Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť v době ohlášení kampaně k volbě prezidenta, což je v případě Miloše Zemana považováno za start kampaně, se průzkumy v podpoře lišily a výši 6 % uváděla pouze jedna ze tří společností. Zbylé 2 pak uváděly v příslušné době podporu vyšší – ve výši lehce přes 10 %.

Za start prezidentské kampaně Miloše Zemana můžeme považovat tiskovou konferenci SPOZ, kde její tehdejší předseda a současný kancléř hlavy státu, Vratislav Mynář, oznámil úmysl Zemana kandidovat za předpokladu úspěšného získání 50 tisíc podpisů občanů.

Mynář uvedl (četl dopis Miloše Zemana, který se této konference neúčastnil): " Souhlasím s tím, aby Strana práv občanů – Zemanovci zahájila petiční akci na podporu mé prezidentské kandidatury a zavazuji se, že v případě, kdy petice získá dostatečnou podporu občanů, tuto kandidaturu přijmu. S přátelským pozdravem, Miloš Zeman. "

Tato konference se uskutečnila 14. února 2012. Pro tento výrok tedy budeme pracovat s únorem 2012, byť ještě oficiální kampaň nezačala a nebyl znát ani konečný výčet kandidátů, což je z průzkumů patrné. Vyčerpávající výčet předvolebních průzkumů je dohledatelný na české wikipedii.

Podle průzkumu Sanepu měl skutečně Miloš Zeman v únoru 2012 preference vzhledem k prezidentské volbě cca 6 %. Je to však jediný průzkum, který něco takového dokládá. Další společnosti mu naměřily podporu znatelně vyšší – v případě PPM Factum šlo o měření z ledna a února 2012, která se pohybovala ve výši 10 %, Median mu pak přisoudil při prvním měření v březnu 2012 10,5 %.

Zmíněný Median vydal první výzkum na zadání Mladé fronty DNES již v lednu 2012 (.pdf – slide 5), což je patrné z přiloženého březnového výzkumu. Z grafu je vidět, že podpora Miloše Zemana (v té době pouze spekulovaný kandidát) byla již od ledna na konstantní úrovni 10 %.

Co je však třeba podotknout, zmíněné průzkumy nemohly být přesné, a to zejména z toho důvodu, že v době, kdy Zeman ohlásil oficiálně ústy Mynáře ochotu kandidovat, nebyl znám konečný výčet kandidátů. Průzkumy v té době zkoumaly např. podporu pro Jana Švejnara, Tomia Okamuru nebo Vladimíra Remka, kteří se do prezidentské volby nezapojili (Okamura byl vyškrtnut ze seznamu kandidátů kvůli nedostatečnému počtu platných podpisů pro svoji kandidaturu).

Výrok hodnotíme jako zavádějící.

Platy představitelů státní moci určuje zákon č 236/1995 Sb. Ten byl v roce 2010 vládou Petra Nečase novelizován. Novela stanovila zmražení platů poslanců v období 1. 1. 2011 – 31. 12. 2014. Je tedy pravdou, že po tomto datu dojde v případě legislativní nečinnosti k výraznému nárůstu platů.

Nelze ovšem říci, že k tomu "dojde díky Kalouskovi". Tehdejší ministr financí pro novelu sice hlasoval, návrh však vypracoval (a vládu coby navrhovatele novely ve sněmovně zastupoval) ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Pikantní je, že pro novelu hlasovala nejen většina (34 z 56) poslanců z ČSSD, ale při hlasování v Senátu ji podpořil dokonce sám Zdeněk Škromach.

Miroslav Kalousek přesne zmiňuje současnou úpravu daňového řádu: § 5 “(3) Správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob (dále jen „osoba zúčastněná na správě daní“) v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.” V předkládaném návrhu se ale nejedná o pokutu pro vyměření majetku.

Návrh (doc. str.3) Ministerstva financí: “§ 38zb - Poplatníkovi vzniká povinnost uhradit penále z částky daně stanovené podle pomůcek zvláštním způsobem ve výši 50 %, nebo 100 %, pokud nesoučinnost poplatníka závažně ztížila nebo bránila stanovení daně.”

Ministerstvo k věci také uvádí: “Sankční rovina navrhovaného postupu by měla být zajištěna nikoliv prostřednictvím „konfiskačního zdanění“, ale formou zvýšeného penále, které může dosáhnout až 100 % vyměřené daně (tedy ve výsledku 30% zdanění).” Nejedná se tedy o propadnutí majetku, protože se jedná o penále z vyměřené daně, ne majetku.

