Přehled ověřených výroků

V Berlíně, hlavním městě SRN, žije více než 3 miliony a 450 tisíc obyvatel, z nichž 160 tisíc jsou muslimové. Berlín se zároveň územně dělí na 12 obvodů. Podle Euro-islam.info za koncentrací muslimů v Berlíně stojí mj. pracovní politika v tehdejším západním Německu z počátku 60. let, kdy odstartovala i vlna imigrace. Obyvatelé muslimských zemí přicházeli v té době do Německa pracovat, později se za nimi stěhovaly i jejich rodiny. V Berlíně skutečně existují části v rámci městských obvodů se zvýšenou koncentrací muslimů, patří k nim hl. části obvodů Mitte, Neukölln a Kreuzberg. Celé Německo má přes 82 milionů obyvatel, z nich je kolem 4,8 milionů muslimů. PodleNovinky.cz tvoří Německo spolu s Francií největší základny přistěhovalých muslimů v Evropě. Muslimské čtvrti se nacházejí ve městech nejen v Berlíně, ale i v celém Německu. Turci totiž mají tendenci zachovávat soudržnost a koncentrují se v sociálně slabších čtvrtích města (Hesová 2005). Problémy i protiimigrantské nálady se v Německu skutečně objevují. Zmiňme například německou občanskou iniciativu PEGIDA (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes), která působí od roku 2014 a organizuje demonstrace proti islamizaci Německa. Velký spor představují například zahalené muslimské dívky ve školách. Situace vyvrcholila na jaře v roce 2015, kdy německý ústavní soud zrušil zákaz nošení muslimských šátků. Německou společnost rozděluje také výstavba mešit na území země. Do situace se zapojují i extremistické skupiny, členy jedné z nich zajala policie v květnu 2015 s podezřením na plánované útoky na mešity. Výrok Petra Macha tedy vzhledem ke zjištěním označujeme za pravdivý.

Spojené státy skutečně v roce 2003 rozpustily iráckou armádu (.pdf, str. 4), spolu s dalšími subjekty, například ministerstvem obrany nebo zpravodajskou službou. Od té doby se Spojené státy podílí na výcviku nové armády – v říjnu 2015 bylo v Iráku přítomno přes 3 000 amerických poradců.

Ještě v roce 2006 ale byly irácké ozbrojené složky diskreditovanou institucí, které se většina obyvatel obávala – podobně jako dnešní syrská opozice byly tyto složky ovládány zločinci, extrémisty a nekompetentními bojovníky. Až v následujících letech se Spojeným státům podařilo vnést do situace řád.

Pravdou ale je, že ani v současné době není armáda schopna odolávat útokům radikálů. Například v červnu roku 2014 tisícovka islamistů dobyla město Mosul (.pdf, str. 12) ve středním Iráku, které bylo v té době chráněno až 30 000 vojáky a policisty vycvičenými Američany. Ti bez většího odporu město opustili a přenechali ISIS terénní vozy typu Humvee a tanky Abrams, vyrobené v Americe, v hodnotě desítek milionů dolarů.

Předem je třeba říct, že analyticky hodnotíme pouze první část výroku, neboť ta druhá je, jak dále vysvětlíme, věc názorová.

To, že Martinu Nejedlému schválil vydání diplomatického pasu tehdejší ministr Kohout, potvrdilo tiskové oddělení ministerstva zahraničních věcí.

Druhá část výroku je poněkud obtížnější. Dle § 13 zákona o cestovních dokladech:

„(1) Diplomatický pas vydá Ministerstvo zahraničních věcí
a) prezidenturepubliky,
b) poslancia senátorovi,
c) členovi vlády,
d) soudciÚstavního soudu, předsedovi Nejvyššího soudu, předsedovi Nejvyššího správního soudu,
e) prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) manželuprezidenta republiky, manželu předsedy Poslanecké sněmovny a manželu předsedy Senátu, manželu člena vlády, manželu předsedy Ústavního soudu, manželu předsedy Nejvyššího soudu, manželu předsedy Nejvyššího správního soudu,
g) diplomatickému pracovníku Ministerstva zahraničních věcí, manželu a nezaopatřenému dítěti diplomatického pracovníka pracujícího na zastupitelském úřadě, pokud s ním žijí ve společné domácnosti v místě působení.
(2) Jiným osobám, u nichž to odpovídá mezinárodním zvyklostem, může být diplomatický pas vydán se souhlasem ministra zahraničních věcí.“

