než 50 %.

Zdroj dat: Konsolidované výroční zprávy holdingu Agrofert za roky 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014

Japonsko je zemí, který si pečlivě hlídá identitu etnicky homogenní země, což se projevuje v jeho imigrační politice. Je jednou z mála vyspělých zemí, která po skončení druhé světové války nezaznamenala žádnou vlnu imigrace. Počet žadatelů o azyl v Japonsku je podle dat UNHCR ve srovnání se západní Evropou výrazně nižší (cca 12 500 uprchlíků a žadatelů o azyl oproti stovkám tisíc v Německu či Francii). To lze do značné míry přisoudit geografické vzdálenosti Japonska od krizových oblastí na Blízkém východě a v Africe, ale svou roli hraje i domácí politika Japonska.

Ačkoli Japonsko oficiálně nemá politiku cílenou na snižování počtu imigrantů, mizivá úspěšnost žadatelů o azyl má tento efekt. Podle článku Deutsche Welle byla v roce 2013 úspěšnost pouze 0,1 % (6 z 3777 případů).

To lze přisoudit byrokratické náročnosti azylového řízení, kvůli které se Japonsko ocitá pod mezinárodním tlakem. To, že je japonská imigrační politika - vedle již zmiňované geografické vzdálenosti - významným faktorem, lze doložit na srovnání s Austrálií. Ta je ještě izolovanější než Japonsko, a přitom uprchlíků a žadatelů o azyl hostí přibližně 57 000.

Co se týče sociálního systému v Japonsku, ten je podle údajů OECD podobně rozsáhlý jako v západní Evropě (23,1 % HDP v Japonsku oproti například 25,5 % v Německu či 27,2 % ve Švédsku), z rozhodnutí nejvyššího soudu se však sociální výhody nevztahují na nerezidenty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože z informací výše vyplývá, že japonská antiimigrační politika a přísný sociální systém jsou významnými příčinami malého počtu uprchlíků v Japonsku.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě daňového řádu (zákon č.280/2009 Sb.). Správce daně má skutečně možnost v případě nesrovnalostí doměřit daň a případně i uložit penále.

Z § 139, odst. 3“- Je-li daň vyměřená správcem daně vyšší než daň tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru” - se dá jasně vydedukovat, že správce daně má možnost doměřit subjektu daň a vyzvat ho k zaplacení rozdílné částky.

Sankcím se věnuje čtvrtá část zmíněného daňového řádu. Konkrétně § 251, odst. 1 říká:

“1) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši

a) 20 %, je-li daň zvyšována,

b) 20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo

c) 1 %, je-li snižována daňová ztráta.”

Evropská unie sankce přitvrzovala a rozšiřovala, dá se tedy říct, že přicházely ve vlnách.

Evropská rada 6. března 2014 vydala stanovisko, v němž hrozí Rusku sankcemi – mimo jiné ve formě uzavření hranic EU pro ruské občany, zmrazení aktiv či zrušení summitu G8. Tento summit skupina G7 nakonec uspořádala bez účasti Ruska v Bruselu. Kvůli březnové anexi ukrajinského Krymu Evropská unie zmrazila majetek několika desítkám ruských a krymských představitelů, také jim zakázala vstup na své území. Tento seznam byl v následujících měsících postupně rozšiřován. Mimořádný summit EU počátkem března přerušil jednání s Ruskem o liberalizaci vízových podmínek a o nové smlouvě, která měla upravovat vzájemné obchodní vztahy.

V červnu zavedla EU i USA další sankce, jež postihly ropné společnosti s výrazným podílem ruského státu. Rozšířil se také seznam sankcionovaných osob, především o samozvané vůdce Doněcké lidové republiky.

Rozšíření sankcí Evropská unie odsouhlasila na summitu koncem června a poté jejich znění schválila Rada EU 31. července. Další sankce mimo jiné omezují přístup Ruska na kapitálové trhy, evropská společenství a občané EU nesmějí kupovat či prodávat ruské akcie a dluhopisy s delší než 90denní dobou splatnosti vydávané velkými ruskými státními bankami atd. Rovněž bylo uvaleno embargo na import a export zbrojních produktů a zboží a technologií dvojího využití, jejichž seznamy (viz příloha pod zprávou) EU vypracovala .

Další a zatím poslední rozšíření sankcí proběhlo 12. září. Zejména došlo k rozšíření seznamu postižených fyzických osob, kterým mají být zmrazeny finanční prostředky. Rovněž byl rozšířen seznam podniků, s nimiž jsou omezeny či zakázány obchodní styky. Byl rozšířen o 24 fyzických osob seznam subjektů, kterým mají být zmrazeny finanční prostředky, a dále byl rozšířen seznam podniků, s nimiž jsou omezeny či zakázány obchodní styky.

