Přehled ověřených výroků

Je pravdou, že 20. ledna proběhlo jednání poslaneckého klubu ODS. Na programu byl mj, požadavek občanských demokratů na projednání imigrační a bezpečnostní politiky země na půdě Poslanecké sněmovny. Žádný zápis z jednání ani seznam účastníků ovšem není veřejně dostupný.

Vodítkem nám ovšem může být brífing po jednání klubu, který odvysílala Česká televize. Na dotaz novináře, který se ptal právě na to, zda byla diskutována účast poslankyně Černochové na zmiňované demonstraci a s jakým výsledkem, se vyjádřil předseda strany Fiala takto (čas od 12:20): "K té otázce se vyjádřila v rámci diskuse sama paní místopředsedkyně poslaneckého klubu. Nějakým zvláštním tématem to opravdu nebylo, my jsme si všichni vědomi toho, jaké pozice má ODS, jaké pozice má Jana Černochová, a to že se zúčastnila jedné demonstrace na tom nic nemění. Myslím, že Jana Černochová je dostatečně zkušená politička, která mluví jasně na veřejnosti, aby nemohly vznikat pochybnosti, aby toho nikdo nemohl zneužít, protože by třeba chtěl přiřazovat ODS k nějakým radikálním politickým silám. Takže krátce to bylo zmíněno, ale žádné téma na klubu to nebylo. Z vyjádření Fialy není patrné, že by krok Černochové dostal mezi stranickými kolegy takovou podporu, jakou prezentuje, nicméně neznáme přesný průběh celého jednání a výrok musíme hodnotit jako neověřitelný.

Pan europoslanec Mach správně uvádí, že jeden z podobných případů se stal i polským rodičům. Ti nakonec své dítě dostali zpět prostřednictvím únosu, který si objednali u soukromého detektiva. Polský soud se později za rodiče postavil a uzavřel celou záležitost v jejich prospěch.

Stejně tak je pravdou, že představitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí uvedl, že kdyby byl na místě matky (paní Michalákové), tak by se pokusil z Norska své dítě/děti unést. Ačkoliv pak nelze jednoznačně určit, zdali a jak moc zkomplikoval snahu paní Michalákové získat své dítě zpět, lze i tuto část výroku považovat za možnou. Důvodem je skutečnost, že paní Michaláková musela po tomto výroku podávat norské policii vysvětlení, že nemá v úmyslu svoje dítě ze země unést.

Z výše uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z druhového členění nákladů státního rozpočtu, které je součástí dokumentace při předkládání státního rozpočtu. Kvůli značné nepřesnosti uváděných hodnot hodnotíme výrok jako nepravdivý.

V následující tabulce jsme shromáždili data za roky 2011 až 2016 a jak z přehledu vyplývá, výdaje na platy se zvýšily o 20 miliard, neinvestiční dotace podnikatelským subjektům pak o 12 miliard, tedy zhruba o 30 %.

Řeč je o zákonu o prokazování původu majetku (.docx), který hodlá uvést v platnost Ministerstvo financí. K tomu náměstkyně ministra Babiše uvedla:“Cílem připravovaného zákona je rozšíření možností správce daně zdanit příjmy, které zcela zjevně zdaněny nebyly, a uplatnit v takovém případě razantní sankce.”

Podle portálu Česká justice je tato norma skutečně retroaktivní, uvádí to předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Stejný názor sdílí o prezident republiky Zeman. Pokud bude zákon retroaktivní, chce jej ODS napadnout u Ústavního soudu.

Podle dopravního sdružení ADAC jsou limity alkoholu na kole v rámci Evropy opravdu nejběžněji kolem povoleného limitu 0,5 promile (například v Itálii či Holandsku), u Rakouska je nejvyšší povolená hranice 0,8 promile.

Německo je oproti ostatním Evropským státům velice tolerantní a hranice pro jízdu na kole je 1,6 promile alkoholu v krvi. Cyklista může být s nižší hladinou alkoholu v krvi pokutován policistou jen tehdy, pokud zaviní nehodu, a to od 0,3 promile. Podle statistik bylo pod vlivem alkoholu 4,6 % cyklistů, kteří se zranili při nehodě, což vede Německé spolkové země ke snaze pravidla pro cyklisty zpřísnit.

Hranice tedy není neomezená, avšak pan Škromach v jiném výroku zmíněný limit 1,6 promile zmiňuje. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je nepravdivý, jelikož zmiňovaný pokles podnikatelů v Chorvatsku proběhl ještě před zavedením elektronické evidence tržeb. Navíc Udženija vytrhává informace ze článku, ze kterého cituje, z kontextu.

