Přehled ověřených výroků

Výroba biopaliv druhé generace je značně technologicky náročná a ve světě se jí věnují hlavně velké koncerny. U nás stát pomáhá osvobozením od spotřební daně, což tato paliva zvýhodňuje na trhu oproti první generaci, která zadaněna jsou. Úprava, předkládaná současnou vládou, na tomto nic nemění. Výrok Miroslava Kalouska o překážkách, které mají klást ministři Jurečka s Babišem, tak hodnotíme jako nepravdivý.

Biopaliva druhé generace, tedy biopaliva, která narozdíl od první generace nejsou vyráběna z potravinářských plodin, ale spíše ze zemědělského či domácího odpadu jako například trávy, odpadního dřeva, papíru a jiných nepoživatelných odpadů potravinářských plodin; jako třetí generace se pak označuje výroba biopaliv z mořských řas.

Výroba těchto biopaliv méně zatěžuje ovzduší a je efektivnější. V článku České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu z května 2012 se mimo jiné dočteme: “Také biopaliva druhé generace mají své slabé stránky. Největším negativem je, že nadměrným odběrem „odpadní“ biomasy, sloužící na výrobu těchto biopaliv, se rychle vyčerpává půda. Problematické je i případné pokácení tropického pralesa kvůli pěstování rostlin na výrobu biopaliv druhé generace.”

“Druhá generace biopaliv se přitom neobejde bez počáteční pomoci státu v podobě podpory výzkumu a vývoje těchto alternativních pohonných hmot a následně i finanční podpory např. formou nižších daní,” poznamenává dále v článku ČAPPO.

K podobnému závěru došli i vědci z americké Akademie přírodních věd, na jejichž studii se odvolává server Agronavigator.cz.

Současná úprava však již na toto pamatuje. Podle § 49, odst. 16 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, jsou od daně zcela osvobozeny “minerální oleje vyrobené z nepotravinářských částí biomasy nebo z biologického odpadu”, které odpovídají daným kritériím, tedy právě biopaliva druhé generace. Toto nemění ani novela, kterou současná vláda předložila do Sněmovny letos. Jak však konstatuje i aktuální článek na Ihned.cz, “výroba těchto paliv je zatím spíše v experimentální fázi”.

Dle analýzy rozhlas.cz bylo od pondělí 30. listopadu do pátku 4. prosince zadrženo 8 uprchlíků. Celkově pak v období od 17. června do dnešního dne bylo zadrženo 3278 lidí, což je v průměru asi 18 denně. V průběhu listopadu však bylo dle dat samizdat.cz zadrženo pouze 80 uprchlíků, jejich počty jsou tedy v posledních pěti týdnech opravdu velmi nízké.

Co se zvyšování daní týče, panuje v rámci vlády poměrně nejednota. Dle nejsilnější koaliční strany, ČSSD, bude potřeba zvýšení daní pro firmy, pokud se nepodaří ministerstvu financí ušetřit v rozpočtu pro rok 2016 desítky miliard korun. Toto prohlášení, které pronesl v lednu 2015 ministr vnitra Milan Chovanec, bylo dle ministra financí Andreje Babiše spíše populistické gesto před sjezdem ČSSD v březnu, avšak v případě jeho pravdivosti by si ČSSD musela hledat nového koaličního partnera.

Premiér Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro týdeník Ekonom prohlásil, že v rámci vyrovnání rozpočtu bude zvýšení daní právnickým osobám nezbytné, a to ať nyní, nebo v budoucnosti. Zvýšení daně vláda plánuje také v oblasti loterijní daně z hrubých výher z kurzového sázení a klasické loterie, a to ze současných 20% na 25%. Ve všech případech jde však pouze o návrhy a konkrétní kroky ještě nebyly podniknuty.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, Petr Fiala se přímo obrací na předsedu vlády, jehož strana prosazuje zvyšování daní, to měla i v předvolebním programu (.pdf).

Podle dopravního sdružení ADAC jsou limity alkoholu na kole v rámci Evropy opravdu nejběžněji kolem povoleného limitu 0,5 promile (například v Itálii či Holandsku), u Rakouska je nejvyšší povolená hranice 0,8 promile.

Německo je oproti ostatním Evropským státům velice tolerantní a hranice pro jízdu na kole je 1,6 promile alkoholu v krvi. Cyklista může být s nižší hladinou alkoholu v krvi pokutován policistou jen tehdy, pokud zaviní nehodu, a to od 0,3 promile. Podle statistik bylo pod vlivem alkoholu 4,6 % cyklistů, kteří se zranili při nehodě, což vede Německé spolkové země ke snaze pravidla pro cyklisty zpřísnit.

