Přehled ověřených výroků

Výrok je nepravdivý, jelikož zmiňovaný pokles podnikatelů v Chorvatsku proběhl ještě před zavedením elektronické evidence tržeb. Navíc Udženija vytrhává informace ze článku, ze kterého cituje, z kontextu.

Aleksandra Udženija, jak je patrno z obrázku níže, identický výrok již dříve (27. února) pronesla na svém Facebookovém profilu, kdy čerpala z článku tištěné verze deníku Echo s názvem Velký bratr zlikviduje živnostníky, který vyšel 19. 2. 2015. Autorem je Petr Holub . Ten má Demagog.CZ k dispozici, uvádí se zde konkrétně:

"Některé živnostníky držela do té doby nad vodou šedá ekonomika, a když najednou ztratili možnost skrýt před finančními úředníky část tržeb, raději podnik zavřeli. Nechat se registrovat na pracovním úřadě a přitom pracovat úplně načerno považovali za jednodušší alternativu (...) Tvrdost chorvatského zásahu ilustruje fakt, že skončil každý pátý živnostník a každý desátý majitel firmy se zaměstnanci. V Česku by to mělo ještě drsnější dopad, protože má vedle Itálie a Řecka v přepočtu na obyvatele nejvíc živnostníků. Kdyby zavedení pokladen probíhalo stejně jako v Chorvatsku, skončí s podnikáním přes 150 tisíc lidí. "

Jak je tedy patrné z celé citace, Udženija vytrhává z kontextu pouze část článku. Pokles počtu podnikatelů je v originálním textu spojován s nemožností ukrývat své zisky v rámci "šedé ekonomiky". Sama Udženija v rámci pořadu přiznává, že tato oblast je v České republice podprůměrná v rámci států Unie. Přenášení chorvatské situace do českého prostředí je tak přinejmenším problematické.

Co se týče konkrétních cifer, podle informací redaktora deníku Echo je článek postaven na datech Eurostatu. " Ty údaje jsou z Eurostatu, z hlavní database.V každém případě tam je propad chorvatských self-employed bez zaměstnanců v letech 2010-2012 o 32 tisíc, se zaměstnanci o 6 tisíc," informoval konkrétně deník Echo redakci Demagog.CZ.

Jak vidíme v tabulce níže, tento pokles je skutečně patrný. Chorvatsko ovšem zavedlo systém elektronické evidence tržeb až v roce 2013. Jednotlivé subjekty se připojovaly postupně podle rozsahu podnikání, od 1. července 2013 pak bylo povinné pro všechny (článek 37). Nelze tedy brát za bernou minci propad v předchozích letech, na které nemohlo mít zavedení elektronické evidence tržeb vliv. Propad navíc mezi lety 2012 a 2013, kdy by měl být podle logiky výroku nejznatelnější, nepokračuje, naopak dochází k nárůstu.

Vývoj počtu podnikatelů bez zaměstnanců (v tis., zdroj Eurostat)

Vývoj počtu podnikatelů se zaměstnanci (v tis., zdroj Eurostat)

Co se týče České republiky, podle Zprávy o vývoji malého a středního podnikání v ČR (.pdf, str. 7 a 8) k 31. 12. 2013 v České republice celkem 1 124 910 právnických a fyzických osob (s počtem zaměstnanců 0-249), fyzických osob (s počtem zaměstnanců 0-249) bylo 869 279 a právnických osob (s počtem zaměstnanců 0-249) bylo 255 631.

Pokud by tedy nastal domnělý chorvatský scénář, v případě živnostníků (podnikající fyzické osoby) bychom mluvili o 173 856 lidech a v případě právnických osob o 25 563 případech, celkově tedy 199 419 podnikatelů.

Pokud bychom brali v potaz opět údaje Eurostatu (níže), který využívá rozdílnou metodiku než ČSÚ, v České republice v roce 2013 působilo 800 700 samostatně podnikajících osob, z toho 158 800 se zaměstnanci a 642 000 bez zaměstnanců. Celkem by tedy "ohroženo" elektronickou evidencí mělo být 144 280 lidí, což přibližně odpovídá výroku zastupitelky.

Výrok ale z důvodu výše popsaných skutečností přesto hodnotíme jako nepravdivý.