Co se týče diplomatických kroků v rámci EU, těch byla uskutečněna celá řada, včetně telefonátů a setkání na nejvyšší politické úrovni. Jedním z pokusů o vytvoření trvalého míru byla Minská dohoda z 5. září, jejíž plné znění v ruštině zveřejnila OBSE.

Postoj vlády k sankcím, hlavně v poslední době, kdy sankce stále více ovlivňují hospodářské aktivity českých podnikatelů, je velmi obezřetný. Česká republika podporuje sankce jako takové, ale podle prohlášení předsedy Sobotky vyjednává jejich podobu ve prospěch českých podnikatelů.

Ministerstvo zahraničních věcí se situaci kolem ukrajinské krize intenzivněji věnuje od února 2014, kdy ministr Zaorálek žádal ukrajinského velvyslance v ČR o vysvětlení útoku na demonstranty na kyjevském Majdanu. Také český premiér Bohuslav Sobotka podpořil mírový plán tehdejšího ukrajinského prezidenta Petra Porošenka z června 2014, který podle soukromé televize Inter TV (citováno z aktualne.cz ) obsahuje bod týkající se odzbrojení, záruky pro ruské a ukrajinské ozbrojence k opuštění země, decentralizaci moci a ochranu ruského jazyka prostřednictvím dodatku k ústavě. Český premiér také odsuzuje narušování územní celistvosti Ukrajiny. Zároveň české humanitární organizace, jako například Český červený kříž, vysílají už od února 2014 na Ukrajinu humanitární mise, které chce Ministerstvo zahraničních věci do budoucna podpořit.

V poslední době byla výrazná aktivita účastníků summitu G20, hlavně německé kancléřky Merkelové, která na setkání státníků největších ekonomik světa hovořila s Vladimirem Putinem. Dialog trval dvě hodiny, ale jeho obsah nebyl zveřejněný.

Kalousek byl skutečně zhusta kritizován levicovou opozicí za přílišné škrty. Babišovu explicitní kritiku z doby volební kampaně 2013, že Kalousek škrtá naopak málo na provozu státu, se nám nepodařilo dohledat. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr Dienstbier poznamenal ve svém komentáři z 5. června 2014 pro Deník Referendum že, " sám si přitom myslím, že právnické osoby by sponzorování stran měly mít zakázáno. Strany musejí být závislé na voličích, ne na komerčních sponzorech ".

Dienstbier rovněž potvrdil své výhrady ohledně darů pro politické strany od právnických osob v rozhovoru pro ČT24 z 20. října 2015.

Ve stejném duchu se vyjádřil i v pořadu ČT24 Události, komentáře z 31. srpna 2015. " Například rada vlády pro koordinaci boje proti korupci doporučovala naopak snížení (darů - pozn. Demagog.cz), a dokonce v případě právnických osob na nulu."

Výrok je neověřitelný kvůli nedostatku aktuálních údajů a rozporných vyjádřeních o funkčnosti a adekvátní podobě rozklikávacího rozpočtu.

Skutečnost, zda máme skvělou státní pokladnu neověřujeme, jelikož to u hodnotících soudů není možné. Co však ověřit můžeme, je cena, kterou Andrej Babiš uvádí. A ta je odlišná od té skutečné, která byla 4,8 miliardy korun. Jedná se však o údaj k roku 2013 a od té doby se mohly výdaje zvednout.

O rakouské státní pokladně se zmiňuje např. článek na webu iHned.cz. Ředitel sektoru veřejná správa ve společnosti SAP Jan Renc v něm uvádí: "Investice do samotného projektu se vrátily během dvou let. Zavedení těchto aplikací šetří třicet milionů eur ročně". Lze tedy spočítat, že náklady v Rakousku se v přepočtu skutečně pohybovaly kolem 1,6 miliardy korun a byly tudíž třetinové oproti českým. Nepodařilo se nám ovšem dohledat v rakouských zdrojích skutečné výdaje.

"Rozklikávací rozpočet" je aplikace, kterou Ministerstvo financí provozuje. Avšak např. podle odborníka na toto téma Michala Škopa je asi pětkrát předražený, špatně čitelný pro veřejnost a nedostatečně konkrétní a detailní. Podle Romana Řípy, jenž stojí za projektem Rozpočet obce, je cena adekvátní. Proti Škopovým připomínkám se ohradilo i Ministerstvo financí.

