Přehled ověřených výroků

V Berlíně, hlavním městě SRN, žije více než 3 miliony a 450 tisíc obyvatel, z nichž 160 tisíc jsou muslimové. Berlín se zároveň územně dělí na 12 obvodů. Podle Euro-islam.info za koncentrací muslimů v Berlíně stojí mj. pracovní politika v tehdejším západním Německu z počátku 60. let, kdy odstartovala i vlna imigrace. Obyvatelé muslimských zemí přicházeli v té době do Německa pracovat, později se za nimi stěhovaly i jejich rodiny. V Berlíně skutečně existují části v rámci městských obvodů se zvýšenou koncentrací muslimů, patří k nim hl. části obvodů Mitte, Neukölln a Kreuzberg. Celé Německo má přes 82 milionů obyvatel, z nich je kolem 4,8 milionů muslimů. PodleNovinky.cz tvoří Německo spolu s Francií největší základny přistěhovalých muslimů v Evropě. Muslimské čtvrti se nacházejí ve městech nejen v Berlíně, ale i v celém Německu. Turci totiž mají tendenci zachovávat soudržnost a koncentrují se v sociálně slabších čtvrtích města (Hesová 2005). Problémy i protiimigrantské nálady se v Německu skutečně objevují. Zmiňme například německou občanskou iniciativu PEGIDA (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes), která působí od roku 2014 a organizuje demonstrace proti islamizaci Německa. Velký spor představují například zahalené muslimské dívky ve školách. Situace vyvrcholila na jaře v roce 2015, kdy německý ústavní soud zrušil zákaz nošení muslimských šátků. Německou společnost rozděluje také výstavba mešit na území země. Do situace se zapojují i extremistické skupiny, členy jedné z nich zajala policie v květnu 2015 s podezřením na plánované útoky na mešity. Výrok Petra Macha tedy vzhledem ke zjištěním označujeme za pravdivý.

Skupina poslanců napříč politickým spektrem předložila do Poslanecké sněmovny v září 2014 návrh novely zákona o registrovaném partnerství. V této skupině poslanců je skutečně i Jana Černochová.

Důvodová zpráva (.pdf – str. 5) návrhu popisuje základní princip této novely: " Předložený legislativní záměr stanoví výjimku ze zákazu osvojení pro registrované osoby, kdy si nově budou moci partneři osvojit dítě svého partnera. Nepůjde tedy o osvojení cizího dítěte z náhradní ústavní péče, které je právně volné, ale o osvojení dítěte, které ve stejnopohlavní rodině žije, s partnerem jeho rodiče".

Výrok je hodnocen jako zavádějící a to jednak z toho důvodu, že Konvička nesprávně uvádí podíl muslimů ve Švédsku před 20 lety (bylo jich mnohem více než tvrdí). Dále pak z důvodu, že uvádí, že stačí malá muslimská komunita v rámci země a ta se dále automaticky rozšiřuje - data a predikce vývoje ze zemí celé Evropské unie ovšem takový mechanický proces nepotvrzují.

Studie "The Future of the Global Muslim Population" od Pew Research Center z ledna 2011, z níž v rámci hodnocení tohoto výroku vycházíme, uvádí následující data.

V případě Švédska se v současné době hovoří skutečně o přibližně 6 % muslimů v zemi, avšak v roce 1990 (pozn. Je nutné napsat do vyhledávače v aplikaci "Sweden"), tedy přibližně před 20 lety, jak je zmíněno ve výroku v zemi žilo 147 000 muslimů, což rozhodně nelze označit, jako "pouhých pár tisíc" a to i přesto, že tvořili pouze 1,7% tehdejší populace. Přesný vývoj viz. tabulka:

rokpočet muslimůzastoupení v populaci v %1990147 0001,7%2000226 0002,6%2010451 0004,9%

Se situací ve Švédsku můžeme porovnat některé další země Evropské unie.