Právě do poslední kategorie by potenciálně spadal Martin Nejedlý. Neexistuje však žádný seznam mezinárodních zvyklostí. Dle slov MZV, zachycených mimo jiné v odmítavé odpovědi (.pdf) na žádost dle zákona č. 106/1999 Sb. o poskytnutí informací, ministerstvo zkoumalo, zda cizí státy vydávají osobě ve stejném nebo analogickém postavení diplomatický pas.

Nicméně ministerstvo odmítlo sdělit byť jen seznam českých držitelů a žadatelů za poslední léta. Lidové noviny přesto informovaly, že například Kateřině Zemanové pas udělen nebyl.

Není v našich silách tedy vyhodnotit, je-li běžné podobné osobnosti udělit diplomatický pas a zda-li praxe již naplnila parametr mezinárodního zvyku, o kterém zákon hovoří. V takovém případě by tedy právo bylo postaveno najisto. Tak tomu však není a Karel Schwarzenberg se tedy může domnívat, že Martin Nejedlý na udělení pasu právo neměl. Tato část výroku je tím pádem názorová a z naší strany nehodnocená.

Kauza České pošty byla medializována v srpnu 2015, kdy server Neovlivní.cz přinesl informaci o policejním vyšetřování případu možné korupce v České poště. Kauzou se doposud nezabýval soud.

Poslanecká sněmovna ani žádný její orgán není orgánem činným v trestním řízení a je krajně nestandardní, aby se zabývala možným trestním činem ve fázi, kdy je teprve vyšetřován policií. Ačkoli ze schváleného pořadu je patrné, že ambicí vyšetřovací komise by mělo být prošetření zakázek pošty za několik uplynulých let (bez dalšího upřesnění), z vyjádření místopředsedkyně PSP Jaroslavy Jermanové (ANO) je zřejmé, že impulsem ke svolání mimořdáné schůze byla právě aktuální kauza.

Výňatek ze sněmovního stenoprotokolu: " Během srpna se v médiích začaly vynořovat informace a spekulace o manipulovaných zakázkách a bezpečnostním ohrožení tohoto strategického státního podniku. (...) Kvůli situaci v České poště bylo dokonce svoláno předsednictvo Bezpečnostní rady státu, z jehož zasedání nemáme jako poslanci bližší informace. Česká pošta zaměstnává více než 30 tis. lidí, má bezmála 4 tis. poboček po celé zemi a roční obrat kolem 19 mld. Přestože loni hospodařila s přebytkem 241 mil., žádá po Ministerstvu financí dalších 1,7 mld. Proto nás zajímá, jak tento strategický podnik s veřejnými prostředky hospodaří. Česká pošta, jak víme, poskytuje služby, které se dotýkají života prakticky každého z nás. I z tohoto důvodu by měli naši občané vědět, jak ve skutečnosti pošta hospodaří, a neměli by být odkázáni jen na zprostředkované informace a spekulace médií. "

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože je skutečně nezvyklé, aby byl případ, který je předmětem policejního vyšetřování, také předmětem parlamentního šetření. Snaha ustavit poslaneckou vyšetřovací komisi ve věcech týkajících se hospodaření státu je celkem běžné (opozice se v tomto volebním období například pokusila ustavit vyšetřovací komisi ve věci hospodaření ministerstva dopravy - její vznik byl ale zamítnut vládní koalicí). V tomto případě ale nešlo o případ vyšetřovaný policií, tedy o živou kauzu.