Hranice tedy není neomezená, avšak pan Škromach v jiném výroku zmíněný limit 1,6 promile zmiňuje. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Druhý pilíř byl zaveden od 1. ledna 2013. Současná vládní koalice rozhodla o jeho ukončení. V návrhu zákona, kterým toto ukončení realizovala, je v důvodové zprávě (.pdf - str. 16, část 7. předpokládané hospodářské a finanční dopady) vyčíslena částka, který byla do 2. pilíře přesměrována.

" Od začátku roku 2013 do konce roku 2014 se odhaduje výše prostředků přesměrovaná z důchodového pojištění do důchodového spoření na 1,1 mld. Kč."

Lze tedy předpokládat, že bude reálně o něco vyšší, než ministryně uvádí, neboť 2. pilíř funguje i v roce 2015, nicméně řádově výše Marksovou uvedená odpovídá skutečnosti. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, jelikož se změna advokátního tarifu může dotknout i některých "starých dluhů".

1. července 2014 nabyla účinnosti novela č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Robert Pelikán byl do funkce prvního náměstka ministryně spravedlnosti uveden dne 3. června 2014. Podle Lidových novin předložil návrh novely právě Pelikán, který se k novele sám hlásí.

Tato novela snižuje náhrady za advokátní zastoupení u formulářových žalob, tedy návrhů podávaných " na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech " (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Podle modelového příkladu dluhu vzniklého jízdou načerno se náhrada nákladů za zastoupení advokátem po novele snížila z 5 200 Kč na 1 100 Kč. Pro dlužníky se tak skutečně jedná o výraznou finanční úlevu.

Poněkud komplikovanější je to však s "dnešními dlužníky" a "novými dluhy". Náhrady nákladů za advokátní zastoupení se vypočítávají podle znění advokátního tarifu účinného ke dni, kdy byly poskytnuty právní služby − tedy například sepsání žaloby (§ 15 advokátního tarifu). Není tedy zásadní, kdy dluh vznikl, ale kdy věřitel vyhledal advokáta a podnikli spolu příslušné právní kroky. Novela advokátního tarifu tak přináší úlevu i kupříkladu dlužníkům, jejichž dluh vznikl před dvěma lety v době účinnosti "nesníženého" tarifu, ale teprve nyní věřitel přistoupil k jeho vymáhání.

Nový advokátní tarif se tak dotkne i některých "starých dluhů". Ostatně soud svým rozhodnutím tento právní vztah (dluh) nekonstituuje, ale pouze závazně deklaruje existenci dluhu, který vznikl např. nezaplacením pokuty.

Z kontextu diskuse vyplývá, že ministr Pelikán měl ale na mysli spíše dluhy, jejichž splacení se věřitelé domáhají až po nabytí účinnosti novely. Kvůli nepřesnosti ve vyjádření hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože se nedá říci, že Miroslav Kalousek sám zadlužil zemi. Jako ministr financí byl sice správcem státního rozpočtu, o příjmech, výdajích, schodku a potažmo výši dluhu však rozhoduje vláda, Sněmovna nebo také například kondice ekonomiky ovlivněná množstvím faktorů včetně externích vlivů.

Kalousek byl ministrem financí od ledna 2007 až do května 2009, poté znova od července 2010 až do července 2013. Vývoj státního dluhu byl v těchto letech následující:

Stav ke konci 2006: 802,5 - stav ke konci 2008: 999,8 = 197,3 mld
Stav ke konci 2009: 1 178,2 - stav ke konci 2012: 1 667,6 = 489,4 mld
Celkem tedy 686,7 miliardy korun

Je tedy možné říci, že během působení Miroslava Kalouska jako ministra se skutečně státí dluh zvýšil o 686,7 miliardy korun při daném růstu. Není však možné říct, že to způsobil čistě ministr financí.

Zdroj: ČSÚ

Výrok ministra financí hodnotíme jako nepravdivý, a to na základě dokumentu Ministerstva financí a jeho projevu k evidenci tržeb v Poslanecké sněmovně z 8. ledna.