Vývoj počtu podnikatelů bez zaměstnanců v ČR (v tis., zdroj Eurostat)

Vývoj počtu podnikatelů se zaměstnanci v ČR (v tis., zdroj Eurostat)

Zmiňovaný rozhovor (hledaný mezi lety 2009 a 2011) se nepodařilo dohledat ani v online archivu Týdne, ani v jiných denících.

Senátor Doubrava uvádí: “Musíte si uvědomit, že byly dvě skupiny, jedna luhaňská a jedna roztocká (pozn. Demagog: zde Doubrava nejspíše myslí skupinu doněckou) . Já o těchto lidech jsem v Luhaňsku neslyšel. Tam byli s námi Srbové, byl tam Slovák, byl tam Řek” a “My jsme jezdili dva, já a Slovák… Jo, tři, já, Slovák a Srb.”

Jaroslav Doubrava byl do roku 2010 členem KSČM, po tomto roce kandidoval za hnutí Severočeši.cz.

Ze Slovenska do Luhansku přijel Viliam Longauer, který je tajemníkem ústřední rady Slovenského svazu protifašistických bojovníků.

Pokud jde o zástupce Srbska, nelze zjistit, jací lidé byli ve skupině se senátorem Doubravou. Nicméně existují potvrzené zprávy, že v Donbasu byli Vladimir Đukanović a Branislav Blažić, kteří jsou členové vládnoucí Srbské pokrokové strany, která je prezentována jako národně-konzervativní a která vznikla v roce 2008 právě proto, aby se odlišila od nacionalistů a radikalistů.

Dalšími Srby v Donbasu byli Slobodan Samardžić a Vladimir Kršljanin. Kršljanin je předsedou Hnutí za Srbsko (Pokreta za Srbiju), které má za cíl “osvobodit Srbsko od Angloamerické okupace, obnovit srbskou státnost a teritoriální indentutu (...) na základě jednoty a humanismu.” Samardžić je bývalý srbský ministr pro Kosovo-Metohiji a bývalý místopředseda Demokratické strany Srbska, která je prezentována jako národně-konzervativní a křesťansko-demokratická. Zmiňovány jsou i jména Dragana Trifkovic, která však pravděpodobně byla v Doněcké oblasti, a Stevica Dedjanski. Vzhledem k tomu, že není jisté, jaké členy konkrétně měla skupina pana Doubravy, ponecháváme tento výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dat o pokladním plnění za roky 2014 a 2015.

Pro rok 2014 byl naplánovaný schodek státního rozpočtu ve výši 114 miliard korun, skutečné saldo však bylo 77,78 miliard.

Za devět měsíců roku 2015 činí zatím pokladní saldo 2,77 miliardy korun, schválený schodek za pro celý rok je 100 miliard.

Filipův výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť zbraně se ke kontrole nepředkládají automaticky po 5 letech. Ke kontrole některých dokumentů dochází při "obnově" zbrojního průkazu každých deset let, zbraně se však kontrolují jen na základě ad hoc výzev.

Dle § 16 odstavce 1 zákona o střelných zbraních a střelivech je standardní platnost zbrojního průkazu 10 let. Dle § 24 pak po ukončení platnosti zbrojního průkazu je nutné vydat průkaz nový. Při této příležitosti se znova posuzuje bezúhonnost a spolehlivost žadatele.

Neexistuje však žádná povinnost předkládat zbraně pravidelně ke kontrole.Existuje pouze povinnost zakotvená v § 29 odst. 1 písm. e., která řadí mezi povinnosti držitele zbrojního průkazu i povinnost předložit na výzvu příslušného útvaru policie zbrojní průkaz, zbraň kategorie A, B nebo C, střelivo do této zbraně a příslušné doklady ke kontrole.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, jelikož se změna advokátního tarifu může dotknout i některých "starých dluhů".

1. července 2014 nabyla účinnosti novela č. 120/2014 Sb. advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Robert Pelikán byl do funkce prvního náměstka ministryně spravedlnosti uveden dne 3. června 2014. Podle Lidových novin předložil návrh novely právě Pelikán, který se k novele sám hlásí.