Dle Stanov ČSSD (.pdf, str. 4–5) existuje více možností zániku členství ve straně (úmrtí člena, přijetí do jiné politické strany, nezaplacení členských příspěvků apod.), zrušení členství je též jednou z možností, která může nastat dle následujících scénářů:

Členská schůze místní organizace (dále jen "MO") může rozhodnout o zrušení členství nadpoloviční většinou všech členů MO. Toto rozhodnutí nabývá účinnosti schválením nejméně třípětinovou většinou všech členů okresního výkonného výboru (dále jen "OVV"). Proti tomuto rozhodnutí OVV je možné se odvolat k nejbližší okresní konferenci (dále jen "OK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu OVV může rozhodnout o zrušení členství OK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližší krajské konferenci (dále jen "KK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu krajského výkonného výboru (dále jen "KVV") může rozhodnout o zrušení členství KK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližšímu zasedání Ústředního výkonného výboru (dále jen "ÚVV"), jehož rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu Předsednictva strany může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany ÚVV nadpoloviční většinou všech svých členů. Odvolání je možné podat ke Sjezdu ČSSD, který rozhodne nadpoloviční většinou všech delegátů s konečnou platností.

Na základě návrhu ÚVV může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany Sjezd ČSSD nadpoloviční většinou všech delegátů, toto rozhodnutí je konečné.

Krom těchto procedurálních pravidel je též určeno, jaké důvody jsou přípustné pro zrušení členství:

a) pro závažné porušení Stanov ČSSD,

b) pro jednání, které zpochybňuje úsilí ČSSD o plnění jejího volebního programu,

c) v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin, a to ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy se příslušný orgán ČSSD o této skutečnosti dozví,

d) pro dlouhodobou, více jak jednoletou neomluvenou neúčast na činnosti ČSSD,

e) pro aktivní účast na činnosti jiných politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, bez souhlasu příslušného orgánu ČSSD,

f) pro opakované neplnění usnesení ÚVV nebo Sjezdu ČSSD.

V případě zániku místní organizace (str. 9) je krom usnesení samotné MO, kdy tři pětiny všech členů hlasují pro její zánik, či usnesením OVV v případě, že počet členů MO klesne pod pět a tento stav trvá více než jeden rok, možné též zrušit MO na základě rozhodnutí OVV, KVV či ÚVV, pokud svou činností závažným způsobem poruší Stanovy ČSSD nebo programové dokumenty ČSSD.

Odvolání může podat každý člen MO, v případě rozhodnutí OVV se lze odvolat ke KVV a při rozhodnutí KVV k ÚVV. Odvolání vůči rozhodnutí ÚVV není přípustné.

Ač je inherentně složité hodnotit, co je (či není) složité, na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jak dokládá obchodní rejstřík, Agrofert má od 7. května 2010 skutečně zapsán předmět činnosti "podřízený pojišťovací zprostředkovatel".

V roce 2010 vyhlásila tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová na žádost vlády stav legislativní nouze, a to od 1. do 15. listopadu. Tehdejší předseda vlády Petr Nečas to pak ve Sněmovně zdůvodnil následovně:

"(...) Bude-li schválen státní rozpočet, který k 1. 1. příštího roku nebude podložen účinnou legislativou, která bude v účinnosti od 1. ledna příštího roku, bude to nevěrohodný dokument založený pouze na součtu čísel, která nebudou odpovídat skutečné legislativě účinné od 1. ledna příštího roku. To velmi vážně hrozí. Potom může dojít i ke krokům, jako je zhoršení výhledu ratingu České republiky, hrozí prodražení dluhové služby. Tady bych chtěl zdůraznit, že výkyvy pouze v několika procentech činí z hlediska splátky dluhové služby až řády miliard v dluhové službě, hrozí zvýšení deficitu státního rozpočtu a zvýšení deficitu veřejných rozpočtů jako celku a hrozí také naprosto prokazatelně daňové úniky. Celkový sumář těchto hospodářských škod je spíše než v řádech miliard ve dvojciferném čísle miliard.

Čili jsou to velmi významné hospodářské škody a naprosto legitimně a v souladu se zákonem na to vláda musela zareagovat a musela požádat o vyhlášení stavu legislativní nouze právě proto, aby k těmto závažným hospodářským škodám nedošlo. Takto jsem to zdůvodnil již téměř před týdnem, byť pan poslanec Tejc buď nebyl v práci, anebo v práci byl a nedělal to, co má, to znamená neposlouchal řečníka."