Aleksandra Udženija, jak je patrno z obrázku níže, identický výrok již dříve (27. února) pronesla na svém Facebookovém profilu, kdy čerpala z článku tištěné verze deníku Echo s názvem Velký bratr zlikviduje živnostníky, který vyšel 19. 2. 2015. Autorem je Petr Holub . Ten má Demagog.CZ k dispozici, uvádí se zde konkrétně:

"Některé živnostníky držela do té doby nad vodou šedá ekonomika, a když najednou ztratili možnost skrýt před finančními úředníky část tržeb, raději podnik zavřeli. Nechat se registrovat na pracovním úřadě a přitom pracovat úplně načerno považovali za jednodušší alternativu (...) Tvrdost chorvatského zásahu ilustruje fakt, že skončil každý pátý živnostník a každý desátý majitel firmy se zaměstnanci. V Česku by to mělo ještě drsnější dopad, protože má vedle Itálie a Řecka v přepočtu na obyvatele nejvíc živnostníků. Kdyby zavedení pokladen probíhalo stejně jako v Chorvatsku, skončí s podnikáním přes 150 tisíc lidí. "

Jak je tedy patrné z celé citace, Udženija vytrhává z kontextu pouze část článku. Pokles počtu podnikatelů je v originálním textu spojován s nemožností ukrývat své zisky v rámci "šedé ekonomiky". Sama Udženija v rámci pořadu přiznává, že tato oblast je v České republice podprůměrná v rámci států Unie. Přenášení chorvatské situace do českého prostředí je tak přinejmenším problematické.

Co se týče konkrétních cifer, podle informací redaktora deníku Echo je článek postaven na datech Eurostatu. " Ty údaje jsou z Eurostatu, z hlavní database.V každém případě tam je propad chorvatských self-employed bez zaměstnanců v letech 2010-2012 o 32 tisíc, se zaměstnanci o 6 tisíc," informoval konkrétně deník Echo redakci Demagog.CZ.

Jak vidíme v tabulce níže, tento pokles je skutečně patrný. Chorvatsko ovšem zavedlo systém elektronické evidence tržeb až v roce 2013. Jednotlivé subjekty se připojovaly postupně podle rozsahu podnikání, od 1. července 2013 pak bylo povinné pro všechny (článek 37). Nelze tedy brát za bernou minci propad v předchozích letech, na které nemohlo mít zavedení elektronické evidence tržeb vliv. Propad navíc mezi lety 2012 a 2013, kdy by měl být podle logiky výroku nejznatelnější, nepokračuje, naopak dochází k nárůstu.

Vývoj počtu podnikatelů bez zaměstnanců (v tis., zdroj Eurostat)

Vývoj počtu podnikatelů se zaměstnanci (v tis., zdroj Eurostat)

Co se týče České republiky, podle Zprávy o vývoji malého a středního podnikání v ČR (.pdf, str. 7 a 8) k 31. 12. 2013 v České republice celkem 1 124 910 právnických a fyzických osob (s počtem zaměstnanců 0-249), fyzických osob (s počtem zaměstnanců 0-249) bylo 869 279 a právnických osob (s počtem zaměstnanců 0-249) bylo 255 631.

Pokud by tedy nastal domnělý chorvatský scénář, v případě živnostníků (podnikající fyzické osoby) bychom mluvili o 173 856 lidech a v případě právnických osob o 25 563 případech, celkově tedy 199 419 podnikatelů.

Pokud bychom brali v potaz opět údaje Eurostatu (níže), který využívá rozdílnou metodiku než ČSÚ, v České republice v roce 2013 působilo 800 700 samostatně podnikajících osob, z toho 158 800 se zaměstnanci a 642 000 bez zaměstnanců. Celkem by tedy "ohroženo" elektronickou evidencí mělo být 144 280 lidí, což přibližně odpovídá výroku zastupitelky.

Výrok ale z důvodu výše popsaných skutečností přesto hodnotíme jako nepravdivý.

Vývoj počtu podnikatelů bez zaměstnanců v ČR (v tis., zdroj Eurostat)

Vývoj počtu podnikatelů se zaměstnanci v ČR (v tis., zdroj Eurostat)

V koaliční smlouvě (pdf, s.8) se strany shodly na dodržení nejvýše tříprocentního deficitu veřejných financí. V roce 2014 se deficit nacházel na dvou procentech hrubého domácího produktu (HDP). Státní dluh bude v roce 2015 stagnovat na úrovni roku 2014.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Možný budoucí vývoj totiž hodnotí množství studií a jejich předpovědi se různí, stejně jako demografické předpovědi ohledně růstu a stárnutí populace.