Země/podíl muslimůNěmeckoFrancieRakouskoČRPolskoMaďarsko19903,2 %1,0 %2,1 %méně než 0,1 %méně než 0,1 %0,2 %20004,5 %2,4 %4,2 %méně než 0,1 %méně než 0,1 %méně než 0,1 %20105,0 %7,5 %5,7 %méně než 0,1 %0,1 %0,3 %

Stav muslimské komunity v rámci celé EU28 v roce 2010 a vývoj za 15 let ve svém textu na blogu Aktuálně.cz vizulizuje datový analytik a politolog Kamil Gregor. Gregor také ve svém článku popisuje jednak vývoj porodnosti v muslimské i nemuslimské populaci a pak také percepci obyvatelstva ve vztahu k velikosti muslimské části obyvatelstva (s odvoláním na The Economist).

Při hodnocení výroku vycházíme z výročních zpráv společnosti Synthesia, a.s., které jsou dostupné ve sbírce listin v obchodním rejstříku. Z nich se dají vyčíst mimo jiné následující údaje:

2010201120122013CelkemSnížení základního kapitálu150 0001 355 948

1 505 948Vyplacená dividenda

239 981869 765200 0011 309 747Zisk před zdaněním253 5191 037 105251 543330 9901 873 157Zaplacená daň z příjmu00000

Ke snížení základního kapitálu ve prospěch jediného akcionáře, společnosti Agrofert Holding, a.s., došlo v tomto období dvakrát. V roce 2010 se jednalo o 150 milionů korun.

V roce 2011 pak byly uvolněny další prostředky ve prospěch jediného akcionáře ve výši 1,3 miliardy

I přes vyprodukovaný zisk neplatila podle výročních zpráv společnost Synthesia v uvedeném období daň z příjmu právnických osob. K tomu vedlo uplatnění zákonných odpočitatelných položek, například odečtu ztráty z předchozích let či odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. Jedná se o zcela legální postup.

Společnost Synthesia má se státem smlouvu o likvidaci ekologické zátěže, náklady jsou odhadovány na 3,12 miliardy korun. Je nutné dodat, že závazek státu vůči Synthesii vznikl již v roce 1997. Nejedná se tedy o nový závazek, o kterém by rozhodoval Andrej Babiš v pozici ministra financí.

Bezpečnou zemí se zjednodušeně rozumí stát, kde nehrozí pronásledování, mučení, násilí nebo ozbrojený konflikt. Rozlišuje se mezi bezpečnou zemí původu (stát, jehož je cizinec občanem) a bezpečnou třetí zemí (stát jiný než ten, jehož je cizinec občanem, kde pobýval před vstupem na území a kam se může vrátit a požádat o azyl). Úplné definice lze nalézt v terminologickém slovníku na stránkách ministerstva vnitra ČR.

Podmínky navracování neúspěšných žadatelů o azyl do Turecka jsou upraveny readmisní dohodou. Ta se vztahuje nejen na Turky, kteří neuspějí se žádostí o azyl, ale právě i na žadatele z třetích zemí, kteří do EU prokazatelně přišli z území Turecka. Článek 18 ale uvádí, že touto dohodu nejsou dotčena práva uprchlíků tak, jak jsou definována v Úmluvě a Protokolu o právním postavení uprchlíků. V článku 33 je zde zakotven princip nenavracení, který zakazuje vyhošťovat uprchlíky do zemí, kde by mohl být ohrožen jejich život, nebo svoboda. Protože Turecko není na seznamu bezpečných zemí (za bezpečné je považuje pouze Bulharsko), je fungování readmisní dohody limitované. V případě, že by Turecko bylo zařazeno na seznam bezpečných zemí, došlo by k usnadnění a zrychlení procesu vracení neúspěšných žadatelů o azyl zpět do Turecka. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Dle důvodové zprávy Novely zákona o daních z příjmů (.pdf, str. 69), jejíž součástí byla i úprava daní pro investiční fondy, je uvedeno, že změna je směřována na eliminaci prvků škodlivé daňové soutěže, které dle Kodexu chování pro zdanění podniků přijatého Radou EU naplňoval dosavadní stav.