Jednalo se o čtyři novely, které mimo jiné mění zákon o daních z příjmů, o stavebním spoření, či balík úsporných opatření z Ministerstva práce a sociálních věcí. Součástí úsporného balíčku bylo například zrušení porodného na druhé a další dítě nebo zdanění příjmů důchodců.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící. Tvrzení, že Velká Británie by samotným odchodem z EU ušetřila asi 10 miliard ročně je pravdivé. Ale z dlouhodobého hlediska nelze zjistit reálné finanční dopady vystoupení Velké Británie z EU.

Odchod Velké Británie z EU (tzv. Brexit) v číslech.

"Německý think-tank Bertelsmann Stiftungvaroval, že odchod by stál Británii až 225 miliard Liber k roku 2030, odchod by snížil potenciální HDP EU až o 0.36 procent a světové HDP až o 0.25 procent do roku 2030."

"Často uváděný argument pro Brexitje skutečnost, že Velká Británie jako čistý plátce by ušetřila ročně zhruba 12 miliard Liber ročně (někteří uvádějí až 20 miliard Liber), o které zbytečně přichází. Ano, země by ušetřila, ale EU je hlavní obchodní partner Velké Británie zodpovědný za příliv více než 400 miliard Liber do britské ekonomiky, takže by odchodem výrazně tratila.V případě odchodu z EU někteří predikují, že by ji postihla dokonce horší ekonomická krize, než ta poslední."

Druhá analýza je z londýnského euroskeptického think tanku.

"Pokud tedy na brexit dojde, co se stane? Trochu antiklimaktická odpověď říká, že skoro nic. Londýnský euroskeptický think tank Ústav pro ekonomické záležitosti letos vypsal odbornou soutěž, jejíž účastníci měli určit zisky a ztráty z brexitu plynoucí. Vítěznou práci sepsal 30letý diplomat a ekonom Iain Mansfield, jinak zaměstnanec britské ambasády na Filipínách. Příznivci i odpůrci brexitu se zhruba shodují s experty z Financial Times i týdeníku The Economist na tom, že odvedl dobrou práci. Výsledek? Nejpravděpodobnější možností je, že do roku 2027 by Británie díky odchodu z Unie v roce 2020 získala 0,1 procenta HDP. „Jestli tohle je hlavní argument pro brexit, začínám se o euroskeptiky bát,“ napsal John McDermott z Financial Times."

Velká Británie je čistý plátce do rozpočtu EU.

"V roce 2013 přispělaVelká Británie do rozpočtu EU 14,51 miliardy eur (po započtení zpětné platby ve výši 3,8 miliardy eur). Také pro EU vybrala 3,41 miliardy eur na clech a dávkách (clech) z obchodu se zemědělskými produkty. Z vybraných cel a dávek si Velká Británie mohla 25% ponechat jako administrativní poplatek. V roce 2013 vydala EU ve Spojeném království 6,31 miliardy eur."

Petr Mach pak dále pokračuje: "Zároveň si nemyslím, že by někdo kvůli odchodu Velké Británie z Evropské unie se rozhodl, že by stáhl svoji investici nebo tam neinvestoval. Naopak si myslím, že to bude příležitost. Předpokládám, že Velká Británie zůstane součástí toho společného trhu. Takže ten, kdo by tam investoval, vyráběl výrobky, tak je bude moci dál uvádět na celoevropský společný trh. Myslím si, že odchod Británie by ukázal zajímavou věc, že je možné být součástí společného trhu a zároveň být mimo systém společné měny, mimo systém dotací, placení peněz do Evropského rozpočtu a všemožných směrnic, které se vztahují na členské země".Zde se však jedná pouze o domněnky a předpoklady, které jsme se rozhodli nehodnotit. I tento kontext ale přispívá k hodnocení daného výroku jako zavádějícího.