Jaromírem Drábkem citovaná data pocházejí ze studie Modelování budoucího vývoje úhrnu pojistného a úhrnu vyplacených starobních důchodů v ČR autorů Tomáše Fialy a Jitky Langhamrové. Zde je kromě predikce vývoje počtu osob v důchodovém věku na 100 zaměstnaných osob taktéž modelována bilance hypotetického účtu starobních důchodů v jednotlivých letech. Podle této studie bude deficit důchodového účtu kolem roku 2050 kulminovat na částce přibližně 120-140 miliard, pak se bude dále snižovat. "Deficit v roce 2013 by byl zhruba 40 miliard Kč, ve dvacátých letech by již dosahoval 60 miliard Kč a od třicátých let by se dále poměrně rychle zvyšoval. V padesátých letech by se roční deficit pohyboval kolem 120-140 miliard Kč, podle varianty demografického vývoje. Teprve od počátku 60. let by se deficit opět snižoval, v osmdesátých letech by se pohyboval opět jen kolem 40 miliard a na konci tohoto století by činil přibližně 15 miliard při nízké a střední variantě zatímco při vysoké variantě by byl o několik miliard vyšší. Průměrný roční deficit za celé sledované období by se pohyboval mezi 64,5 miliardami (nízká varianta) a 80 miliardami (vysoká varianta)," uvádí studie.

Materiál Ministerstva financí pak počítá s deficitem 2 % HDP v roce 2060 (strana 18), to by při dnešních hodnotách činilo přibližně 85 miliard korun, je však nutné zohlednit nominální i reálný růst HDP v budoucnosti.

Možné scénáře naznačují také například studie think tanku IDEA či MPSV.

Mediální zprávy z Velké Británie potvrzují v posledních letech hned několik gangů, které byly obviněny ze znásilňování náctiletých dívek.

V Bristolu bylo za znásilňování odsouzeno 13 mužů somálského původu, v roce 2010 byli odsouzeni dva muži v Derby, v roce 2012 byli odsouzeni dva muži v Telfordu.

V květnu 2014 byla publikována zpráva městské rady v Rotherhamu, která mapuje zneužívání mladých dívek v letech 1997 až 2013. Zpráva říká, že v těchto letech bylo znásilněno až 1 400 dívek. Podle této zprávy pochází pachatelé z pákistánské komunity. Zprávy si všimla i česká média.

Dá se tedy skutečně říci, že v Británii skutečně dlouhodobě dochází k sexuálnímu násilí na mladých dívkách, zprávy ale nezmiňují, zda byli pachatelé skutečně muslimského vyznání. V jednom z případů násilných gangů figurovali vedle Kurdů také čeští a slovenští Romové. Ve Velké Británii navíc docházelo k sérii sexuálního násilí ze strany celebrit, jako třeba Jimmy Savile nebo Gary Glitter.

Nepodařilo se nám ani dohledat tvrzení, zda se údajně podle pachatelů "Britky oblékají jako prostitutky". Spolu s nejasností ohledně vyznání pachatelů těchto útoků je to důvod, proč výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Ústavní soud nezrušil zákon, kterým se zaváděla sKarta. Jaroslav Faltýnek v tomto výroku směšuje dvě různé kauzy. V té první Ústavní soud skutečně konstatoval, že byl zneužit stav legislativní nouze. Druhou kauzou je však sKarta, kterou se Ústavní soud vůbec nezabýval a zrušil ji Parlament České republiky ze své vlastní vůle. Není pravdou, že by byla zrušena Ústavním soudem v důsledku porušení zákona Miroslavou Němcovou.

První kauzou je situace z konce roku 2010, kdy Sněmovna schválila některé zákony ve stavu legislativní nouze, které byly následně Ústavním soudem zrušeny, kdy soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10

„dovodil, že jediným důvodem projednání a schválení napadeného zákona Poslaneckou sněmovnou ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání bylo ohrožení jeho včasného přijetí tak, aby nabyl účinnosti nejpozději ke konci roku 2010, což bylo znemožněno postupem opozice podle § 90 odst. 3 a § 91 odst. 2 JŘPS. Zjištěný důvod ovšem nelze považovat za legitimní a ústavně aprobovatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze podle § 99 odst. 1 JŘPS. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (při vypuštění prvního čtení ve smyslu § 99 odst. 6 JŘPS - viz usnesení č. 112 z 8. schůze Poslanecké sněmovny - hlasování č. 7), byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Tímto nálezem Ústavní soud ke dni 31. prosince 2011 zrušil zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento zákon však nebyl tím zákonem týkajícím se sKarty, o kterém mluví Jaroslav Faltýnek. Skartou se měl Ústavní soud zabývat na návrh senátorů na konci roku 2013. Řízení však nakoneczastavil a věc nebyla ani projednána, neboť poslanci sKartu zrušili na návrh skupiny senátorů ČSSD.

Otázkou je, do jaké míry lze tato Ústavním soudem konstatovaná pochybení personifikovat pouze na osobu Miroslavy Němcové, neboť jak jsme konstatovali i v předchozím výroku, nejedná se o její vlastní iniciativu, kdy by z vlastní vůle vyhlašovala stav legislativní nouze. Předseda Poslanecké sněmovny tak dle § 99 odst. 1 jednacího řádu činí pouze na návrh vlády.