Citujeme dokument Ministerstva financí ČR (.doc) „Příloha č. 7 Výzvy – Základní informace o projektu Elektronická evidence tržeb (EET)“ – jeho aktuální verzi z 27. listopadu 2015:

„Některá z forem evidence tržeb funguje ve 13 zemích Evropské unie. Jedná se o Itálii, Maďarsko, Slovensko, Polsko, Belgii, Litvu, Maltu, Švédsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a Kypr a Chorvatsko. Pro segment taxislužby funguje evidence tržeb v Německu.“

Při posledním projednávání EET v Poslanecké sněmovně vystoupil ministr financí s dlouhým projevem. V něm popsal řadu faktorů, které jsou v souvislosti s EET diskutovány. V Otázkách Václava Moravce k tomuto svému vystoupení řekl:

„...moji kolegové mi připravili skvělý projev. Já bych doporučil všem občanům, aby si ho přečetli. Tam to každý pochopí, každý pochopí, o co jde. Tam jsme vyvrátili všechny ty demagogické domněnky, lži, tam jsou fakta.“

Fakta týkající se evidence tržeb v ostatních zemích EU pak Babiš popsal následovně:

„Z úst opozice zazněly informace, že evidence tržeb je vlastně neobvyklé opatření v mezinárodním kontextu, protože ze zemí původní evropské patnáctky mají evidenci pouze tři země. Ani to není pravda. Těch zemí je pět, z nichž Rakousko je už od 1. ledna 2016 ve dvoufázovém procesu zavádění evidence v letech 2016 a 2017. Takže není pravda, co tady minule tvrdil pan poslanec Gazdík, že Rakousko o evidenci vůbec neuvažuje. Možná by si měl udělat výlet do Vídně a podívat se, jak to tam je.
Co nám ovšem opozice neřekla je, žez 13 nově přistoupivších zemí má evidencitržeb Malta, Kypr, Litva, Lotyšsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Pokud jste počítali, tak je to11 zemí.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť podle dokumentu Ministerstva financí z konce listopadu 2015 má nějaký druh evidence tržeb zavedeno 13 zemí EU, podle Babišova projevu z 8. ledna v Poslanecké sněmovně pak jde o zemí 16. Nejedná se tedy o všechny země EU, těch je 28.

Japonsko je zemí, který si pečlivě hlídá identitu etnicky homogenní země, což se projevuje v jeho imigrační politice. Je jednou z mála vyspělých zemí, která po skončení druhé světové války nezaznamenala žádnou vlnu imigrace. Počet žadatelů o azyl v Japonsku je podle dat UNHCR ve srovnání se západní Evropou výrazně nižší (cca 12 500 uprchlíků a žadatelů o azyl oproti stovkám tisíc v Německu či Francii). To lze do značné míry přisoudit geografické vzdálenosti Japonska od krizových oblastí na Blízkém východě a v Africe, ale svou roli hraje i domácí politika Japonska.

Ačkoli Japonsko oficiálně nemá politiku cílenou na snižování počtu imigrantů, mizivá úspěšnost žadatelů o azyl má tento efekt. Podle článku Deutsche Welle byla v roce 2013 úspěšnost pouze 0,1 % (6 z 3777 případů).

To lze přisoudit byrokratické náročnosti azylového řízení, kvůli které se Japonsko ocitá pod mezinárodním tlakem. To, že je japonská imigrační politika - vedle již zmiňované geografické vzdálenosti - významným faktorem, lze doložit na srovnání s Austrálií. Ta je ještě izolovanější než Japonsko, a přitom uprchlíků a žadatelů o azyl hostí přibližně 57 000.

Co se týče sociálního systému v Japonsku, ten je podle údajů OECD podobně rozsáhlý jako v západní Evropě (23,1 % HDP v Japonsku oproti například 25,5 % v Německu či 27,2 % ve Švédsku), z rozhodnutí nejvyššího soudu se však sociální výhody nevztahují na nerezidenty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože z informací výše vyplývá, že japonská antiimigrační politika a přísný sociální systém jsou významnými příčinami malého počtu uprchlíků v Japonsku.

Dodávky plynu omezeny byly, avšak není potvrzeno, že se tak stalo díky Gazpromu, ani že se jednalo o situaci trvající “několik měsíců”.

Že by Gazprom snižoval dodávky plynu na Slovensko, ruský podnik nikdy nepotvrdil. Faktem ale je, že dodávky plynu z Gazpromu na Slovensko se k 1. říjnu 2014 snížily, podle společnosti Slovenský plynárenský průmysl (SPP), přibližně o 50 %. Informace o poklesu dodávek o 25 % se objevily i v druhé polovině září 2014.

Ještě 10. září hlásil provozovatel slovenského plynovodu Eustream, že dodávky plynu na Slovensko fungují normálně. Dodávky v plné výši ovšem Eustream potvrzuje opět k 31. říjnu 2014.

Generální ředitel společnosti Eustream Tomáš Mareček oznámil, že společnost nepodporuje výstavbu plynovodu South Stream, protože by to podle něj znamenalo podpořit nepřátelskou akci vůči Ukrajině. Navrhovaný plynovod by území Ukrajiny obcházel, Ukrajina by tedy ztratila zisk plynoucí z tranzitu zemního plynu do dalších zemí Evropy.