Přehled ověřených výroků

Petr Mach ve svém výroku naznačuje, že na Ukrajinu budou uvaleny regulace a nařízení místo uvolnění obchodu. Ve skutečnosti jsou však regulace a nařízení zaváděny právě kvůli zavedení volného obchodu, tyto procesy jdou ruku v ruce. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Evropský parlament hlasoval o Asociační dohodě (.pdf) mezi Evropskou unií a Ukrajinou, která zahrnuje i dohodu o volném obchodu (.pdf).

Dohoda o volném obchodu vždy nutně zahrnuje i harmonizaci právních řádů, norem a standardů, aby mohl být volný pohyb zboží vůbec umožněn. Dohoda s Ukrajinou není výjimkou. Zvláště v kombinaci s Asociační dohodou jde o nastavení rámce pro proces, v němž by Ukrajina postupně měla přejímat evropskou legislativu. I pokud bychom z uvažování vyjmuli Asociační dohodu, přejmutí evropských pravidel v nějaké míře by bylo s dohodou o volném obchodu nutně spojeno. Asociační dohoda pokrývá i další oblasti, kromě volného trhu, a "acquis" (sumu evropské legislativy) tak bude Ukrajina postupně přejímat celé.

Proces přejímání evropské legislativy je jistě pro státy náročný, v rámci přístupových rozhovorů jím prošla jak Česká republika, tak Bulharsko. Nepodařilo se nám však najít studii, která by tíživost pro jednotlivé státy porovnávala.

Petr Mach skutečně na půdě Evropského parlamentu argumentoval proti této dohodě. Jeho vystoupení je k dispozici např. na serveru Youtube.

Výrok Petra Macha hodnotíme jako zavádějící, jelikož se nejedná o situaci, kdy by místo volného obchodu přišla smlouva pouze uvalující balík obrovských regulací a nařízení. S Ukrajinou byla podepsána Asociační dohoda zahrnující Dohodu o volném obchodu, jejíž nedílnou součástí jsou i regulace a nařízení. Bez regulací a nařízení by však nikdy nemohla existovat ani samotná dohoda o volném obchodu.

Paní Michalákové, české matce, která dlouhodobě žije v Norsku, avšak nikdy nepřijala norské občanství, byly její děti norskými úřady odebrány v květnu 2011, a to kvůli údajnému pohlavnímu zneužívání či fyzickému týrání ze strany otce. Podezření se však neprokázalo, policie probíhající vyšetřování zastavila a žádné obvinění nepadlo.

Dá se tedy spekulovat, na základě čeho byly děti paní Michálkové odebrány, avšak například poslankyně TOP 09 Jitka Chalánková v tomto případě vidí vykonstruované udání místní školky, která chtěla vědomě rodiče dětí poškodit. Stejně jako Petr Mach tvrdí, že české úřady v tomto případu moc kroků pro nápravu nepodnikly.

Co se týče popisu zmíněné kauzy, je vyjádření Petra Macha přesné.

Ministerstvo zahraničí se v tomto případu angažuje, což dokládá například rozhovor Lubomíra Zaorálka s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem nebo krok českého velvyslanectví v Norsku, které po tamním ministerstvu zahraničí žádalo vysvětlující nótu. Ta však byla norskou stranou vzhledem k české neúčasti na procesu řízení odmítnuta.

Tyto kroky MZV celou situaci nedokázaly vyřešit, to však neznamená, že by Zaorálkův úřad nedělal v celé záležitosti vůbec nic. Samotný problém tkví ve skutečnosti, že Norsko, jakožto nečlen EU, zároveň také není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se tak v případě péči o děti jiných národností řídí norským zákonem o péči o děti. Jelikož není české velvyslanectví účastníkem řízení, nedostává se mu informací o případu. V takovém případě může hrát české MZV pouze roli jakéhosi mediátora, který poskytuje postiženým osobám pomoc a poradenství.

Byť tedy výsledky ze strany českého státu jsou v této kauze víceméně nulové (směrem k uspokojivému vyřešení), je problematické prohlášení, že jak MZV, tak i český stát nedělá nic. V rámci možností se o jisté kroky pokouší, nicméně je faktem, že naráží na hranice právní reality Norska a tohoto konkrétního případu. Nakolik je schopnost českého státu vůbec reálně pomoci v tomto konkrétním případě, nejsme schopni posoudit a autoritativně rozhodnout. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný a vlastní hodnocení (ministerstvo se angažuje vs. ministerstvo nic nedokázalo ergo nedělá nic) ponecháme na čtenáři.

K historicky prvnímu dosažení záporných úrokových sazeb došlo v druhé polovině roku 2015, což České republice zajišťuje dodatečné příjmy z přijatých půjček.