Jak vyplývá z přehledu sazeb DPH, ty byly v České republice dlouhou dobu stabilní (beze změny od roku 1995 až do roku 2004). Do období vlád, jejichž členem byla ODS, spadají následující změny:

- zvýšení snížené sazby z 5 na 9 % od 1. ledna 2008,

- zvýšení snížené sazby z 9 na 10 % a základní sazby z 19 na 20 % od 1. ledna 2010,

- zvýšení snížené sazby z 10 na 14 % od 1. ledna 2012,

- zvýšení snížené sazby ze 14 na 15 % a základní sazby z 20 na 21 % od 1. ledna 2013.

Přitom podle ČSÚ byl v roce 2007 5,5 %, v roce 2009 byl sice pokles o 4,8 %, ale už v roce 2011 byl opět růst o 2 %, v roce 2012 pak další pokles o 0,9 % (zvýšení DPH se vždy schvalovalo v roce předcházejícím počátku účinnosti). Podle aktuální makroekonomické predikce roste v letošním roce ekonomika o 4,5 %.

Nelze tedy říct, že ODS by zvyšovala DPH pouze v době ekonomické krize, první opatření ke zvýšení DPH přišlo již v roce 2007, tedy před vypuknutím krize.

Navíc současná vláda daně zatím nezvýšila, přestože zrušením některých již platných daňových zákonů zabránila již naplánovanému snížení daní (viz další výroky Petra Fialy v této diskusi k superhrubé mzdě a solidární dani).

Hynek Kmoníček ve výroku naráží na nepravděpodobnost vstupu Ukrajiny do EU díky její nízké ekonomické úrovni.

Je pravdou, že současná ekonomika Ukrajiny je v porovnání s Tureckem nerozvinutá. Na vstup země do struktur EU ovšem panují rozdílné názory a podmínkou vstupu není pouze ekonomická situace. Nelze tedy v současné době říci, jak se bude současná situace vyvíjet.

Turecko požádalo o vstup do struktur EHS v červenci 1959, avšak o plné členství v Evropských společenstvích požádalo až v roce 1987.

Turecká ekonomika byla poměrně nerozvinutá, avšak od roku 1950, kdy nastoupila do čela vlády Demokratická strana, se začala celková situace postupně zlepšovat. Již v roce 1997 zaujímalo Turecko podle údajů Světové banky 17. místo ve světě podle výše HDP a i když je ekonomická situace v zemi poměrně nerovnoměrně rozvinutá, vykazuje stále pozvolný ekonomický růst.

Na rozdíl od Turecka je ekonomika Ukrajiny v horším stavu, přičemž od roku 2013 je v recesi. Křehká ekonomická stabilita, do značné míry zapříčiněná rusko-ukrajinským konfliktem, znamená nejen výrazný pokles HDP (5,1 %), ale i vysokou míru inflace (17,5 %).

Co se možného vstupu Ukrajiny do Evropské unie týče, objevují se různé názory. Dle německého ministra zahraničí Steinmeiera je vstup do NATO či EU v blízké době nereálný. Prozápadní ukrajinské strany se v rámci koalice orientují jak na vstup do NATO, tak do EU, přičemž dle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka má vláda několik let na politické změny, aby do šesti let mohla ukrajinská veřejnost prostřednictvím referenda rozhodnout o vstupu do EU.

Otázka vstupu do struktur Unie však není podmíněna jen ekonomickou situací dané země, ale dle kodaňských kritérií musí kandidátský stát splňovat i příslušná politická kritéria a musí být schopen akceptovat unijní acquis spolu se schopností plnit závazky vyplývající z členství.

„Zemanovou“ vládou se dá rozumět vláda Jiřího Rusnoka (10. 7. 2013 – 29. 1. 2014), která vznikla jako úřednická vláda z popudu prezidenta republiky Miloše Zemana. Před „Zemanovou“, resp. Rusnokovou, vládou byla v České republice vláda Petra Nečase (13. 7. 2010 – 10. 7. 2013) – tedy nikoliv vláda Rusnokova, jak tvrdí výrok.

Vláda nevzešla ze stranického zastoupení v Parlamentu, ale jako úřednická vláda jmenovaná prezidentem republiky. Rusnokova vláda nevznikla jako dohoda ODS a sociální demokracie, jelikož ODS v jednáních o vládě prosazovala pokračování současné vlády s novou premiérkou Miroslavou Němcovou.

Pokud mluví Petr Mach o vládě, která byla vytvořena politicky se zástupci ODS a ČSSD, tak tento kabinet by odpovídal (s tou výhradou, že v něm nominanty měla také Strana zelených) sboru Jana Fischera, jenž nastoupil po vyslovení nedůvěry druhé Topolánkově vládě a spravoval zemi do voleb v roce 2010. Původně měla vláda působit pouze do předčasných voleb na podzim 2009, ty se však nekonaly, a tak vláda zůstala až do řádných voleb v roce 2010.