Výrok je nepravdivý ve více bodech. Za prvé, není pravdou, že by Teng Siao-pching byl vězněm v koncentračním táboře. Dále pak Zeman uvádí nesprávné údaje v predikci růstu Číny, jejího světového pořadí ve velikosti HDP na hlavu i ve velikosti čínské střední třídy.

Teng Siao-pching, faktický vůdce Číny od konce 70. až do počátku 90. let 20. století, byl v roce 1966 během kulturní revoluce označen Rudými gardami za kapitalistického vyvržence. Musel odejít do továrny na traktory do odlehlé provincie a jeho syna zfanatizovaní gardisté vyhodili z okna.V koncentračním táboře však uvězněn nebyl (biography.com, britannica.com, cnn.com).

Vliv Teng Siao-pchinga na transformaci Číny do dnešního stavu zmiňují všechny výše zmíněné zdroje a v této části výroku nelze než s Milošem Zemanem souhlasit. Více viz citát z článku, jenž vznikl ve spolupráci iDnes.cz s Českou televizí: " Po mocenských šarvátkách uvnitř strany přišla Tengova chvíle až po smrti Velkého kormidelníka (...). Teng přišel s lékem na zhuntovanou ekonomiku. Chtěl uvolnit systém centrálního plánování a připravit situaci pro nástup volného trhu. (...)Jeho zásluha nespočívala v tom, že by byl architektem celé změny, ale věcem nechával volný průběh a rolníky nabádal, ať se také pustí do soukromého podnikání ".

Pokud jde o umístění Číny na druhém místě podle hrubého domácího produktu, je nutné říci, že dle expertů (ČT24, e15, iHned, anglicky např. The Economist) se již tento rok (2014) stala Čína největší ekonomikou světa a předstihla tak USA. Údaje vycházejí z dat MMF, jedná se o přepočet na paritu kupní síly obyvatelstva (PPP).

I v případě, že bychom odhlédli od přepočtu na kupní sílu obyvatelstva a dívali se na HDP jako na prostý souhrn národního bohatství, prezidentova predikce není správná. Jak ukazuje tabulka níže, Čína nepředstihne USA dle odhadů ani v roce 2019:

HDP 2014HDP 2019Čína10,355.35015,518.856USA17,416.25322,147.837 V miliardách americkýchdolarů, odhad MMF.

V žebříčku zemí dle HDP na hlavu je Čína dle MMF na 82. místě, dle WB na 84. a dle OSN na 89. místě. Zpracovaná data lze nalézt zde.

Otázka velikosti střední třídy v Číně je rozporuplná, odhady ovšem hovoří o výrazně vyšším čísle, než je 200 milionů obyvatel. CNN např. uváděla 300 mil. lidí (pro rok 2012), China Business Review uvádí pro rok 2017 odhad 340 mil. obyvatel (v roce 2005 to mělo být 89 mil.) a Forbes uvádí číslo mezi 300 až 500 mil. obyvatel.

Na základě judikátů Ústavního soudu hodnotíme výrok jako zavádějící, podle této instituce je vnitřní svoboda vyznání nedotknutelná.

Listina základních práv a svobod v článku 16, jenž se věnuje náboženským svobodám, v odstavci 4 skutečně říká: "Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých".

Avšak svoboda vyznání, o níž Martin Konvička také mluví, je zakotvena v článku 15 Listiny. Svoboda náboženství se dělí na dvě složky – forum internum, které je obsažené v čl. 15 Listiny a jedná se o samotnou svobodu vyznání, o vnitřní přesvědčení, a na forum externum, tedy projevování svého náboženství navenek (čl. 16 Listiny). Ústavní soud k tomu ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 říká, že do vnitřní samotné svobody víry "není možno ze strany třetích osob a zejména veřejné moci zasahovat. Jde o tzv. status negativus, resp. libertatis (G. Jellinek), charakteristického vymezením svobodného prostoru jedince, do něhož veřejná moc nemůže vstupovat".V dalším z nálezů (sp. zn. Pl. ÚS 18/98) dodává: "Tato práva mají absolutní charakter v tom smyslu, že nikdo nemůže být podroben takovému opatření, jehož cílem je změna procesu a způsobu myšlení, nikoho nelze nutit, aby změnil svoje myšlení, náboženské vyznání nebo víru. Při jejich ochraně se jedná o respektování‚vnitřního‘rozměru těchto práv, který vylučuje jakýkoliv nátlak nebo ovlivňování myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Tato práva v důsledku jejich absolutního charakteru není proto možné omezovat zákonem. (...) Vzhledem k vnitřnímu základu těchto práv i při využívání ústavního práva změnit svoje náboženské vyznání nebo víru nikdo nebrání (a ani nemůže bránit) oprávněné osobě, aby svoje náboženské vyznání nebo víru změnila“.