Tiskové zpráva Ministerstva financí z 26. srpna 2015 informuje o historicky prvním dosažení záporného úroku ve výšce 0,001 % v aukci střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů. To v praxi skutečně znamená, že za půjčku v podobě prodeje státních dluhopisů stát inkasuje dodatečný příjem.

Další tisková zpráva MF z 18. prosince informuje o takovémto dodatečném příjmů za rok 2015 ve výšce 414 milionů korun.

V roce 2014 úrok ještě záporných hodnot nedosahoval, a proto není jasné, o jakém „výdělku“ hovoří ministr v poslední větě svého výroku. Kontaktovali jsme tedy Ministerstvo financí s žádostí o další informace k tomuto tématu a prozatím hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Andrej Babiš může mluvit o dvou programech financování:

Vzhledem k tomu, že v předchozích větách své řeči mluvil o podprogramu 298 213 – Podpora rozvoje a obnovy materiálně technické základny regionálních škol v okolí velkých měst, může se jednat o druhou fázi, která oproti té první (zaměřená na okolí Prahy) směřuje tentokrát (.pdf) " na ostatní obce České republiky, kde v souvislosti se suburbanizačním rozvojem vzniká potřeba neodkladně řešit zabezpečení potřebných kapacit v základním školství ".

Vzhledem k tomu, že byl termín pro podávání žádostí o poskytnutí dotace prodloužen nejpozději do 31. 12. 2014, nelze se k datům k dnešnímu dni skoro měsíc před ukončením termínu veřejně dostat. Dotaz směřovaný na MF zatím nebyl odpovězen.

A. Babiš ve svém projevu mluví i o školkách, tento program však není podporován skrze MF (Babiš: " tak ten program realizovalo Ministerstvo financí "), ale skrze MŠMT. Jak nám potvrdil Odbor vnějších vztahů a komunikace MŠMT, může se jednat pravděpodobně i o program Rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol zřizovaných územně samosprávnými celky s číslem 133 310, kde bylo podáno celkem 553 žádostí v objemu 7,971 mld. Kč. Jednalo by se tedy dokonce o skoro 1 miliardu rozdílu.

Německá vláda je v rámci řešení otázek migrační krize po celou dobu vázána mezinárodními závazky a svým vnitrostátním právem. Jedním ze zásadních užívaných nástrojů je tzv. "návratová politika" (k pojmu více např. v naší "abecedě migrace"), tj. zajištění návratu migrantů v případě neúspěšné žádosti o azyl.

Obecný důraz na předmětný nástroj kladl ve svém projevu ke státnímu rozpočtu v listopadu tohoto roku i spolkový ministr vnitra de Maiziere, který adresoval žádost na spolkové země, aby se postaraly o to, že žadatelé o azyl, kteří nebudou úspěšní, Německo opravdu opustí - dobrovolně nebo skrz odsun. Problematika návratové politiky poměrně aktuálně (na přelomu října a listopadu tohoto roku) doznala s ohledem na svoji nepříliš vysokou úspěšnost jistých změn, které mají vést ke zvýšení jejich efektivity. Obecně však je nutné zdůraznit, že realizace návratu migrantů probíhá do zemí původu, nikoliv do tranzitních zemí, mezi něž patří i Česká republika, a to na základě tzv. readmisních dohod (seznam účinných dohod v případě Německa je k dispozici zde – .pdf).

Je sice pravda, že Německo chce efektivněji vracet neúspěšné žadatele o azyl, výrok prezidenta však musíme hodnotit jako nepravdivý, a to především s ohledem na fakt, že realizace návratu neúspěšných žadatelů probíhá pouze do zemí původu těchto migrantů. Nikoliv do tranzitních zemí, včetně uváděné ČR.

Na začátku roku 2013 Česká národní banka skutečně kontaktovala Ministerstvo financí ČR s problematikou zákona o pojišťovnictví, jak pro Demagoga potvrdil odbor komunikace ČNB.

Je pravda, že se ČNB snaží dlouhodobě (web Investujeme.cz) prosadit regulaci provizí. Vláda a tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek nepředložili Poslanecké sněmovně v první polovině roku 2013, tj. do pádu vlády, novelu zákona č. 277/2009 Sb. (Zákon o pojišťovnictví) ani novelu zákona č. 38/2004 Sb. (Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích).

Lze tedy konstatovat, že Ministerstvo financí v čele s Miroslavem Kalouskem bylo k regulaci zdrženlivé a s novelou vyčkávalo. Váhavý postoj vyjadřuje i rozhovor náměstka ministra financí Radka Urbana pro Pojistný obzor.

Výrok ministra Pelikána je pravdivý s výhradou. Je nezbytné uvést na pravou míru rozdíl mezi statutem "podezřelého" a "obviněného" (dalšími stupni jsou "obžalovaný" a "odsouzený"). Následující vysvětlení je převzato od Nejvyššího státního zastupitelství:

Podezřelý je ten, kdo byl zadržen v souladu s ustanovením trestního řádu a dosud proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání.

