Letiště Praha je důležitou součástí státní infrastruktury a já osobně jsem v době, kdy Topolánkova vláda uvažovala o prodeji Letiště Praha, prosadil v parlamentu zákon, který zapovídá beze změny zákona provádět privatizaci Letiště Praha.
Bohuslav Sobotka má na mysli zákon č. 69/2010 Sb., o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně. Zákon obsahuje pouze dva paragrafy. První praví, že "[Letiště Praha-Ruzyně] smí být jen ve vlastnictví České republiky (dále jen „stát“), anebo právnických osob se sídlem ve státě, v nichž má stát stoprocentní majetkovou účast (stoprocentní podíl)", druhý pak stanovuje okamžitou účinnost.
Zákon byl předložen jako sněmovní tisk 738 za vlády Mirka Topolánka v únoru 2009 skupinou poslanců ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou. V té době na přípravě privatizace Letiště Praha pracovalo Ministerstvo financí jako tehdejší 100% vlastník. O případné privatizaci by pak musela rozhodnout vláda.
Pokud je soudem nařízená ambulantní péče a pacient ji nedodržuje, pak je povinností psychiatra, aby takovou skutečnost oznámil, a soud musí konat – a musí konat okamžitě, nemůže mít žádnou prodlevu.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Tématem ochranného léčení se z právního hlediska zabýval prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., který ve svém článku píše: "Zpravidla bude vhodné, aby se léčená osoba po ústavním léčení podrobila ještě ambulantnímu doléčení. Opačná změna bude přicházet v úvahu, např. jestliže léčená osoba nebude dodržovat stanovený režim léčby nebo bude jinak narušovat její průběh. Tyto otázky by měly být objasněny v návrhu zdravotnického zařízení na změny formy ochranného léčení, popř. je-li návrh podán jinou oprávněnou osobou nebo rozhoduje-li soud bez návrhu ve zprávě zdravotnického zařízení, ve kterém je ochranná léčba vykonávána. O změně způsobu výkonu ochranného léčení rozhoduje ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se ochranné léčení vykonává."
Tato slova potvrzuje také web projektu Ligy lidských práv Férová nemocnice. Ten v případě neplnění podmínek ambulantní léčby uvádí: "Neplníte-li podmínky ambulantního ochranného léčení, může soud změnit formu ochranného léčení na ústavní. Musí být ale splněna podmínka, že váš pobyt na svobodě je v důsledku neplnění podmínek ambulantní ochranné léčby nebezpečný. Pokud soud nařídí změnu formy, může vás nechat vyhledat policí a ta vás dopraví do příslušného zařízení."
Pokud je osoba, které bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na svobodě nebezpečná, musí předseda soudního senátu podle § 351 odst. 2 trestního řádu nařídit její bezodkladné dodání do zdravotnického zařízení.
Rozklikávací rozpočet se zastavil poté, co padla koalice s TOP 09. V době, kdy jste se dostali k moci (mířeno na Hudečka – pozn. Demagog.cz), tak jste ho zrušili.
Tomáš Hudeček byl do funkce primátora zvolen 20. června 2013. Údaje o hospodaření hlavního města Prahy jsou ve formě tzv. rozklikávacího rozpočtu s možností exportu do strojově čitelných formátů dostupné právě do roku 2013. Data pro současný návrh rozpočtu na rok 2014 a soubor rozpočtů hlavního města Prahy na tentýž rok jsou sice zveřejněna ve srovnatelném rozsahu, avšak výhradně formou jednotlivých souborů ve formátu .pdf. Ze zjištěných informací tedy vyplývá, že změna ve vedení magistrátu vedla i ke změně ve způsobu prezentace rozpočtu města.
Já mám celkem 6 priorit. Těch 6 priorit se týká oblasti zdravotnictví, sociálních služeb, pedagogiky, (...) pak je to oblast bydlení, oblast sociálních služeb a oblast zaměstnanosti a dopravy.
Program Jaroslava Malého skutečně obsahuje šest bodů v uvedených oblastech:
"1. Zdravotnictví […]
2. Školství[…]
3. Senioři […]
4. Doprava[…]
5. Bydlení[…]
6. Práce"
Myslím, že by mělo dojít ke změně zákona o obcích, kde se jednoznačně dneska nevyčleňuje to, že by měl ten, kdo vyhrál ty volby, mít právo sestavit vlastně první návrh té koalice (...) Podporuji, aby se prosadilo, že vyhraje-li nějaká politická strana, tak že by měla právo, tak jak je to u vlády, vlastně stanovit další postup a mít první právo toho, kdo bude navrhovat to složení další koalice.
Zákon o obcích ani zákon o volbách do zastupitelstev v obcích skutečně neobsahuje ustanovení, které by vítěznému uskupení dalo právo sestavit první návrh koalice. Stejně tak je tomu ale v případě vlády. V ČR sice existuje široce uznávaný úzus v tom smyslu, že první prezidentem jmenovaný premiér je z řad vítězné strany (na jeho návrh pak prezident zpravidla jmenuje i ostatní členy vlády,) žádné vymahatelné právo však vítězná strana nemá. Nedávná historie rovněž potvrzuje, že úzus není závazný.
Zákonný postup dle Ústavy je vymezen pouze takto: "(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny".
Vítězná strana tedy nemá zákonné právo navrhnout složení vládnoucí koalice, tím méně pak právo „stanovit další postup".