Výrok je zavádějící z několika důvodů. Nejen vláda, ale i zbytek Poslanecké sněmovny hlasuje proti zákonům předkládaným Úsvitem; dále se nedá říci, že by vláda byla proti prvkům přímé demokracie, jelikož je sama předkládá a prosazuje; a závěrem pojem (hmotná a trestní) odpovědnost politiků používá Okamura mylně, jak jsme upozorňovali již v minulosti.

Bod jedna volebního programu hnutí Úsvit mluví o radikální změně politického systému a zavedení přímé demokracie. Tento bod je prosazován hnutím v Polanecké sněmovně prostřednictvím návrhů zákonů jeho členů. Jde především o novelu zákona o celostátním referendu a novelu zákona o místním referendu. Nejen vláda, ale i většina Poslanecké sněmovny novelu zákona o celostátním referendu ale zamítla hned v prvním čtení. Novela o místním referendu zůstala prozatím v prvním čtení.

Problematické na celém vyjádření pak především pasáž "což tato vláda také nechce", kterou nelze označit za korektní. Jednak vláda se ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 4) zavázala, že "předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu." Tento bod je dále rozvíjen v článku 9 (str. 44).

Vláda se zákonem o obecném referendu skutečně počítá. Účinnosti by měl nabýt 1. ledna 2016. Návrhy referend vzešlé od poslanců hnutí Úsvit byly zamítnuty, protože měly mj. být v rozporu s Ústavou a s principy zastupitelské demokracie. Podrobnosti o zamítnutí lze nalézt ve stanovisku vlády k návrhu o celostátním referendu (.pdf) a ve stanovisku vlády k návrhu o místním referendu (.pdf).

Co se týče přímé odpovědnosti politiků - čímž má Okamura zřejmě na mysli Úsvitem prosazovanou odpovědnost hmotnou a trestní (bod 2) - tak tuto část musíme rovněž hodnotit jako zavádějící. Osoby ve veřejných funkcích již podle platné legislativy totiž odpovědné jsou.

Jednalo by se tedy o duplicitní právní úpravu, která vedla vládu k odmítnutí Úsvitem navrhované novely zákona o majetku ČR (.pdf). Exekutiva novelizaci zamítla jak ve svém stanovisku (.pdf) tak v následném hlasování ve Sněmovně. Podrobněji je tato problematika rozebírána v našich předchozích odůvodněních.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Biopalipa tzv. první generace (vyráběné z potravinářských plodin) již delší dobu ztrácejí podporu v rámci Evropské unie. Jejich přinosy jsou totiž značně diskutabilní. Evropská komise tak navrhuje, aby se biopaliva první generace na oněch 10 % podílely maximálně z poloviny. Naopak více se mají podporovat biopaliva nové generace (odpadky a řasy), která jsou ekologicky efektivní. Bělobrádek má pravdu v tom, že se ovšem tato biopaliva u nás zatím neprodukují.

Podle zprávy ČTK Viliam Sivek skutečně označil jako důvody úbytku ruských turistů v České republice slábnoucí rubl a neobratné kroky českých politiků. ČSÚ však uvádí, že úbytek ruských turistů meziročně nepřesáhl 25 tisíc (konkrétně 23 tisíc kvartálně).

Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří ČR říká, že jedním z důvodů je i ukrajinská krize. Další analýza uvádí rovněž nevstřícnou vízovou politiku České republiky, slabý rubl či samotné varování ruských úřadů, které nabádá ruské občany k omezení cestování do zemí uplatňujících vůči Rusku sankce. Jedná se tedy o souhru více faktorů, která vede k poklesu turistů.

Rozhodnutím Rady hlavního města (tedy nikoliv pouze primátora Hudečka) ze 2. září 2014 byla skutečně pozastavena platnost smluv o partnerství mezi Prahou a Moskvou a také mezi Prahou a Petrohradem. Jednalo se o “Deklaraci o ustanovení přátelských vztahů mezi radnicí Sankt Petěrburgu a radnicí Prahy“ podepsanou dne 15. října 1991 a dále o “Dohodu o přátelských vztazích a spolupráci mezi městem hlavním městem Prahou a městem Moskvou“ podepsanou dne 1. června 2000.

Rada uvádí, že platnost smluv je pozastavena na dobu neurčitou. Důvodem je podle zprávy bezprecedentní agresivní politika Ruské federace, která vedla k anexi Krymu a k rozpoutání války na východě Ukrajiny.

Fórum cestovního ruchu vyjádřilo nesouhlas s tímto krokem v otevřeném dopise, který adresovalo tehdejšímu primátorovi Prahy Tomáši Hudečkovi.