Poslanec Volný přímo reaguje na výši nákladů, které mají vzniknout zavedením elektronické evidence tržeb. Již u výroku Aleksandry Udženiji jsme citovali důvodovou zprávu návrhu (.zip), která se tímto zabývá v části Náklady na technické vybavení u soukromých subjektů na straně 24.

" Na straně povinných subjektů lze očekávat vznik zejména jednorázového nákladu na pořízení softwaru podporujícího funkci evidence tržeb, který se podle chorvatské zkušenosti může pohybovat okolo částky 500 Kč; u některých složitějších systémů může být částka vyšší, v některých případech však může být úprava software poskytnuta zdarma v rámci každoročního poplatku za aktualizaci software. Např. společnost KONZUM d. d. jako největší maloobchodní řetězec v Chorvatsku vyčíslila své celkové náklady na zavedení elektronické evidence tržeb na 5 EUR (na pořízení certifikátu). Veškeré náklady na úpravu SW nesla dodavatelská firma v rámci standardní úpravy SW – „Software Maintenance Agreement“. Obdobnou situaci lze očekávat i u části subjektů na českém trhu, a to bez ohledu na jejich velikost.Dále lze případně očekávat náklady na pořízení technického zařízení podporujícího funkce k založení elektronického spojení se správcem daně, kde výše bude individuální v závislosti na typu a funkcích daného přístroje (notebook, tablet…). Dle zkušeností z Chorvatské republiky lze očekávat například následující pořizovací náklady: základní pokladnu pro nejmenší prodejce kompletně připravenou pro evidenci tržeb lze pořídit od cca 5 700 Kč nebo pronajmout komplexní řešení včetně datového připojení od cca 500 Kč/měsíčně. Pro střední prodejce lze na trhu najít nabídku již od 9 000 Kč, a to jde pouze o koupi kompletního nového vybavení. Lze např. použít i stávající hardware (počítač s tiskárnou, tablet…) a jen ho patřičně dovybavit. Na trhu lze najít i nejjednodušší software, který je nabízen zdarma. Bližší kvantifikace tohoto druhu nákladů bude dokončena po proběhnutí vnitřního připomínkového řízení.Opakované náklady budou na straně povinných subjektů v souvislosti s úhradou služeb internetového připojení, v některých případech lze rovněž očekávat jednorázové náklady spojené se zřízením tohoto připojení.Dodatečné náklady specifické povahy (pořízení datových nosičů, paměti aj. médií, korespondenční či cestovní náklady apod.) mohou vznikat v souvislosti s vedením evidence tržeb ve zjednodušeném režimu." Důvodová zpráva stejně tak popisuje možnost Narovnání neoprávněné konkurenční výhody poplatníků řádně neodvádějících daně, to však konkrétně nespefikuje a jde o poměrně nejasný příslib. K danému zpráva uvádí (str. 25):

" V souvislosti se zavedením systému evidence tržeb lze očekávat přínos na straně poplatníků, kteří za stávající právní úpravy řádně plní své daňové povinnosti spočívající v reálném srovnání jejich postavení s poplatníky, kteří svou daňovou povinnost zkracují a tímto postupem získávají neoprávněnou výhodu v podobě ušetřených prostředků, které mohou volně použít v souboji s konkurencí.Celkovou výši uvedeného přínosu u všech poplatníků plnících daňové povinnosti lze vyčíslit součtem přínosů jednotlivých poplatníků, které by bylo nutné určit s ohledem na individuální poměry u každého „řádného“ daňového poplatníka." Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť zmíněné náklady, které po uvedení systému podnikatelům vzniknou, jsou v důvodové zprávě spíše naznačeny. Není tak zcela jasné, v jaké výši nakonec reálně budou. Stejně tak zpráva obsahuje spíše nejasnou pasáž o benefitech pro podnikatele, o kterých poslanec Volný mluvil.

Volby v Donbasu (Luhanská a Doněcká oblast) jsou opravdu součástí “Minského protokolu” uzavřeném 5. září (KyivPost, Russia Today, oficiální dokument v ruském jazyce). Konkrétně krokem č. 9, ve kterém se uvádí, že by měly být “provedeny předčasné místní volby v souladu se zákonem Ukrajiny "O dočasném režimu místní samosprávy v určitých okresech Doněcké a Luhanské oblasti" (Zákon o zvláštním statutu)”.