Obviněný je osoba, proti níž je vedeno trestní stíhání. Obviněný je jedním ze subjektů trestního řízení.

Podle platných zákonů České republiky lze do vazby vzít toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání, a tedy osobu obviněnou. Další podmínky vzetí do vazby upřesňuje §67 a §68 Trestního řádu.

Podle §69 je postup vzatí do vazby následující:

(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen. (2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.

(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.

(4) Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu,jehož soudce příkaz vydal, nebo na místo umožňující tomuto soudu provést výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li to výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí být obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu. (5) Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy byl obviněný dodán na místo výslechu. Provádí-li výslech obviněného výjimečně jiný věcně příslušný soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do 24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.

Ministr Pelikán tedy mluví pravdu, pokud tvrdí, že "vazbu musí schvalovat soud". Ovšem aby bylo vůbec možné kohokoliv vzít do vazby, musí se jednat již o osobu obviněnou, a tedy soudce nebude rozhodovat o tom, jestli " je tenhle člověk podezřelý ... není podezřelý ". Výrok jako celek je proto hodnocen jako pravda s výhradou.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Okamura navrhoval přijmout usnesení, které by vyzvalo vládu k přípravě dané legislativy, sám žádný takový zákon nepředkládal.

Tomio Okamura navrhl v Poslanecké sněmovně 7. července zařadit na program schůze bod, ve které se mělo projednávat následující usnesení:

" Poslanecká sněmovna, vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky,(...), a dále vyzývá vládu neodkladně připravit legislativní kroky definující šíření a propagaci islámského práva šaría a džihádu jako trestný čin ohrožující svobodu, demokracii a lidská práva."

Co se týká samotného zamítnutí, tak tento bod Okamura načetl v rámci rozpravy k programu schůze, to znamená, že se jednalo vůbec o tom, aby se k danému návrhu vyjádřila celá Poslanecká sněmovna.

K tomu, aby se tímto návrhem zabývali všichni poslanci, ovšem vůbec nedošlo. Všechny načtené změny k pořadu schůze byly totiž vetovány dvěma poslaneckými kluby (ČSSD a ANO) - viz vystoupení předsedy poslaneckého klubu ČSSD Sklenáka.

Toto umožňuje zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který v § 54 (6) uvádí: " Schválený pořad lze během schůze Sněmovny rozšiřovat jen výjimečně. Návrh na doplnění schváleného pořadu schůze Sněmovny nelze projednat, vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců."

Výrok Karla Schwarzenberga navazuje na tvrzení, že prodloužení daňového zvýhodnění biopaliv a navýšení objemu jejich výroby jakožto podpora první generace biopaliv je jediným řešením, jak splnit mezinárodní závazky vůči Evropské unii aniž by České republice byly uděleny sankce. Šlo by konkrétně o sankce za neplnění závazku vycházejícího ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Schwarzenberg toto popírá a má pravdu. Česká republika se zavázala do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě energie z 6.1% na 13% (viz příloha I. směrnice.) Za nesplnění kvót daných směrnicí přitom sankciována být může, ze samotné podstaty směrnice ovšem plyne, že stát si může volně vybrat způsob, jakým kýženého cíle dosáhne. Co se týče obnovitelných zdrojů, patří zde zdroje první, druhé a třetí generace. Ty je možno zajistit buďto svépomocí nebo z externích zdrojů. Ve směrnici jsou dále demonstrativně uvedeny dva druhy opatření, kterými lze zvýšit podíl biopaliv na spotřebě energie, a to podporou či spoluprací mezi státy (článek 3 směrnice). Existuje tedy větší množství cest, jak závazku dostát bez hrozby sankce a od vládní koalicí prosazované varianty se lze tedy odchýlit několika možnými způsoby, aniž by za to byla Česká republika postižena.

Uzavíráme tedy, že Schwarzenbergovo upozornění se zakládá na pravdě.

Výroky Miroslava Kalouska jsou problematické. Z veřejně dostupných zdrojů nelze zjistit, kolik procent z celkové plochy 389 298 ha, na kterých se řepka v loňském roce pěstovala obhospodařovávaly zemědělské podniky spadají pod koncern Agrofert. Stejné je to i s informacemi, jak aktivní je Agrofert na trhu s biopalivy první generace.

Dle vládního návrhu (pdf, str. 17) jsou náklady navrhované úpravy spojeny s nižším inkasem ze spotřební daně. Celkový dopad této varianty do veřejných rozpočtů z titulu nevybrané spotřební daně by měl být podle Programu a navazujících výpočtů cca 9 mld. Kč. Tedy v souladu s daňovou úlevou 9 mld. korun, o které Miroslav Kalousek hovořil.

Kontaktovali jsme společnost Agrofert s žádostí o doplňující informace, na základě jejich odpovědi případně hodnocení upravíme.