Když jsem byl primátorem v Hradci Králové, tak jsme zvítězili v soutěži o nejlepší kvalitu života ve městě.
Výrok byl označen jako nepravdivý, protože město Hradec Králové se umístilo na první pozici v žebříčku nezávislé studie (MasterCard česká centra rozvoje) měst podle kvality života poprvé v roce 2010. Oldřich Vlasák byl primátorem v Hradci Králové od 28. 11. 1998 do 26. 10. 2004. Město tedy tuto soutěž vyhrálo v době, kdy byl primátorem Otakar Divíšek a Oldřich Vlasák byl pouze členem zastupitelstva města, v němž působí od roku 1990 dodnes.
Poprvé zmiňovaná studie vyšla v roce 2008 a v době založení byla první svého druhu. Město Hradec Králové se nikdy dříve než v roce 2010 neumístilo na prvním místě v jakékoli jiné soutěži, jež by hodnotila kvalitu života ve městě.
Já se obávám, že to obchodní tajemství (řeč je o zveřejňování smluv – pozn. Demagog.cz) je někdy zneužíváno, setkala jsem se s tím už jako zástupkyně veřejného ochránce práv, kdy jsme několikrát až tedy v soudních jednáních prosadili, že se o obchodní tajemství nejedná a že třeba informace jako takové mají být poskytnuty.
Výrok hodnotíme jako pravdivý – například na základě případu, kdy se na úřad veřejného ochránce práv obrátilo sdružení Ekologický právní servis se stížností na Krajský úřad Moravskoslezského kraje a Ministerstvo životního prostředí.
Ve stanovisku Jitky Seitlové, tehdejší zástupkyně veřejného ochránce práv, se k tomuto případu píše:"Prvním pochybením příslušných úřadů je, že kvůli svému paušálnímu přístupu odepřely EPS s odvoláním na ochranu obchodního tajemství i takové informace, které za obchodní tajemství v žádném případě považovat nelze. Jako dva nejkřiklavější příklady jsem uvedla bezpečnostní listy běžně dostupných látek (např. motorové nafty) a integrované povolení krajského úřadu na původní pásovou minihuť. To, že společnost označila i takovéto informace za obchodní tajemství, názorně ukazuje, že je nezbytné, aby úřad požadavky na ochranu obchodního tajemství vyslovené podnikatelem nepřejímal nekriticky, ale podrobil je vlastnímu zkoumání, jak to ostatně požaduje i Nejvyšší správní soud."
Zároveň se ve stanovisku dočteme, že část sporu byla řešena soudní cestou.
A ještě si vezměme ten způsob. Je to pozměňovací návrh. To první čtení proběhlo někdy v lednu. Je to úplně jiný vlastně zákon, který s tím, co bylo předloženo v prvním čtení, souvisí jenom velmi málo (...) Ale není to shoda v těch podstatných věcech, které tam jsou a které zavádějí některé novinky, které v podstatě významným způsobem podobu a způsob fungování státní správy změní.
Původní poslanecký návrh novely služebního zákona se skutečně výrazně změnil. První čtení proběhlo 22. ledna 2014, aktuální verze projednávaná v Poslanecké sněmovně je skutečně pozměňovacím návrhem.
To, zda-li je aktuální pozměňovací návrh "úplně jiný zákon", nejsme schopni posoudit. Faktem je, že oproti původnímu návrhu nedošlo ke shodě například v penalizaci za kárné provinění (novela zachovává 15 % oproti navrhovaným 25 %, bod 46) či v podmínkách pro funkci generálního ředitele (návrh v bodě 35 žádá šest let praxe, novele postačuje věk a zkušenost s nižšími pozicemi ve státní službě). Návrh dále v bodech 40 a 43 žádá přiznání podílů na právnických osobách a cenných papírů uchazeči o místo ve státní službě či skončení pracovního poměru za určitých podmínek již při spáchání přestupku, což ale novela zcela vypustila. Texty se notně rozcházejí také v otázce vzdělávání státních zaměstnanců, příplatků a odměn obecně.
Dáváme tedy ke srovnání původní návrh, aktuální pozměňovací návrh a nynější znění služebního zákona a ohledně pravdivostní hodnoty označujeme výrok jako neověřitelný.
Vždyť to byla koaliční vláda ODS a TOP 09, vaší politické strany a TOP 09, která těm pracujícím důchodcům tu slevu nejprve zavedla, pak jim ji sebrala. Vy jste jim ji sebrali, tu slevu na dani.
Je pravdou, že to byla koaliční vláda Petra Nečase, která v roce 2012 v rámci úsporného balíčku zrušila od roku 2013 slevu na dani z příjmu pro pracující důchodce.
Ovšem je třeba poznamenat, že tato vláda zmiňovanou slevu nezavedla. Důchodci ji mohli uplatňovat již od roku 2008 na základě reformy, kterou připravila druhá vláda premiéra Mirka Topolánka − konkrétně ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.
Léčitele tmou, to je ten váš odborník, léčitel tmou, pan Milan Bajgar...
Řeč je o Milanu Bajgarovi, bývalém členovi dozorčí rady ČEZ. Bajgar je podle serveru Lidovky lékař a ředitel rehabilitačního centra Čeladná, kde je skutečně propagátorem tzv. terapie tmou. Bajgar se tedy skutečně s trochou nadsázky dá označit za "léčitele tmou", výrok je tedy pravdivý.