Tato novela snižuje náhrady za advokátní zastoupení u formulářových žalob, tedy návrhů podávaných " na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech " (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). Podle modelového příkladu dluhu vzniklého jízdou načerno se náhrada nákladů za zastoupení advokátem po novele snížila z 5 200 Kč na 1 100 Kč. Pro dlužníky se tak skutečně jedná o výraznou finanční úlevu.

Poněkud komplikovanější je to však s "dnešními dlužníky" a "novými dluhy". Náhrady nákladů za advokátní zastoupení se vypočítávají podle znění advokátního tarifu účinného ke dni, kdy byly poskytnuty právní služby − tedy například sepsání žaloby (§ 15 advokátního tarifu). Není tedy zásadní, kdy dluh vznikl, ale kdy věřitel vyhledal advokáta a podnikli spolu příslušné právní kroky. Novela advokátního tarifu tak přináší úlevu i kupříkladu dlužníkům, jejichž dluh vznikl před dvěma lety v době účinnosti "nesníženého" tarifu, ale teprve nyní věřitel přistoupil k jeho vymáhání.

Nový advokátní tarif se tak dotkne i některých "starých dluhů". Ostatně soud svým rozhodnutím tento právní vztah (dluh) nekonstituuje, ale pouze závazně deklaruje existenci dluhu, který vznikl např. nezaplacením pokuty.

Z kontextu diskuse vyplývá, že ministr Pelikán měl ale na mysli spíše dluhy, jejichž splacení se věřitelé domáhají až po nabytí účinnosti novely. Kvůli nepřesnosti ve vyjádření hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Aktuální zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, vymezuje v § 8 statut krajských ředitelství následovně: "Krajské ředitelství je organizační složkou státu a účetní jednotkou, jehož příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva."

Dřívější právní úprava, zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, která byla nahrazena aktuálním zákonem, se územním členěním nezabývala, § 3 pouze konstatoval: "Bližší úpravu organizace policie, zejména řízení útvarů a služeb policie, součinnost mezi nimi a způsob jejich hospodářského zabezpečení stanoví na návrh policejního prezidenta ministr."

Co se týká návrhu Milana Chovance na opětovné sjednocení krajských ředitelstvích z pohledu účetní jednotky a také jím zmíněného návrhu Ministerstva financí, nepodařilo se nám dohledat k dané otázce relevantní zdroje a výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože z výročních zpráv holdingu Agrofert nelze dohledat odvody do státního rozpočtu (viz předchozí výrok). Navíc výroční zpráva za rok 2014 ještě nebyla zveřejněna (ke dni 6. 10. 2015). Proto také zatím nelze říci, zda souhlasí údaj dotací ve výši 360 milionů. Na základě údajů z minulých zpráv to ale považujeme za nepravděpodobné, protože dotace získané firmami spadajícími do holdingu Agrofert byly v minulých letech výrazně vyšší. Např. z výroční zprávy za rok 2013 je patrné, že Agrofert vyčerpal dotace ve výši 1,1 mld. Kč (.pdf, str. 47). Tabulka s výší dotací Agrofertu v minulých letech je uvedena u předchozího výroku.

Evropská unie pouze koordinuje pravidla sociálního zabezpečení, ale nenahrazuje vnitrostátní systémy. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předpisy EU v oblasti koordinace sociálního zabezpečení nemají za cíl harmonizovat systémy jednotlivých zemí. Sociální zabezpečení zůstává v rukou jednotlivých států.

Koordinace sociálního zabezpečení v EU je postavena na 4 principech:

• princip rovného zacházení - migrující osoby na území členských států podléhají stejným povinnostem a užívají stejných výhod jako státní příslušníci daného státu;
• migrující osoba podléhá předpisů pouze jednoho státu;
• sčítání dob pojištění v případě, že migrující osoba pracovala během života ve více zemích;
• dávky sociálního zabezpečení jsou vypláceny i oprávněné osobě mimo území státu, kde na ně vznikl nárok.

V koaliční smlouvě (pdf, s.8) se strany shodly na dodržení nejvýše tříprocentního deficitu veřejných financí. V roce 2014 se deficit nacházel na dvou procentech hrubého domácího produktu (HDP). Státní dluh bude v roce 2015 stagnovat na úrovni roku 2014.