Pokud jde o úpravu zdanění stavebních pozemků, novelu zdůvodňuje náměstkyně pro daně a cla na ministerstvu financí Simona Hornochová: „Situace je způsobena tím, že zdanění stavebních pozemků bylo dlouhodobě obcházeno mnohými developerskými a realitními společnosti a novela zákona o DPH od 1. ledna 2016 jen zpřesňuje definici pojmu „stavební pozemek“ tak, aby k těmto nežádoucím daňovým optimalizacím dál nedocházelo.“

Francouzský prezident Hollande skutečně pro rozhlasovou stanici France Inter pronesl, že sankce vůči Rusku musejí nyní přestat, nastane-li ve vzájemných vztazích Ruska a Ukrajiny pokrok. Hned vzápětí ovšem dodal, že " pokud k žádnému pokroku nedojde, sankce zůstávají " (inkriminované vyjádření přibližně v čase 13:45 až 14:10, třetí video zleva, francouzsky). Hollande se v rozhovoru také vyjádřil, že ho prezident Putin ujistil v tom, že se nechystá k další anexi Ukrajiny.

O prohlášení informovaly z českých zdrojů i Novinky, ze zahraničních například The New York Times nebo Deutsche Welle.

Výrok ovšem hodnotíme jako zavádějící především kvůli podmínce zlepšení vztahů, kterou francouzská hlava státu se svým výrokem spojila a kterou Zeman opomíjí a vytrhává tak dané vyjádření z kontextu.

Na základě judikátů Ústavního soudu hodnotíme výrok jako zavádějící, podle této instituce je vnitřní svoboda vyznání nedotknutelná.

Listina základních práv a svobod v článku 16, jenž se věnuje náboženským svobodám, v odstavci 4 skutečně říká: "Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých".

Avšak svoboda vyznání, o níž Martin Konvička také mluví, je zakotvena v článku 15 Listiny. Svoboda náboženství se dělí na dvě složky – forum internum, které je obsažené v čl. 15 Listiny a jedná se o samotnou svobodu vyznání, o vnitřní přesvědčení, a na forum externum, tedy projevování svého náboženství navenek (čl. 16 Listiny). Ústavní soud k tomu ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 říká, že do vnitřní samotné svobody víry "není možno ze strany třetích osob a zejména veřejné moci zasahovat. Jde o tzv. status negativus, resp. libertatis (G. Jellinek), charakteristického vymezením svobodného prostoru jedince, do něhož veřejná moc nemůže vstupovat".V dalším z nálezů (sp. zn. Pl. ÚS 18/98) dodává: "Tato práva mají absolutní charakter v tom smyslu, že nikdo nemůže být podroben takovému opatření, jehož cílem je změna procesu a způsobu myšlení, nikoho nelze nutit, aby změnil svoje myšlení, náboženské vyznání nebo víru. Při jejich ochraně se jedná o respektování‚vnitřního‘rozměru těchto práv, který vylučuje jakýkoliv nátlak nebo ovlivňování myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Tato práva v důsledku jejich absolutního charakteru není proto možné omezovat zákonem. (...) Vzhledem k vnitřnímu základu těchto práv i při využívání ústavního práva změnit svoje náboženské vyznání nebo víru nikdo nebrání (a ani nemůže bránit) oprávněné osobě, aby svoje náboženské vyznání nebo víru změnila“.

Do svobody projevu svého vyznání zasaženo být může, jak plyne také ze samotného čl. 16 Ústavy, avšak dle Ústavního soudu "omezení těchto práv může být učiněno jen zákonem a musí respektovat další obecné principy zakotvené Ústavou ČR a Listinou, zejména zákaz diskriminace".