Do svobody projevu svého vyznání zasaženo být může, jak plyne také ze samotného čl. 16 Ústavy, avšak dle Ústavního soudu "omezení těchto práv může být učiněno jen zákonem a musí respektovat další obecné principy zakotvené Ústavou ČR a Listinou, zejména zákaz diskriminace".

Náboženská práva jsou obsažená také v Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, kterou je Česká republika vázána, přičemž Evropský soud pro lidská práva využívá při zkoumání možnosti omezení tzv. trojstupňovou analýzu. K omezení základních práv musí být splněny tři základní podmínky: musí být stanoveno zákonem, musí směřovat k legitimnímu cíli a musí být nezbytným v demokratické společnosti. Tyto podmínky musí být splněny zároveň. Legitimními cíli se rozumí: veřejná bezpečnost, ochrana veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Právní expert Jan Čapek mimo to v komentáři k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv poznamenává: "Lidé, kteří se rozhodnou realizovat svou náboženskou svobodu, však nemohou rozumně očekávat, že budou chráněni před veškerou kritikou. Musí tolerovat a akceptovat, že jiní lidé budou odmítat jejich víru, popř. že budou propagovat doktríny nepřátelské jejich víře. Avšak způsob, jakým jsou náboženské doktríny podrobovány kritice, je problémem, který může založit odpovědnost státu, pokud jde o zajištění pokojného práva garantovaného článkem 9 Úmluvy"(ČAPEK, J. Evropská úmluva o ochraně lidských práv I. část – Úmluva. Komentář. Linde Praha a.s., 2010, s. 419).

Co se týká toho, že od islámu nelze odejít, tento bod není úplně jednoznačný. Výklady islámského práva šaría se sice liší, převážně je ale konverze muslimů k jinému náboženství považována za odpadlictví a je trestána.

"Uznáváme-li svobodu náboženství, kterou je třeba respektovat, tak musíme uznat, že existuje příkaz o trestu smrti za odpadnutí od islámu, který dal ten imaginární bůh, a který my chceme podřídit světským zákonům a společenské dohodě,"říká orientalista a honorární konzul Súdánu Petr Pelikán. Dodává ale, že většina států se tomu v praxi snaží vyhnout.

Právník Jan Potměšil ve svojí publikaci Šaría – úvod do islámského práva píše: "Konverze, resp. odpadlictví od islámu, je hříchem, trestným činem, sankcionovaným smrtí (žena ale není na rozdíl od muže popravena, ale opakovaně nucena k návratu k pravé víře, dokud se nepodvolí)".

Potměšil také uvádí případ "egyptského profesora literatury Nasra Ḥāmida Abū Zajda, jenž hájil možnost vykládat Korán s ohledem na historickou podmíněnost textu. Skupinou konzervativních právníků byl obviněn z odpadlictví od islámu a na soudu bylo mj. žádáno rozvedení jeho manželství, neboť je nepřípustné, aby muslimka žila s bezvěrcem".

Známý je také případ spisovatele Salmana Rushdieho. Tento případ je ale trochu odlišný, Rushdie se narodil v Indii, žije ve Velké Británii a k islámu se nehlásí. Jeho kniha Satanské verše obsahuje několik pasáží, které byly pokládány za urážku islámu a ajatolláh Chomejní vyhlásil tzv. fatwu, tj. prakticky trest smrti, na něj a na další osoby, které pracovaly na vydání knihy.