Jak tedy protokol uvádí, jejich provedení je vázáno na konkrétní ukrajinský zákon, který byl schválen 16. září (KyivPost, Russia Today). Tyto volby však měly být dle zmíněného zákona (Russia Today, TASS, NY Times, o riginál v ukrajinském jazyce - Článek 10, odstavec 2) komunální, uskutečněné 7. prosince 2014 a provedené v souladu s ukrajinskou ústavou.

Volby prezidentské a parlamentní provedené 2. listopadu tak nebyly v souladu s Minským protokolem a výrok pana Doubravy nelze hodnotit jako pravdivý.

Výrok je nepravdivý ve více bodech. Za prvé, není pravdou, že by Teng Siao-pching byl vězněm v koncentračním táboře. Dále pak Zeman uvádí nesprávné údaje v predikci růstu Číny, jejího světového pořadí ve velikosti HDP na hlavu i ve velikosti čínské střední třídy.

Teng Siao-pching, faktický vůdce Číny od konce 70. až do počátku 90. let 20. století, byl v roce 1966 během kulturní revoluce označen Rudými gardami za kapitalistického vyvržence. Musel odejít do továrny na traktory do odlehlé provincie a jeho syna zfanatizovaní gardisté vyhodili z okna.V koncentračním táboře však uvězněn nebyl (biography.com, britannica.com, cnn.com).

Vliv Teng Siao-pchinga na transformaci Číny do dnešního stavu zmiňují všechny výše zmíněné zdroje a v této části výroku nelze než s Milošem Zemanem souhlasit. Více viz citát z článku, jenž vznikl ve spolupráci iDnes.cz s Českou televizí: " Po mocenských šarvátkách uvnitř strany přišla Tengova chvíle až po smrti Velkého kormidelníka (...). Teng přišel s lékem na zhuntovanou ekonomiku. Chtěl uvolnit systém centrálního plánování a připravit situaci pro nástup volného trhu. (...)Jeho zásluha nespočívala v tom, že by byl architektem celé změny, ale věcem nechával volný průběh a rolníky nabádal, ať se také pustí do soukromého podnikání ".

Pokud jde o umístění Číny na druhém místě podle hrubého domácího produktu, je nutné říci, že dle expertů (ČT24, e15, iHned, anglicky např. The Economist) se již tento rok (2014) stala Čína největší ekonomikou světa a předstihla tak USA. Údaje vycházejí z dat MMF, jedná se o přepočet na paritu kupní síly obyvatelstva (PPP).

I v případě, že bychom odhlédli od přepočtu na kupní sílu obyvatelstva a dívali se na HDP jako na prostý souhrn národního bohatství, prezidentova predikce není správná. Jak ukazuje tabulka níže, Čína nepředstihne USA dle odhadů ani v roce 2019:

HDP 2014HDP 2019Čína10,355.35015,518.856USA17,416.25322,147.837 V miliardách americkýchdolarů, odhad MMF.

V žebříčku zemí dle HDP na hlavu je Čína dle MMF na 82. místě, dle WB na 84. a dle OSN na 89. místě. Zpracovaná data lze nalézt zde.

Otázka velikosti střední třídy v Číně je rozporuplná, odhady ovšem hovoří o výrazně vyšším čísle, než je 200 milionů obyvatel. CNN např. uváděla 300 mil. lidí (pro rok 2012), China Business Review uvádí pro rok 2017 odhad 340 mil. obyvatel (v roce 2005 to mělo být 89 mil.) a Forbes uvádí číslo mezi 300 až 500 mil. obyvatel.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť nárust výdajů směřujících do obrany je sice nebývalý, neboť za vlády ODS každoročně klesaly, avšak nedá se říci, že by byly výdaje směřující do obrany a armády nesrovnatelné.

Nárustu investic do obrany jsme se věnovali již v jednom z výroků Petra Fialy. Dle výhledu státního rozpočtu (viz obrázek, data k nalezení na webu vlády po stažení Dalších příloh materiálu v souboru s názvem „M 02 Tabulky výhled 2016-2018 vláda srpen.xls“ na listu „T-3 výdaje“) budou výdaje na obranu v roce 2016 ve výši 47,588 mld. Kč, což při předpokládaném HDP 4 647 mld. Kč činí podíl 1,024 %. Co se týče roku 2017, výdaje na obranu by měly dosahovat částky 49,657 mld. Kč a při využití prognózy Ministerstva financí by mělo HDP v letech 2017 a 2018 růst tempem 2,3 % ročně, což by mělo za následek, že podíl výdajů na obranu na HDP by činil 1,045 %, respektive 1,088 %.