Náboženská práva jsou obsažená také v Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, kterou je Česká republika vázána, přičemž Evropský soud pro lidská práva využívá při zkoumání možnosti omezení tzv. trojstupňovou analýzu. K omezení základních práv musí být splněny tři základní podmínky: musí být stanoveno zákonem, musí směřovat k legitimnímu cíli a musí být nezbytným v demokratické společnosti. Tyto podmínky musí být splněny zároveň. Legitimními cíli se rozumí: veřejná bezpečnost, ochrana veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Právní expert Jan Čapek mimo to v komentáři k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv poznamenává: "Lidé, kteří se rozhodnou realizovat svou náboženskou svobodu, však nemohou rozumně očekávat, že budou chráněni před veškerou kritikou. Musí tolerovat a akceptovat, že jiní lidé budou odmítat jejich víru, popř. že budou propagovat doktríny nepřátelské jejich víře. Avšak způsob, jakým jsou náboženské doktríny podrobovány kritice, je problémem, který může založit odpovědnost státu, pokud jde o zajištění pokojného práva garantovaného článkem 9 Úmluvy"(ČAPEK, J. Evropská úmluva o ochraně lidských práv I. část – Úmluva. Komentář. Linde Praha a.s., 2010, s. 419).

Co se týká toho, že od islámu nelze odejít, tento bod není úplně jednoznačný. Výklady islámského práva šaría se sice liší, převážně je ale konverze muslimů k jinému náboženství považována za odpadlictví a je trestána.

"Uznáváme-li svobodu náboženství, kterou je třeba respektovat, tak musíme uznat, že existuje příkaz o trestu smrti za odpadnutí od islámu, který dal ten imaginární bůh, a který my chceme podřídit světským zákonům a společenské dohodě,"říká orientalista a honorární konzul Súdánu Petr Pelikán. Dodává ale, že většina států se tomu v praxi snaží vyhnout.

Právník Jan Potměšil ve svojí publikaci Šaría – úvod do islámského práva píše: "Konverze, resp. odpadlictví od islámu, je hříchem, trestným činem, sankcionovaným smrtí (žena ale není na rozdíl od muže popravena, ale opakovaně nucena k návratu k pravé víře, dokud se nepodvolí)".

Potměšil také uvádí případ "egyptského profesora literatury Nasra Ḥāmida Abū Zajda, jenž hájil možnost vykládat Korán s ohledem na historickou podmíněnost textu. Skupinou konzervativních právníků byl obviněn z odpadlictví od islámu a na soudu bylo mj. žádáno rozvedení jeho manželství, neboť je nepřípustné, aby muslimka žila s bezvěrcem".

Známý je také případ spisovatele Salmana Rushdieho. Tento případ je ale trochu odlišný, Rushdie se narodil v Indii, žije ve Velké Británii a k islámu se nehlásí. Jeho kniha Satanské verše obsahuje několik pasáží, které byly pokládány za urážku islámu a ajatolláh Chomejní vyhlásil tzv. fatwu, tj. prakticky trest smrti, na něj a na další osoby, které pracovaly na vydání knihy.

V tomto případě se jedná o dlouhodobý slib, který David Cameron vyřknul již v roce 2013, kdy slíbil, že pokud konzervativci vyhrají příští volby, uspořádají do roku 2017 referendum o setrvání Velké Británie v EU.

Slib referenda je pak také zahrnut v podrobnějším volebním manifestu strany pro rok 2015.

Svůj slib Cameron zopakoval ještě v týdnu před volbami, nedá se však potvrdit či vyvrátit, že toto je opravdu slib, který konzervativcům vyhrál volby. Přestože evropské otázky byly jedním z témat kamapně a televizní debat, voliči se rozhodují na základě mnoha faktorů a důkladná analýza jejich motivací překračuje rozsah tohoto hodnocení. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Miloš Zeman byl předseda vlády České republiky v období 22. 7. 1998 - 12. 7. 2002. V tomto období (a v roce 2003) se držel rozpočet na obranu na těchto hodnotách (podíl výdajů kapitoly MO na HDP):

1998 - 2,07%

1999 - 2,25% (První Zemanovou vládou schvalovaný rozpočet)

2000 - 2,35%

2001 - 2,10%

2002 - 2,23%

2003 - 2,21% (Rozpočet schvalovaný již vládou Špidlovou)

Tedy mezi roky 1998 až 2003 byl rozpočet na obranu opravdu nad úrovní dvou procent.

Pokud jde o porovnání s následujícím obdobím, pak již rozpočet na obranu opravdu plynule klesal - jen se dvěma výjimkami: V roce 2005 a 2009 oproti předchozímu roku stoupal, v obou případech však již hodnotu 2 procent nepřesáhl.